Způsobilost osoby k uzavření manželství se řídí § 19 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, právem státu, jehož je tato osoba občanem.4)

PODMÍNKY UZNÁNÍ SŇATKU UZAVŘENÉHO V ZAHRANIČÍ NA ÚZEMÍ ČR

OBECNÉ PODMÍNKY UZAVŘENÍ SŇATKU

Obecné podmínky jsou výše vyjmenované. Naproti tomu se podle § 20 zákona o mezinárodním právu soukromém forma uzavření manželství řídí právem státu, na jehož území se manželství uzavírá, což v kontextu § 4c zákona o rodině platí právě i pro zmíněný sňatek církevní, který může být, a dodnes je v některých zemích (byť jde nyní již jen o výjimku), výlučnou formou uzavření sňatku. V této souvislosti je zapotřebí upozornit na to, že ne ve všech státech je postavení církví stejné.

V některých zemích se například považuje církev, resp. příslušná církevní osoba za osobu, která je státem pověřena, aby jeho jménem uzavřela sňatek. Zatímco orgány státu musejí v mezích daných zákonem žadateli o uzavření sňatku vyhovět, u církví pak bude záležet i na tom, zda z pohledu církevních předpisů uzavření takového sňatku připouštějí, či nikoliv, když podle předpisů některých církví může tato osvědčit uzavření sňatku například jen v případě, že oba snoubenci jsou příslušníky dané víry, nebo alespoň jeden z nich, a podobně. Spíše by možná až za poněkud teoretickou úvahu mohla stát otázka, zda a jaké konsekvence by mohlo mít například uzavření sňatku v zahraničí v případě, že by se ukázalo, že nebyly splněny podmínky pro uzavření takového sňatku z pohledu církevních předpisů.

V případě, že ve státě, kde se uzavírá manželství, jedná církev na základě zmocnění státu (tento případ byl výše zmíněn), pak by zřejmě ani z pohledu občanského práva nešlo o sňatek neplatný, a to i přesto (nebo možná i právě proto), že právní řády založené na tzv. civilním principu (což je dnes většina zemí světa) považují církevní předpisy za vnitřní předpis daného církevního společenství a nepovažují je tedy za pramen práva.

O neplatnosti bychom však mohli uvažovat tehdy jestliže v dané zemi nejedná církev na základě onoho "quasi zmocnění" státem, nýbrž v rámci své autonomie a sňatky v rámci takové církve uzavřené jsou právem pouze aprobovány. Rovněž na tyto případy je zapotřebí pamatovat tehdy, jestliže snoubenci uvažují o uzavření sňatku v zahraničí, když se lze velmi často setkat s tím, že na řadě (obvykle turisticky atraktivních) míst ve světě se právě uzavírání sňatků nabízí jako určitý druh "komerční služby", často zprostředkovávané místními hotely nebo cestovními agenturami, aniž by tyto upozorňovaly na veškeré právní podmínky a možné konsekvence.5)

Vzhledem k tomu, že uzavírání sňatků v zahraničí (a to i mezi českými občany) se v poslední době stalo velmi módní a v návaznosti na to vzniká v praxi celá řada dotazů a problémů, nebude od věci se na některé souvislosti podívat blíže, byť si tento příspěvek neklade, a ani nemůže klást za cíl analyzovat všechny situace, k nimž v této souvislosti dochází nebo dojít může.

SŇATEK ČESKÝCH OBČANŮ UZAVŘENÝ V ZAHRANIČÍ PŘED TAMNÍMI ÚŘADY

Chtějí-li čeští občané, aby jejich sňatek, uzavřený v cizině před tamními úřady (tj. před tamním orgánem státu nebo církve), byl následně uznán v ČR, je třeba splnit některé podmínky. Předně musí být občan ČR, který uzavíral manželství v cizině podle tamního práva, způsobilý k uzavření manželství podle práva českého - § 19 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním.6)

To znamená, že musí splňovat podmínky stanovené zákonem o rodině v § 11 až § 14. V těchto ustanoveních jsou vyjmenovány tzv. překážky uzavření manželství, kterými jsou: existence dříve uzavřeného manželství jednoho ze snoubenců, příbuzenský vztah mezi snoubenci, nezletilost snoubenců, nezpůsobilost snoubence k právním úkonům.

V případě, že by na straně českého občana existovala okolnost, která by uzavření manželství vylučovala, pak by mohl vyslovit soud za podmínek stanovených v zákoně o rodině neplatnost tohoto manželství i bez návrhu. Pokud tedy český státní občan, který uzavřel manželství v zahraničí, splňuje podmínky, za kterých by mohl uzavřít sňatek v tuzemsku, pak lze uzavření jeho manželství v zahraničí na území ČR uznat a vystavit mu tuzemský oddací list.

Nebudou-li ovšem podmínky k uzavření manželství stanovené tuzemským právem splněny, byť v zahraničí podle předpisů místa sňatku splněny budou a sňatek takto v zahraničí uzavřen bude, nelze dojít k jeho uznání na území ČR a následně tak ani na území ČR nelze vyslovit jeho neplatnost, neboť se z pohledu tuzemského práva na tento sňatek hledí jako na sňatek neexistentní.

Z tohoto pohledu by bylo možná zajímavé podívat se na daný problém též z pozice práva trestního, tj. zda lze, v případě neuznání a dokonce nemožnosti uznat na území České republiky sňatek uzavřený českým občanem v zahraničí, naplnit skutkovou podstatu trestného činu dle § 210 trestního zákona, tj. trestného činu dvojího manželství.7) Tuzemská judikatura a výkladová praxe k tomuto problému mlčí, byť do určité míry by bylo možné zohlednit i soudní výkladovou praxi prvorepublikovou, podle které by se zřejmě v takovém případě o naplnění skutkové podstaty tehdy dle § 106 trestního zákona jednalo.8)

Na druhou stranu by zřejmě bylo zapotřebí vyjít i z dalších okolností, tj. zda a do jaké míry kdykoliv takové manželství plnilo svou funkci ve spojení například s tím, zda bylo možné takové manželství ukončit, tj. například v zemi uzavření takového sňatku tamní předpisy umožňují ukončení manželství jeho rozvodem (případně v některých zemích rozvodem či rozlukou).

Ostatně s různým nazíráním trestního práva na některé instituty čistě práva civilního se můžeme setkat velmi často. Například paděláním veřejné listiny, v tomto případě průkazy práce neschopného, je naplněna skutková podstata trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny ve smyslu § 176 trestního zákona,9) a to i přesto, že trestní právo samo pojem veřejné listiny nedefinuje ani definici ve smyslu § 134 občanského soudního řádu ani dle § 53 správního řádu, který koncepčně odpovídá a spíše jen rozšiřuje definici veřejné listiny pro potřeby správního řízení dříve obsaženou v § 37 zákona č. 71/1967 Sb.10)

Z pohledu trestního práva je tak zapotřebí vždy vyjít z toho, co je objektem trestním předpisem chráněného zájmu,11) tj. ochrana principu monogamie, přičemž před trestněprávním postihem nemůže být chráněn případ, kdy by osoba chtěla pouze docílit porušení tohoto principu tím, že by využila inkonformity rodinně-právní a občanskoprávní úpravy některých zemí, když pro naplnění skutkové podstaty předmětného trestného činu je nerozhodné, zda například v době uzavření předešlého manželství existovaly okolnosti, které vylučovaly vznik platného manželství.12)

O to více je ovšem zapotřebí maximální obezřetnosti v souvislosti s uzavíráním sňatků v zahraničí, které mohou v některých konsekvencích pro snoubence, který je českým občanem, vést k situaci, kterou bychom za pomoci jiné než právní terminologie zřejmě označili za "patovou".

Sňatky českých státních občanů uzavřené v zahraničí se zapisují do zvláštní matriky, kterou vede Městský úřad Brno-střed. Tato matrika také manželům vydá oddací list. Aby byl manželům tento oddací list vystaven, musejí podat žádost (jde o tzv. žádost o "Zápis o uzavření manželství") na příslušném formuláři, který je k dispozici na všech matrikách v ČR a zastupitelských úřadech ČR v zahraničí. Žadatel musí tento formulář vyplnit a podepsat před jakýmkoliv matrikářem nebo zastupitelským úřadem ČR v cizině.

K tomu je třeba poznamenat, že na zvláštní matriku v Brně se oba manželé nemusejí dostavit osobně a stačí, pokud se jeden z nich dostaví s vyplněnou žádostí na kteroukoliv matriku v ČR, popřípadě zastupitelský úřad ČR v zahraničí, bude s sebou mít osobní doklady druhého manžela13) a žádost na místě před příslušným úředníkem podepíše. Žádost je následně postoupena uvedené matrice v Brně, která má zvláštní zmiňované oprávnění ve vztahu ke sňatkům uzavřeným českými občany v zahraničí.

K žádosti musí žadatel přiložit cizozemskou listinu, která vznik manželství14) osvědčuje. Listina musí být úředně přeložena15) do českého jazyka (povinnost překladu neplatí pouze pro listinu vyhotovenou v jazyce slovenském). Doklady, které byly vystaveny po 1. 1. 1950 ve státě, se kterým ČR nemá uzavřenu dohodu o uznávání listin, musejí být opatřeny tzv. vyšším ověřením,16) a to ve smyslu § 52 zákona o mezinárodním právu soukromém ve smyslu odpovídajících prováděcích předpisů, jakož i v kontextu některých mezinárodních závazků. V této souvislosti je zapotřebí upozornit na to, že již při přebírání takové listiny osvědčující uzavření sňatku je ovšem zapotřebí dbát, aby daná listina mohla být opatřena vyšším ověřením a následně v České republice za veřejnou uznána.

Například v případě sňatků uzavíraných v USA jsou podpisy tzv. registrátorů na osvědčeních o uzavření sňatků (Certificate of Marriage) vydávaných většinou ministerstvy zdravotnictví (registrátor osvědčuje, že oddávající úředník či jiná osoba mají skutečně oprávnění uzavření sňatku osvědčit) obvykle učiněny jen otiskem podpisového (faksimilního) razítka. Taková listina sice například v rámci USA je dostatečným dokladem pro osvědčení sňatku, nemůže však být opatřena apostilou ve smyslu Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin z 5. října 1961,17) která pro Českou republiku nabyla účinnosti 16. března 1999, a nemůže být ani opatřena vyšším ověřením ve smyslu § 52 zákona o mezinárodním právu soukromém.

Pokud existuje závažná překážka bránící tomu, aby mohla být tato listina předložena, lze ji nahradit a vznik manželství v cizině tak osvědčit i jiným způsobem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách]. V úvahu by připadaly podle § 39 odst. 2 vyhlášky č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách, např. výpovědi svědků, kteří se obřadu účastnili. Na základě této úpravy totiž, platí: "Není-li možno matriční doklad vydaný v cizině pro závažnou překážku opatřit, lze provést zápis ve zvláštní matrice i na podkladě jiných dostatečných důkazů, zejména výslechem svědků."

Jak bylo výše konstatováno, u některých matričních dokladů je třeba vyššího ověření,18) což může činit problémy zejména v případech, kdy se manželé před plánovaným uzavřením sňatku v zahraničí dostatečně neinformují o nutných náležitostech a vyšší ověření oddacího listu si v zahraničí neopatří.

Po návratu do České republiky pak toto dodatečné obstarání může být značně problematické (minimálně pak dosti finančně náročné). Řešením dané situace by mohla být nejen aplikace § 39 odst. 2 vyhlášky č. 207/2001 Sb., ale i aplikace § 57 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých dalších zákonů, podle kterého platí, že listiny vydané orgány cizího státu, které platí v místě, kde byly vydány, za veřejné listiny, a které jsou podkladem pro zápis v matriční knize, musejí být opatřeny potřebnými ověřeními, o kterých je pojednáno výše.

Matriční úřad však může potřebná ověření listin prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou. Pokud tedy manželé skutečně nemohou dané ověření získat, mohou se obrátit na zvláštní matriku se žádostí o prominutí takového ověření, tato žádost však musí být dostatečně odůvodněna. Je ovšem věcí správního uvážení, jakým způsobem zvláštní matrika rozhodne.

Dále je nutné spolu s žádostí o uznání sňatku předložit doklad o státním občanství ČR: platný občanský průkaz, osvědčení o státním občanství [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o matrikách]. Pokud žadatelé žádají v cizině, pak předloží platný cestovní pas s čestným prohlášením o občanství. K žádosti se ještě přikládají rodné listy snoubenců a další doplňující podklady dle konkrétní situace, jako jsou např. rozsudek o rozvodu předchozích manželství, doklad o vrácení předchozího příjmení po rozvodu, úmrtní list u ovdovělých, rozhodnutí o změně jména a příjmení apod. [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o matrikách]. Tyto doklady se spolu s žádostí zasílají zvláštní matrice v Brně. Žádost spolu s příslušnými doklady lze také předložit přímo zvláštní matrice v Brně (§ 43 odst. 3 zákona o matrikách).

Jsou-li všechny náležitosti této žádosti a přiložených dokladů kompletní, učiní se zápis do knihy manželství a tato zvláštní matrika vyhotoví oddací list, který zašle na adresu odesílatele, tj. na adresu např. té matriky, která žádost odeslala. Pokud by žádost spolu s přílohami neměla všechny předepsané náležitosti, vyzve zvláštní matrika žadatele prostřednictvím odesílatele k jejich doplnění. Není-li v přiměřené lhůtě odstraněna a žadatel trvá na své žádosti, zahajuje se správní řízení, které bude ukončeno rozhodnutím správního orgánu o tom, že zápis do matriky není z určitých důvodů učiněn, resp. že se žádost o zápis zamítá. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, když odvolacím orgánem je odbor vnitřních věcí Magistrátu města Brna.

Pokud matriky ČR a státu, ve kterém byl sňatek uzavřen, spolupracují na základě vzájemnosti nebo na základě uzavřené mezinárodní smlouvy, nemusí občan ČR žádat o zápis o uzavření sňatku do zvláštní matriky, neboť takto spolupracující matriky si navzájem zasílají údaje týkající se matričních zápisů a zápis do zvláštní matriky se provede ihned po obdržení příslušných údajů ze strany příslušných zahraničních orgánů, přičemž aplikace příslušných mezinárodních smluv má přednost před úpravou předpisů tuzemského původu.19) Států takto s ČR spolupracujících však není mnoho, přičemž jsou obvykle tyto otázky předmětem úpravy smluv o právní pomoci.

SŇATEK ČESKÉHO OBČANA S CIZÍM STÁTNÍM PŘÍSLUŠNÍKEM UZAVŘENÝ V CIZINĚ PŘED ORGÁNY CIZOZEMSKÉHO STÁTU

Pokud český občan uzavře manželství v cizině s cizím státním příslušníkem před tamním orgánem státu nebo církve, musí žádat o uznání tohoto sňatku na území ČR. Za tímto účelem musejí manželé podat žádost o uznání sňatku na území ČR u zvláštní matriky v Brně a musejí být k této žádosti přiloženy potřebné dokumenty. Pro překlady a vyšší ověření platí totéž, co je uvedeno výše, přičemž rovněž postup je stejný.

Rovněž v tomto případě platí, že občan ČR musí být způsobilý k uzavření manželství podle českého práva, zejména nesmí na jeho straně existovat tzv. překážka manželství uvedená v zákoně o rodině. Při uzavíraní manželství se způsobilost osoby hodlající manželství uzavřít, jakož i podmínky jeho platnosti, řídí podle § 19 zákona o mezinárodním právu soukromém právním řádem státu, jehož je tato osoba příslušníkem. K tomu, aby toto manželství bylo uznáno podle českého právního řádu, je nutné, aby i český občan, žadatel, byl způsobilý k uzavření manželství podle českého právního řádu.

Za zmínku v této souvislosti stojí otázka, jak nahlížet na případy, kdy případně ten z manželů, který není státním občanem České republiky, by podmínky dle § 19 zákona o mezinárodním právu soukromém nesplňoval. Takový případ není překážkou pro uznání sňatku za předpokladu, že tento splňoval podmínky uzavření sňatku v místě tohoto úkonu a podle tamních předpisů a teoreticky nemusí ani splňovat podmínky státu své příslušnosti, pokud to nebylo na překážku v místě uzavření sňatku.

Na druhou stranu může být takový případ v rozporu s tzv. veřejným pořádkem (ordre public),20) kdy například druhý z manželů by byl nejen mladší osmnácti let, nýbrž by byl dokonce mladší, než je věková hranice pro výjimečné přivolení se sňatkem osoby mladší osmnácti let v České republice,21) ačkoliv v zemi sňatku by uzavření takového manželství mohlo být právem aprobováno.

SŇATEK DVOU CIZÍCH STÁTNÍCH PŘÍSLUŠNÍKŮ UZAVŘENÝ V CIZINĚ PŘED ORGÁNY CIZOZEMSKÉHO STÁTU

Uzavřou-li cizí státní příslušníci sňatek v cizině a mají-li v úmyslu žít na území ČR, nemusejí žádat o uznání tohoto sňatku ze strany ČR, nemusejí podávat žádost u zvláštní matriky v Brně, neboť sňatky cizích státních příslušníků se do této matriky nezapisují (a contrario § 42 zákona o matrikách).

Mají-li tito cizí státní příslušníci dostatečně prokazatelné doklady o tom, že platně uzavřeli manželství v zahraničí, vezme ČR uzavření tohoto manželství za prokázané.

UZAVŘENÍ SŇATKU PŘED ZASTUPITELSKÝM ÚŘADEM ČR V CIZINĚ

Na základě § 5 zákona o rodině může občan ČR uzavřít v cizině manželství také před zastupitelským úřadem ČR oprávněným k tomu zvláštním předpisem. Jedná se o tzv. konzulární sňatek a zvláštním předpisem, na který odkazuje § 5 zákona o rodině, je Vídeňská úmluva o konzulárních stycích.22) Ministerstvo zahraničí ČR pověřuje jednotlivé vedoucí konzulárních úřadů a diplomatických misí k tomu, aby mohli oddávat snoubence. Obřad vedou sami tito vedoucí misí, nebo tuto pravomoc delegují na jiné podřízené pracovníky.

Z hlediska mezinárodního práva (a také podle Vídeňské úmluvy o mezinárodních stycích) je nutné, aby přijímací stát takové činnosti českých zastupitelských úřadů neodporoval.23) Případy uzavírání těchto tzv. konzulárních sňatků je nutné posoudit případ od případu dle jednotlivých konzulárních úmluv uzavřených mezi ČR a daným státem, na jehož území je konzulární sňatek uzavírán. Nutno však upozornit na to, že takové oprávnění nemají honorární konzulové. Pokud právní řád státu, ve kterém by měl být konzulární sňatek uzavřen, uzavírání takových sňatků zakazuje, mohl by být sňatek v takové zemi uzavřen pouze před tamními orgány státu nebo církve, tj. způsobem a formou místním právním řádem aprobovaným.

Z dikce § 5 zákona o rodině je patrné, že tzv. konzulární sňatek lze uzavřít pouze za podmínky, že alespoň jeden ze snoubenců je občanem ČR ("Občan ČR může v cizině uzavřít...."). To vyplývá z postavení konzulárních (příp. diplomatických) misí a úřadů, které poskytují (mimo jiné) servis občanům svého státu v zahraničí. Oba snoubenci musejí být způsobilí k uzavření manželství podle práva státu, jehož jsou občany, tzn. český státní příslušník podle českého právního řádu, cizí státní příslušník podle právního řádu své země. Také zde ovšem platí, že v případě, kdy by u toho z manželů, který není českým občanem, byly sice splněny podmínky podle lex patriae, faktický stav by však odporoval našemu ordre public,24) musela by příslušná česká mise uzavření tohoto sňatku odmítnout. Tato podmínka je dána z toho důvodu, že se vlastně jedná o uzavírání sňatku na území, které spadá pod pravomoc ČR (byť do určité míry omezenou25)) a je tedy nutné aplikovat české kolizní normy, nestanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného, a podle § 19 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním platí, že způsobilost osoby uzavřít sňatek podléhá právě legis patriae.

Způsobilost uzavřít manželství se u snoubence, který je českým státním občanem, posuzuje podle českého právního řádu. U snoubence, který je cizincem, se způsobilost uzavřít sňatek před orgánem ČR v cizině posuzuje jak podle právního řádu státu, jehož je občanem, tak i podle právního řádu českého.26)

Takto uzavřený sňatek se rovněž zapisuje do zvláštní matriky, žádost o zápis lze podat jednak přímo u zastupitelského úřadu nebo u kteréhokoliv tuzemského matričního úřadu. Ve většině případů ale není této žádosti třeba, neboť zastupitelské úřady ČR v zahraničí poskytují informace týkající se matričních zápisů zvláštní matrice přímo ex officio, a ta provede zápis ihned po jejich obdržení.

Pokud by český občan chtěl uzavřít sňatek na konzulárním úřadě ČR v zahraničí a druhý ze snoubenců by byl občanem toho státu, na jehož území by sňatek měl být uzavírán, je třeba vždy zkoumat, zda takové uzavření sňatku tento stát povoluje, neboť některé právní řády neumožňují svým státním příslušníkům uzavření sňatku na konzulárních úřadech cizích zemí, které se nacházejí na jejich území.

V této souvislosti je možné ovšem poznamenat, že české mise jsou obvykle podrobně informovány o podmínkách pro uzavírání sňatků dle právního řádu přijímajícího (hostitelského) státu a mají možnost v takovém případě učinit i výhradu v podobě odmítnutí takového aktu, neboť by se to teoreticky mohlo posuzovat jako akt až "nepřátelský" vůči hostitelské zemi.

Na druhou stranu si lze představit situaci, kdy v případě výjimečného dvojího nebo i vícerého občanství bude jak Česká republika, tak hostitelský stát považovat daného občana za svého státního příslušníka. V takovém případě bude i česká mise aplikovat § 33 zákona o mezinárodním právu soukromém27) a k uzavření sňatku přivolí, byť snoubenci musejí počítat s tím, že v zemi uzavření tohoto sňatku nebude uznán.

Zvláštním případem uzavření sňatku v cizině je situace, pokud snoubenci chtějí uzavřít manželství a život jednoho z nich je přímo ohrožen. V takovém případě mohou snoubenci výjimečně uzavřít sňatek také podle § 7 odst. 2 zákona o rodině před kapitánem lodi plující pod vlajkou České republiky, před kapitánem letadla registrovaného v ČR nebo před velitelem vojenské jednotky ČR v zahraničí. Podmínkou však je nejen vážné ohrožení na životě jednoho ze snoubenců, ale zároveň i české občanství alespoň jednoho ze snoubenců. Uzavření sňatku tímto způsobem je tedy vyloučeno, pokud jsou oba snoubenci cizími státními příslušníky.

UZAVŘENÍ SŇATKU PŘED ZASTUPITELSKÝM ÚŘADEM CIZÍHO STÁTU NA ÚZEMÍ JINÉHO CIZÍHO STÁTU

Jestliže by český státní občan uzavřel manželství v cizině na území jednoho státu před zastupitelským úřadem dalšího cizího státu, pak by šlo o platně uzavřený sňatek jen v tom případě, pokud by právní řád státu, na jehož území byl sňatek uzavřen,28) obsahoval pozitivní právní úpravu, jež by umožňovala uzavírání manželství mezi cizími státními příslušníky před zmocněným orgánem jiného cizího státu.29)

Bude-li český občan žádat o uznání tohoto sňatku na území ČR, bude muset stejně jako ve výše uvedených případech podat žádost o uznání u zvláštní matriky v Brně, přičemž musí splňovat podmínky uzavření manželství podle českého právního řádu.

PRÁVNÍ DŮSLEDKY UZNÁNÍ MANŽELSTVÍ UZAVŘENÉHO V CIZINĚ NA ÚZEMÍ ČR

Uzavře-li český občan manželství v zahraničí před tamními orgány státu nebo církve, bude nutné pro uznání tohoto manželství ze strany orgánů ČR učinit kroky popsané výše. Pokud zvláštní matrika vydá manželům oddací list a zapíše uzavření tohoto sňatku do zvláštní matriky, bude mít uzavření takového manželství stejné právní důsledky jako by k němu došlo na území ČR. Tyto důsledky nastávají ex tunc ke dni uzavření manželství v zahraničí a všechny tuzemské orgány jsou tímto důsledkem, tj. existenci právoplatně uzavřeného manželství, vázány ex officio.

Zvláštní matrika může odmítnout provedení zápisu manželství, pokud žadatelé nesplnili všechny výše uvedené náležitosti, např. nepředložili všechny potřebné doklady, nebo pokud doklady nejsou předloženy v dané formě, přičemž je dána možnost odmítnutí z důvodu rozporu s veřejným pořádkem, jak je výše uvedeno, ačkoliv ani zákon o rodině, ani zákon o matrikách toto expresis verbis nestanoví.

Pokud by zvláštní matrika odmítla oddací listy vydat a uzavření manželství do této matriky zapsat, mělo by to dalekosáhlé důsledky pro život obou manželů, neboť jejich manželství by z hlediska českého práva nebylo uznáno za platné. Stejně tak by byl v ČR neplatný církevní sňatek, který v místě jeho uzavření neproběhl podle náležitostí práva státu, ve kterém k jeho uzavření došlo. Na základě § 20 zákona o mezinárodním právu soukromém platí: "Forma uzavření manželství se řídí právem místa, kde se manželství uzavírá". K této otázce bylo částečně pojednáno v tomto příspěvku výše.30)

Český občan potřebuje k tomu, aby tuzemské úřady uznaly manželství jím uzavřené v zahraničí zejména z toho důvodu, že po tomto uznání mu bude vystaven oddací list, na jehož základě je považován v ČR za ženatého/vdanou. České úřady mu po předložení tohoto oddacího listu vystaví např. nový občanský průkaz s vyznačenou změnou osobního stavu.

V opačném případě by uzavření jejich manželství tedy nemělo následky, které jinak platně uzavřené manželství podle českého práva má, tzn. neexistovala by zde překážka uzavření manželství, neplatila by manželská smlouva, pokud takovou sepsali, neuplatnila by se zde tzv. první domněnka otcovství, při které se za otce dítěte narozeného vdané ženě automaticky považuje manžel této ženy apod. Na druhou stranu nelze vyloučit, že by byl odchylný výklad zaujat v případě posuzování možného naplnění skutkové podstaty trestného činu dle § 210 trestního zákona tak, jak o tomto bylo pojednáno výše.

PRAVOMOC TUZEMSKÝCH SOUDŮ VE VĚCECH RODINNÝCH

Pravomoc českých soudů ve věcech manželských je dána vždy, je-li alespoň jeden z manželů českým státním občanem (§ 38 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém). Věcmi manželskými se rozumí řízení soudu o zrušení manželství rozvodem, řízení o určení, zda tu manželství je, či není, či řízení o neplatnost manželství. Určovatelem pro pravomoc českých soudů v těchto věcech je tedy státní příslušnost manželů, jiná hlediska nejsou rozhodující.

Příslušnost konkrétního soudu se určí podle § 88 písm. c) občanského soudního řádu,31) podle něhož je k projednání věci příslušný soud, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště.32)

Pokud jde o rozvod, neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je, či není, je příslušný soud, v jehož obvodu bydlí alespoň jeden z manželů.33) Pokud se soud takto nedá určit, protože např. manželé měli společné bydliště v cizině, pak je k projednání věci příslušný obecný soud žalovaného, není-li takového soudu, pak obecný soud žalobce.

Přitom obecným soudem fyzické osoby je soud, v jehož obvodu má bydliště, nemá-li bydliště, pak okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje (§ 85 odst. 1 občanského soudního řádu). Obecným soudem žalovaného, který je občanem ČR, a který nemá v ČR obecný soud podle předchozí věty, je soud, v jehož obvodu měl v ČR poslední známé bydliště (§ 86 odst. 1 občanského soudního řádu).34) Pokud by se místně příslušný soud nepodařilo zjistit, určil by jej na základě § 11 občanského soudního řádu Nejvyšší soud ČR,35) když použití § 11 odst. 3 občanského soudního řádu není v těchto případech vyloučeno.36)

Není-li žádný z manželů českým občanem, je pravomoc českého soudu dána za těchto podmínek:37)

Pokud má alespoň jeden z manželů na území ČR pobyt a pokud může být rozhodnutí soudu uznáno v domovských státech obou manželů.

Určení příslušnosti konkrétního soudu v ČR se stanoví podle § 88 písm. a) občanského soudního řádu. Obě podmínky jsou kumulativní, tzn. musejí být splněny obě současně. Pro pobyt není rozhodující jeho délka, nesmí se však jednat o pobyt zdánlivý, tzn. o pobyt uměle vytvořený. Soud bude povinen zkoumat, zda jeho rozhodnutí v dané věci bude moci být uznáno v domovském státě této osoby, odpověď na tuto otázku si zodpoví po důkladném prostudování právního řádu tohoto konkrétního cizího státu.

Pokud má alespoň jeden z manželů v ČR pobyt delší dobu.38)

V tomto případě musí jít o pobyt nejméně v délce jednoho roku.

Pokud má soud rozhodnout o neplatnosti manželství, která se má podle českého práva vyslovit i bez návrhu a manželů zde žijí.

Soud může rozhodnout o neplatnosti manželství i bez návrhu v případech v zákoně o rodině taxativně stanovených. Jedná se o tyto případy:

- manželství bylo uzavřeno s vdanou ženou nebo ženatým mužem,

- manželství bylo uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci, totéž platí o příbuzenství založeném osvojením,

- manželství bylo uzavřeno nezletilým, který neměl k uzavření sňatku povolení soudu, soud však manželství za neplatné neprohlásí, pokud manžel již dosáhl zletilosti nebo pokud manželka otěhotněla,

- manželství uzavřela osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům, nebo osoba, která trpí duševní poruchou, která by měla za následek zbavení způsobilosti k právním úkonům.

Takto určuje pravomoc tuzemských soudů český právní řád, konkrétně zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Ve věcech manželských tedy není primárně rozhodující, na území kterého státu došlo k uzavření manželství, rozhodující je především státní občanství manželů.


Poznámky:

1) K některým zajímavým souvislostem lze dojít i v návaznosti na příspěvek Růžičky, K., Československé cizinecké právo, Acta Universitatis Carolinae - Iuridica, Praha, Univerzita Karlova, 1991, rč. 37, č. 1, str. 65 - 86, a to i přesto, že předmětem citované práce nejsou otázky rodinného práva.

2) Ve vztahu k církevnímu sňatku viz především novela zákona o rodině č. 234/1992 Sb., která ve vztahu k České republice (resp. Československu) "legalizovala" též sňatky, které byly od roku 1950 uzavřeny v zahraničí výlučně církevní formou, a to způsobem aprobovaným právním řádem v místě tohoto sňatku. Srov. též např. Haderka, J., Zamyšlení nad zákonem č. 234/92 Sb. ve vztahu k církevní formě uzavírání manželství, Správní právo, 1992, č. 4, str. 44 a násl.

3) V souvislosti se sňatky uzavíranými před zastupitelskými úřady je zapotřebí zohlednit též rozsah pravomocí vymezený diplomatickým a konsulárním misím ve smyslu Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (viz Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 157/1964 Sb., když pro ČSR nabyla úmluva účinnosti dne 25. dubna 1964 a je jí vázána od 1. ledna 2003 i Česká republika), Vídeňské úmluvy o konsulárních stycích (viz Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., když pro ČSR nabyla úmluva účinnosti dne 12. dubna 1968 a srov. též Másílko, V., Vídeňská úmluva o konzulárních stycích a právní praxe, Socialistická zákonnost, 1979, str. 405 a násl.) či Másílko V., Základní čes. mezinárodní smlouvy upravující judiciální vztahy, Socialistická zákonnost, 1981, str. 481 a násl.), jakož i rozsah těchto pravomocí ve smyslu bilaterálních úmluv o diplomatických a těchto o konsulárních stycích ve vztahu vždy k zemi místa zamýšleného uzavření sňatku.

4) V této souvislosti lze například zmínit kuriózní případ, k němuž došlo v Československu na počátku 80. let, kdy bylo umožněno uzavření sňatku cizinci v den dovršení jeho zletilosti podle předpisů země jeho občanství, když si k tomu příslušná matrika zcela správně vyžádala i odpovídající osvědčení o obsahu cizího práva. Na druhou stranu v tomto osvědčení nebylo zohledněno, že právě podle daného právního řádu se nabývá zletilosti nikoliv prvního okamžiku daného dne (tj. "ihned po půlnoci") tak, jak by tomu bylo v souladu s předpisy o nabývání práv dle našeho práva, nýbrž až posledním okamžikem téhož dne a fakticky dne následujícího. Takový sňatek byl následně prohlášen neplatným. Takové rozhodnutí nebylo nikdy v literatuře ani ve sbírkách judikátů publikováno a s ohledem na přání dotčených osob nejsou ani zde uváděny odpovídající identifikační údaje předmětného rozhodnutí.

5) S takovými službami se lze často setkat v poslední době například v USA (zejména ve státech Newada a Hawaii), byť právě USA patří k oné první skupině, tj. té, kde církev jedná na základě zmocnění státu a dokonce oddávajícím příslušníkům církví je k tomu udělována zvláštní licence, jejíž číslo je součástí osvědčení o uzavření sňatku. Právě v případě USA tedy ono riziko nehrozí, byť jinak tomu bude v řadě dalších destinací světa.

6) Cit.: "Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnosti se řídí právem státu, jehož je tato osoba příslušníkem."

7) Cit.: "(1) Kdo za trvání svého manželství uzavře manželství jiné, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Stejně bude potrestán, kdo uzavře manželství s osobou, která již je v manželství jiném."

8) Srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 24. dubna 1930, sp. zn. Zm I 885/29. Viz Vážný, 1930, XII, str. 250 a násl.

9) Srov. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek (trestní), 1987, č. 15 aj.

10) Srov. též vynikající rozbor definice veřejné listiny ve smyslu předpisů o správním řízení in Ondruš, R., et al., Správní řád, Komentář, Praha, Linde, 2003, str. 336.

11) Srov. Petruľáková, J., K problematike spoločenského účelu manželstva a zabezpečenia jeho realizácie právom, Právny obzor, Bratislava, 1973, č. 8, či táž autorka in Harmonická rodina - pevný základ společnosti, Socialistické súdnictvo, Bratislava, 1973, č. 11, nebo Svoboda, J., Rodinoprávne vzťahy vo svetle rozhodovania súdov, Socialistické súdnictvi, Bratislava, 1989, č. 11, str. 1.

12) Srov. např. Matysa, K., Trestný zákon, Komentár, Díl II., Bratislava, Obzor, 1978, ISBN: 65- 075-78, str. 888 - 889. Tento závěr je ovšem obdobný závěrům, které by bylo možné dovodit z komentáře in: Šámal, P., Púry, F. et Rizman, S., Trestní zákon, Komentář, II. díl, 6. vyd., Praha, C. H. Beck, ISBN: 80-7179-896-7, str. 1253 až 1254. Z posledně citované práce cit. např. ze str. 1253 "...To znamená, že trestný je i ten pachatel, který uzavřel nové manželství přesto, že jeho předchozí manželství uzavřené v cizině ve smyslu ... ustanovení § 4c ZOR nezaniklo. ...".

13) Srov. Mates, P., Zjišťování a prokazování totožnosti, Daňová a hospodářská kartotéka, Praha, Linde, 2003, rč. 11, č. 22, str. 191-196.

14) Polák, N., Některé otázky vzniku manželství, Acta Universitatis Carolinae - Iuridica, Praha, Univerzita Karlova, 1978, č. 3.

15) Tlumočníkem zapsaným do seznamu tlumočníků vedeném ve smyslu z. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, resp. ve smyslu prováděcího předpisu.

16) Petrovič, P., et Chrobok, T., Ověřování veřejných listin, Právní rádce, Praha, 1999, č. 1, str. 20 a násl. či Bělohlávek, A., K otázce Superlegalizace zahraničních veřejných listin, Právní rádce, Praha, 1993, č. 6, str. 53 či Bárta, J., K povaze veřejných listin a uznání cizozemských listin za listiny veřej-né v českém právu, Právní rozhledy, Praha, C. H. Beck, 1993, č. 2, str. 44 a násl., Dunovský, J., Platnost XII. Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin v ČR, Bulletin advokacie, Praha, Česká akademie věd, 1999, č. 5, str. 102 a násl., Kolbabová, M., Evropská unie a český právnický svět, II. Část, Právní fórum, Praha, ASPI, 2004, rč. 1, č. 2, str. 47 a násl. aj.

17) Viz č. 45/1999 Sb.

18) Voštová, L., Nad problematikou ověřování veřejných listin ve vztahu k zahraničí. Ad Notam, 2003, č. 6, str. 122 a násl.

19) Pauknerová, M., Otázka klauzulí o přednostní aplikaci mezinárodních smluv. Acta Universitatis Carolinae - Iuridica, 1997, rč. 43, č. 1, str. 73-78, Šišková, N., Mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy ČR a otázky související, Právní fórum, Praha, ASPI, 2005, rč. 2, č. 8, str. 291 a násl. a d.

20) Srov. např. Rozehnalová, N. et Týč, V., Kolizní smluvní právo, výhrada veřejného pořádku a mezinárodně kogentní normy, Právník, Praha, Česká akademie věd, 2002, str. 634 a násl., resp. zde zejména Stöcker, H. A., Der internationale ordre public im Familien- und Familienerbrecht, Rabels Z Zeitrschrift für internationales und ausländisches Privatrecht, 1974, str. 79 an.

21) Haderka, J., K některým otázkám řízení a rozhodování o povolení k uzavření manželství nezletilcům, Socialsitické súdnictvo, Bratislava, 1978, č. 10.

22) Viz pozn. č. 3. Podle článku 5 písm. f) Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích spočívá konzulární funkce mimo jiné také v (cit.:): "...provádění funkce notáře, civilního matrikáře a obdobných funkcí a ve výkonu některých funkcí administrativní povahy za předpokladu, že to není v rozporu se zákony a předpisy přijímajícího státu..."

23) Kučera, Z., Mezinárodní právo soukromé, 3. podstatně přepracované a doplněné vydání, Doplněk Brno 1996, str. 332.

24) K některým zajímavým podnětům ohledně ordre public ve sféře rodinného práva viz též např. Schelleová, I., K některým otázkám právní úpravy zákazu diskriminace žen v českém právním řádu, Sféry ženy (právne, politické a ekonomické vedy), vyd. 1., Bánská Bystrica (Slovensko), Univerzita Mateja Bela, 2004, str. 68-72 ad.

25) V tomto případě je nutné více než o imunitách a výsadách hovořit o výhradách ve smyslu mezinárodního práva procesního, ačkoliv mezinárodní právo veřejné a ostatně i mezinárodní právo soukromé a procesní se používání posledního z uvedených termínů spíše vyhýbá.

26) Fenyk, J. et Ondruš, R., Právní styk s cizinou v trestním a netrestním řízení a před orgány veřejné správy, Linde, Praha, a. s., 1997, str. 205 a násl.

27) Cit. : "(1) Je-li někdo v rozhodné době státním občanem československým a považuje-li ho za svého příslušníka také jiný stát, je rozhodné státní občanství československé. ..." Srov. též Růžička, K., Velké změny v českém cizineckém právu. Právní praxe v podnikání, Praha, Česká advokátní komora, 2000, č. 3, str. 10 a násl., Másílko, V., Státní občanství v mezinárodních vztazích, Socialistická zákonnost, 1980, str. 430 a násl. aj.

28) V tomto případě je zapotřebí upozornit na to, že se lze často setkat s mylným tvrzením, že objekt diplomatické nebo konsulární mise cizí země, resp. pozemek, na kterém se tato mise nachází, je součástí území tohoto cizího státu, což není pravda. Jde pouze o objekt, který je nadán zvláštní imunitou ve smyslu předpisů mezinárodního práva veřejného, a to i tehdy, je-li taková nemovitost v majetku daného cizího státu. Srov. např. Donner, T., Kdy končí diplomatická imunita, Studie z mezinárodního práva, 1955, sv. I., str. 78 a násl., Myslil, S., Diplomatické výsady a imunity, Praha, 1964, Kunz, O., (jun), Dvoustranné konzulární úmluvy uzavřené ČSSR, Právny obzor, 1987, str. 699 a násl. aj.

29) Viz stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR z 27. srpna 1987 Cpjf 27/87, srov. též Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soud ČSSR, 1987, č. 9-10, str. 515.

30) Srov. Haderka, J., op. cit. viz pozn. č. 2.

31) Srov. též Haderka, J. et Müllerová, H., Problematika rozhodování věcí s cizím prvkem ve vztahu k Polsku, Socialistická zákonnost, Praha, 1982, str. 215 a násl.

32) Srov. též Spáčil, J., Určení a popření otcovství po novele zákona o rodině, Praha, 2001.

33) V této souvislosti je otázkou, jak nahlížet na případy, jestliže je jeden z manželů na určité adrese pouze registrován, fakticky zde však nežije. Tato otázka je čistě v tuzemských vztazích řešena dostatečně. Není však řešena tehdy, jestliže je český občan skutečně domicilován v zahraničí. V takovém případě bude příslušný ten soud, v jehož obvodu je český občan administrativně registrován. Hlášení k pobytu na určitém místě je totiž dostatečným projevem vztahu k určitému místu a zakládá tak minimálně v uvedeném případě místní příslušnost některého soudu, resp. určuje jemu místně příslušný obecný soud. Právě ona administrativní registrace může právě ve smyslu místní příslušnosti soudu a v návaznosti na to i pravomoci soudu představovat zájem o trvalý vztah k takovému místu tak, jak je tento podmínkou pro zjištění bydliště (srov. Sborník směrnice, usnesení, rozborů a zhodnocení soudní praxe pléna a prezidia Nejvyššího soudu ČSSR z let 1965-1967, Praha, SEVT, 1974, str. 336, cit.: "Bydlištěm nutno rozumět místo, ve kterém se účastník zdržuje v úmyslu trvale se zdržovat. ... Ve všech případech musí jít ovšem o úmysl trvale se zdržovat, případně o takové opatření, jež nemá jen charakter dočasný".)

34) Zdeněk, K., K novelizovanému znění § 86 odst. 1 občanského soudního řádu, Bulletin advokacie, Praha, Česká advokátní komora, 2000, č. 10, str. 22 a násl., Vlk, K., Ještě jednou k novelizovanému znění § 86 odst. 1 občanského soudního řádu, Bulletin advokacie, Praha, Česká advokátní komora, 2001, č. 4, str. 71 a násl.

35) Srov. např. Bartoš, A., Ještě k problematice ustanovení občanského soudního řádu, Právní rádce, Praha, 1994, č. 6, str. 12 a násl.

36) Winterová, A. et al., Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, 1. vyd., Praha, Linde, 2003, str. 143, Bureš, J., et Drápal, L., Novelizace občanského soudního řádu provedená zákonem č. 171/1993 Sb., Právní rozhledy, Praha, C. H. Beck, 1994, č. 2, str. 34 a násl.

37) Viz též Másilko, V., Mezinárodní právo rodinné, Praha, 1979.

38) Jedná se o případ výjimečný, který umožňuje zohlednit specifické a zákonodárcem předem nepředvídatelné situace. V takových případech není třeba, aby mohlo být tuzemské rozhodnutí v domovských státech účastníků uznáno a právě s opakem se dokonce počítá. Srov. Kučera, Z., et Tichý, L., Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, Praha, Panorama, 1989.

Alexander J. Bělohlávek
advokát, Praha
profesor na katedře práva, Ekonomická fakulta, VŠB Technická univerzita Ostrava
Související