Nejznámější česká státní zástupkyně Lenka Bradáčová vstoupila v rámci lednové ankety TOP ženy Česka 2016 do síně slávy, a stala se tak jednou z historicky nejúspěšnějších žen z kategorie veřejné sféry. Na začátku února jí pak odborná porota soutěže Právník roku 2016 udělila hlavní cenu v kategorii Trestní právo. Jako žalobkyně má za sebou třeba kauzu ústeckého vraha Miroslava Ritticha, případ Mostecké uhelné či zatčení středočeského hejtmana Davida Ratha.

HN: Proč jste "Právničkou roku" zrovna letos?

Vnímám to jako souhrn událostí. Na pódiu Právníka roku jsem stála už před 10 lety. Tehdy jsem získala cenu pro Talenty roku, která byla individuální. Současné ocenění vnímám jako cenu všem státním zástupcům vrchního státního zastupitelství, kteří mi pomohli projít změnou této instituce a každodenně naplňují roli státního zástupce s maximálním úsilím.

HN: Nenapadají vás konkrétní věci?

Můžeme zmínit pravomocně skončený případ soudce Ondřeje Havlína a státního zástupce Františka Fialy, který zasáhl justici a byl pro ni nepříjemný. Ukázal zároveň, že je justice schopna fungovat v rámci samoočistných mechanismů. Postih za korupci se nevyhne ani státním zástupcům a soudcům.

Lenka Bradáčová

Rodačka z Roudnice nad Labem začínala jako litoměřická státní zástupkyně. Od roku 2003 byla náměstkyní ústeckého krajského státního zástupce a od roku 2012 vede pražské vrchní státní zastupitelství.

HN: A co kariérní načasování? Řekla jste si: Teď takové ceny mohou přijít?

Tak to není. Tím bych si totiž řekla, že to nejlepší mám za sebou a nemám čeho dosáhnout. Myslím si, že mě velké věci ještě čekají. Rozhodně po těchto cenách nechci skončit, odpracováno nemám.

HN: Jak by měl váš kariérní vrchol vypadat?

Nemusí být spojen s viditelnou trestní věcí ani viditelnou funkcí. Jde o vnitřní uspokojení. Řeknete si, že to, co jste udělal, je trvalé a nejedná se o křehké věci. Nemusíte se o ně bát.

HN: Takovou stopu jste zatím nezanechala?

Téměř po pěti letech mám pocit, že je pražské vrchní státní zastupitelství v daleko lepší kondici. Zároveň si ale uvědomuji, že hodnoty ve státním zastupitelství jako celku jsou křehké a mohou se změnit. Největší úspěch, kterého můžete dosáhnout, je stav, kdy hodnoty začnou být trvalé a samozřejmé. Nemusíte se bát, že se změnou několika osob dojde ke zvratu v chápání. Na galavečeru Právník roku jsem hovořila s bývalou předsedkyní Nejvyššího soudu Ivou Brožovou, která říkala: Je tu okamžik, kdy musíte o hodnoty bojovat vy. Jste na řadě.

HN: Narážela na aktuální výstupy sněmovní vyšetřovací komise k reorganizaci policie?

Myslím si, že ano. Jde o uhájení pozice státního zástupce, tedy jako pána přípravného řízení.

HN: Co vám na zprávě vadí?

Překvapila mě doprovodná usnesení, která se týkala návrhu na změny trestního řádu. Nekonvenují mi se zadáním pro komisi ani s výsledkem jejího šetření. Usnesení jsou zásahem do systému státního zastupitelství a nereagují na konkrétní problém, který mohl být spojen s reorganizací policie. Navíc jsou v rozporu s ústavou.

HN: V čem?

Poslanci navrhují, aby se zákonem upravil postup v trestních věcech, v nichž by obviněnými byli státní zástupci. Součástí návrhu je, aby obžalobu před soudem zastupoval jiný subjekt. Ústava přece označuje za jedinou instituci, která může zastupovat obžalobu v trestním řízení před soudem v České republice, státní zastupitelství. Připadá mi také, že usnesení popírají roli státního zástupce jako pána přípravného řízení, jak jsem již zmínila. Policejní orgán je sice procesně samostatný, může činit konkrétní rozhodnutí, jinak je ale ve svém postupu na státním zástupci závislý, například v otázce meritorního rozhodnutí ve věci. Mohlo by tak dojít k zásahu do plnění povinností státního zástupce.

HN: Například?

Setkáváme se s tím dnes a denně. Státní zástupce uloží pokyn policistovi, aby něco vykonal. On opakovaně neudělá, co má. Buď nekoná vůbec, nebo špatně. Jedinou možností reakce je odejmutí věci. Státní zástupce by ztratil nástroj, jak nezákonnost napravit.

HN: V té souvislosti mě napadá evergreen, tedy nový zákon o státním zastupitelství…

Každá norma tohoto typu, která je zásadní, má svůj den a čas. Den D pro tuto normu byl v roce 2012. Od té doby se i o ní pozvolna diskutuje. Jeví se mi, že opadl velký zájem o institucionální přeměnu státního zastupitelství a jsou tu jiná témata. Nic se nemá přepínat.

HN: Takže už nevidíte šanci?

Myslím si, že její den D ještě nastane. Možná jen bude změna iniciována jinými důvody, než tomu bylo před rokem 2012 (tehdy se uvažovalo o posílení pravomocí státních zástupců po vzoru prokuratury, které inicioval bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, pozn. red.).

HN: Kdo může za to, že se promarnil klíčový moment?

Je to souhra okolností. Došlo k pádu vlády. Norma, která byla ve druhém čtení, už nemohla být projednána. Diskutovala se velmi vážně a věcně, ale politické události byly skutečně hlavní důvod. Do centra dění se pak dostala jiná témata. Otázka bezpečnosti, terorismu, ekonomická krize. Reforma státního zastupitelství je ve frontě, legislativa ani exekutiva toto téma nepotřebují zásadně řešit. Soustava státního zastupitelství je funkční. V takových dobách se vám nejeví jako zásadní měnit systém. To až v době krize.

HN: Zmínila jste, že den D ještě nastane. Bude to ještě za vaší kariéry?

Domnívám se, že ano. Norma bude mít velkou šanci v situaci, kdy začnou soudy s ministerstvem spravedlnosti reálně přemýšlet o tom, zda nezredukovat soudní soustavu na tři stupně.

Související