Radim Neubauer vystřídal na začátku roku v čele Notářské komory ČR Martina Foukala. "Notářství má být ze své podstaty konzervativní. Neznamená to ale, že je uzavřené. Musí být otevřené novým potřebám společnosti, občanů i firem a dokázat na ně reagovat při zachování všech principů, které z notářství dělají notářství," říká nový prezident, jinak notář sídlící v Kaprově ulici na Praze 1 a dosavadní šéf Notářské komory hlavního města Prahy. "Dnešní doba je složitá, s ohledem na celou rekodifikaci soukromého práva. Je to výzva a bude to hodně práce," dodává.

Jaké to vůbec je přicházet do funkce po Martinu Foukalovi, který stál v čele notářů přes dvacet let od obnovení českého notářství?

Je to strašně těžké. Osoba doktora Foukala symbolizuje notářství jako takové, v jeho osobě se značí všechny aspekty notářství. On je prototypem notáře. Mám ale to štěstí, že jsem po jeho boku byl několik let, zejména na mezinárodní úrovni z pozice předsedy mezinárodní komise prezidia Notářské komory ČR. Měl jsem tak možnost s ním mnoho věcí konzultovat a o podstatě notářství jsme se tak mnohdy bavili. Díky jeho osobě si české notářství vydobylo asi nejsilnější pozici mezi zeměmi střední a východní Evropy v mezinárodních notářských institucích. Chci stavět na principech notářství, které tu byly za dvacet let vytvořeny a zachovávat je.

V čem by se mohlo české notářství ze zahraničí inspirovat?

Na Slovensku si lze vzít příklad z veřejné evidence notářských zápisů a ověřovaných podpisů, kde si lze ověřit, že byly konkrétní úkony skutečně provedeny. V Německu a Rakousku pak fungují notářské instituty, které zajišťují notářům odborný právní servis.

Co by se vám líbilo do budoucna? Co v zahraničí funguje a Česká republika by se tím měla inspirovat?

Převody nemovitostí za účasti notáře. Není to sice nic nového, na západě to tak ale standardně funguje. U nás může napsat smlouvu o převodu nemovitosti kdokoli, pak ji posuzuje pouze katastrální úřad a neposuzuje přitom ani právní stránku věci. Historicky přitom právě toto spadá do působnosti notářů. V zahraničí je rovněž běžné, že notáři vybírají pro stát daň z převodu nemovitosti. Česká republika na výběr řady daní rezignovala, protože pro ni není efektivní. Výběr stojí více, než se vybere. Pokud by notářství státu nabídlo, že toto za něj zprocesuje, bylo by to jistě ve prospěch lidí, pokud jde o právní služby, tak i ve prospěch státu, pokud jde o příjem peněz.

Říkáte tedy, že by z vašeho pohledu mělo být povinné uzavírat smlouvy o převodu nemovitosti před notářem. Je to tedy něco, čeho byste chtěl dosáhnout?

Jsem si vědom toho, že je to politická otázka. Jako komora jsme pouze schopni argumentačně podpořit názor, že tato úprava má smysl, a ukázat v zahraničí, jak tato úprava funguje. My jsme schopni tuto službu zajistit, jak se rozhodne stát, už ale neovlivníme.

Nakolik je úkolem vedení Notářské komory argumentovat ve prospěch určitých právních řešení a lobbovat v dobrém slova smyslu?

O notářství a jeho podstatě se příliš neví, představy bývají mnohdy zkreslené. Mým úkolem je tak právě principy a úkoly notářství prezentovat navenek, a tím dostat do podvědomí, co notářství znamená a co je jeho přínosem. Většina lidí přijde s notářem do styku při dědickém řízení. Poprvé a naposledy v životě. A je potřeba, aby měli s notářem spojenou pozitivní zkušenost.

Jak tedy vlastně chápete poslání notáře?

Stěžejním úkolem notáře je sepisování veřejných listin o právním jednání a osvědčování právně významných skutečností. Hlavním úkolem, který musí notář zajišťovat, je nestrannost a nezávislost při tomto úkonu. Když chtějí sepsat dvě strany smlouvu, musí být naprosto vyvážená a nesmí zvýhodňovat ani jednu z nich. Oba dva tak musí od notáře odcházet s dobrým pocitem, že jsou právně zabezpečeni. Mým cílem tak je, aby lidé nechodili k notáři jen kvůli tomu, že musejí, ale dobrovolně. Protože budou vědět, že notář zajistí bezpečným a nestranným způsobem jejich záležitost. To je můj cíl a je to i smysl notářství.

Nakolik právě oblast dědictví zkomplikoval občanský zákoník? Nebo jí spíše prospěl?

Lidem otevřel nové možnosti, na druhou stranu díky jeho komplexnosti a v určitých oblastech neprovázanosti s procesními předpisy dochází často k výkladovým potížím. Zejména patrné je to v části upravující dědické právo a řízení o pozůstalosti. Od původně preferovaného postavení dědiců přenáší důraz na maximální vůli zůstavitele a nabízí mu nové možnosti v pořízení pro případ smrti. Z tohoto pohledu to byl posun dobrým směrem. Když ale člověk zkusí do důsledku promyslet například variantu podmínek v závěti, jejich splnění a také to, že při jejich nesplnění dostane dědictví někdo jiný, často se stává, že si lidé ukládání podmínek do závěti raději rozmyslí a neexperimentují s nimi.

Je tedy o nové instituty zájem, nebo není?

O část ano, například o zřeknutí se dědictví ještě za života. Umožňuje vypořádat se s potomkem ohledně jeho dědického podílu ještě za života zůstavitele. Vlastní dědické řízením tím není poznamenáno. Naopak podmínku typu, že vnuk vystuduje vysokou školu a poté teprve bude dědit, jsou spíše strašením a babička mu stejně baráček odkáže, i kdyby nedostudoval. Když si uvědomí, že pak by ta nemovitost zůstala jeho mamince, což nechce, podmínku si raději rozmyslí. Vždy jde o poskytnutí komplexního poučení a radu klientovi. Vysvětlení, co který institut znamená. Zvýšený zájem cítíme též o manželské smlouvy, kde se nově nabízí možnost jejich publikace ve veřejném seznamu těchto listin. Seznam je přístupný na internetových stánkách https://rejstrik.nkcr.cz. Tím manželům odpadá nutnost tyto smlouvy opakovaně předkládat a je naopak na druhé straně, aby si založení do seznamu ověřila.

A pořízení pro případ smrti?

Obecně vidíme nárůst této agendy, byť to není výlučná pravomoc notáře. Velkým stimulem pro účastníky k sepisování závětí notářským zápisem je ale hrozba, že vlastnoruční závěť nebude při následném dědickém řízení nalezena. S účinností nového občanského zákoníku však bylo poprvé v historii připuštěno, že notář může vydat originál notářského zápisu o závěti. To bylo dříve nepředstavitelné. Závěť sepsanou u notáře si tak můžete nyní vyzvednout, a tím ji zrušíte. Předejdete tím tomu, že se v dědickém řízení objeví. To lidé vítají.

Převažují tak přínosy nad problémy? Nebo jak se obecně díváte na pravidla dědění v novém občanském zákoníku?

Je to výzva, která si někdy žádá i jiný než vysloveně striktně právní přístup. Řešení je třeba hledat i na základě zdravého rozumu a potřeb, které lidé v daném okamžiku mají. Některá ustanovení, a to je třeba si přiznat, si ale naprosto protiřečí a právní řešení nelze nalézt. Z toho důvodu vítám záměr ministerstva spravedlnosti oblast dědického práva novelizovat komplexně, nejen dílčím způsobem.

U kterých ustanovení tedy tápete? Co je největším problémem v rámci dědického řízení?

Hovořili jsme už o tom, že je absolutně preferována vůle zůstavitele. Když tedy zanechá závěť a výslovně neurčí, že se dědicové mohou v dědickém řízení dohodnout jinak, tak se jinak dohodnout nemohou. Musí nabýt podíly přesně podle závěti. Mnohdy se však dědicové chtějí dohodnout jinak. Pokud se shodnou, není moc důvod jim v tom bránit. Z nových institutů přinášejí výkladové problémy zejména dědická smlouva, výhrada soupisu pozůstalosti či závěra pozůstalosti, kapitolou samou o sobě je vypořádání společného jmění manželů v rámci řízení o pozůstalosti. Spíš praktickým než právním problémem jsou stovky až tisíce dodatečných projednání dědictví iniciované katastrálními úřady ohledně pozemků s neidentifikovatelnými vlastníky. Nová právní úprava tak byla zkraje komplikací. Trvalo, než se postupy nastavily, s většinou problémů jsme si ale dokázali poradit.

Pokud opustíme dědictví a budeme se bavit o plných mocech a jejich ověřování, jak tam vypadal dosavadní stav?

V případě, že musí být určité právní jednání provedeno v určité formě, musí mít podle občanského zákoníku tuto formu i plná moc. Tato otázka je často řešena, zejména ve vztahu k cizím společníkům společností. Často se tak musí postupovat podle mezinárodního práva soukromého, vyžaduje to i zjišťování cizích právních úprav.

Nakolik budete jako Notářská komora respektovat stanovisko Nejvyššího soudu, který řekl, že de facto stačí ověřený podpis?

Jako komora nemůžeme zaujímat závazné stanovisko, je to právní otázka, a je tak na posouzení a individuální odpovědnosti každého notáře, jak si ji vyhodnotí. V primární části, která dopadá na zákon o obchodních korporacích, bylo ale stanovisko dobře odůvodněné, a to bylo také gros problémů. Notářská komora ČR by však spíše preferovala legislativní řešení, tak jak je navrhováno v tzv. technické novele.

Do její účinnosti ale bude na jednotlivých notářích, jak k těmto otázkám přistoupí?

Přesně tak.

Dotkli jsme se tak dvou bodů urgentní novely. Měla by být tedy v tomto znění novela přijata? Je to něco, co praxi pomůže?

Praxi to určitě pomůže. Na druhou stranu některá ustanovení této novely nelze rozhodně označit jako technická, ale koncepční. Takovým ustanovením je například znovuzavedení zákonného předkupního práva. Pokud by se mělo zasahovat do koncepce občanského zákoníku, mělo by se tak dít až po důkladném zhodnocení stávající úpravy.

Podle rekodifikovaných pravidel měli notáři provádět od 1. ledna 2014 tzv. přímé zápisy do veřejných rejstříků. Vzhledem k legislativnímu i technickému nedotažení ale k tomu zatím nedochází. Jaký je v tomto aktuální stav?

Takzvané přímé zápisy do rejstříků nejsou prováděny kvůli nestanovení soudního poplatku za tento úkon. Novela zákona o soudních poplatcích, která by mohla být podle očekávání ministerstva spravedlnosti i Notářské komory ČR účinná patrně od letošního května, tento poplatek už zavádí. K tomuto datu tak směřuje naše úsilí a nastavení harmonogramu kroků tak, aby byla do této doby připravena aplikace a spuštěna i její zkušební verze, která umožní proškolení všech notářů.

Od 1. května by tedy notáři nemohli odmítnout toho, kdo by chtěl přímý zápis provést?

Přesně tak. Občané i firmy budou mít na výběr, zda budou preferovat stávající model, kdy podají návrh k soudu, který vede obchodní rejstřík, anebo půjdou přes notáře.

Přes notáře to ale bude levnější?

Výše soudního poplatku je v novele navržena tak, že při prvozápisu akciové společnosti půjde namísto 12 tisíc korun o 8 tisíc korun, u společnosti s ručením omezeným místo 6 tisíc o 2700 korun. Změny pak nevyjdou u notářů na dva tisíce korun, ale na tisíc korun. Tento poplatek pak notář odvede rejstříkovému soudu, přímý zápis bude zpoplatněn 300 korunami. Společnosti by se tak měly zakládat i rychleji. Byť si myslím, že by nemělo být zcela rozhodné, zda bude založení společnosti u promyšleného podnikatelského záměru trvat pět dnů, jako u soudu, tři dny, jak požaduje Evropská unie, nebo bude na počkání jako v případě přímého zápisu u notáře.

Je správné, aby zakládání společností neustále zlevňovalo?

Vnímáme tento trend na evropské i národní úrovni. Od začátku roku 2014 je možné založit společnost s ručením omezeným se základním kapitálem jedna koruna. Problém pak je, že tyto společnosti nejsou dostatečně kapitálově vybaveny. Firmy s takto nízkým kapitálem existují i v zahraničí, například v Německu jsou ale nastaveny principy, podle kterých nesmí společnost vygenerovaný zisk vyplácet, ale musí jej ukládat do zvláštního fondu, než dosáhne určité výše. Toto pravidlo u nás neexistuje. Stává se tak, že společnost vznikne s jednou korunou, kterou si navíc musí uložit na bankovní účet, který ale stojí 500 korun. V tomto okamžiku je tak společnost prakticky předlužena. Udržování vlastního kapitálu je tak třeba určitým způsobem nastavit. Obecně je ale snižování základního kapitálu přínosné. Stimuluje ekonomiku a podnikání.

Kde se budou zápisy do obchodního rejstříku uskladňovat?

To v současnosti řešíme s ministerstvem spravedlnosti. Předpokládá se, že notář písemnosti, které mu byly předloženy v listinné podobě a které se nezakládají do sbírky listin, převede do elektronické podoby a bez zbytečného odkladu je zašle příslušnému rejstříkovému soudu. To všechno jde pak na vrub notáře.

Není potom odměna 300 korun příliš nízká? Vzhledem k tomu, že bude s touto činností spojeno dost práce...

Ano, to se může zdát, zvlášť ve srovnání s výší soudních poplatků, které bude i nadále inkasovat soud, ačkoliv žádné řízení nepovede. Ale notáři takto mohou nabízet službu zvanou one-stop-shop, tedy provést vše při jedné návštěvě. Notář osvědčí danou skutečnost notářským zápisem, provede přímý zápis do rejstříku a klient dostane z rejstříku už i výpis. Domníváme se, že tato možnost může být využívána i v oblastech, kde není notářský zápis vyžadován.

Je ještě něco, co vás na nových pravidlech obzvláště trápí?

V meziobdobí je to opět řešeno, ale jde o účinky zveřejnění manželských smluv, zejména o zužování společného jmění, v seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Pro účely nařízení exekuce totiž nejsou tyto smlouvy zcela respektovány. Měla by být posílena role a význam seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Pokud manželé smlouvu v seznamu skutečně zveřejní, měl by být exekutor před nařízením exekuce povinen si tuto skutečnost v seznamu ověřit. A pokud tam smlouva je, exekuci na majetek nedlužícího manžela nenařídit. To se v současnosti neděje, exekuce bývá nařízena i na majetek manželky, která se musí aktivně bránit vylučovací žalobou, ale minimálně nějakou dobu má obstavený majetek.

A pokud bychom tuto otázku rozšířili obecně na právní předpisy?

Zákonem o obchodních korporacích byl nahrazen obchodní zákoník. Často se ptám, jestli to opravdu bylo potřeba. Vidíme to i z praxe. Poptávka po nových možnostech, které zákon dává, tu příliš není. Nutnost přizpůsobovat korporátní dokumenty či zakladatelské listiny novému zákonu podnikatele nadměrně zatížila, i s ohledem na krátkou lhůtu, která byla stanovena.

Pokud jde o ostatní právní předpisy, tak v těch se člověk už dost ztrácí. Novelizuje se často, všechno. Novelizuje se formou přílepků. Situace je nepřehledná. Každé novele by měla předcházet zevrubná analýza její potřebnosti a diskuse s dotčenými skupinami.

Potvrdilo se, že řada starších notářů skončí kvůli novému občanskému zákoníku?

V současnosti skutečně probíhá větší generační obměna. Sešly se totiž dva faktory. Jednak rekodifikace soukromého práva, jednak generace notářů, kteří začínali v roce 1993, přichází do věku, kdy odchází do penze. Může to být ovlivněno i tím, že nový občanský zákoník přinesl tolik problematických nebo těžce vyložitelných oblastí, že někteří notáři vnímají jako problém, že nejsou schopni poskytnout takovou míru právní jistoty, jako byli dříve zvyklí. Jsou to řádově desítky notářů ročně.

A pokud jde naopak o příliv mladých lidí do notářství? Je dostatečný?

Záleží na regionu. V Praze se na jedno místo notáře hlásí patnáct nebo dvacet uchazečů, v okrajových částech republiky už to jsou ale jen dva nebo tři. Kupodivu se tento problém týká třeba i Středních Čech. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že v minulosti nebyla obměna tak častá, hlásí se lidé s dlouhou praxí a kvalitně připraveni. Nová krev má tak potenciál posunout notářství dál. -

MGR. RADIM NEUBAUER

- od ledna 2015 je prezidentem Notářské komory ČR

- před tím působil jako prezident Notářské komory hlavního města Prahy

- působí jako notář na Praze 1

- vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze

 

"Mým cílem je, aby lidé nechodili k notáři jen kvůli tomu, že musí, ale dobrovolně. Protože budou vědět, že notář zajistí bezpečným a nestranným způsobem jejich záležitost. To je můj cíl a je to i smysl notářství."

"Takzvané přímé zápisy do rejstříků nejsou prováděny kvůli nestanovení soudního poplatku za tento úkon. Novela zákona o soudních poplatcích, která by mohla být podle očekávání ministerstva spravedlnosti i Notářské komory ČR účinná patrně od letošního května, tento poplatek už zavádí. K tomuto datu tak směřuje naše úsilí a nastavení harmonogramu kroků tak, aby byla do této doby připravena aplikace a spuštěna i její zkušební verze, která umožní proškolení všech notářů."

"Nová pravidla dědění jsou výzvou, která si někdy žádá i jiný než vysloveně striktně právní přístup. Řešení je třeba hledat i na základě zdravého rozumu a potřeb, které lidé v daném okamžiku mají. Některá ustanovení, a to je třeba si přiznat, si ale naprosto protiřečí a právní řešení nelze nalézt. Z toho důvodu vítám záměr ministerstva spravedlnosti oblast dědického novelizovat komplexně, nejen dílčím způsobem."

 

Foto: Jiří Koťátko

Autoři: Jan Januš