Minimální mzda a zaručená mzda

Přestože se minimální mzda v České republice uplatňuje již od února roku 1991, vzniká při užívání tohoto pojmu v praxi řada nejasností.

MINIMÁLNÍ MZDA

Minimální mzda jako společensky nejnižší cena práce má asi stoletou historii. Vznikla jako ochrana zaměstnance před tlakem zaměstnavatele snížit mzdu zaměstnance na co nejnižší úroveň, neboť pozice zaměstnavatele na trhu práce byla, a je i v současné době, vždy silnější než pozice zaměstnance. Měla především chránit námezdní pracovníky a neumožnit, aby odměna za práci klesla pod sociálně únosnou míru. Poprvé byla uplatněna na Novém Zélandu v roce 1894, postupně potom i v Evropě. V Československu k tomu došlo v roce 1919.

Minimální mzda je obsažena i v Evropské sociální chartě, která definuje právo na spravedlivou odměnu, na postačující slušnou životní úroveň pro sebe a svou rodinu.

Zejména v současné době by minimální mzda měla plnit nejen funkci sociálně ochrannou, ale i motivační, tj. měla by zaměstnance motivovat k tomu, aby pro něho bylo výhodnější pracovat než pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nebo různé sociální dávky. Již delší dobu se proto vedou spory o její výši. Zastánci postupného zvyšování minimální mzdy argumentují, že v Evropě se pohybuje na úrovni 35 až 40 procent průměrné mzdy a 10 až 15 procent nad životním minimem, a proto je nutné ji postupně zvyšovat.

Minimální mzdou se rozumí absolutně nejnižší peněžité plnění nebo plnění peněžité hodnoty bez ohledu na složitost, odpovědnost, namáhavost a množství vykonávané práce, které je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytovat (tj. bez ohledu na hlediska uvedená v § 109 odst. 4 zákoníku práce).

AKTUÁLNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA

V právní úpravě minimální mzdy došlo od 1. ledna 2007 k některým změnám. Zásadní spočívá v tom, že se nově vztahuje i na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti).

Minimální mzda je upravena v § 111 nového zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) a v nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

Její výše bude (stejně jako dosud) zpravidla vždy s účinností od 1. ledna zvyšována nařízením vlády s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Její výši stanovenou právními předpisy nelze snížit ani v kolektivní smlouvě.

Minimální mzda se vztahuje na všechny zaměstnance v pracovním poměru. Jak je výše uvedeno, nově se vztahuje i na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Další změnou je, že základní sazba minimální mzdy je stanovena přímo zákoníkem práce (§ 111 odst. 2) a činí 7955 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu. Pro rok 2007 je stanovena v nařízení vlády č. 567/2006 Sb. výše základní sazby minimální mzdy na 8000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu.

Do mzdy (platu) se pro tyto účely nezahrnuje mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí, za noční práci, za práci ve svátek a nově příplatek za práci v sobotu a v neděli (podle § 118 zákoníku práce se totiž nově jedná o příplatek, na který je nárok ze zákona). Dále se do minimální mzdy samozřejmě nezahrnují plnění, která nejsou mzdou, například náhrady mzdy, odměna za pracovní pohotovost, odstupné. Jiné složky mzdy, například osobní příplatek, prémie, odměny se do minimální mzdy zahrnují.

Zaměstnanci jsou minimální mzdou chráněni také tehdy, jedná-li se o průměrný výdělek - pokud bude nižší než minimální mzda, zvýší se na výši odpovídající minimální mzdě (§ 357 zákoník práce).

ZVÝŠENÍ ZÁKLADNÍ SAZBY MINIMÁLNÍ MZDY

Výše základní sazby minimální mzdy je stanovena pro týdenní pracovní dobu 40 hodin. Při jiné délce stanovené týdenní pracovní doby je proto nutné upravit - zvýšit výši hodinové minimální mzdy, jinak by byl zaměstnanec poškozen, protože v týdnu odpracuje nižší počet hodin.

- PŘÍKLAD:

Jestliže zaměstnanec odměňovaný hodinovou mzdou pracuje ve třísměnném pracovním režimu a jeho týdenní pracovní doba tedy činí 37,5 hodin, je nutné hodinovou minimální mzdu úměrně upravit, tj. zvýšit.

Výpočet: 40 : 37,5 = 1,0666 x 48,10 = 51,30 Kč. Hodinová minimální mzda u něho činí 51,30 Kč, nikoliv 48,10 Kč.

SNÍŽENÍ MINIMÁLNÍ MZDY

Nová právní úprava přebírá možnost stanovit některým skupinám zaměstnanců nižší minimální mzdu, neboť nižší mzdové náklady by se měly projevit na větším zájmu zaměstnavatelů o tyto zaměstnance.

Minimální mzda u nich činí:

- 90 % z částky 8000 Kč nebo ze 48,10 Kč za hodinu, jde-li o první pracovní poměr nebo o dohodu o práci konanou mimo pracovní poměr zaměstnance ve věku od 18 do 21 let, a to po dobu šesti měsíců ode dne vzniku pracovního poměru nebo ode dne výkonu dohody o práci konané mimo pracovní poměr;

- 80 % z částky 8000 Kč nebo ze 48,10 Kč za hodinu, jde-li o mladistvého zaměstnance;

- 75 % z částky 8000 Kč nebo ze 48,10 Kč za hodinu, jde-li o zaměstnance, který je poživatelem částečného invalidního důchodu;

- 50 % z částky 8000 Kč nebo ze 48,10 Kč za hodinu, jde-li o zaměstnance, který je poživatelem plného invalidního důchodu nebo o mladistvého zaměstnance, který je plně invalidní a nepobírá plný invalidní důchod.

ZARUČENÁ MZDA

S účinností od 1. 1. 2007 se zavádí nový institut "zaručená mzda", který nahrazuje institut "minimálních mzdových tarifů". Zaručenou mzdou je podle § 112 odst. 1 zákoníku práce "mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru". Jinými slovy se jedná o mzdu, na kterou zaměstnanci vznikl nárok.

Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen.

NEJNIŽŠÍ ÚROVEŇ ZARUČENÉ MZDY

Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví zákoník práce jako základní sazbu minimální mzdy. Jedná se o výše uvedené nařízení vlády č. 567/2006 Sb.

Na rozdíl od minimální mzdy lze nejnižší úrovně zaručené mzdy (stejně jako minimální mzdové tarify) definovat, jako nejnižší cenu práce stanovenou ve vztahu ke složitosti, odpovědnosti, namáhavosti vykonávané práce (jedná se o hlediska uvedená v § 109 odst. 4 zákoníku práce). Výše nejnižších úrovní zaručené mzdy je na základě těchto hledisek nově odstupňována do osmi skupin, a to opět jako u minimální mzdy při stanovené týdenní pracovní době 40 hodin. Obecné charakteristiky prací pro účely zařazení práce do některé z osmi skupin jsou uvedeny v příloze k nařízení vlády č. 567/2006 Sb.

Dále jsou zde uvedeny příklady prací zařazených do jednotlivých skupin a ty jsou zpracovány podle jednotlivých oborů. Nově je zde rovněž určeno, že maximální zvýšení musí činit alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy.

Nově je stanoveno, že zaručená mzda se vztahuje nejen na zaměstnavatele, kteří provozují podnikatelskou činnost (například obchodní společnosti), ale i na zaměstnavatele uvedené v § 109 odst. 3 zákoníku práce, tj. na zaměstnavatele, kteří zaměstnancům poskytují plat.¹⁾ Zaručená mzda se stejně jako minimální mzda vztahuje i na zaměstnance, který je odměňován úkolovou mzdou. Zaručená mzda se však nevztahuje na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Na ně se vztahuje pouze minimální mzda.

Vzhledem k tomu, že i zde je výše nejnižších úrovní zaručené mzdy stanovena pro týdenní pracovní dobu 40 hodin, je při jiné délce stanovené pracovní doby nutné zvýšit výši hodinové mzdy. Výpočet je stejný jako u minimální mzdy.

Také zde platí stejná právní úprava pokud jde o:

- nižší úrovně zaručené mzdy u mladistvých, poživatelů invalidních důchodů atd.

- složky mzdy (platu), které se nezapočítávají do zaručené mzdy.

Zde bude nepochybně vhodné zdůraznit, že zaměstnavatelé, kteří provozují podnikatelskou činnost (jedná se o zaměstnavatele, kteří nejsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce - např. obchodní společnosti), si mohou vytvořit jakýkoliv systém odměňování. Nemusí tedy mít osm tarifních stupňů (tarifních tříd), stejně jako dosud nemuseli mít dvanáct tarifních stupňů (tříd). Jestliže však mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, musí zaměstnavatel při jejím sjednávání nebo stanovení dodržet výše uvedené nejnižší úrovně zaručené mzdy. Uvedu na příkladu:

Zaměstnanec vykonává druh práce - obsluha pobočkové telefonní ústředny. Jeho stanovená týdenní pracovní doba činí 37,5 hodin týdně. Podle mzdového předpisu je odměňován hodinovou mzdou. Kolektivní smlouva u zaměstnavatele není uzavřena. Podle přílohy k nařízení vlády č. 567/2006 Sb., kde jsou stanoveny skupiny prací pro účely stanovení nejnižší úrovně zaručené mzdy a příklady prací ve skupinách podle oborů, je tato činnost zařazena do druhé skupiny prací. Na základě výše uvedeného musí od 1. 1. 2007 výše jeho hodinové zaručené mzdy činit minimálně 56,60 Kč. To je jeho nejnižší úroveň zaručené mzdy - nejnižší cena práce. Není tedy rozhodující, jaký systém odměňování se u tohoto zaměstnavatele uplatňuje. Zaměstnavatel si může zpracovat jakýkoliv vlastní systém odměňování. Jestliže však mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, musí zaměstnavatel zaručit, aby její výše nebyla nižší než výše uvedené nejnižší úrovně zaručené mzdy.

Z výše uvedeného vyplývá jednoznačný a zásadní rozdíl mezi minimální mzdou a zaručenou mzdou. Na rozdíl od minimální mzdy lze zaručenou mzdu (stejně jako minimální mzdové tarify) definovat jako nejnižší cenu práce stanovenou ve vztahu ke složitosti, odpovědnosti, namáhavosti vykonávané práce (jedná se o hlediska uvedená v § 109 odst. 4 zákoníku práce). Bohužel řada zaměstnavatelů si tyto pojmy neustále plete a tvrdí, že zaměstnanci musí zaručit pouze minimální mzdu, což není pravda. Minimální mzdu musí zaručit pouze u zaměstnanců, kteří vykonávají nejméně náročné práce. Jedná se například o uklízečku, která vykonává běžný úklid. Cena práce - nejnižší úroveň zaručené mzdy - náročnějších prací je vyšší. Například uklízečka, která zabezpečuje těžký úklid po malířích, má nárok na zaručenou mzdu odpovídající druhé skupině prací.

Jak je uvedeno výše, nově se zaručená mzda vztahuje na všechny zaměstnavatele, tj. i na ty, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce (zaměstnancům poskytují plat).

Nejnižší úroveň zaručeného platu je po ně stanovena takto:

- 1. skupina prací zahrnuje práce v 1. a 2. platové třídě,

- 2. skupina prací zahrnuje práce ve 3. a 4. platové třídě,

- 3. skupina prací zahrnuje práce v 5. a 6. platové třídě,

- 4. skupina prací zahrnuje práce v 7. a 8. platové třídě,

- 5. skupina prací zahrnuje práce v 9. a 10. platové třídě,

- 6. skupina prací zahrnuje práce v 11. a 12. platové třídě,

- 7. skupina prací zahrnuje práce ve 13. a 14. platové třídě a

- 8. skupina prací zahrnuje práce v 15. a 16. platové třídě.

- PŘÍKLAD:

Zaměstnanec je odměňován podle stupnice platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 564/2006 Sb. Na základě nejnáročnější práce je zařazen do šesté platové třídy a podle započitatelné praxe je zařazen do druhého platového stupně. Podle této stupnice mu náleží platový tarif ve výši 8500 Kč. Nejnižší úroveň jeho platu však musí podle výše uvedeného činit 9800 Kč (třetí skupina prací). Jestliže mu zaměstnavatel tento rozdíl, tj. 1300 Kč nedorovná osobním příplatkem, musí mu tuto částku uhradit, protože se jedná o nejnižší úroveň jeho zaručeného platu a ten nesmí být nižší než je uvedená částka. Není proto pravdivé tvrzení, že pro takové zaměstnance nemá zaručená mzda žádný význam.

Poznámky:

¹⁾ Jedná se o zaměstnavatele, jejichž činnost je plně hrazena z veřejných rozpočtů nebo všeobecného zdravotního pojištění, například stát, územní samosprávné celky, atd. Právní úprava platu je obsažena v § 122 až § 137 zákoníku práce a v nařízení vlády č. 564/2006 Sb.

Zaměstnavatelé, kteří v § 109 odst. 3 zákoníku práce uvedeni nejsou, poskytují zaměstnancům mzdu.

Jaromír Zrutský
právník, OS UNIOS Praha

Nejnižší úrovně zaručené mzdy platné od 1. 1. 2007