Darování je právní vztah, ve kterém dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje přenechat obdarovanému a obdarovaný tento dar nebo slib daru přijímá.1) Darování je tedy dvoustranný právní úkon, jehož pojmovými znaky jsou předmět darování (dar), bezúplatnost a dobrovolnost.

VRÁCENÍ DARU OBDAROVANÝM PRO JEHO VADY

Darování je bezúplatný právní úkon, a proto dárce neodpovídá obdarovanému za vady předmětu plnění podle obecných ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za vady.2)

Dárce je však podle § 629 občanského zákoníku povinen při nabídce daru upozornit potenciálního obdarovaného na vady, o kterých ví. V případě, že dárce věděl o vadě daru, který obdarovaný přijal, a neupozornil na ni a obdarovanému v důsledku toho vznikla škoda, může se obdarovaný domáhat náhrady škody podle § 420 občanského zákoníku o obecné odpovědnosti za škodu.3)

Kromě toho, má-li věc vady, na které dárce obdarovaného neupozornil (bez ohledu na to, zda dárce o vadách věděl, či nikoliv), je obdarovaný oprávněn věc vrátit. Toto právo obdarovaného ovšem existuje jen pokud jde o vady, které měl předmět daru při darování; není možné dar vrátit z důvodu vad, které se vyskytly později po okamžiku darování.

Vrácení daru obdarovaným je jednostranným právním úkonem, který podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí době. Ta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy ode dne, kdy vada mohla být obdarovaným při obvyklé pozornosti zjištěna.

DÁRCŮV POŽADAVEK NA VRÁCENÍ DARU

Dále existuje možnost vrácení daru, respektive požadavku vrácení daru ze strany dárce. Podle § 630 občanského zákoníku se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny chová tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

Nárok na vrácení daru vzniká hrubým porušením dobrých mravů a od tohoto okamžiku běží tříletá promlčecí doba pro uplatnění práva. V případě opakovaného závadného jednání začíná běžet promlčecí doba u každého takového jednání samostatně, v případě déletrvajícího závadného jednání běží promlčecí doba až ode dne, kdy obdarovaný od tohoto jednání upustil.

Domáhání se vrácení daru je jednostranným právním úkonem dárce, pro který není předepsána žádná forma, musí z něj však být zřejmá vůle dárce směřující k tomu, aby obdarovaný věc vrátil. Písemnou formu výzvy lze nicméně jen doporučit, neboť v případném soudním sporu musí dárce unést důkazní břemeno, že výzvu učinil a že měla veškeré potřebné náležitosti. Z výzvy musí být zřejmé, kdo ji učinil, vůči komu, z jakého důvodu (přičemž závadné chování obdarovaného musí být popsáno konkrétním a nezaměnitelným způsobem) a čeho se ten, kdo ji činí, domáhá.

K POJMU HRUBÉ PORUŠENÍ DOBRÝCH MRAVŮ

Pojem chování hrubě porušujícího dobré mravy zákon přesně nedefinuje, vždy půjde o posouzení konkrétní situace a konkrétního jednání. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 228/2000, "předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 občanského zákoníku, nýbrž předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. Dárce se jako důvodu k vrácení daru nemůže dovolávat skutkových okolností, jež nastaly či existovaly v době před darováním a za nichž byl právní úkon učiněn a o nichž obě strany při uzavírání smlouvy věděly."

ČLENOVÉ RODINY

Za členy rodiny dárce se považují kromě rodičů a dětí i další příbuzní v řadě přímé a sourozenci. Otázku vymezení členů rodiny dárce v souvislosti s § 630 občanského zákoníku rozebírá podrobněji rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2003: "... je ...nezbytné vycházet z nejbližší úpravy obdobné pojmu rodina, a to z § 116 občanského zákoníku, který vymezuje pojem osoby blízké. Podle tohoto ustanovení je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Je nutno vyjít z textu zákona, v němž zákonodárce na prvém místě mezi osobami blízkými uvedl příbuzné v řadě přímé, kterými jsou nejen rodiče a děti, ale také prarodiče a jejich vnuci, event. i pravnuci ... příbuzní v řadě přímé zaujímají v našem právním řádu postavení osob nejbližších, a požívají tak evidentně výsadnějšího právního postavení mezi osobami blízkými; Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že vztah příbuzných v řadě přímé je nutno zahrnovat do pojmu rodina ve smyslu § 630 občanského zákoníku. Nelze však přisvědčit názoru ..., že vymezení obsahu pojmu 'člen rodiny' podle § 630 občanského zákoníku a pojmu 'osoba blízká' podle § 116 občanského zákoníku je totožný. Zásadně je třeba vycházet z toho, že vymezení v § 630 občanského zákoníku je užší. Právní vztah z darování tedy zaniká i v případě kvalifikovaného porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči příbuzným dárce v řadě přímé."

ZÁNIK PRÁVNÍHO VZTAHU DAROVÁNÍ

Využije-li dárce svého práva domáhat se vrácení daru a jsou-li naplněny zákonné podmínky pro vrácení daru, zaniká právní vztah z darování přímo ze zákona, a to dnem, kdy byla výzva dárce doručena obdarovanému.4)

Tímto okamžikem se pak ze zákona stává dárce opět vlastníkem darované věci. V případě, že byla předmětem darování nemovitost, zapíší se důsledky obnovení vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí záznamem (což platí i v případě, že došlo k vrácení daru obdarovaným).

Pokud obdarovaný s vrácením daru nesouhlasí a výzvu dárce nerespektuje, musí dárce před uplynutím promlčecí lhůty uplatnit svůj nárok u soudu.

Právo žádat vrácení daru je osobním právem dárce, které zaniká smrtí. Jiné osoby se proto nemohou domáhat vrácení daru. Pokud ovšem došlo ke zrušení darování ještě za života dárce, zrušením se dárce opět stává vlastníkem daru, a proto mohou dědicové žádat vydání daru.

Obdarovaný je povinen dárci (případně dědicům) vrátit vše, co mu bylo darováno. V případě, že to není možné, musí vydat peněžitou náhradu ve výši odpovídající hodnotě věci v okamžiku zániku právního vztahu darování.

S věcí musejí být vydány i užitky, pokud je obdarovaný získal v době, kdy již nebyl v dobré víře. Za dobu, od které není obdarovaný v dobré víře, se považuje okamžik, kdy se dopustil proti dárci nebo proti členům jeho rodiny jednání, které naplnilo zákonnou podmínku pro vrácení daru. Není to tedy až okamžik doručení výzvy dárce, aby obdarovaný vrátil dárci dar.


Poznámky:

1) Viz § 628 občanského zákoníku, který dále stanoví:

"(2) Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.

(3) Neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti."

2) Srov. § 499 občanského zákoníku: "Kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době plnění má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc nemá právní vady."

3) Viz § 420 občanského zákoníku:

"(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

(2) Škoda je způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Uvedené osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů tím není dotčena.

(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil."

4) Z rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 20 Co 72/1995 ze dne 6. 2. 1996:

"1. Využije-li dárce práva na vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Tímto okamžikem se obnovují původní právní vztahy. Protože tato restituční povinnost není zvlášť upravena, je třeba použít ustanovení, které upravuje právní vztahy nejbližší, a to se zřetelem k tomu, co bylo předmětem darovací smlouvy.

2. Při volbě formy, kterou se dárce u soudu může domáhat restituce původního stavu, je nutno vycházet z konkrétní situace. Jedná-li se o nemovitost, lze v případech, kdy obdarovaný dále nemovitou věcí disponuje, užívá ji, podávat žalobu na vyklizení; jestliže však žalovaný předmětnou nemovitost již vyklidil, svědčí v takovém případě dárci naléhavý právní zájem na domáhání se žaloby na určení, že je vlastníkem darované nemovitosti."

Romana Lužná
advokátka, Brno

Související