Žijeme v poměrně pohnuté době. Mám na mysli nás, právníky. Mnozí se domnívají, že právník je tvor, který má jedinou spolehlivou charakteristiku: vždy dostane zaplaceno. Nevím, kde ti lidé takové zkušenosti berou. Právníci, které znám (a znám jich dost, pravděpodobně tvoří nadpoloviční většinu osob, mezi kterými se nejčastěji pohybuji), naopak spíše poplakávají nad svým smutným osudem. Nepochybně bude pravda v podstatě neutrální a jak už k jejím vlastnostem patří, bude postávat kdesi uprostřed.

To však nic nemění na skutečnosti, že začnete-li se zabývat právnickým světem, objevíte v různých růžcích drobnou síť prasklinek. Sledujte ji a po nějaké době zjistíte, že se ty škvírky rozevírají. Jsou velmi různorodé, na první pohled spolu nesouvisejí. Ale delším pozorováním náhle objevíte, že vzájemně prorůstají, spojují se a kumulují ve zvláštním obraze. Mohli bychom mu říkat třeba Právnická farma.

Demografický vykřičník

Vyjde statistika. Tak se na ni podívejme. Budeme zaokrouhlovat. Pro právníky matematika není ideální, natrápí se dost a dost s tou obyčejnou, jednoduchou, která končí trojčlenkou a sem tam nějakým násobením a sčítáním, takže přibližným počtům tak jako tak dáváme přednost - a máme pro to i hezké, z politického světa opsané zdůvodnění, že důležitější jsou přece trendy než nějaké to číslo sem číslo tam.

Začněme počtem soudů. Nemáme jich v České republice kupodivu nějak nadmíru - necelý jeden soud připadá na celých 100 000 obyvatel, což nás udržuje pod evropským průměrem, ačkoliv podle řečí, které se v této zemi vedou, zdálo by se, že máme soud za každým rohem. Trochu horší je to s poměrem počtu soudců na stejný počet občanů - v této disciplíně patříme na horní příčky, máme jich přibližně o čtvrtinu víc, než je v Evropě zvykem.

Působí-li tu (přibližně) 3000 ctihodných žen a mužů v talárech na (přibližně) 100 soudech, znamená to, že pouze 3,3 % soudců zastávají funkce předsedů. Naše soudní soustava je sice dvojhlavá, ale - bez urážky - to při naší metodě zaokrouhlování snadno překonáme - nebudeme se na dva pány předsedy s delším funkčním obdobím ohlížet a připustíme, že funkční období šéfa soudu je sedmileté. Kdybychom vycházeli z představy, že se v budoucnu všichni předsedové soudů vystřídají v sedmiletých intervalech, aniž by se někdo z nich stal předsedou opakovaně (na jiném soudu), spotřebovali bychom do roku 2050 šest stovek soudců pro tuto funkci. Připočteme-li k tomu místopředsedy, opět s velkým zjednodušením lze konstatovat, že by se ve vedoucích soudních funkcích vystřídala téměř polovina soudcovského stavu. Zhruba po 150 letech nebude v České republice (bude-li ještě České republiky) pouze jedna rodina ze čtyř mít v nejbližším příbuzenstvu současného nebo bývalého předsedu či místopředsedu soudu. To bude skvělé, protože se přirozeně zlepší i vztah prostého občanstva k justici. Právnická farma slaví úspěchy!

Mezery vzdělávací soustavy

Na tuto situaci by měl ovšem být připraven vzdělávací systém. Chybí nám nejen specializované vysoké a postgraduální justiční školství obecně, ale absolutně postrádáme školu budoucích soudních funkcionářů. Mělo by jít o expertní učiliště s mimořádně širokým záběrem. Mezi předměty, jimž by se měla věnovat zásadní pozornost, by nepochybně měly patřit:

urbanistika, architektura a stavební inženýrství se zaměřením na investiční výstavbu soudních budov (předpokládá se, že předseda nebo pověřený místopředseda soudu ponesou plnou odpovědnost za výběr a nákup lokality, budování inženýrských sítí, správnost statických a jiných důležitých parametrů stavby, odolnost soudní budovy vůči požárům, zemětřesením a jiným katastrofám),

makroekonomie, investování na kapitálových trzích, bankovnictví (rozpočtové prostředky k dispozici čas od času nebudou, proto je zapotřebí, aby předseda soudu dokázal získat zdroje z fondů, dotací, Evropy, Norska, Mezinárodního měnového fondu a též od bankovních domů, výhradně však od těch, které nemají sídlo v obvodu působnosti soudu),

ochrana životního prostředí (zejména specializace na trvale udržitelný rozvoj vrchních soudů bude brzy velmi žádanou).

Jak patrno, působení Právnické farmy je mnohovrstevnaté. Pozor ovšem, vzdělávacími problémy to zdaleka nekončí.

Každý soudce (zvláště civilisté a správaři), který bude koketovat s myšlenkou chopit se funkce předsedy nebo místopředsedy soudu, měl by ve výše naznačených souvislostech zvažovat též včasné absolutorium zvláštního kurzu trestního práva se zaměřením na sebeobhajobu. Problémem se brzy stane zajištění dostatečného množství kvalifikovaných pedagogů, neboť ti se budou rekrutovat ze stejného okruhu jako učitelé podobných zařízení orientovaných na sebeobranu poslanců, senátorů, ministrů a činovníků místních orgánů veřejné moci. S prezidentským učilištěm je to ještě pořád nejisté vzhledem k dosavadní imunitě hlavy státu.

Stabilizace práva

Zdá se, že ministerská lavice v resortu spravedlnosti je mimořádně pevná. Už několik ministrů prožilo ve funkci čtvero ročních období. Vivaldi by mohl zaplesat. Na stanovení, natož pak prosazení nějaké koncepce rozvoje práva to samozřejmě není, ale takový banální cíl snad ani nikdo nesleduje.

Výtečné je, že tato stabilizace umožňuje dlouhodobé plánování legislativních aktivit. Jestliže stávající ministr jmenuje komisi pro přípravu nějakého významného zákona, je zaručeno, že komise nemůže připravit ani rámec regulace dříve, než ji následující ministr rozpustí (je-li obzvlášť šikovný, nemusí tak ani činit, jen zcela změní zadání). Tím se ideálně směřuje k rekonstrukci státu, neboť neplatí-li žádná pravidla, nemohou vznikat ani nemístné vazby, čímž se mimo jiné odbourává jakékoliv podezření z klientelismu. Pro zajištění dokonalého efektu lze uvedený úzus doplnit principem absolutní negace, který funguje efektivněji než placená opozice Jejího Veličenstva v zemi za Kanálem. Spočívá v tom, že podaří-li se přece jen nějaké skupině sestavit zákon, nasadí se okamžitě jiná skupina, která předpis zruší (nemá-li dost sil ke zrušení, alespoň provede novelizaci).

Představíte-li si "obyčejného občana", měli byste tak učinit v intencích občanského zákoníku. Půjde tedy o svéprávnou osobu, jejíž charakteristiku Cheopsova pyramida našeho právního řádu poněkud rozmělňuje slovy: "má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností," což od něj prý každý může v právním styku důvodně očekávat. Právnická farma tak zřejmě dává najevo, že "rozum průměrného člověka" na to stačí. Samozřejmě - kdyby měl "průměrný člověk" tendenci měnit pravidla a zvyklosti svého života tak rychle, jak se překotně proměňují právní předpisy, zřejmě by přestal vycházet z domu. On však vychází, ať povrch ustupuje půdě, nebo právě ne. Právnická farma ovšem není společenství žádných hlupáků. Tam se totiž ví, že "průměrný člověk" se s životem nějak vypořádá, předpisy nepředpisy.

Spravedlivé odměňování

Jestliže pracovníky v nějakém oboru společnost odměňuje dobře, zpravidla je to výsledek působení tržních sil nebo za tím stojí snaha uspokojit určitou vyšší potřebu. Tak jsou od počátku 90. let v zásadě dobře odměňováni advokáti, protože po právních službách je neutuchající poptávka. Posléze se k nim přidali soudci, neboť právní stát vyzdvihuje jejich nezávislost a slušný soudcovský plat patří k jejím garancím.

Protože ovšem zásady Právnické farmy působí i v noci a o svátcích, už jsme dávno uvedené pravdy úspěšně zrelativizovali. Advokátům (a též exekutorům a vůbec celému tomuto plemeni) šlapou na prsty dlužníci a aktivisté, soudcům úředníci pověření výpočtem platové základny. Jednu jistotu obě skupiny právnictva ovšem mají stoprocentně: žádného zastání se jim nedostane ani od politiků, ani od médií, ani od veřejnosti. A kdo by se o to pokusil, byl by promptně postaven na pranýř. Princip "mají dost, a pořád jim to nestačí" je principem z jiné spravedlnostní galaxie a účinné obrany proti němu není.

Přitesávání nástrojů

Na rozdíl od převážné většiny jiných příslušníků živočišné říše (ovšem s výjimkou opic, veverek, psů - a nedávno jsem viděl na HBO i nějakého galapážského ptáka v pilné práci s kamenem, jímž rozbíjel skořápku jakéhosi nižšího tvora) umí člověk používat nástrojů. A nejen to. Když s nějakým nástrojem zvládne určitý úkon, po čase jej to znudí, přijde mu, že už by se zase měl vývoj trochu pohnout kupředu, a tedy zamění původní nástroj za jiný, dokonalejší.

Nástrojem právníka je právo. Zdálo by se, že tedy právo bude člověkem - právníkem - neustále zlepšováno, aby účinněji rozbíjelo skořápky, působilo rychleji, přesněji, dokonce spravedlivěji. Praxe posledních let však ničemu takovému nenasvědčuje. Není třeba se navzájem přesvědčovat, zda je to spíše nešťastná náhoda, že se právě nacházíme v jakési slepé uličce, nebo je-li to naopak zákonitost. Vyjde to nastejno. Právnická farma je zaměřena podobně jako kdysi skvělé sovětské sovchozy, kde se ve velkém pěstovala kukuřice, kukuřice a kukuřice. Hlavním cílem onoho chruščovovského experimentu bylo dosáhnout co největšího množství kukuřice na hlavu. Hlavním cílem Právnické farmy je zvýšit na maximum počet právních norem připadajících na každého občana. Čím více práva, tím lépe. Že už není co normativně upravovat? Nenechte se vysmát. Je pravda, že české právo upravuje již i motykosekeru, ale pořád je ještě spousta naprosto ladem ležících a o úpravu přímo žadonících věcí, jevů a procesů.

Jak pravil dr. Josef Baxa: "Jsme už dlouhou dobu v nějakém legislativním pralese a místo toho, abychom ho nějakým způsobem prořezávali, klestili, pořád tam nosíme nové a nové stromky a sazenice. A myslíme si, že procházka tím pralesem bude lepší, jednodušší. Ta mizerie vyvolává pochopitelně další legislativní pohyb, nekonečné opravy oprav, vylepšování, přešívání, látání děr, zaplňování, vytváření nových děr, mezer, jak chcete. A je třeba zdůraznit, že tento trend je trvalý naprosto bez ohledu na to, která vláda zrovna vládne. Všechny politické strany mají ve svých programech zlepšení vymahatelnosti práva. Vznikají kvůli tomu různé rady, výbory, komise. Ale přes tohle všechno se nic zásadního ve směru zlepšování neděje."

Čestná soutěž - základ úspěchu

Jedním (z mnoha) excelentních výsledků, jichž Právnická farma dosahuje, je vysoká úspěšnost čestné soutěže jako základu pro všeliké budování státu.

Na ekonomy je v číslech přece jen trochu větší spolehnutí než na právníky, proto čerpejme od nich i příklady ze života. Ekonom doc. Jiří Blažek popisuje veřejnou zakázku s předpokládanou hodnotou 36 mil. Kč. Jeden z uchazečů navrhl cenu 19,6 mil., zbývající tři se pohybovali v rozpětí 33 až 37 mil. Kč. Hodnoticí komise nabídku za 19,6 mil. Kč posoudila jako mimořádně nízkou, a uchazeče bez milosti vyloučila. Zakázku získal druhý v pořadí za cenu 33,4 mil. Kč. Vítěz si najal subdodavatele, který to celé pořídil za 19,6 mil. Jen shodou okolností to byl vyřazený uchazeč.

Zkuste odhadnout, jaké slovo nejčastěji uslyšíte, když budete poslouchat odborníky zabývající se veřejnými zakázkami. Tvrdá data nemám, ale neprohádal bych, kdybych tvrdil, že jde o pojem "kriminalizace". Čestná - ba u veřejných zakázek jistě ta nejčestnější - soutěž už se dávno nevede o kvalitu, ba ani o cenu. Vede se o to, kdo vysoutěží zakázku a přitom nepřijde o svobodu. Ještě štěstí, že trendem trestního práva je inkluze. Začleníme tedy pachatele - vítěze veřejných zakázek - zpět do společnosti, jen co si odsedí svůj trest. Anebo je tu ovšem i jiné řešení. Jak upozorňuje prof. Jan Musil, určití experti konstituují nový směr trestního práva, tzv. trestní právo pro nepřátele. Fungovalo by to prý paralelně: pro zlobivé tvrdší, pro normální lidi měkčí verze. Otázka je, kam se v Právnické farmě zařadí účastníci veřejných zakázek.

Doručovací adresa: Právnická farma

Bylo by možné o Právnické farmě nepochybně napsat mnohem více. Nikdo ji ale ještě tak zcela neviděl, nikdo ji osobně nezná, nikdo se k ní nehlásí (natož pak veřejně) a ona ostatně vlastně neexistuje. Rozhodně to není žádná organizovaná skupina konkrétních padouchů. To je na ní nejlepší - a nejhorší zároveň.

Právnická farma totiž žije v nás. Je zakódována v našich sklonech k sociálnímu inženýrství. Dr. Roman Fiala řekl v souvislosti s jednou stránkou tohoto fenoménu na Právnickém salonu: "Právo by mělo být jakýmsi shrnutím základních lidských hodnot, pravidel, toho, co považujeme za slušné, poctivé, běžné, jak bychom se k sobě měli chovat. Shrnuto do norem a systému, který nám umožní předvídat, jak se budou chovat druzí, a vědět, jak se máme chovat sami. V tomto směru hraje významnou roli mj. otázka tzv. legislativní korektnosti. Tam se ocitáme zejména v právu, které je mi velmi blízké - v procesním právu, přesněji v jakémkoliv procedurálním právu, v situaci, kdy je nevytváříme proto, aby umožňovalo a zjednodušovalo ostatním spolu rozumně, rychle a jasně komunikovat, nýbrž stavíme bariéry, které vytvářejí formalistické, alibistické zábrany, abychom se nedostali do potíží zejména tam, kde bychom, nedej Bůh, měli nést nějakou odpovědnost za vlastní pravomoc."

Ta slova lze dále zobecnit. Neměli bychom nad Právnickou farmou mávnout rukou jen proto, že je dosud jako lochnesská obluda, že ukazuje jen nezřetelné kontury. To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že vás nesledují, praví Woody Allen. -


Karel Havlíček
zakladatel Pražského právnického podzimu


Podaří-li se přece jen nějaké skupině sestavit zákon, nasadí se okamžitě jiná skupina, která předpis zruší (nemá-li dost sil ke zrušení, alespoň provede novelizaci)

Zdá se, že ministerská lavice v resortu spravedlnosti je mimořádně pevná. Už několik ministrů prožilo ve funkci čtvero ročních období. Vivaldi by mohl zaplesat. Na stanovení, natož pak prosazení nějaké koncepce rozvoje práva to samozřejmě není, ale takový banální cíl snad ani nikdo nesleduje.

Je pravda, že české právo upravuje již i motykosekeru, ale pořád je ještě spousta naprosto ladem ležících a o úpravu přímo žadonících věcí, jevů a procesů.

Autoři: Karel Havlíček