Příležitost spolupracovat s českým režisérem a scenáristou Viktorem Polesným se zajisté snáze naskytne výbornému herci než právníkovi. Opět jsem tak měl možnost v duchu poděkovat svému zájmu o právní historii, tentokrát za to, že mi umožnil v předstihu přečíst scénář, odpovídat na dotazy týkající se procesu s Leopoldem Hilsnerem, a nasát atmosféru při natáčení televizního filmu Zločin v Polné, který bude v brzké době vysílán. Jako satisfakci pro obor dějin práva, který bývá nezřídka upozaďován s odůvodněním, že je pro absolventa právnické fakulty nepraktický, vnímám skutečnost, že Česká televize sáhla po právním dějinám blízkém tématu, které by rozhodně nemělo upadnout v zapomnění. Příležitosti jsem využil i k tomu, abych režisérovi Viktoru Polesnému položil několik otázek.

Pane režisére, diváci spojují vaše jméno s celou řadou dokumentárních filmů, televizních a divadelních inscenací či scénářů. Co vás tentokrát přivedlo k tematice hilsneriády a v čem spatřujete poselství snímku, který bude letos v lednu premiérově uveden v České televizi?

Řeknu vám to jedním slovem; aktuálnost. Tady v plné míře platí, že národ, který nezná svoji historii, bude nucen si ji zopakovat. A to se právě děje. Xenofobie, rasismus, antisemitismus, jiskra, která zapálí nenávistnou reakci části společnosti, to vše je v občas rozpolceném českém prostředí silně obsaženo. A dnes to rezonuje. Kromě jiného takové prostředí nahrává začátkům ne příliš nadějných a vítaných politických kariér.

Důvěrně jste se seznámil s osobnostmi soudců, státních zástupců a advokátů činných v Hilsnerově procesu. Který z nich vám byl osobně nejsympatičtější a pro jaké vlastnosti?

Samozřejmě velmi blízký je mi Hilsnerův statečný obhájce, muž, který se postaví proti většinové náladě ve společnosti, advokát Zdenko Auředníček. Je pronásledovaný, vysmívaný, vyvržený, ale neuhne. Skutečným hrdinou, osobností, která v dnešních časech trochu chybí, byl profesor T. G. Masaryk, jenž vstoupil do dějů roku 1899, energicky a neústupně. Také si to odnesl.

Napadlo vás herecké obsazení ihned po prvém přečtení scénáře? Můžete prozradit, co vás vedlo k volbě herců pro hlavní role? Dáte k dobru některou z historek z natáčení?

Herecké obsazení je pro vyznění filmu zásadní. Někdy o tom dlouho přemýšlíte, jindy je to okamžitá intuitivní záležitost. Na to neexistuje žádný recept, ale dobré a nezbytné je ty herce sledovat a znát. Pokud s nimi člověk občas pracuje v divadle, tak je zná dokonale a to se vždycky hodí. Nejen realizační štáb, ale i herci se museli dost podrobně seznámit s postavami, které ztělesňují. S jejich reálnými předobrazy. V tom příběhu vystupuje nejenom obviněný Leopold Hilsner, jeho statečný obhájce Zdenko Auředníček, zmanipulovaní novináři, ctižádostivý žalobce Baxa, který se připravuje na politickou kariéru, ale i profesor Masaryk, stojící proti zradikalizované části veřejnosti a hlavně svých studentů. Obsazení je skutečně špičkové: Jaroslav Plesl, Karel Heřmánek ml., Gabriela Míčová, František Němec, Ondřej Kavan, Luboš Veselý, Jan Kačer, Vladimír Polívka, Petr Štěpánek, Martin Myšička, Miroslav Etzler a Karel Roden v roli padesátiletého T. G. M. Historky z natáčení se rychle zapomínají. Podstatný u takhle těžkého filmu je každodenní humor, radost ze setkávání se s krásnou látkou a trvale dobrá nálada.

Porotní soudnictví má i v českých zemích dodnes své propagátory a odpůrce. Jaký typ advokáta by podle vás pro tuto podobu trestního procesu byl advokátem úspěšným?

Nejsem v této oblasti odborníkem, ale myslím si, že kromě odvahy a všech výše uvedených vlastností má mít dobrý advokát i jisté charisma. Možná i on je trochu herec.

Změnil se při této práci váš pohled na dnešní právníky?

Dobrého právníka stejně jako dobrého doktora čas od času bude každý z nás potřebovat. Nejsem odborník, ale poznal jsem už ve svém životě skvělé, důsledné a připravené právníky, stejně jako nepříliš se orientující, chybující hvězdy tohoto oboru. Naštěstí na druhé straně toho sporu.

Děkuji vám, pane režisére, za rozhovor a již se na zhlédnutí filmu těším.
Rozhovor vedl Stanislav Balík

 

Opožděná anotace?

Stalo se běžným jevem, že diváci poté, kdy proběhnou titulky, začnou o promítnutém filmu přemýšlet a diskutovat. Vžívám se do jejich situace očima právníka, který právě sledoval film s právnickou problematikou. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že obdobně jako se advokát, soudce či státní zástupce pár dnů po proběhlém hlavním líčení začte do protokolu, má nejen právnický divák možnost i v případě Zločinu v Polné sáhnout po "spisu".

Monografie Jiřího Koftuna Tajuplná vražda - Případ Leopolda Hilsnera byla vydána v Praze nakladatelstvím Sefer v roce 1994. Z pohledu času, který uplynul od vydání knihy, je její anotace zdánlivě opožděná. Na straně druhé nutno poznamenat, že ten, kdo má tuto knihu po ruce, se nyní ocitá v jisté výhodě. V neposlední řadě je třeba složit zvěčnělému českému historikovi, básníkovi, prozaikovi a překladateli Jiřímu Koftunovi (1927-2014) poklonu za to, že se jeho Tajuplná vražda zařadila ke knihám, které uplynutím času neztrácejí na aktuálnosti, ke zpracováním, jež posléze nebyla překonána.

"Knihu Tajuplná vražda - Případ Leopolda Hilsnera charakterizuje její autor v předmluvě jako ,českou baladu z přelomu 19. a 20. století'. Je to balada, vystavěná ze stovek a tisíců ověřených fakt, doložená citacemi, odkazy a detailními charakteristikami, která vrstvu po vrstvě snímá a odstraňuje iluze a neznalosti, skrze které navyklým způsobem vnímáme poměrně nedávnou minulost a skrze které často nahlížíme i současnost. Iluze nacionální, historické, politické. A zároveň balada o hodnotě každého lidského života, která trvá, pokud ji člověk svým jednáním vědomě neodmítne," lze se dočíst z upoutávky na přebalu knihy.

S odstupem let vzpomínám na to, že jsem Tajuplnou vraždu přečetl, jak se říká, jedním dechem. Shodně jako režisér Polesný jsem se zahleděl do postavy pana, a to podtrhuji, pana obhájce Auředníčka, a to nejen proto, že v době zahájení procesu byl tehdy věkově v podstatě mým vrstevníkem. Přiblížím jej nyní dvěma citacemi.

"Vedle Karla Baxy vypadal Zdenko Auředníček jako nenápadný, zdrženlivý gentleman... Zdenko Auředníček převzal advokátní praxi po svém otci a měl v Kutné Hoře velkou klientelu a pověst výborného právníka... Obhajoby Leopolda Hilsnera se ujal z osobního přesvědčení o nevině obžalovaného a o absurdnosti rituální pověry... Auředníček nedemonstroval svůj postoj vnějšími gesty. Přišel do soudní síně podle líčení současného reportéra ,s vážným chováním' a v ,obyčejném černém obleku'... Jeho celková póza svědčila o ochotě vzdorovat, ale měkké ladění obličeje naznačovalo spíše nevýbojný, obranný postoj. Celý jeho zevnějšek působil dojmem kultivovanosti, uhlazenosti a civility, snad s příměsí světáckosti; zcela v něm chyběly rysy útočníka a rváče," popsal obhájce při líčení zahájení procesu Jiří Koftun.

Marně, poněvadž jsem případ znal, jsem držel po celý proces obhájci palce, s napětím jsem pak očekával autorovo hodnocení závěrečné řeči před odvolacím soudem:

"Když Auředníček dokončil výčet svých argumentů, řekl porotcům, že nechce působit na jejich cit. Žádal je, aby podle přísahy a svého svědomí zkoumali, zdali jsou dostatečné důkazy proti Hilsnerovi. Byl si jist, že budou-li si porotci takto počínat, odpoví záporně na všechny otázky ohledně Hilsnerovy viny. Obhájce Auředníček si mohl být jist dobrým výsledkem za předpokladu rozumného zkoumání důkazů, ale nemohl si být jist tímto výsledkem. Předpoklad se nesplnil." Knihu si dovoluji doporučit čtenářské pozornosti, dodal bych, že patří do knihovny každého právníka, jemuž je obor profesní etiky blízký...

 

Stanislav Balík,
bývalý ústavní soudce a advokát v Praze, šéfredaktor Balíkovy mozaiky

 

Režisér a scenárista Viktor Polesný na natáčení filmu Zločin v Polné.

Foto: Česká televize, Ilustrace: Nikkarin

Související