Většina podnětů, jimiž se zabýval veřejný ochránce práv, se týkala staveb elektrického vedení, které byly realizovány ještě za účinnosti zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (tzv. elektrisační zákon). Tento zákon byl pro Českou republiku zrušen až zákonem č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že majetkoprávní vztahy založené ještě činnostmi prováděnými dle zmíněného elektrisačního zákona, zůstávají beze změny.

Povolením ke stavbě vedení vznikla podle uvedeného zákona (ustanovení § 22 odst. 1, 3) tehdejšímu energetickému podniku celá řada oprávnění (zejména stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení, vstupovat a vjíždět při stavbě, provozování, opravách, změnách nebo odstraňování vedení na příjezdné, průjezdné a vedením přímo dotčené cizí nemovitosti, odstraňovat a oklešťovat stromoví překážející vedení). Jinými slovy věcné břemeno ve prospěch energetického podniku vzniklo přímo ze zákona.

Podle ustanovení § 22 odst. 2 elektrisačního zákona za výkon oprávnění uvedených v předchozím odstavci nebyly energetické podniky povinny poskytovat náhradu. Byl-li však vlastník nebo uživatel nemovitosti, která nebyla ve státním socialistickém vlastnictví, zřízením vedení podstatně omezen v užívání nemovitosti, mohl žádat u orgánu, který byl podle předpisů o povolování staveb příslušný pro povolení stavby energetického díla (dále jen "povolující orgán"), aby mu energetický podnik poskytl přiměřenou jednorázovou náhradu; žádost musela být pod ztrátou nároku podána do tří měsíců ode dne, kdy bylo dílo uvedeno do trvalého provozu (užívání). Ve smyslu ustanovení § 22 odst. 5 elektrisačního zákona vázla povinnost trpět výkon oprávnění energetického podniku na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno, jak jsem již zmínil výše.

V současné době je režim energetických staveb (zařízení) upraven zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (tzv. energetický zákon), který v ustanovení § 98 odst. 4 výslovně uvádí, že oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona, zůstávají nedotčena.

Opravy a rekonstrukce

Vlastníci nemovitostí se svých práv domáhají zejména v těch případech, kdy dochází ke změně vlastnictví pozemku a nový nabyvatel nebyl o zákonném omezení vlastnictví v důsledku existence energetické stavby původním vlastníkem informován. Noví vlastníci přitom nejčastěji argumentují tím, že v katastru nemovitostí žádné břemeno váznoucí na kupovaném pozemku zapsáno není. Zde je samozřejmě otázkou, zda prodávající jednal poctivě, když nového nabyvatele řádně neseznámil s předmětem kupní smlouvy, včetně případných práv a omezení, která se k prodávanému pozemku vážou na základě úředních rozhodnutí či omezení vyplývajících ze zákona.

Další případy, jimiž se ochránce ve své činnosti pravidelně zabývá, se týkají situací, kdy energetické firmy hodlají provést opravu či údržbu energetických staveb, přičemž výsledkem prováděné údržby či opravy mnohdy bývá prakticky nová stavba. Stěžovatelé zpravidla namítají, že se energetická firma odchýlila od místa (trasy), kde stál původní podpěrný sloup elektrického vedení, došlo ke změně stožáru (změna výšky, změna základů, změna konstrukce), v důsledku změny vodičů (napětí) se rozšířilo ochranné pásmo. Dotčení vlastníci nemovitostí pak většinou namítají, že nešlo o pouhou údržbu vedení, ale o novou stavbu. V této věci platí, že orgánem, který může prověřit, zda se jedná o stavbu novou či pouhou údržbu stávající stavby, je příslušný stavební úřad.

V souvislosti s výše uvedeným si dovoluji upozornit na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále též "krajský soud") ze dne 15. 7. 2014, čj. 30 A 34/2013-127, z něhož vyplývá, že oprávnění vzniklé energetickému podniku podle dřívějšího zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, a to v souvislosti se stavbou elektrického vedení, zaniká jeho odstraněním, a to i v případě jeho náhrady novou stavbou elektrického vedení v trase vedení původního, vyžaduje-li nové vedení postavení větších, zvláště pak vyšších sloupů na jiných místech trasy.

V případě řešeném krajským soudem byla posuzována výměna nadzemního elektrického vedení, kdy vedle jeho stávající trasy vznikla trasa nová s vyššími sloupy z jiného materiálu. Po jejím dokončení bylo staré elektrické vedení odstraněno; nové vedení tedy bylo oproti předchozímu posunuto a mělo být i jinak vysoké a technicky provedené, s dvojnásobným množstvím drátů atd. Podle krajského soudu to znamenalo, že byla odstraněna původní stavba a vznikla stavba nová. Podle ustanovení § 98 odst. 4 energetického zákona platí, že věcné břemeno zůstává zachováno i za účinnosti nové právní úpravy. Podle názoru soudu však zůstávají tato práva nedotčena jen pro stávající (dřívější) energetické stavby, nikoliv pro stavby (vedení) nové o větším výkonu, respektive při zásadním zvýšení jejich napěťové úrovně. K podobnému závěru dospěl veřejný ochránce práv v případu sp.zn. 2098/2014/VOP/MST.

Jak jsem již zmínil výše, podle ustanovení § 98 odst. 4 energetického zákona zůstávají oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona, nedotčena. V souvislosti s tím odkazuji na nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 25/04 (N 14/36 SbNU 155; 134/2005 Sb.), v němž se Ústavní soud vyjádřil k záležitosti případných náhrad za omezení vlastnického práva v důsledku existence zákonného věcného břemene, a to ve vazbě na ustanovení § 98 odst. 4 energetického zákona.

Ústavní soud shledal existenci zákonných věcných břemen, která vznikla podle předchozích právních úprav za legitimní. V řešeném případě Ústavní soud nicméně dovodil, že bezplatné užívání energetické stavby (v daném případě šlo o výměníkovou stanici) zatěžuje vlastníka nemovitosti natolik, že na něm nelze spravedlivě žádat, aby takový zásah do jeho vlastnického práva byl bezplatný.

Z výše podaného výkladu vyplývá, že v současné době lze o jakékoliv případné finanční vyrovnání za omezení vlastnického práva v důsledku existence energetické stavby provedené za účinnosti tzv. elektrisačního zákona, jakož i pozdějších právních předpisů, usilovat jen občanskoprávní cestou. Současně platí, že v každém konkrétním případě bude soud zvažovat, nakolik bezplatné užívání energetické stavby umístěné na cizím pozemku či stavbě vlastníka této nemovitosti reálně zatěžuje.


Marek Hanák,
kancelář Veřejného ochránce práv

Související