V jeho rámci vyhodnotím dosavadní soudní praxi a poskytnu vlastní náhled na problematiku totožnosti skutku a na překážku věci rozhodnuté pro případ, že až po vyhlášení rozsudku dojde k přistoupení další právní skutečnosti, která podle hmotného práva posiluje postavení žalobce. Naopak nemám v úmyslu pojednat o žalobních vadách spočívajících v neúplném vylíčení skutku. Rovněž ponechávám stranou specifické případy, kdy soud znovu rozhoduje o tomtéž na základě zásady "rebus sic stantibus".1)

Zkoumá-li soud, zda mu v projednání žalobcova požadavku nebrání překážka rozhodnuté věci, musí hledat odpověď ve hmotném právu. Skutek uvedený v žalobě je totiž popisem hmotněprávní reality, od níž žalobce odvozuje žalobní petit, a nikoli prvotně procesním pojmem. Termín "skutek" není ani hmotným právem přímo definován.2) Právní teorie a praxe ovšem operují s pojmem právní skutečnost. Právní skutečností je okolnost, s níž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, tj. subjektivních práv a povinností. Právní skutečnosti lze tedy definovat jako skutečnosti, které na základě právní normy způsobují právní následky.3)

Právní skutečnost a objektivní realita se od sebe navzájem liší tím, že právní skutečnost je jen výsekem té části objektivní reality, která je právně významná. (Například není podstatné, zda k sepsání dohody o půjčce došlo na psacím stroji nebo propisovací tužkou, ale to, že k dohodě skutečně došlo). Nicméně platí, že hmotněprávní skutečnost (skutek) je součástí objektivní reality. Skutek je tedy třeba v žalobě popsat jako jednotu objektivních a zároveň právně významných příčin a následků.

Při posuzování, zda v projednání věci brání překážka věci rozhodnuté, narážejí soudy na problém vyplývající z faktu, že právní vztahy se v průběhu času vyvíjejí a že k původnímu skutku po vyhlášení původního rozsudku mohou "nabalovat" další právní skutečnosti. Tyto dodatečné skutečnosti mohou po právní moci původního rozsudku způsobit změnu vzájemného hmotněprávního postavení žalobce a žalovaného, čímž jsou alespoň na první pohled způsobilé být důvodem pro podání nové žaloby o totéž.

Dosavadní literatura a judikatura


Uvedu příklad: Žalobce neuspěl ve sporu o zaplacení půjčky, protože žalovaný během řízení s úspěchem uplatnil námitku promlčení. Dodatečně (po právní moci rozsudku) však žalovaný tentýž závazek uznal co do důvodu i výše. Dr. Tégl za této situace uzavírá, že žalobce v takovém případě s novou žalobou neuspěje, protože pouhé uznání závazku nevede ke vzniku nového právního vztahu mezi účastníky. Žalobce by se v novém řízení domáhal stále téhož plnění ze stejného hmotněprávního důvodu (z půjčky). Prosté uznání dluhu totiž nemůže být a není skutečností, která by jakkoliv zasahovala do právního důvodu (titulu) vzniku takového dluhu. Právním důvodem vzniku dluhu je v tomto případě smlouva, která založila právní vztah mezi stranami a vymezila jejich práva a povinnosti a - vzhledem k tomu, že půjčka je reálným kontraktem - též odevzdání předmětu půjčky věřitelem dlužníkovi. To, že dlužník následně pouze uzná svůj dluh, který však již v minulosti platně vznikl a nadále trvá, nemůže k již vzniklému právnímu titulu nic přidávat, avšak ani z něj nic ubírat. Jediným důsledkem uznání promlčeného dluhu je tak pouze opětovný vznik nároku, o který se obohatí věřitelovo existující a promlčené právo, dále vznik nové desetileté promlčecí doby a konečně založení vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v okamžiku jeho uznání.4)

Nicméně judikatura vysokých soudů připouští, že existují i takové dodatečně nastalé právní skutečnosti, které odůvodňují opětovné podání žaloby o totéž. V této souvislosti Nejvyšší soud vymezuje speciální důvod pro nevyhovění žalobě, tzv. zamítnutí žaloby pro předčasnost.5) - Například žalobce po žalovaném žádá zaplacení nájemného, které ještě není splatné. Proto soud žalobu zamítne. Nicméně žalobce se může znovu domáhat téhož, jakmile se nájemné stane splatným. Právě prezentovanou úvahu Nejvyšší soud ve své judikatuře dále rozvádí s tím, že mezi pojmem "vylíčený skutek" a "reálný skutkový stav" existuje rozdíl.6) Proto lze hájit stanovisko, že žalobce může znovu podat žalobu prakticky stejného znění, pokud až po právní moci původního rozsudku dojde k naplnění skutkového děje, který byl sice v původní žalobě tvrzen (či alespoň nevýslovně předpokládán), ale neodpovídal tehdejší realitě.7) - Například žalobce svoji aktivní legitimaci v původním sporu dovozoval z neplatné smlouvy o postoupení pohledávek. Po zamítnutí žaloby došlo tentokrát k již platnému postoupení pohledávky, a proto soud napodruhé žalobě vyhověl.8)

Skutkové jádro a skutkový obal


Nyní se pokusím o zobecnění výše prezentovaných závěrů literatury a judikatury. Zároveň načrtnu pravidla, kterými se lze při posuzování, zda právní skutečnost, která nastala až po pravomocném zamítnutí původní žaloby, opravňuje žalobce k podání nové žaloby z téhož hmotněprávního důvodu.

Již jsem zmínil, že většina občanskoprávních vztahů v průběhu času doznává změn, protože se na základní právní skutečnost (skutek v užším smyslu) "nabalují" další právní skutečnosti. Z judikatury Nejvyššího soudu a z literatury9) vyplývá, že nikoli každá nově přibyvší právní skutečnost opravňuje žalobce, který v původním sporu neuspěl, k podání nové žaloby.10) Skutková tvrzení uvedená v žalobě lze rozdělit do dvou skupin - na "skutkové jádro" a "skutkový obal".

"Skutkové jádro" tvoří právní skutečnosti, které zde byly již na samém počátku skutkové události, o kterou žalobce opírá žalobu, a vytvářejí její základ. "Skutkovým jádrem" je například fakt, že žalobce žalovanému půjčil částku ve výši 10 000,- Kč. Skutkovým obalem jsou veškeré následující právní skutečnosti, které sice souvisejí se skutkovým jádrem, ale již necharakterizují hmotněprávní kauzu žalobcova požadavku. Nicméně mohou být důvodem pro vyhovění žalobě nebo pro zamítnutí žaloby.

Pouze část právních skutečností tvořících skutkový obal může být důvodem pro podání nové žaloby pro totéž. Takovou právní skutečností je například dodatečné zesplatnění peněžité pohledávky, která byla původně zamítnuta pro předčasnost. Právní skutečností, která neguje překážku rozhodnuté věci, je i dodatečné postoupení pohledávky ve prospěch původního žalobce nebo doručení výpovědi z nájmu bytu, k němuž dojde až po zamítnutí žaloby o přivolení k této výpovědi.

Schopnost ovlivnit hmotněprávní postavení mezi účastníky však mají i některé dodatečně nastalé právní skutečnosti, které literatura nepokládá za skutečnosti, které jsou schopny suspendovat překážkou věci rozhodnuté, a nemohou být tedy podkladem pro nové rozhodnutí o tomtéž. Takovou skutečností je například dodatečné uznání peněžního závazku, k němuž došlo až po původním zamítavém rozhodnutí. Proč některé dodatečné skutkové okolnosti suspendují překážku rozhodnuté věci a proč některé nikoliv, dosud nebylo předmětem hlubšího rozboru ani v judikatuře, ani v české literatuře. - Domnívám se, že dodatečné právní skutečnosti, které prorážejí překážku rozhodnuté věci, lze od ostatních dodatečných právních skutečností, které takový vliv nemají, odlišit skrz vlastnosti soudního rozhodnutí ve věci samé.

Jakmile rozsudek nabude právní moci, dochází k přeměně původních práv a povinností mezi účastníky řízení do nové právní skutečnosti - do soudního rozhodnutí ve věci samé.11) Platí tedy, že dosavadní hmotněprávní skutečnosti jsou překryty soudním rozhodnutím a ztrácejí na významu. Podle výše prezentované judikatury tento postulát neplatí, pokud soud žalobu zamítá "prozatím" (podmíněně). Tedy za situace, kdy je zřejmé, že sám soud připouští, že v budoucnosti může nastat zcela konkrétní právní skutečnost, která je nová jen zdánlivě. - Žalobce ji totiž v původní žalobě již tvrdil nebo o její existenci svůj nárok, byť nevýslovně, opíral, avšak soud neshledal, že k ní došlo. Zároveň musí platit, že existence této skutečnosti je již v době vydání původního zamítavého verdiktu nerozlučně spjata se skutkem, o který žalobce opírá svůj požadavek (tvoří s ním logické skutkové jádro). Tak je tomu v případě, že žalobce požaduje finanční plnění před lhůtou splatnosti nebo neprokáže, že došlo k platnému postoupení pohledávky na jeho osobu. Naopak tyto předpoklady nejsou naplněny za situace, kdy žalovaný dodatečně uzná finanční závazek, který již byl soudem pravomocně zamítnut. Akt dodatečného uznání závazku se sice opírá o původní skutek, avšak není jeho nedílnou součástí, a soud s ním při svém rozhodování nepočítal a ani nemohl počítat.

Žaloba o totéž z jiného právního důvodu


Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nelze znovu žalovat na základě téhož skutku, ovšem z jiného právního důvodu. - O stejnou věc jde tehdy, je-li nárok dovozován ze stejného skutku; pro závěr o totožnosti uplatněného nároku není rozhodující, jak jej žalobce právně kvalifikoval a na základě jakého právního důvodu se jej v daném řízení domáhá.12)

K podobným, ovšem nikoli zcela přesným závěrům ostatně dospěla i česká procesní teorie. Předmět řízení je totiž charakterizován v žalobě vylíčeným skutkem, účastníky řízení a žalobním petitem, nikoli však právním posouzením projednávané záležitosti.13)

Za určitých okolností však toto pravidlo neplatí. Je tomu tak tehdy, když s konkrétním typem právní skutečnosti soukromoprávní předpisy spojují více možných dispozic a sankcí a je na oprávněném, aby výslovným odkazem na konkrétní zákonné ustanovení vymezil, na základě jakého právního důvodu uplatňuje svůj druhově stejný požadavek. Například v souvislosti s dopravní nehodou (tedy na základě téhož skutku) vznikají poškozenému různá oprávnění na zaplacení finančního plnění. Jedná se především o věcnou škodu, škodu na zdraví, na bolestné a ztížení společenského uplatnění, případně o právo přiměřené zadostiučinění podle § 11 a násl. občanského zákoníku.14) - Za těchto velmi specifických okolností je možné, aby vedle sebe nebo po sobě probíhala dvě různá soudní řízení, jejichž základ se opírá o jeden a tentýž skutek, avšak právní důvod žalobního požadavku se liší.

Právní posouzení (přesněji řečeno identifikace) skutku ze strany žalobce tedy ve výjimečných případech slouží k týmž účelům jako vylíčení samotného skutku - k identifikaci předmětu řízení. Proto označení nového právního důvodu může být novou "skutečností", na jejímž základě je možné uplatnit druhově stejný (například finanční) požadavek z téhož skutku, aniž by tomu bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté.

Existují tzv. podmíněné rozsudky. Podmíněným rozsudkům je společné, že zamítají žalobcův požadavek pouze "prozatím" a z jejich odůvodnění je zřejmé, že k zamítnutí nedochází proto, že právo žalobce vůbec není dáno (není soudně vymahatelné), ale proto, že žalobce dosud neprokázal existenci právní skutečnosti, z níž lze dovodit, že jeho požadavek dospěl. Mezi podmíněné verdikty lze zařadit i rozsudky, kterými soud zamítá žalobu proto, že žalobce neprokázal své tvrzení, že na něj k okamžiku vyhlášení rozhodnutí přešla pohledávka, jíž se domáhá (že je spor aktivně legitimován). - Zároveň však musí platit, že jediným důvodem pro zamítnutí žaloby je právě prozatímní "nedospělost" žalobcova požadavku. Tyto rozsudky vytvářejí jen relativní překážku rozhodnuté věci, protože je žalobce může zvrátit tím, že v novém řízení o tomtéž bude tvrdit a prokáže, že jeho žalobní požadavek v době po vyhlášení původního zamítavého rozsudku dospěl.

Institut podmíněných rozsudků není možné ztotožnit s neunesením důkazního břemene, z něhož vyplývá prohra ve sporu. - Například pokud žalobce neprokáže, že k půjčce skutečně došlo, definitivně spor prohrává. Neprokázání právní skutečnosti, která se odehrála v minulosti a je neopakovatelná a nelze ji žádným způsobem zhojit, vytváří definitivní překážku rozsouzené věci.

K dodatečným změnám ve vývoji skutku může samozřejmě docházet nejen ve prospěch strany žalující, ale i ve prospěch strany žalované. - Žalovaný například po právní moci rozsudku, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit finanční plnění, přisouzenou částku zaplatí. K takovým dodatečným okolnostem je povinen přihlédnout exekuční soud či exekutor, který k návrhu povinného exekuci zastaví.15) Proto nové projednání a rozhodnutí věci nalézacím soudem odůvodněné dodatečným skutkovým vývojem ve prospěch žalovaného (povinného) zpravidla nepřichází v úvahu. Problém se vyřeší v exekuci, aniž by bylo nutné nalézací rozsudek měnit nebo rušit.


Poznámky:

1) Možnost znovu rozhodovat o výživném, dávkách či splátkách, které byly původním rozsudkem stanoveny i do budoucna, obsahuje § 163 občanského soudního řádu.

2) Viz § 34 a násl. občanského zákoníku.

3) Srovnej s Češka, Z. a kol., Občanský zákoník. Komentář. I. svazek. Praha: Panorama, 1987, str. 163-167.

4) Viz Tégl, P., Překážka věci rozsouzené? Právní fórum č. 7/2006.

5) Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 2 Cz 12/87 ze dne 22. 5. 1987.

6) Viz rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 511/2007 ze dne 28. květ-
na 2008.

7) Nejvyšší soud dokonce připouští, že i nesprávné zamítnutí žaloby pro předčasnost nebrání dalšímu řízení, pokud žalobce v následujícím řízení prokáže, že nastala skutečnost, na kterou soud (byť nekorektně) v původním řízení navázal zesplatnění žalobcova požadavku. - Viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2091/05 ze dne 5. 12. 2006 nebo usnesení téhož soudu sp. zn. 21 Cdo 2091/2005 ze dne 5. 12. 2006.

8) Viz rozsudek NS ČR sp. zn. 32 Odo 1588/2006 ze dne 9. dub-
na 2008 nebo podobně NS ČR sp. zn. 29 Odo 445/2006 ze dne 29. 9. 2007.

9) Viz již zmíněný Tégl, P., Překážka věci rozsouzené? Právní fórum č. 7/2006.

10) Problematiku rozhodování dle rebus sic stantibus (§ 163 občanského soudního řádu) ponechávám stranou.

11) Viz například Macur, J., Problémy vzájemného vztahu práva procesního a hmotného. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1993. - Pokládám za korektní zmínit, že někteří procesualisté zpochybňují, že by rozsudek zcela překrýval původní objektivní realitu. Nicméně je předmětem širší shody, že soudní verdikt má způsobilost nastolit mezi účastníky obsahově nový právní vztah.

12) Viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1345/2005
ze dne 30. 10. 2007.

13) Viz Winterová, A., Žaloba v občanském právu procesním. ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE, 1979, například str. 33.

14) Bez toho, aby žalobce pojmenoval právní důvod svého požadavku, je velmi obtížné nebo dokonce nemožné žalobu rozklíčovat.

15) Viz § 268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu, § 55 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád.


Karel Svoboda
soudce Okresního soudu Plzeň - město
externí vyučující Katedry občanského práva
PF UK v Praze

Související