Paní doktorko, chtěla jste vždy pracovat v advokacii?

Vlastně ano, asi tak od dvanácti let, kdy jsem začala číst detektivky a zamilovala si Perryho Masona. Když jsem pak rok po maturitě strávila jako zapisovatelka trestního senátu, mé přesvědčení o tom, že chci být advokát, ještě zesílilo... I když mě zklamalo, že u nás nemáme zavedený křížový výslech.

Přichází do advokacie hodně žen?

Nezkoumám statistiky, kolik je každoročně mezi novými advokáty žen a kolik mužů. Zkouším ale koncipienty na advokátních zkouškách a pokaždé je mezi zkoušenými řada dívek, i když musím přiznat, že jich je méně než mužů.

Může to být podle vás dáno určitými stereotypy, že je advokacie spíše mužskou profesí a například notariát, soudcovská práce či práce podnikových právníků více ženské povolání?

Tenhle stereotyp možná plyne z nějakého obecného přesvědčení, že muži jsou dravější a dokážou za své klienty více bojovat. Já se s takovým názorem rozhodně neztotožňuji, jde o stejný předsudek, jako kdybych tvrdila, že advokátky jsou pečlivější než advokáti. Pokud o něco jde, dokážou advokátky určitě bojovat stejně urputně jako jejich mužští kolegové. Tím ale nechci říct, že by přístup žen a mužů k advokacii byl totožný, to určitě ne.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?