K zajištění efektivního výkonu této činnosti stát soudním exekutorům (jakož i jiným exekučním orgánům) svěřil nezbytné kompetence v podobě práva žádat od třetích osob informace o majetku povinného. Zrcadlově k tomu je pak stanovena povinnost součinnostního subjektu takové žádosti, je-li to objektivně možné, vyhovět. Současně s tím však stát bohužel opomněl systematicky řešit, kdo ponese náklady takové součinnosti, jejichž vznik je s realizací této agendy bytostně spjat, a to jak na straně exekučních orgánů, tak součinnostních subjektů.

Popsaný systém tak ve svém důsledku vyvolává zbytečné pnutí mezi exekučními orgány a tzv. součinnostními subjekty (banky a další instituce). Exekuční orgán plní svoji zákonnou povinnost zjistit pokud možno celistvý přehled o majetku povinného, jako je mzda a jiné příjmy, pohledávky z účtu u peněžního ústavu, jiné peněžité pohledávky, ostatní majetková práva, nemovité věci, movité věci atd. A právě vyžádání těchto informací součinnostní subjekty mnohdy vnímají jako zbytečné obtěžování, které je stojí čas a peníze a které chtějí kompenzovat. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že by to však vedlo k neúměrnému navyšování nákladů exekuce nesené dlužníky. Jednání obou "stran" je jistě legitimní, ale je třeba si uvědomit, že příčina tohoto nesouladu není na straně exekučního orgánu ani součinnostního subjektu, ale právě v nedokonalém nastavení ze strany státu.

V případě Centrální evidence účtů měl stát unikátní možnost své opomenutí elegantně napravit tím, že by soudním exekutorům umožnil přístup do této evidence. V rámci připomínkového řízení Exekutorská komora ČR navrhla zařazení soudních exekutorů mezi oprávněné subjekty. Tomuto návrhu, dle našeho pevného přesvědčení logickému a rozumnému, se nicméně bez bližšího odůvodnění nevyhovělo. Mezi oprávněné orgány byly ale přitom zařazeny orgány finanční správy a orgány celní správy, které vystupují též jako orgány exekuční. Zda dané instituce skutečně výhod Centrální evidence účtů využívají pro exekuční účely, nevíme. Soudní exekutoři i ostatní exekuční orgány (soudy, správní exekuční orgány) v každém případě poněkud nepochopitelně zůstaly znevýhodněny. Stejně tak znevýhodněny ale zejména zůstaly i jimi dotazované součinnostní subjekty. Škoda.

V případě přístupu do Centrální evidence účtů by totiž odpadla většina tzv. negativních součinnostních dotazů. To by jistě vedlo ke snížení nákladů na straně peněžních ústavů a v důsledku toho možná i ke snížení cen služeb nabízených těmito peněžními ústavy všem, tedy hlavně nedlužícím klientům.

Nikdo se dnes nepozastavuje nad tím, že je možné dohledat vlastníky drtivé většiny nemovitých věcí skrze jednu centrální evidenci, kterou je katastr nemovitostí. Stejně tak nikdo nepochybuje o tom, že by bylo krajně nepraktické a nákladné, kdyby exekuční orgány neměly do katastru nemovitostí přístup a byly nuceny součinnosti zajišťovat mimo katastr. Popsaný nedostatečný systém nám jednoznačně říká, že není rozumné soudním exekutorům přístup do Centrální evidence účtů neumožnit a nutit je stejné informace získávat mnohem složitěji a nákladněji.

Zdráhá-li se stát tuto situaci systematicky řešit, nabízí Exekutorská komora ČR součinnostním subjektům vlastní provizorní řešení - elektronickou výměnu dat a zavedení místní příslušnosti. Rozumná forma teritoriálního uspořádání by ve střednědobém horizontu znamenala dle našeho odhadu snížení počtu součinnostních dotazů o jednu pětinu.

Martin Tunkl,
člen prezidia Exekutorské komory ČR a soudní exekutor v Plzni

Související