Řada lidí, kteří žádali náhradu škody za průtahy v řízení, u ministerstva neuspěla a resort je odkázal na soud. Jak má ministerstvo správně postupovat?

Ačkoliv tu máme zákon o odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci, tak v praxi se dlouho odškodňovala pouze konkrétní majetková újma. Takže pokud byl někdo neoprávněně zavřený, dostal náhradu ušlé mzdy. Nemajetkovou újmu, do které spadá i to, že lidé marně čekají měsíce či roky na rozhodnutí úřadu, ale ministerstva nenahrazovala, přestože s tím zákon výslovně od roku 2006 počítá.

Jak je to možné?

Byla tu léta zavedena taková kultura a dle mého je to dáno i tím, že lidé na ministerstvech neuměli novou právní situaci uchopit. Úřady totiž dlouho tvrdily, že se musí nemajetková újma prokázat, požadovaly důkazy jako například potvrzení od lékaře. Z našeho pohledu, který se nám postupně daří prosadit a který odpovídá zákonu, ale nejsou další důkazy třeba. Postačí, když prokážete délku řízení a úřad uzná, že byla nepřiměřená. Nemajetkovou újmu v psycho-sociální rovině nikdo prokazovat nemusí.

Takže dnes už lidé odškodnění za průtahy dostanou?

Postupně se to zlepšuje. Zde byla opravdu klíčová role veřejného ochránce práv, který to pojal jako systémový problém. Je zásluhou především mých předchůdců, že se provedla šetření v praxi a následně byly definovány principy, tzv. desatero, u kterých se začalo prosazovat, aby se podle nich ministerstva chovala. Aby se vůbec možnými průtahy zabývala a v případě, že k nim došlo, aby je odškodňovala.

Nakolik se to podařilo?

Už dlouho běžně odškodňuje za průtahy v řízení ministerstvo spravedlnosti nebo ministerstvo vnitra, dobrou komunikaci se podařilo navázat také s ministerstvem práce a sociálních věcí, kterého se týkají průtahy v řízeních o důchody a dávky. Teď čerstvě se nám podařilo přesvědčit také ministerstvo dopravy, aby přijalo směrnici pro odškodňování za nepřiměřenou délku řízení.

Jakých řízení na ministerstvu dopravy se průtahy týkají?

Nejčastěji jsou to spory o existenci veřejně přístupné cesty. Kvůli právní složitosti těchto případů nejsou několikaměsíční průtahy výjimkou. Měli jsme například případ manželů v důchodu, kterým bylo bráněno v užívání cesty k domu a rozhodnutí úřadu se dočkali až po čtyřech letech. Ministerstvo jim však zadostiučinění za nejistotu a psychickou zátěž, které čelili, nevyplatilo. To už by se teď s novou směrnicí stát nemělo.

Budete v přesvědčování úřadů pokračovat?

Ano, stále jsou ministerstva, se kterými jsme ve sporu. Je to například ministerstvo pro místní rozvoj, kterého se týkají hlavně několik let trvající územní a stavební řízení občanů. Zde čekáme na jednání s paní ministryní Šlechtovou, se kterou jsme zatím nemluvili. Další v hledáčku je také ministerstvo školství, kde se často vleče nostrifikace zahraničních diplomů.

Tam byste mohli mít díky nové ministryni Kateřině Valachové dveře otevřené?

Troufám si říct, že určitě. Kateřina Valachová pracovala 10 let v kanceláři veřejného ochránce práv a až do roku 2012 tam vedla právní odbor. Velmi výrazně se proto podílela na přesvědčovací praxi ombudsmana vůči ministerstvům. Problematiku odškodňování za průtahy velmi dobře zná.

Částky, které lidé za průtahy dostanou, se pohybují v řádech tisíců. Je to dostatečné?

K výši odškodnění existuje judikatura. Pravda je, že jsou to spíše symbolické peníze. Nicméně, ať už jde o částku dvacet tisíc korun nebo čtyři tisíce, myslím si, že je to opravdu důležité. Stát tím totiž přizná, že může udělat chybu, za kterou se umí omluvit a odškodní ji. Na druhou stranu ty sumy nemohou být takové, aby ruinovaly stát. Musí být přiměřené.

Nepomohlo by odškodňování zpřísnění legislativy?

Ne, podle mého není nutné měnit zákony, ale je třeba prosadit dobrou praxi, tzv. dobrou správu, při interpretaci zákonů a ústavních principů. A to je především náš úkol, který si vybrali už mí předchůdci. Já v tom nyní pokračuji. Velmi důležitá je také rozhodovací praxe soudů. Principy a právní věty, které definují, jsou velmi užitečné.

 

ANNA ŠABATOVÁ

Anna Šabatová je od února 2014 veřejnou ochránkyní práv. V minulosti byla zástupkyní Otakara Motejla v tomto úřadu, pracovala také jako poradkyně dvou ministrů práce a sociálních věcí pro oblast sociálních služeb a v letech 2008-2013 předsedala Českému helsinskému výboru. Působila také v poradních orgánech Vězeňské služby a Úřadu pro mezinárodní ochranu dětí. V letech 2008-2011 zastupovala Česko v Evropském výboru pro zabránění mučení Rady Evropy. V roce 1998 dostala Cenu OSN za obranu lidských práv. Vystudovala bohemistiku na Filozofické fakultě UK a získala doktorát na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

 

Je třeba prosadit dobrou praxi, tzv. dobrou správu, při interpretaci zákonů a ústavních principů.

Související