Ústavní soud vyhověl stížnosti muže, který upadl na zledovatělém chodníku a poranil si nohu. Muž se u obecných soudů marně domáhal odškodnění od hlavního města Prahy a jeho technické správy komunikací. Verdikt Ústavního soudu mu dal na získání zhruba dvou milionů korun novou šanci.

Nález kritizuje rozhodování Nejvyššího soudu. Odpovědnost vlastníků komunikací se podle ústavních soudců nemůže týkat jen nepředvídatelných závad ve schůdnosti. To by totiž mohlo vést k tomu, že města přestanou v zimním období udržovat všechny komunikace. Jejich špatný stav se tak stane předvídatelný a zbaví radnice zodpovědnosti za všechny případné úrazy.

 

"Podle zákona obec může ze zimní údržby vyloučit jen komunikace malého významu," upozornila mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková. Jasné navíc není ani to, zda městská vyhláška v případu, který soud posuzoval, skutečně vylučuje dané místo z údržby. Městský soud v Praze by to měl podle ústavních soudců ještě prověřit.

Rozhodnout může volba trasy i typ obuvi

Justice by také ve svých rozhodnutích měla více zohledňovat okolnosti konkrétního případu. Soudy by měly zhodnotit například to, zda se chodec choval tak, aby úrazu předešel. "V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod.," popsala soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková v nálezu a dodala: "Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců."

Senát Ústavního soudu dále poukázal na to, že judikatura Nejvyššího soudu týkající se úrazů chodců na místních komunikacích není jednotná ani předvídatelná. Jasnou odpověď nedává třeba na otázku, zda je v těchto případech možné domoci se náhrady újmy i podle obecných ustanovení o odpovědnosti v občanském zákoníku.

Soudy neměly městu přiznat náhradu nákladů

Městský soud a Nejvyšší soud dále pochybily i tím, že přiznaly Praze a TSK náhradu nákladů za zastoupení advokátem. Jak již Ústavní soud dříve judikoval, orgány státu, statutární města a shodně i správci komunikací jsou vybaveni dostatečným vlastním aparátem na to, aby se hájili bez pomoci advokáta. Náhrada nákladů za zastoupení advokátem by jim tak mohla být přiznána jen ve výjimečných případech. Ve věci, kterou nyní posuzoval Ústavní soud, však podle něj žádné výjimečné okolnosti nenastaly. Proto nelze náklady města na advokáta posoudit jako účelně vynaložené.

Případ se stal v roce 2006, tedy ještě v době, kdy platil starý občanský zákoník. Shodně by se ovšem postupovalo i podle nového zákoníku. Obecná doporučení Ústavního soudu justici tak platí i do budoucna.

Celý text nálezu najdete zde.

Související