V dluhové pasti je podle ministra spravedlnosti 655 tisíc Čechů. Osobní bankrot, který dlužníkům nabízí šanci na nový život, ale za bezmála 10 let jeho existence využilo jen asi 120 tisíc lidí. Vláda to teď chce změnit dvojicí novel insolvenčního zákona. První z nich je už schválená a začne platit od července. Na mušku si vzala hlavně byznys s dluhovým poradenstvím, který kolem osobních bankrotů roztočily takzvané oddlužovací agentury.

Těch nyní v Česku působí několik desítek. Nabízí služby jako komplexní zhodnocení situace dlužníka i pomoc se sepsáním návrhu na osobní bankrot. To vše ale za peníze. Dlužníkům za své služby účtují i desítky tisíc korun. Tím ještě zhoršují už i bez toho špatnou situaci lidí ve finanční tísni.

Jak dlouhodobě upozorňuje Česká advokátní komora i soudci, kteří insolvence řeší, i u těch poctivějších agentur kvalita služeb pokulhává. Některé dlužníky instruují, aby před soudem zamlčovali důležité skutečnosti − tajili majetek, jeho nedávné převody nebo neuváděli všechny své závazky. I na to pak předlužení lidé doplácí. Pokud totiž soudy nepoctivé chování odhalí, návrh na oddlužení zamítnou. Stejně tak stovky insolvenčních návrhů ročně odmítnou kvůli formálním chybám.

Novela, která začne platit v červenci, počítá s tím, že žádosti o osobní bankrot budou nově sepisovat a podávat kvalifikovaní profesionálové − advokáti, notáři, insolvenční správci anebo odborníci se speciální akreditací udělenou ministerstvem spravedlnosti. "Ti dlužníkům návrh napíší bez chyb a vysvětlí jim, co ještě musí udělat, aby jejich návrh nebyl odmítnut," chválí novou právní úpravu předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl.

Mezi akreditované odborníky, jejichž služby budou zdarma, by se nynější oddlužovací firmy dostat neměly. Ministerstvo spravedlnosti počítá s tím, že se zájemci o certifikát budou rekrutovat především z řad neziskových organizací, které již dnes lidem v tísni poskytují poradenství.

Návrh na oddlužení budou za dlužníky podávat profesionálové: advokáti, notáři, insolvenční správci anebo prověřené neziskovky.

Další odborné pomoci, která má usnadnit cestu k úspěšnému oddlužení, by se pak dlužníkům mělo dostat i od insolvenčních správců. "Správce musí zjistit stanovisko dlužníka, zjišťuje jeho situaci a porovnává ji s podmínkami oddlužení," popisuje Dörfl. Nově bude čistě v rukou správce spočívat také přezkum pohledávek − jeden z klíčových kroků na cestě k povolení osobního bankrotu. Doposud se neobešel bez soudního jednání. To povolování oddlužení zdržovalo. "Soudní jednání bylo do jisté míry formální, protože správce už své stanovisko vyjádřil, málokdy docházelo k nějaké změně," říká advokát a insolvenční správce Michal Žižlavský.

Za chyby se bude platit

Stát by měl nově také důsledněji kontrolovat kvalitu odborníků, kteří budou lidem pomáhat s oddlužením. Pokud se ukáže, že jimi sepsané návrhy obsahují chyby anebo v nich nejsou správně zohledněny majetkové poměry dlužníka, bude stát rozdávat pokuty. Akreditovanou organizaci může za chyby stihnout pokuta ve výši až 200 tisíc korun nebo úplný zákaz poskytovat tyto služby. A podobné to bude i u dalších expertů. Pro ty, kdo by chtěli sepisovat návrhy na oddlužení bez ministerského certifikátu, zákon počítá s pokutou až půl milionu korun.

Vedle sankcí mají parazitování na dlužnících zabránit také stropy na odměny, které zákon zavádí pro advokáty, notáře a insolvenční správce. Za sepsání a podání návrhu budou smět dlužníkovi naúčtovat maximálně čtyři tisíce korun, pokud půjde o bankrot jednotlivce, a šest tisíc korun, pokud budou žádat manželé. V nastavení systému odměn nicméně neziskový sektor vidí slabinu zákona. "Odměna není za úspěšné oddlužení, ale za návrh," říká Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni. Odměnu advokátovi či notáři tak zaplatí i člověk, jehož žádost soud později zamítne, protože dlužník nesplnil podmínky. Stále totiž platí, že osobní bankrot povolí soudy jen tomu, kdo dokáže během pěti let splatit 30 procent svých dluhů. A právě to znamená pro mnohé předlužené lidi stopku. "Do 30procentní hranice se nevejde desetina našich klientů," popisuje David Šmejkal z Poradny při finanční tísni, která pomáhá hlavně dlužníkům se středními příjmy. "U dalších neziskových organizací především lokálního charakteru to může být až polovina jejich klientů," dodává. Tito lidé dnes prakticky nemají šanci, jak se vyhnout exekuci.

Oddlužení pro každého

Změnit to ministerstvo spravedlnosti chce druhou novelou insolvenčního zákona, která nyní čeká na schválení ve sněmovně. Ta ruší neprolomitelnou 30procentní hranici a zavádí místo toho tři scénáře osobního bankrotu. V první, tříleté variantě bude dlužník oddlužen, pokud během tří let splatí polovinu svých dluhů. V případě splacení 30 procent pohledávek věřitelů by oddlužení trvalo − stejně jako dnes − pět let. A když by dlužník zaplatil méně − v extrémním případě dokonce nezaplatil nic −, trvalo by oddlužení sedm let. Insolvenční správci a soudy by přitom ale museli hodnotit, zda dlužník udělal vše, co mohl, aby alespoň část dluhů splatil. "Budou hodnotit plnění povinností dlužníka a jeho snahu o naplnění zásad insolvenčního řízení, zejména dosažení rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů a vykonávání přiměřené výdělečné činnosti," popisuje základní princip Jakub Říman z resortu spravedlnosti.

Věřitelé ovšem vidí v novele úskalí − považují ji za naprostou dluhovou amnestii. A na jejich stranu se přidávají i někteří soudci. "Hranici 50 procent při tříleté době oddlužení považuji za psanou od zeleného stolu, protože v současnosti 16 procent dlužníků splatí 100 procent pohledávek. V cca 40 procentech případů se pohledávky uspokojí z více než 50 procent. Jedná se o nezanedbatelnou část, u níž by zavedení tříleté hranice znamenalo, že by stoprocentní uspokojení téměř vymizelo," obává se místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. Vláda ale novinku hájí s tím, že hrozba ztráty přiměje věřitele, aby více přemýšleli nad tím, komu půjčují.

Konec desetitisícových poplatků. Advokáti si za sepsání návrhu na oddlužení budou účtovat 4000 korun.

Za své by mělo vzít i přeprodávání pohledávek za lidmi v osobním bankrotu. Ty se doposud prodávaly mezi věřiteli zhruba za 36 procent své hodnoty. Pokud ale vzroste šance, že lidé v osobním bankrotu nezaplatí nic, přestanou být jejich dluhy obchodním artiklem.

Na evropské vlně

Promíjení dluhů, jaké má v plánu zavést Česko, není v evropském srovnání úplnou novinkou. V Rakousku například pro úspěšné oddlužení stačí, když dlužník splatí 10 procent. "Jsou i případy, kdy není stanovena žádná povinná minimální hranice. Ve Švýcarsku mohou dlužníci a věřitelé řešit tyto věci před soudem dohodou," upozorňuje Dörfl.

K praktickému zhodnocení, jak by se větší míra promíjení dluhů osvědčila v Česku, ale nejspíš jen tak nedojde. Novela se totiž zasekla ve sněmovně a do voleb ji zákonodárci s největší pravděpodobností schválit nestihnou. Záležet tak bude na nové politické reprezentaci vzešlé z podzimních voleb, jestli amnestijní novelu předloží poslancům znovu.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.

Související