Názorová symbióza právníka a umělce, či chcete-li umělce a právníka, pokud právník není zároveň umělcem či umělec právníkem, se díky podobným povahovým rysům, potřebným pro výkon těchto profesí, přímo nabízí. Oba navíc milují svobodu, které by bez demokracie, právního státu a ochrany lidských a základních práv nemohli nikdy plně dosáhnout, proto tyto hodnoty každý z nich svým způsobem chrání. Můj dnešní host Ondřej Kavan patří k hercům, jež role související s uvedenými tématy přímo přitahují. Po nedávné premiéře hry Už je tady zas! v pražském Divadle Na Jezerce, v níž excelentně ztvárnil Adolfa Hitlera, obživlého v dnešní době, jsem mu položil několik otázek.

Jaký je to pocit, vžít se do postavy tak negativní, jako byl Adolf Hitler? Jak se vůbec dá taková role nastudovat?

Adolf Hitler pro mě byl velkou výzvou. Uvědomoval jsem si mnoho aspektů i úskalí, které s sebou taková role přináší. Nehledě na různá srovnávání s již dříve úspěšně či méně úspěšně ztvárněnými Hitlery. Nicméně jsem do toho šel. Zprvu jsem sledoval všemožná videa, kde je zaznamenán jeho projev, chůze, podávání rukou apod. Z toho jsem si vytvořil vlastní představu a pak se ji snažil napasovat do vnitřního světa A. H. ve hře Už je tady zas! Protože jsme v roce 2017, bylo třeba z jeho plamenných projevů trochu slevit a více ho polidštit. Inu práce to nebyla jednoduchá, o to více zábavná. Zajímavé je, že ho jako negativní postavu už tolik nevnímám. Ano, uvědomuju si, kolik zla napáchal a kolik lidských životů kvůli jeho propagandě a diktátorství vyhaslo, ale čím víc jsem s ním, tím samozřejmější mi to přijde. Je to opravdu jakási energie diktátorství, mocnosti a nadřazenosti, že vás to pohltí. Samozřejmě jen v rámci role! Dokonce jsem si uvědomil, že v některých ohledech s ním i souhlasím - zejména v otázce zodpovědnosti. Dnešní politici něco vyřknou a za pět minut se ke svému prohlášení již nehlásí, a tím pádem za svá slova nenesou žádnou odpovědnost. To je smutné a politováníhodné, neb nám všem dávají očividný a špatný příklad. SLOVO dnes nemá skoro žádnou váhu, bohužel. Další aspekt, ve kterém s A. Hitlerem trochu sympatizuji, je můj osobní postoj ke všemu českému - snažím se podporovat české zemědělce, kupovat české potraviny a jiné výrobky, zkrátka podporovat NÁŠ trh. Tím pádem jsem trochu nacionalista. Ovšem na druhou stranu jsem zcela otevřený jiným kulturám i náboženstvím, pokud i ony dokážou žít v míru s mým vyznáním, ať je jakékoliv.

Nemrazí vás na jevišti, když si uvědomujete, jak se vám ostatní postavy postupně odevzdávají?

Na jevišti se snažím být Adolfem Hitlerem, takže na otázku, zdali mě mrazí z nějakého odevzdání se mi, odpovím, že nikoliv. Ba naopak, je mi to příjemné. V tu chvíli jsem totiž tou postavou a nepřemýšlím jako Ondra Kavan, to bych se z toho zbláznil. Takže ten pocit, kdy si s ostatními můžu na jevišti tak trochu hrát, je vlastně vcelku libý. Při zkoušení se mi párkrát stalo, že jsem roli neopustil ani v zákulisí a na můj dotaz na kolegu či kolegyni dotyční začali odpovídat jako na rozkaz a div mi nesalutovali. Až po odpovědi na daný dotaz jsme si uvědomili, co oba děláme.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?