Částka za cestu taxíkem z centra Tirany na tamější letiště je pevně stanovena a pasažér ji může zaplatit buďto v albánských lecích (ALL), nebo v eurech. Celková částka je složena z ceny cca 11 eur za jízdu z centra na konec města a dalších 11 eur za trasu od konce města k letišti. Problém nastal poté, kdy řidič, který neuměl žádný pro něj cizí jazyk, ba dokonce nezareagoval ani na jinak v Albánii prý z televize odposlouchanou italštinu, nebyl schopen pochopit, proč mi má na dvě bankovky po 20 eurech vrátit 18 eur. Nepomohl ani jednoduchý výpočet, který jsem načrtl na papír, a tak mi nezbylo než taxikáře posunkem vyzvat, aby mě doprovodil do letištní haly, kde jsem si opatřil "jazyka" v osobě barmana, jemuž jsem věc anglicky vysvětlil a on pak zaplacení jízdného bez dalšího zprostředkoval. Legal aid byla poskytnuta...

Tento praktický případ mi připomenul, že rozsah agendy těch, kteří poskytují bezplatnou právní pomoc - a to přitom míním jak rozsah kvantitativní, tak co do šíře věcného spektra -, odvisí mimo jiné i od míry faktické gramotnosti a úrovně právního vědomí těch, jimž má být právní pomoc poskytována. V této argumentační souvislosti se ostatně nabízí i úvaha o původu slova vinklář od německého Winkelschreiberei, překládaného v 19. století jako pokoutní písařství. Lze se domnívat, že činnost prvních vinklářů spočívala primárně především v psaní jakékoliv úřední či obchodní korespondence, jinak by se byl asi ustálil spíše pojem Winkelrechtsberatung.

Vraťme se však ke zmiňované konferenci a jejímu tématu. Konference byla pořádána v rámci projektu Euralius, který má s podporou Evropské unie za cíl konsolidovat justiční systém v Albánii. Kromě zástupců pořadatelské agentury Rainera Devillea a Richarda Regnera se jí zúčastnil především albánský ministr spravedlnosti Ylli Manjani, předseda Národní advokátní komory Maksim Haxhia, zástupci Státní komise pro právní pomoc zřízené při ministerstvu spravedlnosti a zástupci nestátních organizací zabývajících se poskytováním bezplatné právní pomoci. Tříčlennou skupinu zástupců Rady evropských advokátních komor (CCBE) tvořili Massimo Audisio, Stanislav Balík a Aitzol Asla Uribe.

Podle slov ministra spravedlnosti se "současný systém právní pomoci bohužel zhroutil. Dosud jsme nenašli vhodný mechanismus a metodiku, jež by zaručily, že bychom na základě potřeby občanů mohli důkladně reformovat tento systém. Nebudeme vymýšlet, ale bude třeba převzít vhodný model zaměřený na spravedlivý proces a přístup ke spravedlnosti pro všechny občany bez jakékoliv diskriminace a bez ohledu na jejich finanční situaci".

Připravovaný zákon o bezplatné právní pomoci je již delší dobu předmětem diskuse, osnova byla během této diskuse několikrát měněna.

Podle stávajícího modelu dle platné právní úpravy je rozhodování o nároku na bezplatnou právní pomoc svěřeno Státní komisi pro právní pomoc, která je organizačně odborem ministerstva spravedlnosti. Zástupci CCBE v rámci svých vystoupení přiblížili právní úpravu bezplatné právní pomoci v Itálii, České republice a ve Španělsku a vyslovili se k osnově albánského zákona o bezplatné právní pomoci. Přestože se právní úprava v uvedených zemích liší, shodli se tito referenti na tom, že rozhodování o bezplatné právní pomoci by nemělo být svěřeno orgánu moci výkonné. Upozornil jsem mimo jiné na to, že nezřídka může být žadatelem subjekt, který bude potřebovat právní pomoc právě k žalobě proti státu, například ve věci náhrady škody za nesprávný úřední postup a podobně.

V obecných ustanoveních nelze v zásadě osnově nic vytknout. Bezplatná právní pomoc by měla být poskytována jako primární, tj. porada a konzultace před zahájením sporu, a sekundární, tj. zastupování v soudním sporu. Zákon se má týkat právní pomoci ve věcech civilních a správních. Hlavními principy se mají stát efektivní přístup ke spravedlnosti, zamezení diskriminace žadatelů o právní pomoc, zajištění odbornosti osob poskytujících právní pomoc, kvalita, efektivnost a účinnost právních služeb, mlčenlivost a vyloučení konfliktu zájmů.

Zástupci CCBE shodně zdůrazňovali, že rozhodování o bezplatné právní pomoci by mělo být svěřeno soudům a stavovské samosprávě advokacie. Jak vyplynulo z diskuse i z kuloárních debat, v albánské společnosti však není vysoká míra důvěry v nezávislost justice, která je považována za korupční prostředí. Stavovská samospráva nereprezentuje všechny albánské advokáty, řada z nich není ani u advokátní komory zapsána. Předseda Maksim Haxhia připustil, že Národní advokátní komora nemá jasný přehled o všech osobách vykonávajících advokacii. Samotná advokátní komora má pouhých sedm zaměstnanců, s nimiž by zřejmě nebyla s to organizaci bezplatné právní pomoci zvládnout. Zřejmě i z těchto důvodů na konferenci projednávaný text osnovy ponechával převážnou část agendy na odboru právní pomoci ministerstva spravedlnosti.

Albánská politická reprezentace sice předpokládá, že bezplatnou právní pomoc bude financovat stát, osnova počítá se zvláštní kapitolou v rozpočtu ministerstva spravedlnosti, evidentně však chybí jakékoliv zkušenosti s případným nadužíváním bezplatné právní pomoci na jedné a nehospodárným účtováním neúčelných úkonů na druhé straně. Evidentně chybí místním poměrům odpovídající advokátní tarif. Překvapivě pak působila informace o tom, že v Předlitavsku ležela ve 2. polovině 19. století bezplatná právní pomoc v rámci tzv. práva chudých výlučně na bedrech advokátů a že i v České republice je primární právní pomoc na základě určení Českou advokátní komorou poskytována vesměs bezplatně. Zdálo se mi, že úvahou o tom, že se jedná o důležitou oblast profesní etiky, nemluvě o dobrovolné právní pomoci poskytované advokáty z vlastní vůle bez jakéhokoliv určení či ustanovení, jsem albánské účastníky postavil před pro ně zatím těžko představitelné novum.

Není bez zajímavosti, že pro bezplatnou právní pomoc je uvažováno o albánských občanech, cizincích na základě reciprocity a žadatelích o azyl, osnova však nikterak nepředpokládá, že by žadatelkou mohla být i právnická osoba.

Ze strany albánských účastníků konference se ozývaly hlasy k vytvoření zvláštního seznamu advokátů, kteří by jedině mohli bezplatnou právní pomoc poskytovat. Tito advokáti by měli být pro tuto agendu speciálně školeni a vzděláváni, podle některých by měli být dokonce specializovaní, aby jejich odbornost byla na odpovídající úrovni. I z těchto úvah jsem nabyl dojmu, že poskytování bezplatné právní pomoci je některými vnímáno jako potenciální možnost získání stálého pravidelného příjmu, a to bez ohledu na to, že advokáti, kteří by nebyli zařazeni do seznamu, by byli znevýhodněni a znerovnoprávněni.

Vybavila se mi debata, kterou jsme o bezplatné právní pomoci vedli v představenstvu České advokátní komory před vstupem České republiky do EU. Na rozdíl od albánského přístupu byla markantní vůle najít vlastní ústavně konformní řešení. Z albánské strany se, jak na to v diskusi upozornil i Richard Regner, spíše očekává, že návrh bude zpracován zahraničními experty. Tato pasivita by však mohla vést i k tomu, že zvnějšku přinesený text osnovy by poté, kdy by se stal zákonem, mohl narazit na faktické aplikační obtíže.

Závěr semináře vyzněl v tom duchu, že stávající osnovu bude třeba přepracovat v řadě směrů. Rozhodování o nároku na bezplatnou právní pomoc by mělo být svěřeno soudům, výběr konkrétního advokáta by měl záležet na žadateli o bezplatnou právní pomoc. Bylo rovněž konstatováno, že nově bude nutno zpracovat i oblast financování bezplatné právní pomoci.

Na jedné straně by se tak dalo říci, že na cestě k fungujícímu systému bezplatné právní pomoci bylo dosaženo dílčího úspěchu, na straně druhé je však třeba skepticky dodat, že řešení dané problematiky, jež se neobejde bez garancí nezávislosti albánské justice a advokacie, bylo ve skutečnosti vráceno do bodu nula. Pro další vývoj bude podstatné především to, jak opravdová bude vůle dokončit reformu justice, či zda zůstane pouze u politických proklamací. Minimálně pro přístupová jednání bude Albánie novou právní úpravu bezplatné právní pomoci potřebovat.

 

Stanislav Balík,
bývalý ústavní soudce a advokát v Praze, šéfredaktor Balíkovy mozaiky

Na konferenci vystoupil albánský ministr spravedlnosti Ylli Manjani (uprostřed).
Foto: Stanislav Balík
Ilustrace: Nikkarin

Související