Podle § 442 odst. 1 občanského zákoníku se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle § 442 odst. 2 občanského zákoníku se škoda hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předchozího stavu.

Podle § 443 občanského zákoníku platí, že se při určení výše škody na věci vychází z ceny v době jejího poškození. Toto ustanovení je, s ohledem na dále uvedenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, vykládáno dosti úzce, a to tak, že rozsah náhrady škody je roven snížení ceny v době poškození. Ze znění § 443 je však zřejmé, že zákon dává soudu možnost manévrovat ve velmi širokém prostoru, kde cena věci v době poškození je jen jakýmsi odrazovým můstkem pro další úvahy (arg. "vychází se").1)

V JUDIKATUŘE NEJVYŠŠÍHO SOUDU ČR

Podle stávající judikatury Nejvyššího soudu ČR "u škody vzniklé na věci použité a částečně opotřebované pak musí být přihlédnuto k obecné ceně věci v době poškození a k rozsahu poškození, přičemž od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu ... Zároveň však není podstatné, zda poškozený věc skutečně opravil či nikoliv".2) Nejvyšší soud ČR tak konstantně zastává názor, že pokud dojde k opravě poškozeného již užívaného a opotřebeného vozidla, potom je nutné od nákladů na opravu odečíst částku, o kterou se vozidlo opravou zhodnotí, neboť "v opačném případě by poškozenému vznikalo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci, pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými".

Nejvyšší soud ČR dále uvádí: "Cena obvyklá pak představuje cenu, za kterou lze v daném místě a čase koupit náhradní věc (obecnou cenu), a nikoli účetní hodnotu poškozené věci vyjádřenou odečtem amortizace od pořizovací ceny věci, která nerespektuje užitnou hodnotu věci k okamžiku jejího poškození". Z uvedeného tedy vyplývá, že technická hodnota není tím, co by mělo být zjišťováno v řízení o náhradě škody, neboť není, na rozdíl od hodnoty obvyklé tržní ceny, ekonomickou kategorií.3)

SPORNÁ AMORTIZACE

Jádrem sporu je však otázka amortizace. Není pochyb, že opravou se vozidlo zhodnotit může, ale také nemusí. Obvyklou cenu bude určovat znalec z oboru ekonomika a ten se také vyjádří k obvyklé ceně vozidla před poškozením a po opravě, stejně jako se může vyjádřit k účelnosti opravy poškozeného vozidla. Podstatné však je, zda bude znalec brát v úvahu amortizaci poškozených dílů vozidla, které bylo nezbytné vyměnit, aby bylo z technického hlediska provozuschopné stejně jako před jeho poškozením.

Pokud jde o cenu obvyklou, je nutné uvažovat o celkové ceně vozidla, nikoliv o ceně jeho jednotlivých dílů, neboť vozidlo se prodává jako celek, když jsou jednotlivé díly součástmi vozidla, coby věci v právním slova smyslu. Otázka však zní, jestli je v praxi nutné rozlišovat, zda po opravě došlo ke zvýšení obvyklé ceny vozidla od obvyklé ceny před poškozením vozidla proto, že:

- původní poškozené (a z logiky věci také opotřebované) díly vozidla byly nahrazeny novými díly, kvalitativně odpovídajícími úrovni před poškozením vozidla, a to za účelem, aby vozidlo bylo z technického hlediska provozuschopné stejně jako před jeho poškozením; šlo tedy o nezbytné díly (např. poškozený motor, který již byl používán, při opravě nahradí motorem shodným, leč novým, neopotřebeným),

- původní poškozené (a z logiky věci také opotřebované) díly vozidla byly nahrazeny díly novými, ovšem kvalitativně lepšími, než které byly na vozidle použity před poškozením, aby bylo vozidlo z technického hlediska provozuschopné stejně jako před jeho poškozením; šlo tedy o nezbytné díly, ovšem v podstatně vyšší kvalitě než bylo nutné (např. poškozený motor, který již byl používán, byl při opravě nahrazen novým motorem, ovšem o vyšším výkonu, než který měl původní motor).

Nejvyšší soud ČR zastává stanovisko, že rozlišovat proč došlo ke zvýšení obvyklé ceny vozidla po opravě od jeho obvyklé ceny před poškozením není na místě, neboť poškozenému vzniká bezdůvodné obohacení zhodnocením věci, pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými, neopotřebenými. Mezi odbornou veřejností se však v poslední době objevují názory, které tyto závěry Nejvyššího soudu ČR zpochybňují.4) Rovněž rozhodnutí některých prvostupňových soudů se počínají od názoru Nejvyššího soudu ČR odvracet.5)

NÁZOR ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR

Zcela zásadním a přelomovým se v této otázce jeví nález Ústavního soudu ČR ze dne 19. 3. 2008 ve věci II. ÚS 2221/07. Ústavní soud ČR v tzv. nosné části odůvodnění svého nálezu uvádí, že "pokud měl odvolací soud pochybnosti o výši majetkové újmy, a tedy i o správnosti závěrů znaleckého posudku, tj. o nezbytné výši nákladů na uvedení vozu do stavu před jeho poškozením, bylo namístě provést další dokazování, které by osvětlilo, zda provedením oprav skutečně došlo ke zhodnocení předmětného vozidla (tzn. například, zda oprava mohla být provedena i jiným způsobem, než za použití nových náhradních dílů, zda nebyly v souvislosti s opravou poskytnuty např. kvalitnější či nadstandardní, ale nikoliv nezbytné díly či součásti vozu apod., zda došlo k výměně součástí vozidla, které se rychleji opotřebovávají a běžně je nutné je častěji vyměňovat, zda tedy nebyla zvýšena užitnost vozidla, zlepšeny jízdní vlastnosti, a zda se použitím nových náhradních dílů nezvýšila tržní cena vozidla)".

Ústavní soud ČR dále v nálezu uvádí, že "je-li za škodu považována újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci."

Dále Ústavní soud ČR ve svém nálezu argumentuje, že6) "je třeba přihlédnout i k tomu, že v případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla."7) "V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu i to, že poškozenému ono diskutabilní tzv. 'zhodnocení' vozidla v podstatě bylo protiprávním jednáním vnuceno. V důsledku škodné události se tak dostává do situace, kdy ačkoliv na rozdíl od viníka škody si počínal v souladu s právem (v konkrétním případě neporušil dopravní předpisy), je nucen vynaložit ze svého značnou částku na to, aby své vozidlo mohl vůbec používat jako před škodnou událostí."

Výslovně pak Ústavní soud ČR v tomto nálezu odkazuje na rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 29. 6. 2007 ve věci sp. zn. 4 C 212/2005 a závěry v něm obsažené, zejména pak, že "není možné po poškozeném požadovat, aby doplácel na nehodu, pokud opravou vozu, který by jinak poškozený nemohl v důsledku zavinění jiného užívat, nedošlo ke zcela zjevnému přínosu pro poškozeného".8)

Závěrem potom Ústavní soud ČR uvádí, že "soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Jinými slovy, právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou. V daném případě je smyslem a účelem ustanovení, přiznávajícího poškozenému právo na náhradu škody, zajistit, aby mu v plné míře byla kompenzována majetková újma." Podle Ústavního soudu ČR je proto nutné "v každém individuálním pečlivě srovnat majetkový stav poškozeného před vznikem škody a po provedení opravy poškozeného vozidla, přičemž rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši veškerých jím vynaložených prostředků nutných k obnovení provozuschopnosti vozidla, tedy původního majetkového stavu".

Samozřejmě, že i Ústavní soud ČR připouští možnost vzniku bezdůvodného obohacení při uvedení poškozeného vozidla do provozuschopného stavu, když v nálezu uvádí, že s ohledem na možný vznik bezdůvodného obohacení v důsledku opravy je pochopitelně nutné zvažovat i účelnost a nezbytnost nákladů vynaložených na uvedení poškozené věci do původního stavu.

Svůj nález pak Ústavní soud ČR uzavírá obecným konstatováním, že soudu jednoznačně přísluší, aby se zabýval otázkou, zda mechanická aplikace zákona nemůže přinést absurdní důsledky, a v případě, že tomu tak je, aby takovou interpretaci pomocí redukce ad absurdum odmítl a aby zvolil výklad, jenž bude v souladu se smyslem a účelem zákona a bude racionální a spravedlivý.9)

OPOTŘEBENÝ ZA OPOTŘEBENÝ?

Ke zmíněnému nálezu Ústavního soudu ČR a názorům v něm obsaženým je snad ještě vhodné ocitovat část odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2006 ve věci sp. zn. 11 C 137/2006, která se zabývá otázkou, zda oprava mohla být provedena i jiným způsobem než za použití nových náhradních dílů.

Obvodní soud pro Prahu 1 uvádí, že "pokud bychom přistoupili na logiku žalované (pojišťovny), měl by poškozený po dopravní nehodě objíždět [případně obvolávat nebo na internetu či v inzerátech v tištěných médiích vyhledávat - pozn. aut.] autobazary a shánět na opravu automobilu náhradní díly ze stejného automobilu, který by byl navíc stejně opotřebován jako automobil předmětný. Jestliže si nechal žalobce opravit automobil v autorizovaném servisu, nelze mu takový postup přičítat k tíži a deklarovat soudním rozhodnutím, aby část majetkové újmy žalobce odpovídající časovému opotřebení náhradních dílů zůstala neodškodněna."

Uvedené se mohlo jevit reálným snad v době před rokem 1989, kdy v každém menším městě existoval právě jeden autoservis a mototechna, kdy byly ceny státem regulovány a v ekonomice nefungoval tržní princip. Za dnešního stavu je však tato představa, mírně řečeno, utopická. V této souvislosti je nutné si položit také otázku, zda by takový postup de facto nevedl k ještě větší náhradě škody. Půjčí-li si např. po dobu neprovozuschopnosti vozidla poškozený jiné vozidlo z půjčovny (jelikož jej potřebuje např. denně ke svému podnikání), je bezesporu rychlost opravy (tedy uvedení vozidla do provozuschopného stavu) s ohledem na nájem jednou z priorit.

Představa, jak se u soudu dokazuje, zda poškozený, případně autoservis, ve kterém bylo vozidlo opravováno, vyvíjeli při hledání přiměřeně opotřebených dílů dostatečnou aktivitu a zda tyto díly pořídili za obvyklou cenu na trhu, posouvá řízení o náhradě škody do zcela jiných dimenzí, pokud jde o jeho ekonomickou a časovou stránku.

VÝMĚNA VĚCÍ RYCHLEJI OPOTŘEBOVÁVANÝCH

Pokud jde o otázku, zda nedošlo ke zvýšení obvyklé ceny vozidla po opravě v důsledku výměny součástí vozidla, které se rychleji opotřebovávají a běžně je nutné je častěji vyměňovat, potom je nutné pohlížet na ni argumenty obsaženými ve výše uvedeném nálezu Ústavního soudu ČR - rozsah náhrady škody musí zohlednit výši všech nutných prostředků k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí, když v případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla.

Obvyklá hodnota cennějšího vozidla (např. Škoda Octavia) se nezvýší tím, že místo jednoho zčásti zkorodovaného blatníku a výfuku bude mít takové vozidlo tyto součásti nové, pokud bylo poškozené havárií, neboť právě tato okolnost dost podstatně snižuje obvyklou cenu vozidla. Ani v případě obvyklé hodnoty méně cenného vozidla (např. Škoda Favorit či Felicia) není rozhodně nový blatník ani výfuk tím, co by se podstatně odráželo v ceně takového vozu.

Právní praxe by v důsledku uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR měla opustit doposud tradiční uvažování při pohledu na rozsah náhrady škody způsobené na již používaném, a tudíž opotřebeném vozidle. Rozsah náhrady škody musí zohlednit výši všech nutných prostředků, které musel poškozený vynaložit na obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí.

Pokud opravou vozidla nedojde ke zcela zjevnému přínosu pro poškozeného, nelze po něm požadovat, aby doplácel na nehodu, kterou nezavinil. Soudy by tak měly každý případ individuálně posoudit, a to ve světle výše uvedených obecných závěrů.

Obava ze zneužívání škodných událostí k obohacení se ze strany poškozených není na místě, když závěry Ústavního soudu ČR vedou pouze k uvedení vozidla v předchozí (provozuschopný) stav, a to na základě ústavně konformního výkladu § 443 občanského zákoníku.


Poznámky:

1) Vašíček, M., Dvořáček, D., K pojmu skutečné škody na věci použité a opotřebené. Právní rozhledy, č. 11/2003, str. 569 a násl.

2) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2001 ve věci sp. zn. 25 Cdo 347/2000; ze dne 19. 9. 2002 ve věci sp. zn. 25 Cdo 2575/2000; ze dne 23. 10. 2003 ve věci sp. zn. 25 Cdo 214/2002; ze dne 27. 6. 2002 ve věci sp. zn. 25 Cdo 1629/2000.

3) Vacková, M., Náčelník 4 C. Soudce, č. 6/2008, str. 36 a násl.

4) Vašíček, M., Dvořáček, D., K pojmu skutečné škody na věci použité a opotřebené. Právní rozhledy, č. 11/2003, str. 569 a násl.; Vacková, M., Náčelník 4 C. Soudce, č. 6/2008, str. 36 a násl.

5) Např. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 z 28. 11. 2006 ve věci sp. zn. 11 C 137/2006; rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 29. 6. 2007 ve věci sp. zn. 4 C 212/2005 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 1/2008, str. 19 a násl.).

6) Zvýraznění částí rozhodnutí provedl autor článku.

7) V rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2003 ve věci sp. zn. 56 Co 122/2003, se lze setkat s názorem, že "vznik bezdůvodného obohacení v souvislosti s opravou havárií poškozeného vozu není pravidlem" (citace převzata z: Vacková, M., Náčelník 4 C. Soudce, č. 6/2008, str. 36 a násl.).

8) Zvýraznění provedl autor.

9) Rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 22. 11. 2007 ve věci sp. zn. I. ÚS 1126/07.


Pavel Kotrady
justiční čekatel, Krajský soud Ostrava

Autoři: Pavel Kotrady