Jak se v Jižní Koreji učí právo?

Korea se historicky snaží vymezit vůči svým dvěma sousedům, Číně a Japonsku. A to jak kulturně, tak třeba i právě ve vztahu k právu. V roce 1988 vytvořila systém ústavního soudu podle německého vzoru. Neinspirovala se tak americkým modelem jako například Japonsko. Korejci tíhnou k evropské kontinentální právní kultuře, hlavně v oblasti soukromého práva. I z hlediska výuky práva se tak zdůrazňují spíše evropské metody než třeba americké či japonské.

Je díky tomu pro evropského investora z právního úhlu pohledu jednodušší zamířit spíše do Jižní Koreje než do Číny či Japonska?

Je to podobné. V Japonsku i v Číně se ale v posledních letech klade stále větší důraz na tradiční konfuciánskou interpretaci, která může evropským právníkům znesnadňovat poznání tamější interpretace práva. To v Koreji tak zřetelné není. Tam se snaží západním metodám přizpůsobit daleko více. Právě Čína je ale obecně obrovská velmoc, a pokud chce komunikovat s Evropou, vybírá si obdobné velmoci, jako je Německo, Francie či Velká Británie. To jsou pro ni zřetelně rozeznatelné státy. Česká republika je pro Čínu příliš malá země. Korea naopak inklinuje k České republice jako k přirozenějšímu partnerovi, pokud jde o velikost.

V čem se tedy pojetí práva v Číně či Japonsku liší právě od Jižní Koreje?

Historicky pochází pojetí korejského práva z čínského vzoru, který Korejci převzali v podstatě dobrovolně. Nebyl jim vnucen jako třeba Vietnamcům. Na druhé straně čínské právní myšlení jim nebylo úplně vlastní, a proto přikročili daleko dříve k recepci západního, hlavně německého práva, než tak učinili Číňané, kteří daleko silněji lpěli na svém právu jakožto na konfuciánském odkazu předků. Západní právo se do Koreje dostalo zejména přes Japonsko, v jehož područí se země v letech 1910-1945 nacházela. Proto pozorujeme od roku 1948 zřetelnou snahu korejského práva se od práva japonského nějak odlišit. Mluvím tu samozřejmě o právu jihokorejském, protože systém Severní Koreje se dá nazvat slovem "právo" jen stěží.

Má Korea "blízko" k České republice, i třeba pokud jde o časté změny zákonů?

Stabilita zákonodárství je daleko dál. Demokratické tradice tam jsou mnohem delší, a kontinutita právního vývoje je tak daleko zřetelnější. Není to můj obor, a nechci proto do něho příliš zasahovat, ale když jsem tam řekl, že náš nový občanský zákoník platí od letošního ledna a už připravujeme jeho zásadní novelu, nechtěli věřit svým uším. V Koreji platí občanský zákoník desetiletí a jeho změny jsou jen dílčí nebo kopírují trendy, jako je například objektivní odpovědnost či odpovědnost za vady.

V Koreji jste nedávno pobýval na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Bude Právnická fakulta UK v Praze s touto univerzitou nějak spolupracovat?

Na přelomu ledna proběhne na naší fakultě velká mezinárodní konference, která bude primárně česko-jihokorejská. Tematicky se bude týkat soukromého práva, soutěžního práva a ochrany investic. Půjde o komparaci. Zúčastní se jí ale patrně i odborníci z jiných členských států EU. To by měl být zák

lad naší spolupráce. Konference bude veřejně přístupná.

S asijskými univerzitami chcete spolupracovat obecně. Z jakého důvodu?

Posílení spolupráce s asijskými univerzitami je součástí programu nového vedení Univerzity Karlovy, s nímž se vedení naší fakulty ztotožňuje nejen proto, že jsme jedna z nejstarších a troufnu si říci z nejvýznamnějších fakult univerzity, ale také proto, že cítíme, že i v právní teorii a praxi jde o celosvětový trend. Čína se chystá nahradit USA jako celosvětového ekonomického lídra a Japonsko nebo Jižní Korea mezi světovými ekonomickými mocnostmi zaujímají další přední místa. Tím logicky roste i význam práva východoasijských zemí, ale i třeba čínštiny. Až se jednou začne učit čínsky můj nyní dvouletý syn, bude se tomu určitě divit daleko méně lidí, než se divilo mému otci, když mě před více než třiceti lety k čínštině přivedl.

Jak bude vypadat spolupráce s Čínou?

V červenci navštívili pražskou fakultu zástupci China University of Political Science and Law. S tou máme meziuniverzitní dohodu už řadu let, nyní ale budeme spolupráci rozšiřovat. Vedle výměny studentů a také pedagogů, o kterou bychom měli rovněž zájem, otevřeme v příštím akademickém roce předmět Úvod do čínského práva. Kurz bude probíhat v letním semestru, před ním budou moci studenti navštěvovat základy čínštiny. Úvod do čínského práva by měli v budoucnu vyučovat přímo čínští učitelé, ovšem v angličtině. Domlouvali jsme i rámec vědecké spolupráce, zejména tematicky. Je zajímavé - a zapomíná se na to - že jak Česká republika, tak Čína mají minimálně jednu věc společnou: přechod od centrálně řízené ekonomiky k tržně orientovanému hospodářství, i když metody byly odlišné. Málo se ví, že koncem 80. let existovaly v Československu reálné úvahy o využití čínských modelů zvláštních ekonomických oblastí či společných podniků s přeshraničním kapitálem. Byl jsem členem skupiny, která se těmto otázkám věnovala v Ústavu státu a práva Akademie věd. Jeden z těchto prvků se dokonce i realizoval, když v roce 1988 došlo k vyčlenění úvěrové politiky ze Státní banky Československé - tzv. monobanky. Čína něco podobného udělala už v roce 1986. Toto srovnání je jistě zajímavé.

Narážíte při domlouvání spolupráce s čínskými univerzitami na nějaké politické problémy?

Politické problémy se týkají hlavně dodržování základních práv a svobod, což není předmětem našich jednání. Pokud by byl ale zájem, mohli bychom se pokusit o fundovanou vědeckou analýzu. Dokonce si myslím, že by si ji právě tato oblast zasloužila. Příslušné problémy totiž nejde zjednodušovat. Pojetí subjektivních práv je Číně jiné než v Evropě. Vliv komunismu nelze přeceňovat, hlavně proto, že proti jeho šedesátileté historii stojí více než dva tisíce let absence pojmu jakýchkoliv subjektivních práv. To je třeba vědecky seriózně analyzovat a nepodléhat politickým klišé. Na Dálném východě, tedy v Japonsku, v Jižní Koreji či na Tchaj-wanu, se ukazuje, že americký model prosazování základních lidských práv - tedy jejich individuální prosazování - je daleko účinnější než evropská myšlenka, podle které stát prosazuje práva jednotlivců jako určitý systém.

Jak složité je v porovnání například s americkou univerzitou domluvit se na spolupráci s čínskou školou? Kvůli vládě komunistické strany a limitům, které ta země má.

Rozhodování amerických univerzit je více autonomní, ale řídí se zase jiným diktátem. Diktátem peněz a tím, jestli na tom či onom vydělají, nebo nevydělají. V Číně jde o centrálně řízené instituce, které řídí politické nebo státní orgány. My jsme ale také veřejná vysoká škola financovaná z veřejných prostředků. Jedna část tak pro nás není úplně nesrozumitelná. Politické problémy tohoto druhu ale nepozorujeme. To, co má v Číně přívlastek komunistický, už dnes také vypadá jinak, než to vypadalo tam před 20 nebo u nás před 25 lety.

Dohody jsou nastavené i s japonskými univerzitami. Budete tak spolupracovat s Čínou, Japonskem a Jižní Koreou. Přidáte k nim ještě nějaké další asijské země?

Zatím půjde o tyto tři země, které reprezentují hlavní asijské právní kultury. Nebudeme se ale bránit ani dalším investorsky perspektivním zemím, jako je například Mongolsko nebo Vietnam. Rozhodně to ale neznamená, že bychom se přeorientovávali. Spolupráce s evropskými partnery je pro nás trvalý standard. Samozřejmě budeme prohlubovat dlouholetou spolupráci třeba i s americkými či ruskými univerzitami. V září se například chystám na univerzitu do Chicaga, kde existuje Centrum českého práva a je tam také velmi silná česká komunita. Pokud jde o Rusko, velmi dobrá je spolupráce třeba s Akademií ministerstva spravedlnosti v Petrohradu. Tuto spolupráci má na starosti především náš bývalý děkan a nynější prorektor UK profesor Aleš Gerloch. Myslím, že na listopad se do Prahy chystá další mezinárodní konference, na které budeme participovat.

Vrátíme-li se ještě k Asii, nedávno jste vydal Kapesní česko-čínský a čínsko-český právnický slovníčel. Jak složité je najít ekvivalenty k českým právním termínům v čínštině?

Připravit každý slovník je vždy velice složité, a proto ani tento slovníček nevznikl za týden. Dlouhá léta jsem ale mimo jiné soudním tlumočníkem z čínštiny, a čerpal jsem tak ze svých zkušeností a vypisoval si nejčastěji používané termíny. Spouštěcím mechanismem ale byla i skutečnost, že se na fakultě začne vyučovat čínština a je třeba, aby studenti měli co nejvíce podkladů. Současné čínské právo je formováno převážně právem německým, a dnešní čínská právní kultura tak není o tolik jiná než naše. Číňané, stejně jako kdysi dávno my, kalkovali - přímo překládali, vnitřní strukturu německých slov (např. "Durchfuhr" - "průvoz"). Čínština je navíc, podobně jako němčina, ve vyjadřování sémanticky velmi přesná. Hledat ekvivalenty k němčině nebo k češtině je tak kolikrát snazší než k angličtině. Mimochodem, bylo by zajímavé zjistit, kolik právních předpisů EU jsme před "povýšením" češtiny na jeden z úředních jazyků EU transponovali přes angličtinu. O té si všichni myslí, že ji umějí, ale je to daleko méně vhodný jazyk pro práci s psaným právem než třeba němčina nebo francouzština.

Jak podle vás současné dění v Evropské unii ovlivní právě evropské právo?

Evropská komise se sestavuje s daleko větším zřetelem na politický výsledek voleb, než tomu bylo dříve, a to je pozitivní jev. Instituce se přibližují občanům. Možná se tak v dalších volbách dočkáme i většího zájmu než při těch posledních. Politické frakce budou daleko silněji akcentovat názory voličů i při tvorbě práva. Říkám právotvorba, ne legislativa, protože stále nejsem zcela přesvědčen o tom, že produkci Evropské unie v oblasti práva je možné označit za zákony. Zákony jsou v mém konzervativním pojetí akty, které odpovídají vůli lidu, vyjádřené parlamentním hlasováním. Tak tomu kvůli sice mírnějšímu, ale stále existujícímu demokratickému deficitu evropského právotvorného procesu není. Ovšem pokud by demokratický deficit zmizel úplně, stala by se Unie vlastně federativním státem. Z hlediska evropského práva je ale velice důležité studium Číny a podobných oblastí. Nejde totiž už jen o tradiční vnější vztahy Evropské unie. Jsou tu daleko hlubší relace, které vyplývají z obchodních a investičních vztahů. Z hlediska proporcí entit nejde o vztahy Čína-Česko, ale spíše Čína - Evropská unie.

Co budou v příštím období pro Evropskou unii další relevantní otázky?

Evropská unie musí vyřešit rozpory mezi měnovou unií a fiskální koordinací. Půjde také o vztahy k Rusku a to, zda je EU silným protihráčem, nebo spíše jen papírovým tygrem. Jestli není Evropa příliš zranitelná, pokud jde o vnější ekonomické vztahy. Evropa by ale měla vyřešit i jednotlivé dílčí otázky. Například jak je tvořen evropský rozpočet a jak je přerozdělován. Evropská unie je v podobné situaci jako na konci 80. let. To, co se stalo v 90. letech - zejména pokud jde o expanzi na nové východní trhy - Unii velmi pomohlo. Nyní by jí pomohl trh na Ukrajině, ale situace tam není vůbec jednoduchá. -


prof. JUDr. PhDr. mult. Michal Tomášek, DrSc.

- Proděkan pro vědu, výzkum a ediční činnost, vedoucí katedry a profesor evropského práva Právnické fakulty UK v Praze.

- Kromě této fakulty absolvoval také Filozofickou fakultu UK v Praze, obory překladatelství a tlumočnictví a sinologie a orientalistika. Studoval i na Pekingské univerzitě, na École normale supérieure v Paříži a na University of Virginia.

- V 90. letech pracoval v diplomatických službách. Byl také poradcem Komerční banky pro Evropskou unii.

- Kromě evropského práva se zabývá i právními systémy Dálného východu.

 

"Současné čínské právo je formováno převážně právem německým, a dnešní čínská právní kultura tak není o tolik jiná než naše. Číňané, stejně jako kdysi dávno my, kalkovali - přímo překládali, vnitřní strukturu německých slov (např. "Durchfuhr" - "průvoz"). Čínština je navíc, podobně jako němčina, ve vyjadřování sémanticky velmi přesná. Hledat ekvivalenty k němčině nebo k češtině je tak kolikrát snazší než k angličtině."

 

FOTO: MATEJ SLÁVIK A ARCHIV PRÁVNICKÉ FAKULTY UK V PRAZE

Související