Hlavní intervence. Co s ní?

Přesto téměř neexistují materiály, které by se tímto procesním institutem zabývaly hlouběji. Právní úprava hlavní intervence je velmi stručná a nastoluje více otázek než odpovědí. Judikatura prakticky neexistuje. Advokáti za takového stavu nechtějí orat pole neorané a žalobu o hlavní intervenci raději nepodávají. Zaměřme se proto na úskalí platné právní úpravy.

Nejprve vymezíme vztah hlavní intervence k řízení, které je hlavní intervencí napadeno. Pak se budeme zabývat subjekty řízení o hlavní intervenci a probereme podmínky pro úspěch ve sporu. Také budeme řešit, jak má hlavní intervent formulovat žalobní návrh. Nakonec se pokusíme o vymezení základních znaků hlavní intervence v českém právu.

CO TO JE HLAVNÍ INTERVENCE?

Hlavní intervence byla do občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb.) zavedena novelou č. 30/2000 Sb. Podle § 91a si může ten, kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.

Uveďme příklad. Žalobce se domáhá po žalovaném vydání věci, protože se cítí být jejím vlastníkem. Totéž o sobě tvrdí žalovaný, a proto navrhuje zamítnutí žaloby. O tomto již probíhajícím sporu se dozví někdo další, kdo se také domnívá, že věc je jeho. Proto do sporu vstoupí, a to právě uplatněním žaloby o hlavní intervenci podle § 91a občanského soudního řádu.

Z logiky věci by se měli účastníci původního řízení a hlavní intervent sejít u soudu a v rámci jediného řízení porovnat a konfrontovat svá práva k věci. Podle výsledku jednání by pak soud v jediném rozhodnutí o všech uplatněných nárocích rozhodl.

Náš občanský soudní řád však takto jednoduchý postup bez dalšího neumožňuje.

VZTAH HLAVNÍ INTERVENCE K PŮVODNÍMU ŘÍZENÍ

První a nejzákladnější otázkou, kterou zákon výslovně neřeší, je vztah hlavní intervence k původnímu řízení. Nabízejí se tři možnosti:

- Původní řízení probíhá dál nezávisle na podané žalobě o hlavní intervenci.¹⁾

- Původní řízení a hlavní intervence jsou i nadále formálně nezávislými řízeními, ovšem původní řízení nesmí skončit dříve než spor o hlavní intervenci.²⁾

- Poslední a dosud opomíjenou možností je, že spor o hlavní intervenci se přímo z logiky § 91a občanského soudního řádu bez dalšího stává součástí původního řízení. Tedy řízení, které bylo hlavní intervencí napadeno.

Pokusme se najít odpověď, kterou z těchto variant vybrat.

POUČENÍ Z HISTORIE A ZE ZAHRANIČÍ

Hlavní intervence byla u nás poprvé upravena v § 94 zákona č. 111/1895 ř. z.³⁾ a v § 16 zákona č. 113/1895 ř. z.⁴⁾ Tyto předchozí úpravy jsou navzájem téměř totožné. Zákonodárce je do nynějšího občanského soudního řádu prakticky "opsal".

Prvorepubliková praxe se přikláněla k první výše zmíněné variantě.⁵⁾ Tedy k tomu, že hlavní intervencí napadený spor existuje nezávisle na samotné hlavní intervenci. Ke spojení obou řízení mělo docházet až k návrhu některého z účastníků, tedy i hlavního interventa.

Poúnorový občanský soudní řád č. 142/1950 Sb. hlavní intervenci vůbec neupravoval. Totéž platilo až do novely č. 30/2000 Sb. i pro současný občanský soudní řád, tedy zákon č. 99/1963 Sb. Ale i bez výslovné úpravy teorie hypoteticky možnost podání žaloby o hlavní intervenci připouštěla.⁶⁾ Takový spor probíhal nezávisle na původním řízení, pokud nedošlo ke spojení obou řízení, ať již k návrhu účastníků nebo z vlastní iniciativy soudu.

Hlavní intervence není jen českou specialitou. Také německé soudy (stejně jako naše prvorepubliková praxe) vycházejí z toho, že hlavní intervencí napadený spor a samotná hlavní intervence jsou na sobě nezávislá řízení.⁷⁾ Do jediného řízení je soud musí spojit až k návrhu některé ze stran sporu.⁸⁾ Zpravidla bude tímto navrhovatelem sám hlavní intervent. Tento postup je zakotven v § 65 německého občanského soudního řádu. My však podobnou jednoznačnou úpravu nemáme. Spojení obou řízení podle § 112 odst. 1 občanského soudního řádu je problematické, protože toto ustanovení dopadá na zcela jiné situace.⁹⁾

SOUČASNÝ STAV - SAMOSTATNÁ ŘÍZENÍ

S ohledem na prvorepublikovou praxi a porovnáním téhož institutu u našich sousedů je tedy třeba dospět k závěru, že hlavní intervencí napadený spor a samotná hlavní intervence tvoří dvě samostatná řízení. Tento stav však nezabezpečuje, že sporná věc bude projednána za účasti všech zainteresovaných, tedy jak původních účastníků, tak i hlavního interventa. Podle současné české úpravy má soud možnost svojí nečinností žalobu o hlavní intervenci zmařit. Například tím, že obě řízení nespojí a rozhodne původní spor dříve než spor o hlavní intervenci. Takovou moc fakticky ovlivňovat úspěch řízení o hlavní intervenci by soud mít neměl.

De lege ferenda by český zákonodárce měl buď převzít německou úpravu, nebo stanovit, že podáním žaloby o hlavní intervenci dochází ke spojení napadeného řízení a hlavní intervence přímo ze zákona. Bez jednoho z těchto naznačených kroků je dosavadní úprava hlavní intervence plácnutím do vody. Možnost podat žalobu o hlavní intervenci v podobě, jaká je dnes, existovala již před novelou č. 30/2000 Sb., která hlavní intervenci výslovně zakotvila.

PROTI KOMU A JAK

Účastníci řízení o hlavní intervenci jsou dáni přímo § 91a občanského soudního řádu. Jsou jimi hlavní intervent a dále strany sporu napadeného hlavní intervencí. Až do doby připojení hlavní intervence k napadenému řízení není hlavní intervent účastníkem původního řízení a nemá tedy právo podávat opravné prostředky vůči rozhodnutím v napadeném řízení.

Žalobou o hlavní intervenci lze napadnout pouze již probíhající sporné řízení. Nelze tedy intervenovat do řízení nesporných, vyjmenovaných v § 120 odst. 2 a § 81 občanského soudního řádu.¹⁰⁾

Hlavní intervence je totiž v § 91a občanského soudního řádu definována jako spor - podává se proti všem účastníkům původního sporu. Ti se ze zákona ocitají v pozici žalovaných. Z týchž důvodů je zřejmé, že požadavek hlavního interventa musí být v rozporu s požadavkem jak žalobce, tak se zájmy žalovaného v původním napadeném řízení. Lze říci, že hlavní intervencí je spor tří osob (tří stran) o totéž právo nebo o tutéž věc.

Žalobní návrh hlavního interventa je třeba formulovat tak, aby zasahoval do dosavadních poměrů všech účastníků hlavní intervencí napadeného sporu. Musí směřovat vůči všem stranám původního řízení. Nelze kupříkladu připustit, aby ukládal povinnost pouze jednomu z účastníků napadeného řízení. Proto není možné žalobní návrh hlavního interventa formulovat tak, že původní žalovaný je povinen vydat věc namísto původnímu žalobci hlavnímu interventovi. Takový návrh by totiž nebyl směřován vůči všem účastníkům hlavní intervencí napadeného řízení. Proto je vhodné hlavní intervenci koncipovat jako žalobu na určení, že hlavní intervent má "lepší" právo k věci než původní žalobce a žalovaný. Například, že je jejím vlastníkem. Naléhavý právní zájem bude dán tím, že k uspořádání sporných práv a povinností mezi původním žalobcem, žalovaným a hlavním interventem může dojít právě podáním určovací žaloby.

Hlavní intervence je tedy samostatným sporem, v němž hlavní intervent žádá, aby poměry mezi ním a všemi účastníky hlavní intervencí napadeného sporu byly uspořádány způsobem, který je v rozporu s dosavadními představami všech stran původního sporu. Jde o řízení, které má fakticky tři strany - hlavního interventa, původního žalobce a původního žalovaného. Z logiky věci nelze připustit, že by původní spor byl rozhodnut dříve než samotná hlavní intervence. Naše současná právní úprava však na tento požadavek dosud nereflektuje.

K tomu, aby bylo možné institutu hlavní intervence bez obav využít, je třeba novelizace. Ta by měla jasně vymezit vztah mezi hlavní intervencí a hlavní intervencí napadeným řízením. Například tím, že bude uzákoněna povinnost soudu připojit hlavní intervenci k původnímu řízení nebo tím, že ke spojení obou řízení dojde přímo ze zákona. Jinak bude hlavní intervence i nadále předmětem teoretických debat, v praxi však využívána nebude.

Poznámky:

¹⁾ Těmín, T. Freibert, P.: Hlavní intervence. Právní rádce 8/2003.

²⁾ Např. Bureš, J. Drápal, L. Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 7. vydání, Praha: C. H. Beck 2006, str. 402-403.

³⁾ Ustanovení § 94 odst. 1 zákona č. 111/1895 ř. z.: "Žaloby, jimiž se uplatňuje nárok na věc nebo na právo, o němž jest rozepře zahájena mezi jinými osobami (hlavní intervence), mohou býti až do právoplatného rozhodnutí tohoto sporu podány u téhož soudu."

⁴⁾ Zákon č. 111/1895 ř. z. byl k zákonu č. 113/1895 ř. z. v poměru speciality. § 16 zákona č. 113/1895 ř. z.: "Kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž jest mezi jinými osobami zahájena právní rozepře, může až do pravoplatného rozhodnutí této rozepře společně žalovati obě strany (hlavní intervence)."

⁵⁾ Viz www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/1935ns/se/tisky (sněmovní tisky Senátu Národního shromáždění).

⁶⁾ Např. Schelleová, I. Český civilní proces. První vydání. Praha: Linde Praha a. s. 1997, str. 140.

⁷⁾ Německý civilní proces tentýž institut upravuje v § 64 a § 65 německého občanského řádu soudního z 30. 1. 1877 (Zivilprozessordnung).

⁸⁾ Srovnej například Jauering, O. Zivilprozessrecht - ein Studienbuch. 28., völlig neubearbeitete Auflage des von Friendrich Lent begündeten Werkes. C. H. Beck München 2003, str. 349-350.

⁹⁾ Podle § 112 odst. 1 občanského soudního řádu lze ke společnému řízení spojit řízení, která spolu skutkově souvisejí nebo se týkají týchž účastníků. Důvodem pro spojení hlavní intervence a napadeného sporu není prvotně hospodárnost, ale nutnost vzájemné konfrontace mezi hlavním interventem a účastníky napadeného řízení. Proto lze § 112 odst. 1 občanského soudního řádu využít pouze analogicky. Totéž platí pro případné přerušení napadeného řízení až do rozhodnutí o hlavní intervenci podle § 109 občanského soudního řádu.

¹⁰⁾ Například řízení ve věcech péče o nezletilé, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o určení a popření rodičovství, řízení o jmenování rozhodce apod.

Karel Svoboda
soudce Okresního soudu Plzeň - město
a doktorand PF Západočeské univerzity v Plzni