Akcie na doručitele byly již od svého vzniku hojně užívány v situacích, kdy si akcionář z různých důvodů přál zůstat v anonymitě. Například francouzská úprava tuto formu akcií přímo předjímá tím, že ve svém právním řádu užívá pro akciovou společnost pojmenování société anonyme. I v českém právním řádu měla tato forma cenného papíru své místo, ale v posledních letech se stále častěji stávala terčem kritiky.

Konec anonymních akcií pro 12 tisíc společností?

Vyvrcholením snah zákonodárce o zrušení anonymních akcií na doručitele pak byla od 1. ledna 2014 účinná rekodifikace soukromého práva a s ní související přijetí zákona č. 134/2013 Sb., o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností, čímž došlo k tomu, že ex lege takové akcie u českých společností nemohou existovat. Zároveň byla držitelům těchto akcií uložena povinnost nejpozději k 1. červenci 2014 své akcie buď zaknihovat u centrálního depozitáře, nebo provést jejich imobilizaci u banky, případně též provést jejich změnu na akcie na jméno. V důsledku toho mělo dojít k odkrytí vlastnických struktur akciových společností a do budoucna k transparentnosti vlastnictví podílů ve všech akciových společnostech. Byť je tedy jasné, že český právní řád už nadále možnost vlastnit anonymní akcie tak, jak bylo zvykem, neposkytuje, nabízí se otázka, zda k zachování akcionářské anonymity nelze dojít jinak či zda je s touto možností v České republice nadobro konec.

Z čistě statistického hlediska můžeme říci, že když nic jiného, tak nějaký dopad těchto změn pocítilo zhruba 12 tisíc akciových společností, což je skoro polovina všech v České republice působících akciových společností. Velká část jich šla příkladem a zcela ve smyslu nových zákonů své akcionáře a jejich podíly odtajnila, ať už změnou formy akcií na akcie na jméno, nebo jejich zaknihováním či imobilizací. Logicky však existují i společnosti, které si z různých důvodů přály zachovat totální anonymitu svých akcionářů a jejich vzájemných vazeb.

Zkomplikovaná cesta k anonymnímu vlastnictví

Tak či onak, cesta k obojímu byla protkána poměrně značnou administrativní zátěží pro všechny akciové společnosti spojené se změnami stanov a dalšími opatřeními. Akcionářům, kteří bez dalšího žádné kroky ke změnám nepodnikli, hrozí například nemožnost vykonávání akcionářských práv, tím pádem jim například při rozdělování zisku společnosti vůbec nevznikne právo na výplatu dividend. Krajním důsledkem, ke kterému by mohlo dojít, by pak bylo zrušení společnosti soudem. Nicméně stejně jako s ostatními změnami, které byly společnosti nuceny provést, aby se dostaly do souladu s novými zákony platnými v korporátní oblasti, tedy hlavně novým občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích, se předpokládá, že soudy budou postupovat ke společnostem spíše mírněji, budou poskytovat další přiměřené lhůty k provedení náprav. Onen Damoklův meč v podobě nedobrovolného zrušení společnosti bude pak pouze prostředkem ultima ratio, tedy posledním prostředkem používaným pouze v krajních případech, kdy prostředky jiné k nápravě nevedly.

Nové alternativy pro skryté vlastníky

Ponechme stranou důvody, proč společnosti anonymních akcií využívaly, a podívejme se na to, jaké reálné možnosti se za současné situace nabízejí. Pokud by společnosti přistoupily na požadované změny v oblasti akcií a chtěly se přitom pohybovat pouze v mezích českého práva, pak jsou jejich možnosti vcelku omezené. Cesta nejvyšší transparentnosti, tedy vedení všech akcií jako akcií na jméno a s tím spojená lehká dohledatelnost vlastníka skrze sbírku listin a relativně bezproblémové zjištění jeho dalších majetkových poměrů, bude z logiky věci pro mnoho akcionářů zcela nežádoucí. Imobilizované nebo zaknihované akcie na doručitele pak poskytují větší ochranu soukromí akcionáře, proto by se dalo říci, že běžný akcionář, pro nějž je hlavním důvodem pro do nedávné doby anonymní vlastnictví akcií právě ochrana jeho soukromí touto formou požadovaných změn vezme za vděk, protože přece jen již jsou zde stanoveny určité bariéry pro dohledatelnost identity akcionáře. Zaknihování i imobilizace jsou rozdílné instituty v praxi s téměř totožnými dopady. Při zaknihování dojde k zániku akcií v jejich fyzické formě a budou nadále existovat jen jako záznam v Centrálním depozitáři, kdežto imobilizované akcie budou fyzicky stále existovat, avšak budou složeny u banky nebo obchodníka s cennými papíry. V obou případech o tomto bude existovat záznam, z nějž bude možné vyčíst, kdo je akcionářem. Tento záznam není běžně přístupný, tudíž pokud by akcionář toužil pouze po utajení svých majetkových poměrů před zvědavými přáteli, rodinou nebo sousedy, měl by nejspíš vyhráno, nicméně toto ani zdaleka není důvodem pro vyžadování vlastní akcionářské anonymity. Veškeré informace budou dostupné v zásadě neomezenému okruhu státních úředníku, nevyjímaje exekutory, což už pro mnohé je v dnešní době důvod k obavám.

Zdá se, že možnosti, které akcionářům toužícím po anonymitě český právní řád nabízí, jsou výše uvedeným vyčerpané a vyhlídky takových akcionářů nejsou dvakrát růžové. Má tedy akcionář v rámci čistě jen vnitrostátního práva nějakou možnost, jak domněle nemožné anonymity docílit?

Obejití povinností v mezích zákona

Nabízí se možnost drobného obejití povinnosti akcionářské publicity, a to prostřednictvím institutu advokátské povinnosti k mlčenlivosti. Akcionář může advokáta jako všestranného právního pomocníka použít pro široké spektrum činností, a to včetně zastupování při operacích s akciemi. Akcie v tomto případě budou uloženy u advokáta, ten bude jejich držitelem zastupovat navenek při veškerých s nimi spojených operacích a z principu zastoupení tak bude chránit identitu klienta. Pro řízení například ve věci veřejných zakázek je toto dostačující, pro ochranu před například již zmíněným exekutorem rovněž. Zda k praktickému využívání této možnosti bude docházet a v jaké míře, je potom poměrně těžko zodpověditelná otázka, za prvé až dlouhodobější praxe, která nepochybně bude provázena další novelizací právního rámce, ukáže skutečnost a za druhé již ze samé podstaty věci vyplývá, že vyhotovení jakékoliv statistiky s dostatečnou výpovědní hodnotou je téměř nereálné.

Ve věci by šlo určitým způsobem využít i svěřeneckého fondu, nicméně vzhledem k tomu, že praxe je co do jeho používání k čemukoliv zcela nepopsaným listem, a k tomu ještě sílí názory, že by tento institut měl být z naší právní úpravy po nedlouhé existenci zcela odstraněn, pouštět se do hlubších úvah na toto téma je téměř bez významu. Problémem, který by však reálně hrozil u obou těchto možností, je fakt, že kupříkladu v daňové oblasti jsou pravidla natolik nejasně definována, že se dá očekávat, že rizika, která veskrze nelze ani účelně předvídat, převáží očekávané výhody.

Existují i další varianty, které zákon obchází výrazně drzejším způsobem. Je možné pozorovat situace, kdy je česká společnost vlastněna jinou českou společností, která má základní kapitál například jednu korunu - to od Nového roku umožnil nový zákon o obchodních korporacích. Majitelem této společnosti je osoba hlášená například na adrese obecního úřadu. Případně může jít o výkon činnosti osob, kterou nabízejí společnosti zabývající se podejem ready made společnosti a dnes nabízejí do orgánů i do seznamu akcionářů osoby, které fakticky nemají se společností nic společného. Současně je podepsána smlouva, která zajišťuje (rubopisem) převod akcií na jinou osobu. Ani v takovém případě pak nelze hovořit o plně průhledné struktuře vlastnictví.

Nejjistější řešení v podobě opuštění českého právního prostoru

Pokud však akcionář bude na své co nejširší možné anonymitě trvat, bude nucen opustit vody práva vnitrostátního a vypomoci si v právu zahraničním. V praxi to znamená, že vlastník společnosti (dnes tedy majitel akcie na doručitele) převede své akcie na společnost, která má sídlo v právním režimu, jež tento typ akcií připouští. Akcie budou v souladu s českým právem převedeny na jmenné akcie (tedy na jméno zahraniční společnosti), která je registrována v právním režimu, kde vlastník opět nebude dohledatelný. Jedinou zjistitelnou osobou bude registrovaný správce takové osoby, nikoliv samotný (skutečný) vlastník. Informace o akcionáři nicméně stále evidována bude, nicméně děje se tak v zahraničí a dostupnost těchto informací pro českou veřejnost je prakticky nulová a zahraniční orgány poskytují tyto informace svým českým protějškům jen za pevně stanovených pravidel, a nikoliv automaticky. O nejvyšší atraktivitě této možnosti svědčí i fakt, že v souvislosti se změnami se vyrojily společnosti nabízející zprostředkování zakládání zahraničních akciových společností či prodej takovýchto společností opět jako ready made.

Skutečný efekt ukáže až čas

Otázkou tedy je, jestli veškeré kroky, které stát podnikl pro zvýšení transparentnosti, nepovedou k pravému opaku, tedy k přesunu společností do zahraničí a vytvoření snad ještě více neprůhledných struktur. S tím je spojen též reálný přechod poměrně značného kapitálu do zahraničí, na čemž na daních opět prodělá jen a pouze Česká republika. Jaké však budou reálné dopady v článku popisovaných změn, ukáže však opět jen a pouze praxe, která již nejednou potvrdila, že mnohdy člověk míní a zákonodárce mění. -


Jiří Matzner
zakladatel AK Matzner et al


Dopad změn spojených s anonymními akciemi pocítilo zhruba 12 tisíc akciových společností, což je skoro polovina všech v České republice působících akciových společností.

Akcionář může advokáta jako všestranného právního pomocníka použít pro široké spektrum činností, a to včetně zastupování při operacích s akciemi. Akcie v tomto případě budou uloženy u advokáta, ten bude jejich držitele zastupovat navenek při veškerých s nimi spojených operacích a z principu zastoupení tak bude chránit identitu klienta.

Související