Dne 12. ledna 2016 vstoupila v platnost směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 o platebních službách na vnitřním trhu (dále jen Směrnice "PSD II"). Směrnice totiž mimo jiné ukládá finančním institucím, které svým klientům vedou platební účty, aby za určitých podmínek zpřístupnily své systémy a klientská data pro služby třetích stran, pokud o to klient požádá. Tento krok povede k vytváření nových obchodních modelů a pro finanční instituce bude znamenat ztrátu určitého monopolního postavení a zvýšenou konkurenci v digitálním prostředí. Směrnice ovšem nebude znamenat revoluci pouze pro banky, ale též pro některé technologické společnosti, které dosud poskytovaly bez jakéhokoliv omezení služby, při nichž zpracovávaly bankovní data svých uživatelů, jelikož na ně nedopadala úprava směrnice o platebním styku 2007/64/ES. S transpozicí Směrnice PSD II, která má být v členských státech provedena do 13. 1. 2018, budou poskytovatelům těchto služeb (často technologickým společnostem, označovaných jako "fin-tech") uloženy i nové povinnosti a tito poskytovatelé budou také nově podléhat dohledu národních regulátorů. Cílem tohoto článku je poukázat na právní postavení subjektů, které budou chtít po implementaci Směrnice PSD II do českého právního řádu1 poskytovat služby propojené s platebními účty vedenými u jiné osoby.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?