Při vstupu do prostor jejich kanceláří vám ihned dojde, že je něco jinak. Vietnamské asistentky, vietnamská koncipientka a vietnamský advokát splývají s českým personálem a každý si hledí své práce, kterou v polovině případů dělají pro vietnamskou klientelu. Se dvěma zakládajícími členy sdružení, Viet Anh Nguyenem a Matoušem Jírou, jsme hovořili o jejich podnikání, vztahu Vietnamců k českému právu nebo vietnamské kriminalitě.

Máte také pobočku na tržnici SAPA, jakou úlohu hraje ve vašem podnikání? Jakým způsobem tam probíhá klientská práce?

MJ: V SAPA jsme nejdříve působili v rámci poradny Klubu Hanoi, na což jsme navázali zřízením malé pobočky, kde jsme se začali s kolegy střídat v určité dny. Nyní už máme poměrně velkou kancelář, kde je každý den přítomný někdo z nás a domlouvá si tam schůzky. Hlavně tam probíhá kontakt s vietnamskými klienty.

Nejvíce rušno je ale o víkendu, kdy Vietnamci jezdí do SAPA nakupovat zboží a vyřizovat si své věci. A my jsme se této praxi museli samozřejmě přizpůsobit.

Má vietnamština adekvátní výrazy pro českou právní terminologii? Nemíváte problém s překladem?

VAN: Vietnamské právo je v dnešní době už docela moderní, takže například u rozvodu se vietnamské a české právo nijak zvlášť neliší. V oblasti termínů není problém, bohužel je trochu potíž se soudními tlumočníky, kteří když jsou z mladší generace, tak umí hůře vietnamsky, a ti starší naopak mají potíže s češtinou.

Soudní tlumočníci v ČR na to nejsou nijak zvlášť školeni, takže je obtížné sehnat kvalitního tlumočníka a někdy to může být problém. Třeba když svědek nějak vypovídá a tlumočník to přeloží v jiném smyslu. To může mít relativně významný dopad.

A co vietnamské právo? Je hodně odlišné od našeho středoevropského kontinentálního modelu?

MJ: Vietnamské právo prošlo za posledních deset let velkou proměnou v souvislosti se vstupem Vietnamu do Světové obchodní organizace. Ta stanovila podmínku modernizace vietnamského práva pro přijetí a vietnamská strana se s tím vyrovnala.

To se předpokládám týká hlavně závazků nebo obchodního práva...

MJ: Ano, výjimku tvoří oblast trestního práva, která je stále ovládaná jinými principy. Například vietnamská advokátní komora je podřízená ministerstvu spravedlnosti, tak jak byla u nás za socialismu. Dalo by se také použít srovnání našeho starého a nového trestního zákoníku. Již samotnou strukturou je totiž ve vietnamském zákoníku akcentována ochrana státu

Jaký je vztah vietnamské komunity k českému právu?

VAN: Myslím, že starší generaci, která tu nevyrostla, může kvůli jazykové bariéře dělat problémy prakticky všechno. Přijde jim nějaký dopis, oni tomu nevěnují pozornost, zmeškají nějakou lhůtu a podobně.

Další věc je nedůvěra ve státní orgány, kdy třeba v trestním právu nevěří tlumočníkovi, protože ač by měl být nestranný, tak ho přivolala policie. To samé platí i o přiděleném advokátovi, což souvisí s tím, co říkal pan Jíra o vietnamské advokátní komoře. Český kolega například vyprávěl případ, kdy mu vietnamský klient přímo lhal a on mu v důsledku toho špatně poradil.

V oblasti obchodního práva pak mnozí neznají základní předpisy, ale i tady se to povědomí zlepšuje. Důležitou roli v tomto hrají právě jejich děti, které zde vyrostly a umí perfektně česky.

Existují nějaké instituty, které jsou pro Vietnamce z hlediska kulturní odlišnosti zcela nepochopitelné?

MJ: Vybaví se mi především jeden, a to je práce pro rodinu. Ve Vietnamu jde o akceptovanou formu výpomoci a Vietnamci se zejména u malého podnikání snaží využít členy svých rodin. Když potom přijde inspekce práce, tak mají pocit, že když zaměstnávají bratra nebo jeho ženu, tak je všechno v pořádku, i když k tomu nemají uzavřené žádné pracovněprávní vztahy podle českého práva.

Inspektoráty práce pak toto vnímají jako nelegální zaměstnávání a je obrovský problém Vietnamcům vysvětlit, že podle našeho práva na to takto může být nahlíženo. Z lidského hlediska s nimi naprosto souhlasím. Takový vztah jde velmi špatně napasovat na nějaké formalizované pracovněprávní vztahy, protože ona výpomoc je mnohdy nárazová a nepravidelná.

Když Vietnamci podnikají, jakou formu nejčastěji volí?

MJ: V minulosti to bylo prakticky výlučně živnostenským způsobem, ale tento trend se mění. Logicky to souvisí s velikostí obchodní činnosti. Ten nápad obchodněprávní agendy určitě roste s trendem profesionalizace vietnamských obchodníků, kteří začínali jako stánkaři a vše si dělali na koleně a dnes své podnikání vkládají spíše do obchodních společností. Obecně tedy můžeme říct, že tato agenda významně roste.

Převažuje nějaká forma obchodní společnosti?

MJ: Určitě společnost s ručením omezením.

Říká se, že vietnamská komunita je poměrně uzavřená, což má údajně své negativní důsledky v trestní oblasti. Je pravda, že to je důvod toho, že se Vietnamci neobrací na českou policii, když se uvnitř komunity děje nějaká nepravost?

MJ: U tohoto je potřeba začít více ze široka. My jsme nyní v procesu přeměny vztahu vietnamské minority vůči většinovému obyvatelstvu. Ještě před pěti lety byla intergrace této menšiny ožehavé téma, neustále se řešilo, jak na to, jak se tomu postavit. Nedomnívám se, že to bude problém budoucnosti a je to dáno právě druhou generací Vietnamců vyrostlých v České republice. Brzy si uvědomíme, že jsou Češi, kteří jsou vietnamského původu, ale za Vietnamce je vůbec nepovažujeme. Budeme je považovat za Čechy a mnoho z nich se taky za Čechy považuje.

Co se týče uzavřenosti, tak v době, kdy ještě nebyla ona druhá generace natolik dospělá, aby mohla pomáhat a tlumočit svým rodičům, problém v uzavřenosti skutečně byl a souvisel zejména s jazykovou bariérou. Svůj podíl na tom měl ale také svébytný přístup většinové společnosti a českých úřadů.

Myslím, že míra jejich dobrovolné izolace a těchto faktorů byla přibližně stejná. Kdo pozve Vietnamce, kterého denně potkává ve večerce, na pivo? Nikdo - je to oboustranné.

V té druhé generaci vidím velkou naději, která překlenuje vzdálenost mezi komunitou a většinovou společností. Sousedi, kteří se nedovedli před 10 lety domluvit, to teď svedou, protože jejich dítě umí česky. Touto cestou vnímám, že otevřenost vietnamské komunity roste.

Dobře, ale existuje nebo existoval ten vztah mezi uzavřeností a kriminalitou?

MJ: Co se týká kriminality Vietnamců, orgánům činným v trestním řízení se chronicky nedaří monitorovat, co se v komunitě děje z hlediska věcí, které by je měly zajímat. Dlouhodobě selhávají v získávání relevantních a hodnověrných informací přímo z prostředí komunity.

Tyto neúspěchy se pak bohužel odráží v růstu kriminality, který ovšem zase není tak velký, jak média tvrdí, a v důsledku se projevuje v podobě zesílené represe státu.

To, co třeba dříve bylo vyměřováno v podmíněném trestu odnětí svobody, je nyní vyměřeno nepodmíněným trestem odnětí svobody v řádu mnoha let. Domnívám se, že toto je zcela chybná tendence a je k zamyšlení pro příslušné orgány, zdali jsou úspěšné v preventivní činnosti, kterou mají také povinnost vykonávat.

A kterých trestných činů se Vietnamci nejčastěji dopouští?

MJ: Nejčastěji jde o ty často diskutované drogové delikty. Ovšem chci zároveň říct, že Vietnamci se v České republice podílejí pouze zhruba 10 procenty na všech drogových deliktech. Když si člověk otevře denní tisk, má ale pocit, že tuto činnost nedělá už nikdo jiný.

Je to dáno hlavně tím, že se dlouhodobě nedaří rozbourat organizované skupiny ve vyšší úrovni. Typicky policie objeví pěstírnu konopí, zatkne zahradníka, ale nikam dál se nedostane. Pokrok může udělat pouze v případě, pokud bude mít dobré informace z komunity a dostane se k finančním tokům, které to celé organizují.

Tím, že se toto nedaří, tak celý drogový byznys generuje více peněz a do budoucna, pokud se nepodaří rozbíjet celé drogové struktury, bude přibývat pěstíren a bude pouze přibývat počet zatčených zahradníků. A je úplně jedno, jaké tresty se jim budou dávat a kolik pěstíren se objeví.

Není problém v získání dobrého informátora uvnitř takové skupiny?

MJ: Zeptal bych se jinak: Má policie funkční strategii, jak monitorovat vietnamskou komunitu a získávat z ní informace?

Takže tvrdíte, že problém tkví hlavně v nekoncepčnosti policie? Že usekne jednu hlavu sani a další doroste?

MJ: Přesně tak. Je nutné si uvědomit, že vietnamská komunita zde zkrátka bude. S tím souvisí potřeba dlouhodobé koncepce, a nikoli krátkodobého zlepšení statistik objasněné trestné činnosti - tedy navázat kontakty, pracovat s komunitou a získat si její důvěru.

Drtivá většina Vietnamců se staví velice negativně k trestné činnosti a jsou mnohdy sami jejími ohlašovateli. Toto je podle mě obrovsky nevyužitý potenciál. V komunitě existují jedinci, kteří jsou připraveni ji bránit před trestnou činností, která ji poškozuje v očích většinového obyvatelstva. A není to o sehnání jednoho informátora, když něco nárazově potřebují, ale o vybudování důvěry.

VAN: V této souvislosti bych zmínil, že byla zřízena i anonymní linka napojená na orgány činné v trestním řízení, kde můžou Vietnamci nahlašovat případná podezření. A dle mých informací už byla nahlášena přibližně stovka případů. Takže to není tak, že by Vietnamci nutně kryli svoje lidi, ale jsou připraveni i pachatele trestné činnosti "udat".

Pane Jíro, s právním poradenstvím pro Vietnamce jste začal ještě před tím, než jste začal spolupracovat s doktorem Nguyenem. Jak vás napadlo zaměřit se na vietnamskou klientelu?

MJ: Po advokátních zkouškách jsem si dal tři měsíce pauzu a hledal jsem mezeru na trhu v poskytování právních služeb. Tato oblast je lidsky zajímavá a obchodně neprobádaná a přitažlivá. Oslovil jsem nejvhodnější subjekt - občanské sdružení Klub Hanoi, což je sdružení absolventů vietnamistiky - a začali jsme spolupracovat. Nejdříve jsme otevřeli právní poradnu, která byla hrazená z grantu, a poskytovali jsme bezplatnou právní poradnu pro komunitu.

VAN: Na mě se po absolvování advokátních zkoušek obrátil pan Jíra s tím, že začíná poskytovat služby vietnamským klientům, a já jsem v té době zrovna přemýšlel, jakým způsobem se vydám na dráhu advokáta. Chtěl jsem také poskytovat právní služby a bylo mi jedno komu, ovšem Vietnamci se na mě spíš obrátí z důvodu jazykové znalosti. Myšlenka pana Jíry se mi líbila a také bylo sympatické, že poskytoval zdarma služby v rámci Klubu. Navíc už měl v té době také zázemí v podobě kanceláře s vietnamskými asistenty, což bylo určitě výhodnější než začít sám.

Nemáte určitý monopol na tento druh služeb? Nebo je více kanceláří zaměřených na vietnamskou klientelu? Kolik jich je?

VAN: Je tady jedna kancelář, která se zaměřuje na Vietnamce a působí na trhu už zhruba 10 let. To bych řekl, že je naše největší konkurence. Pak jsou některé menší subjekty, které působí samostatně, ale nejsou zaměřené vyloženě na Vietnamce.

MJ: Jenom dodám, že nejde vyloženě o konkurenci jako takovou, máme s nimi velmi korektní vztahy. V určitých oblastech si i vyměňujeme zkušenosti, které vyplývají z problematiky zastupování vietnamské komunity.

Kolik procent z vaší činnosti představují vietnamské subjekty?

MJ: Pokud budu hovořit za nás všechny, tak si myslím, že je to zhruba půl na půl.

VAN: Já mám ale značnou část vietnamských klientů, jde zhruba o poměr 80 : 20, naopak třeba jiní kolegové nebo kolegyně mají více českých klientů.

A ta druhá polovina jsou pouze Češi?

MJ: Ne, jde i o další cizince. Například z Číny, Thajska nebo Nigérie.

Jaké je složení spektra služeb, které Vietnamcům poskytujete z hlediska právních oborů? Převažují některé?

MJ: Myslím, že tohle máme stejně jako každý advokát, který vykonává generální praxi. Oni se na nás obrací se všemi jejich problémy. Řešíme věci z obchodního práva, civilní spory, rodinné záležitosti nebo samozřejmě i trestní věci.

VAN: V rámci kanceláře se někdo více zaměřuje na určitou oblast, třeba kolegyně se věnuje hlavně správnímu právu, konkrétně cizineckým pobytům. Pokud by se na mě s tímto klient obrátil, tak bych se s ní buď poradil, nebo jí případně případ předal.

Jak probíhá komunikace mezi vámi a klienty?

VAN: Máme tady vietnamské asistentky, a dokonce jednu koncipientku, takže čeští kolegové je využívají jako překladatelky. U mě ten problém není, což je výhodnější pro klienta, protože i když je to v rámci kanceláře, tak o některých věcech jim není příjemné mluvit. Na druhou stranu už nás většinou znají nebo jdou za námi na doporučení. -

 

VIET ANH NGUYEN

- Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v roce 2006 a o dva roky později na téže fakultě obhájil rigorózní práci na téma "Zaměstnávání cizinců".

- Působil jako advokátní koncipient v advokátní kanceláři Peterka & Partners a advokátem je od roku 2010.

- Zaměřuje se hlavně na oblast občanského práva, obchodního práva a práv k nemovitostem. Ve volném čase rád hraje šachy a poker.

 

MATOUŠ JÍRA

- Vystudoval pražskou právnickou fakultu a v roce 2007 nastoupil jako koncipient v kanceláři JUDr. Vladimíra Jablonského. Následně pracoval v advokátní kanceláři Schoultz & Partners.

- Od roku 2010 působí jako samostatný advokát se zaměřením na poskytování právní pomoci zejména cizincům žijícím v České republice. Ve stejném roce otevřel pobočku v areálu SAPA v pražské Libuši, kde ve spolupráci s Klubem Hanoi do současnosti provozuje právní poradnu pro cizince vietnamského původu.

- Spolupracuje s celou řadou neziskových organizací a podílí se na poskytování právní pomoci pro bono.

 

Jíra: "Vietnamci se zejména u malého podnikání snaží využít členy svých rodin. Když potom přijde inspekce práce, tak mají pocit, že když zaměstnávají bratra nebo jeho ženu, tak je všechno v pořádku, i když k tomu nemají uzavřené žádné pracovněprávní vztahy podle českého práva. Inspektoráty práce pak toto vnímají jako nelegální zaměstnávání a je obrovský problém jim vysvětlit, že podle našeho práva na to takto může být nahlíženo."

Nguyen: "Myslím, že starší generaci, která tu nevyrostla, může kvůli jazykové bariéře dělat problémy prakticky všechno. Přijde jim nějaký dopis, oni tomu nevěnují pozornost a zmeškají nějakou lhůtu a podobně. Další věc je nedůvěra ve státní orgány, kdy třeba v trestním právu nevěří tlumočníkovi, protože ač by měl být nestranný, tak ho přivolala policie."

 

FOTO: Matej Slávik

Související