Robert Němec
místopředseda, Česká advokátní komora

Návrh odráží dlouhodobou snahu České advokátní komory o kultivaci advokátní profese, a jakožto člen představenstva mu proto pochopitelně vyjadřuji plnou podporu. Předmětem návrhu je celá řada bodů, které směřují k naplňování hlavních cílů ČAK a kterými jsou zvyšování kvality právních služeb, výchova advokátních koncipientů, dodržování etických pravidel a ochrana klientů, zejména spotřebitelů.

Hlavním účelem není zpřísňování - nebo ztěžování - podmínek vstupu do advokacie pro advokátní koncipienty, ale zvyšování kvality výchovy advokátních koncipientů ze strany advokátů školitelů. Dle zjištění orgánů České advokátní komory dochází v praxi u některých advokátů k celé řadě problémů, které vedou k devalvaci řádné přípravy na advokátní zkoušku. Jedním z těchto problémů je zaměstnávání nepřiměřeného množství advokátních koncipientů, přičemž tito koncipienti nejsou řádně vychováváni k výkonu povolání advokáta, ale jsou zneužíváni jako levná pracovní síla k jednoduchým a opakujícím se právním úkonům. Někteří koncipienti jsou dokonce zaměstnáváni pouze fiktivně a právní praxi vůbec nevykonávají. V praxi tak může docházet k maření účelu výchovy advokátních koncipientů, na což bylo potřeba z dlouhodobého hlediska reagovat. Navrhované ustanovení odpovídá závěrům diskuse napříč orgány ČAK, ze kterých vyplynul převažující názor, že jeden advokát je schopen řádně plnit funkci školitele pouze k omezenému množství advokátních koncipientů. S ohledem na množství advokátů a advokátních koncipientů nemůže toto opatření v žádném případě působit diskriminačně.

Václav Láska
advokát, senátor

Česká advokátní komora už delší čas diskutuje o tom, jak zpřísnit podmínky pro advokátní koncipienty. Bohužel mám za to, že za touto aktivitou je spíše snaha ztížit mladým absolventům práv přístup na advokátní trh. A tedy obrana před konkurencí. Nevěřím snahám o zkvalitnění přípravy budoucích členů advokátního stavu. Pokud by ta byla míněna vážně, pak by se ČAK primárně snažil o zkvalitnění povinné přípravy a přednášek, které organizuje (advokát platí) a které jsou pro koncipienty povinné.

Připravená novela v části zakazující jednomu školiteli mít více než tři koncipienty je bez většího významu. Dotkne se jen cca 100 advokátů, kteří více než tři koncipienty v současnosti školí. Nicméně takovému návrhu nelze upřít určitou logiku. Školit více než tři koncipienty současně není zrovna lehké. Nicméně kvalita přípravy koncipienta se stejně odvíjí od kvality a ochoty advokáta. Počet nehraje roli. Shrnuto - tato změna ničemu neublíží a nic pozitivního nepřinese.

Druhá změna, tedy že advokát bude moci mít koncipienta až po třech letech praxe, je z mého pohledu trochu zásadnější. Daleko více omezuje začínající právníky, aby se stali naplno konkurenty jiným zavedeným advokátům. Budoucí právník pět let studuje, tři roky koncipuje a další tři roky bude čekat na možnost mít svého vlastního koncipienta?

Opět nemůžu zcela popřít, že návrh má určitou základní logiku. Sám se zlepšuj a sbírej zkušenosti a pak teprve je můžeš předávat dál. Jenže v prostředí české advokacie tahle jinak logická úvaha nefunguje.

Advokát buď chce mít ke koncipientovi odpovědný přístup. A věnuje mu svůj čas a energii. Připravuje ho na jeho budoucí roli. A je smířen s tím, že třeba si i vychovává svého konkurenta. Ale v principu mu jde víc o lidský přístup, férové jednání a obecné zvedání kvality advokátní profese. Anebo je pro něj koncipient jen velmi levná pracovní síla. Tento rozdíl v přístupu rozhoduje o kvalitě přípravy i profesního života koncipienta. A ten bohužel připravovaná novela nijak neovlivní, nijak do něj nezasáhne.

A závěrem si nemohu odpustit úvahu, zda tato novela není jen určitým signálním balonkem, který má připravit půdu na další ztížení přístupu koncipientů do advokátního stavu. Třeba prodloužením koncipientské doby na pět let. Proti takovému záměru bych však už protestoval velmi hlasitě.

Tomáš Němeček
advokátní koncipient, Rychetský Hlaváček Krampera, bývalý novinář

Ano, vzpomínám si: novela zákona o advokacii, která by zpřísnila zkoušky a dovolila advokátům jen tři koncipienty... Řečeno s klasikem, to jsme řešili ještě před válkou s panem okresním hejtmanem. Chci říci: o tématu jsem psal ještě jako novinář v listopadu 2012 v příloze Právo & Justice LN v článku "Zvyšte plot a vytáhněte žebřík". Tehdy však chystaná novela obsahovala i třetí, nejtřaskavější zpřísnění: prodloužení koncipientské praxe na 5 let.

Ani jako právník jsem názor nezměnil. Pořád novelu vnímám především jako pokus ztížit vstup nováčků do odvětví kvůli ochraně ekonomických zájmů těch, kteří už v něm podnikají. Jen na to jde komora opatrnější, salámovou metodou. Vypustila nejdráždivější změnu a zkouší ty, které se zdají prosaditelné. Důvodová zpráva pracuje se statistikou České advokátní komory docela lišácky: uvádí, že 92 procent advokátů, kteří mají nějakého koncipienta, by podmínku splnilo (1349 z 1453). Jenže když se na tatáž čísla podíváme z pohledu koncipientů, pak by novela znamenala problém pro 540 z nich. Podle údajů z letošního května je v České republice 3290 koncipientů, takže novela by znamenala problém zhruba pro každého šestého z nich. To není úplně málo.

Extrémní příklady (1 advokát v ČR má dle důvodové zprávy 19 koncipientů) jsou jasné. U ostatních bych docela rád viděl nejprve statistiku, že větší počet koncipientů u jednoho školitele skutečně snižuje kvalitu. Jinak v tom vidím pořád spíše nenápadné zvyšování plotu a současné povytažení žebříku.

Richard Hořejší
partner, Wilson & Partners

Novela přináší další podstatné ztížení přístupu do advokacie zájemcům tím, že efektivně prodlužuje dobu čekatelství na advokátní Eden nejméně o devět měsíců; vedle toho ustanovuje faktický numerus clausus. Pod pláštíkem péče o výchovu budoucích advokátů a kvality poskytování právních služeb novela směřuje k petrifikaci statu quo. Ke škodě advokacie, jejích služeb, pověsti i klientů. Jako advokát, který pravidlům dle novely vyhoví a který by z ní mohl mít i užitek, bych měl mít radost; nemohu se však mlčením spolupodílet na stavu, který poškozuje schopné mladé právníky v oslabeném postavení, rád s nimi budu o klienty soutěžit rovně.

Advokacie je živoucím systémem postaveným na myšlení a empatii. Jako taková nutně vyžaduje svobodu a otevřenost, v opačném případě degeneruje. Zlepšování standardů právních služeb lze dosáhnout pouze umožněním co nejširší, nejlépe v ekonomickém smyslu dokonalé konkurence. Současný trend jde opačným směrem, k celkovému uzavření systému. Již dnes jsou požadavky na koncipientskou praxi diskriminované především ženy v souvislosti s rodičovstvím (znemožnění výkonu koncipientské praxe na zkrácený úvazek); šovinismus byl ostatně již povýšen na stavovský standard (viz školení koncipientů Vlky či Balíky).

V souladu s výše uvedeným novela představuje další krok k hermetizaci advokacie. Faktické prodloužení koncipientské praxe o devět měsíců zjevně souvislost s deklarovaným cílem novely nemá, a komora tuto souvislost ani netvrdí. Omezení počtu koncipientů připadajících na jednoho advokáta by potenciál přiměřenosti a legitimity teoreticky mít mohlo; výlučně však tehdy, pokud by ony zástupy neúspěšných uchazečů pocházely právě od těch přibližně sta advokátů zaměstnávajících tři a více koncipientů. Žádná analýza, která by něco takového prokazovala, zveřejněna, z jistě dobrých důvodů, nebyla. Test legitimity a proporcionality zde degraduje neférová hra.

Tomáš Sokol
společník, Brož & Sokol & Novák

Za sebe a pravděpodobně i za naši advokátní kancelář k návrhu nemám zásadnější připomínky. Vím, že se hovořilo o problému spočívajícím v tom, že někteří advokáti chovají větší stádečko koncipientů, kteří je živí chozením k různým soudům nebo nejlépe v trestním řízení, kde je advokát ustanovován obhájcem ex offo, vysedáváním u výslechů, aniž by fakticky byli školeni a odborně vedeni. Do jaké míry to je vážný problém, nedokážu posoudit, my tento druh pastevectví nevedeme a koncipienty opravdu školíme. Bylo by možné diskutovat o tom, jestli jeden školitel zvládne tři, nebo čtyři advokátní koncipienty, ale v podstatě bych s dlouholetou zkušeností řekl, že tři koncipienti jsou až až. To, že je navrhováno, aby i školitel musel mít praxi tři roky, je zase reakce na to, že ledva jmenovaný advokát si již pořídil několik koncipientů, pravděpodobně ze stejného důvodu, jak zmiňuji výše. Tam ještě navíc ani nebyla příliš velká naděje, že bude schopen doopravdy školit. Všechno to souvisí s tím, že nároky na advokáty se zvyšují a na druhé straně přicházejí znepokojivé zprávy o úrovni odborných znalostí prezentovaných při advokátních zkouškách, a to nejen z oborů právních, ale i z oboru advokacie jako takové, znalosti etického kodexu atd. Mimo jiné se v této souvislosti uvažovalo a možná ještě i trochu uvažuje o prodloužení koncipientské doby.

Podobně i ostatní navrhované změny jsou, řečeno s klasikem, pod prahem mých rozlišovacích schopností. Míním tím uznávání doby koncipientské praxe a úpravu s tím související, možnost předběžného odejmutí knihy podpisů, limity pojištění, nová kárná opatření atd. Nic z toho se podle mého názoru běžného výkonu advokacie nijak nedotkne.

Související