Výměnný poměr při přeměnách obchodních společností

Tato transformace je koncipována jako hodnotově neutrální, tudíž musí být zachován podíl všech společníků zúčastněných společností na čistém obchodním majetku před a po fúzi. Z důvodu zániku účasti společníků v zanikajících společnostech, musejí tito společníci nabýt náhradou buď odpovídající podíl na nástupnické společnosti, nebo přiměřené vypořádání. Způsob stanovení této náhrady je upraven zákonem o přeměnách v ustanoveních o výměnném poměru.

V textu se zabývám charakterizací a vybranými právními aspekty stanovení výměnného poměru podílů obchodních společností, zúčastněných na fúzích a rozděleních. Vedle kritiky některých problematických ustanovení zákona o přeměnách se pokouším navrhnout možná řešení svízelných situací, do kterých se adresáti zákona mohou při jeho aplikaci dostat.

Funkcí výměnného poměru při přeměnách je určení míry účasti, kterou nabudou společníci zanikajících společností na nástupnické společnosti, náhradou za jejich podíly na společnostech zanikajících. Výměnný poměr je přitom založen na principu ekvivalence majetkové hodnoty vyměňovaných, resp. kompenzovaných podílů.

Výměnný poměr obchodních podílů u fúzí společností s ručením je vymezen § 88 písm. a) a § 89 odst. 1 zákona o přeměnách (dále rovněž zákon), jako výše nových vkladů do základního kapitálu nástupnické společnosti a od nich odvozených obchodních podílů přiznaných společníkům zanikajících společností v důsledku fúze, v poměru k výši jejich vkladů a obchodních podílů na zanikajících společnostech před fúzí.

Výměnným poměrem akcií u fúzí akciových společností se ve smyslu § 100 písm. a) zákona o přeměnách rozumí vymezení akcií co do jejich počtu, jmenovité hodnoty, podoby, druhu, formy a převoditelnosti, které budou vydány společníkům zanikajících společností, jako náhrada za jejich akcie zanikajících společností, nebo v případě křížových fúzí¹⁾ za jejich obchodní podíly na zanikajících společnostech.

Přestože zákon užívá pojmu výměnný poměr a výměna akcií, nejsou ve skutečnosti žádné akcie vyměňovány. Nástupnická společnost vydává své akcie společníkům zanikajících společností jako náhradu za čistý obchodní majetek, který v důsledku fúze přechází ze zanikajících společností na nástupnickou společnost.

To je zjevné zejména u přeměny rozdělením odštěpením podle § 243 písm. d) zákona o přeměnách, při kterém společníkům nezanikající rozdělované společnosti zůstávají podíly na této společnosti, přičemž k tomu nabývají podíly na nástupnické společnosti, jako náhradu za část obchodního jmění rozdělované společnosti, která v důsledku přeměny přešla na nástupnickou společnost.

Jak již bylo řečeno, nejde při fúzích a rozděleních o výměnu či směnu podílů, ale o poskytování náhrady v podobě podílů na nástupnické společnosti, případně peněžního doplatku. Tato náhrada je poskytována společníkům zanikajících, nebo rozdělovaných společností jako kompenzace za:

- ztrátu majetkové účasti ve společnosti, která provedením fúze, nebo rozdělením zaniká, nebo

- snížení hodnoty majetkové účasti ve společnosti, která provedením rozdělení odštěpením pozbývá část svého čistého obchodního majetku, který přechází na nástupnickou společnost.

U přeměny rozdělením zákon dále rozlišuje výměnný poměr rovnoměrný a nerovnoměrný, o čemž bude pojednáno dále.

V § 64/1 zákona o přeměnách se stanoví, že "Společníci zanikajících obchodních společností se stávají společníky nástupnické obchodní společnosti, nestanoví-li tento zákon něco jiného".²⁾ Na základě tohoto ustanovení lze reformulovat obecné pravidlo, podle kterého nástupnická společnost v důsledku fúze přizná společníkům zanikajících společností nové vklady a jím odpovídající obchodní podíly, resp. jim vydá své akcie.

Z tohoto obecného pravidla pak zákon stanovuje šest explicitních zákonných výjimek. Nástupnická společnost vklady a s nimi spojený obchodní podíl společníkům zanikajících společností nepřizná, resp. jim nevydá své akcie v těchto případech:

(i) Pokud se společník zúčastněné (zanikající) společnosti vzdá práva na výměnu podílů nebo akcií podle § 7 písm. b) zákona o přeměnách.

(ii) Pokud je nástupnická společnost také společníkem zanikající společnosti, nesmí, podle § 97 písm. a), resp. 134 písm. a) zákona o přeměnách, vyměnit podíl na zanikající společnosti, který má ve svém majetku, za svůj obchodní podíl. Koncepčně zásadním důvodem, proč v tomto případě nedochází k výměně, je výše objasněný kompenzační účel výměny. Nástupnické společnosti, která je společníkem v některé ze zanikajících společností, není třeba poskytovat žádnou náhradu, jelikož v důsledku zániku dané společnosti o žádnou majetkovou hodnotu nepřichází, ale naopak ji nabývá, prostřednictvím na ni přecházejícího obchodní jmění zanikající společnosti.³⁾ Okrajovým důvodem pak může být také zamezení nabytí svých vlastních podílů nástupnickou společností. Obchodní zákoník, jako obecný právní předpis k zákona o přeměnách, omezuje nabývání vlastních podílů např. obecnými zákazy v § 120 odst. 1 a 161 odst. 1.

Protože z výše uvedených důvodů nedojde k výměně podílů na zanikající společnosti, které jsou v majetku nástupnické společnosti, zaniknou tyto podíly spolu se zanikající společností. Tím dojde k proporcionálnímu úbytku majetku nástupnické společnosti, jako vlastníka zaniklých podílů. Odpovídající snížení hodnoty aktiv nástupnické společnosti se proúčtuje proti jejímu vlastnímu kapitálu, což je v souladu s postupem podle odst. 2.8. Českého účetního standardu pro podnikatele č. 11 - Operace s podnikem.⁴⁾

(iii) Pokud jsou podíly na některé zanikající společnosti v majetku jiné zanikající společnosti podle § 97 písm. b), resp. § 134 písm. b) zákona o přeměnách. Důvod zákazu výměny podílů je zde stejný jako v předcházejícím případě. Pokud by došlo k výměně podílů na zanikající společnosti, které jsou v jejím vlastním majetku, za podíly v nástupnické společnosti, nedošlo by k žádné náhradě, ale tyto podíly by se dostaly přechodem jmění zanikající společnosti do majetku nástupnické společnosti, která by tak nabyla své vlastní podíly, stejně jako v předchozím případě.

(iv) Případ, kdy je některá zanikající společnost sama sobě společníkem, je v podstatě speciálním případem předchozího druhu. Proto, podle § 97/b), resp. 134/b zákona o přeměnách, nevymění nástupnická společnost zanikající společnosti ani její vlastní podíly,⁵⁾ které má ve svém majetku.

(v) Výše uvedené platí i pro nepřímé vlastnictví, resp. držbu podílů na zanikající společnosti podle § 97 písm. c), resp. 134 písm. c) zákona o přeměnách.

(vi) K výměně podílů nedochází podle § 98 odst. 1, resp. § 135 odst. 1 zákona o přeměnách ani tehdy, pokud se tytéž osoby podílejí ve stejném poměru jak na nástupnické, tak na zanikajících společnostech. Důvodem této právní úpravy je pouze eliminace zbytečných procesních kroků. Pokud by totiž došlo k výměně podílů podle obecného pravidla, dospělo by se, bez ohledu na zvolený výměnný poměr, ke stejnému poměru podílů v nástupnické společnosti jako před výměnou podílů.

Za určitých okolností se však v důsledku fúze přece jen vlastní podíly do majetku nástupnické společnosti dostat mohou. Stane se tak tehdy, pokud je některá ze zanikajících společností společníkem v nástupnické společnosti. Podíly na nástupnické společnosti, které má příslušná zanikající společnost ve svém majetku,⁶⁾ přejdou v důsledku fúze do majetku nástupnické společnosti, a to v hodnotě, v jaké byly evidovány v účetnictví zanikající společnosti.⁷⁾

Na tuto, pro zákonodárce nežádoucí eventualitu, reaguje § 99, resp. § 136 zákona o přeměnách, která stanoví, že pokud má nástupnická společnost vlastní podíly ve svém majetku, nebo na ni přejdou v důsledku vnitrostátní fúze, může je použít k výměně za podíly na zaniklé společnosti.

Aniž k tomu lze nalézt jakoukoliv právní či ekonomickou oporu, lze se v praxi setkat rovněž s názory, podle kterých je nutné z obchodního jmění, přecházejícího na nástupnickou společnost, resp. ze zahajovací rozvahy nástupnické společnosti, vyloučit podíly, které má zanikající společnost na nástupnické společnosti, proti vlastnímu kapitálu nástupnické společnosti za všech okolností.

Z námi sledovaného majetkového hlediska je nepodstatné, v jakých druzích aktiv jsou vázány zdroje obchodní společnosti nebo družstva. Jak bylo uvedeno výše, není koncepčním důvodem pro neprovedení výměny podílů nežádoucí přechod vlastních podílů do majetku nástupnické společnosti, protože ten je řešen § 99 a § 136 zákona o přeměnách, ale absence potřeby náhrady. Proto zákonodárce nezařadil tuto situaci mezi explicitní výjimky z obecného pravidla výměny podílů a není ani jiný důvod podíly nástupnické společnosti na některé ze zanikajících společností apriori vylučovat. V rámci fúzí se výslovně vylučují pouze podíly nástupnické společnosti na zanikajících společnostech, jakož i vzájemné pohledávky a závazky zúčastněných společností, přičemž o rozdíly, vzniklé tímto vyloučením, se upraví příslušná položka vlastního kapitálu v zahajovací rozvaze.⁸⁾

Proti názoru o apriorní nutnosti vylučovat podíly zanikajících společností na nástupnické společnosti svědčí též možnost nástupnické společnosti prodat vlastní podíly společníkům nástupnické společnosti nebo třetí osobě a tím tuto majetkovou hodnotu uchovat, nebo případně ještě navýšit. Vyloučení podílů v rámci fúze by tedy znemožnilo jejich zhodnocení následným prodejem nástupnickou společností. Jiná situace nastává, pokud projekt přeměny počítá s použitím vlastních podílů k jejich poskytnutí společníkům zanikajících společností výměnou za jejich podíly na zanikajících společnostech a nebo se nepředpokládá prodej vlastních podílů do jednoho roku po jejich nabytí. Tehdy se takto použité vlastní podíly skutečně vyloučí proti vlastnímu kapitálu nástupnické společnosti.

Pokud projekt přeměny sice počítá s prodejem vlastních podílů nabytých v důsledku přeměny, ale k tomuto prodeji do jednoho roku po zápisu přeměny do obchodního rejstříku nedojde, vznikne nástupnické společnosti, podle § 120 odst. 1, resp. 161b odst. 3 obchodního zákoníku,¹⁰⁾ povinnost snížit svůj základní kapitál.

Výše uvedené výjimky z generálního pravidla výměny podílů podle § 97 písm. a), b), c), resp. § 134 písm. a), b), c) zákona o přeměnách se uplatní jen tehdy, jsou-li podíly na zanikající společnosti v době zápisu vnitrostátní fúze do obchodního rejstříku, v jejím majetku, v majetku nástupnické společnosti nebo v držení třetí osoby, která je drží na účet zanikající nebo nástupnické společnosti. Aby mohlo být toto ustanovení správně aplikováno, je třeba vyložit, co je míněno dobou zápisu fúze do obchodního rejstříku.

Dalo by se předpokládat, že touto dobou je časový úsek vymezený rozhodným dnem a dnem zápisu fúze do obchodního rejstříku. Kdykoliv do dne zápisu fúze do obchodního rejstříku, mohou podíly na zanikajících společnostech změnit svého vlastníka a tím se též změnit podmínky pro výměnu podílů.

Podívejme se nyní na část výše vymezeného časového úseku mezi podáním návrhu na zápis fúze do obchodního rejstříku a jejím zápisem. Zákon nevylučuje, aby i v této době docházelo k převodům podílů na nástupnických společnostech, ale tyto změny již nemohou mít vliv na způsob provedení fúze, fixovaný v projektu fúze, schváleném valnými hromadami zúčastněných společností a přiloženém k návrhu na zápis fúze do obchodního rejstříku. Pokud tedy například dojde po podání návrhu fúze do obchodního rejstříku k převodu podílu na zanikající společnosti z majetku nástupnické společnosti, který podle § 97 písm. a) zákona o přeměnách nepodléhá výměně, na jinou osobu, k zápisu fúze, aniž by byl tento podíl vyměněn, zanikne tento podíl bez poskytnutí náhrady jeho nabyvateli. Vzhledem k tomu, že zákon tuto situaci neřeší, může jedině projekt fúze stanovit způsob jak v tomto případě postupovat. Společníci zúčastněných společností by mohli mít zájem takový postup schválit jen v případě, že by byla upravena eventualita případného převodu podílů na zanikající společnosti v jejich prospěch. V případě převodu takových podílů na třetí osobu, mít zájem na vyrovnání s touto osobou nebudou a postup v případě takové eventuality v projektu zřejmě neupraví.

O tom jaké podíly na zanikajících společnostech budou vyměněny za podíly na společnosti nástupnické se tedy nerozhoduje v době, ani ke dni zápisu fúze do obchodního rejstříku, ke kterému nastávají její právní účinky a může současně dojít i k zániku podílů na zanikající společnosti,¹¹⁾ ale v době schválení projektu přeměny valnou hromadou zúčastněných společností.

Výše uvedená situace má přece jen další možné řešení.

Pokud by po účinnosti fúze jejím zápisem do obchodního rejstříku zůstaly v majetku nástupnické společnosti nějaké vlastní podíly, které nepoužila k výměně předepsané projektem, mohla by je případně nástupnická společnost použít k výměně za podíly společníka zanikající společnosti, který je nabyl v období mezi podáním návrhu na zápis fúze do obchodního rejstříku a výmazem zanikající společnosti z obchodního rejstříku. Může tak učinit i pokud to nepředvídá projekt fúze, na základě výše uvedeného § 99, resp. § 136 zákona o přeměnách, nebo standardním postupem podle § 120/1, resp. § 161b/3 obchodního zákoníku, vyžadujícím rozhodnutí valné hromady nástupnické společnosti.

Podle § 100 písm. b) zákona o přeměnách musí projekt určit, jak budou získány akcie nástupnické společnosti potřebné k výměně za akcie akcionářů zanikající společnosti.

U akciové společnosti se k výměně použijí:

- vlastní akcie v majetku nástupnické společnosti, které mohou být nabyty buď v důsledku fúze, nebo vzetím akcií z oběhu podle § 102 zákona o přeměnách, resp. § 213b a § 213c obchodního zákoníku;

- nové akcie vydané podle § 103 zákona o přeměnách;

- akcie získané snížením jmenovité hodnoty původních akcií nástupnické společnosti podle § 213a obchodního zákoníku.

Pozastavme se nyní u způsobu podle bodu c). Použije se v případě, pokud se v důsledku fúze nezvyšuje základní jmění nástupnické společnosti. Je zřejmé, že i v tomto případě se musí v důsledku výměny změnit podíl původních akcionářů na nástupnické společnosti. To se stane snížením jmenovité hodnoty původních akcií nástupnické společnosti a jejich přerozdělením mezi původní akcionáře nástupnické společnosti a společníky zanikajících společností. Součet jmenovitých hodnot akcií vyměněných původním akcionářům nástupnické společnosti a akcií vydaných společníkům zanikajících společností, se musí rovnat původní výši základního kapitálu nástupnické společnosti.

Podle mne nejde v tomto případě o vydání nových akcií ve smyslu § 73 odst. 1 zákona o přeměnách a tudíž zanikající společnosti, jejímž společníkům jsou vydány výše uvedené akcie nástupnické společnosti, nemají v tomto případě povinnost ocenit své obchodní jmění.

Povinnost ocenit jmění zanikající společnosti se podle § 73 odst. 1 zákona o přeměnách se totiž neváže na každé vydání nových akcií nástupnické společnosti, nebo přiznání vkladů a s nimi spojených obchodních podílů společníkům dané zanikající společnosti, nýbrž pouze takové, s nímž je spojeno zvýšení základního kapitálu zanikající společnosti ze zdrojů zanikajících společností (podrobněji bude rozebráno dále). Jelikož v daném případě zůstane základní kapitál nástupnické společnosti nezměněn a navíc nejde o vydání nových akcií, ale je pouze změněna jmenovitá hodnota akcií původních, není splněna žádná z podmínek zakládající výše uvedenou povinnost ocenění.

Postup při výměně podílů u nástupnické společnosti s ručením omezeným není principiálně odlišný od výše popsaného postupu pro akciovou společnost, jen se místo akcií pracuje s vklady a s nimi spojenými obchodními podíly.

Zákon neupravuje v jakém poměru mají být vyměněny podíly na zanikajících společnostech za podíly na nástupnické společnosti. Pouze u akciové společnosti stanovuje v § 106 odst. 1 zákona o přeměnách, že výměnný poměr akcií musí být vhodný a odůvodněný. Pokud toho nelze z vážných důvodu dosáhnout, přizná se akcionářům, kteří by byli poškozeni stanoveným výměnným poměrem, doplatek dle § 106 odst. 2 zákona o přeměnách. Stanoveným výměnným poměrem mohou být poškozeni nejen společníci zanikajících společností, ale také společníci nástupnické společnosti. Proto může být doplatek přiznán i jim (pochopitelně nikoliv současně se společníky zanikajících společností).

Výši doplatku omezuje § 106 odst. 3 zákona o přeměnách výší desetiprocentní jmenovité hodnoty akcií, jež mají být vyměněny za akcie zanikající společnosti, nebo společností. V případě společnosti s ručením omezeným však § 88 písm. a) zákona o přeměnách omezuje výši doplatku na deset procent výše nových vkladů do základního kapitálu nástupnické společnosti. Přesto, že by mělo jít o ekvivalentní úpravu, není tomu tak. U akciové společnosti je omezení výše doplatku vázáno k výši majetkové náhrady, v podobě akcií vydaných společníkům zanikajících společností. Tato náhrada, představovaná tržní nebo objektivizovanou hodnotou akcií, vydaných za účelem výměny společníkům dané zanikající společnosti, by se měla rovnat tržní hodnotě čistého obchodního majetku této zanikající společnosti, resp. správněji tržní hodnotě zanikající společnosti. U společnosti s ručením omezeným je ale omezení výše doplatku zákonem vázáno pouze k té části čistého obchodního majetku, přecházející ze zanikající společnosti, která je použita na zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti novými vklady. Pokud však není čistý obchodní majetek zanikajících společností využit ke zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti, jsou nové vklady a tedy i zákonem omezený doplatek, nulové. Bez ohledu na to, jaký účel zákonodárce omezením výše doplatků sledoval, nelze považovat odchylnou úpravu tohoto omezení u společnosti s ručením omezeným oproti akciové společnosti za důvodnou ani správnou.

Jak podíly určené k výměně, tak doplatky společníkům zanikajících společností, poskytuje nástupnická společnost. Může pak působit poněkud překvapivě, že § 292 zákona o přeměnách umožňuje při rozdělování akciových společností, aby doplatek poskytla i třetí osoba. Jak bude ukázáno dále, může to mít souvislost s úpravou vypořádání při nerovnoměrném výměnném poměru. Jedinou takovou osobou, která by mohla mít na poskytnutí doplatku zájem, jsou ostatní akcionáři zúčastněných společnosti. V případě poskytnutí doplatku třetí osobou neplatí omezení výše doplatku na deset procent jmenovité hodnoty akcií nástupnické společnosti, které mají být vyměněny za akcie rozdělované společnosti. Zákon přitom ponechává zákaz výplaty doplatku třetí osobou před zajištěním pohledávek všech věřitelů zúčastněných společností.

Ustanovení o možnosti poskytnutí doplatku třetí osobou je formulováno jako výjimka z obecné úpravy. Žádný obecný zákaz poskytnutí doplatku třetí osobou však zákon o přeměnách neupravuje. Není proto vyloučeno, aby doplatek, nad rámec úpravy zákona o přeměnách, poskytla třetí osoba nejen v případě rozdělení akciové společnosti, ale též u ostatních přeměn, kde poskytnutí doplatku připadá v úvahu. V těchto zákonem nepředvídaných případech však zůstávají v platnosti omezení pro vyplacení doplatku, ledaže by byl doplatek poskytnut jako jiný druh vypořádání se společníky zanikajících, či rozdělovaných společností.

Výměnný poměr a pravidla pro postup při výměně podílů a případné výplatě doplatků jsou navrženy v projektu přeměny, který schvalují valné hromady společností zúčastněných na fúzi. Právo na majetkovou náhradu společníkům zanikajících společností vzniká až k účinnosti přeměny jejím zápisem do obchodního rejstříku. Teprve poté může dojít k výměně podílů a k výplatě případných doplatků. Lhůta pro výměnu podílů je v § 137 odst. 1 zákona o přeměnách stanovena pouze u akciové společnosti na jeden měsíc ode dne zápisu fúze do obchodního rejstříku. U společností s ručením omezeným dochází k výměně okamžikem účinnosti fúze jejím zápisem do obchodního rejstříku, jelikož k tomuto okamžiku jsou účinné i změny společenské smlouvy, obsahující nové rozvržení vkladů a obchodních podílů. U akciové společnosti zákon v § 106 odst. 5 zákona o přeměnách doplňuje, že doplatek nesmí být vyplacen dříve než budou zajištěny pohledávky věřitelů všech zúčastněných společností a dále, že se právo akcionáře na vyplacení doplatku nepromlčuje (§ 107 odst. 3 zákona o přeměnách). Protože pro společnost s ručením omezeným zákon nestanovuje ani výjimku promlčení ani promlčecí lhůtu, je nutné tuto otázku řešit s využitím subsidiárního právního pramene. Jelikož právo na doplatek a odpovídající povinnost jeho vyplacení nevzniká ze závazkového vztahu mezi nástupnickou společností a společníkem dané zanikající společnosti, nemůže se tento právní vztah řídit obchodním zákoníkem [§ 261 odst. 3 písm. a) obchodního zákoníku], ale občanským zákoníkem (§ 100 občanského zákoníku). U společnosti s ručením omezeným není zákonem o přeměnách termín pro výplatu doplatku upraven vůbec, takže může být vyplacen kdykoliv po zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Právo na výplatu doplatku společníkovi společnosti s ručením omezeným bude promlčeno v obecné tříleté promlčecí lhůtě stanovené v § 101 občanského zákoníku, která počíná běžet dnem zápisu přeměny do obchodního rejstříku, což je den, kdy může být toto právo vykonáno poprvé.

Pokud dochází k přezkoumání projektu fúze znalcem podle § 92 odst. 1, resp. § 112 zákona o přeměnách, obsahuje znalecká zpráva také stanovisko znalce ke vhodnosti a odůvodněnosti výměnného poměru a k případným doplatkům na dorovnání [§ 114 písm. a) zákona o přeměnách], jakož i k použitým metodám stanovení výměnného poměru a jejich přiměřenosti pro daný případ (písm. c). Znalecká zpráva je podkladem pro rozhodování na valné hromadě schvalující fúzi. Znalecká zpráva se však podle § 117 zákona o přeměnách nevyžaduje, pokud s tím souhlasí všichni společníci zúčastněných společností, nebo pokud zanikající společnost fúzuje se svým jediným akcionářem. Lze se oprávněně domnívat, že zákonodárce opomněl vyloučit požadavek na zpracování znalecké zprávy i v případě fúzí společností se shodnou vlastnickou strukturou, jelikož při nich podle § 98, resp. 135 odst. 1 zákona o přeměnách nedochází k výměně podílů a není tedy k čemu zaujímat znalecké stanovisko.

K odůvodněnosti (nikoliv již k vhodnosti) výměnného poměru a případných doplatků na dorovnání se vyjadřuje též zpráva o přeměně zpracovaná podle § 24 zákona o přeměnách, statutárním orgánem každé společnosti zúčastněné na fúzi. Zpráva se nepořizuje za podmínek uvedených v § 27 zákona o přeměnách.

Za určitých okolností může tedy dojít ke schválení přeměny valnou hromadou zúčastněných společností i bez přezkoumání výměnného poměru. Neplatnosti projektu přeměny se sice lze dovolávat u soudu podle § 52 odst. 1 a § 53 zákona o přeměnách, v rámci řízení o neplatnosti usnesení valné hromady schvalující fúzi, nikoli však z důvodu nepřiměřenosti výměnného poměru a případného doplatku na dorovnání. Nesprávné určení výměnného poměru a výše doplatků na dorovnání mohou společníci zúčastněných společností, cítící se poškozeni provedenou přeměnou, napadnout před soudem podle § 55 odst. 1 zákona o přeměnách jen návrhem na dorovnání nebo žalobou na náhradu škody. Právo společníka na peněžní dorovnání vzniká vůči nástupnické společnosti, není-li, podle § 45 zákona o přeměnách výměnný poměr podílů s případnými doplatky na dorovnání přiměřený. O vhodnosti a odůvodněnosti se již toto ustanovení nezmiňuje.

Zákon neupřesňuje způsob stanovení výměnného poměru ani měřítko jeho přiměřenosti, čímž ponechává naplnění obsahu tohoto pojmu znalecké a soudní praxi. Vzhledem k tomu, že výměna podílů je náhradou společníkům zanikající společnosti za jejich majetkovou účast v této společnosti, vyjadřuje přiměřenost této náhrady ekonomickou ekvivalenci podílu, který společník nabývá na nástupnické společnosti a hodnoty podílu, který pozbývá v zanikající společnosti. Tato ekonomická ekvivalence musí být nutně založena na srovnání tržních hodnot těchto podílů, jejichž zjištění je právě hlavním úkolem znalce vyjadřujícího své stanovisko k přiměřenosti výměnného poměru.

Nerovnoměrný výměnný poměr se týká přeměn rozdělením podle § 243 zákona o přeměnách a označuje situaci, kdy k rozdělení podílů na nástupnických společnostech mezi společníky rozdělované společnosti nedochází v poměru jejich podílů na rozdělované společnosti, ale jiným, v projektu schváleným způsobem. Nerovnoměrný výměnný poměr připadá v úvahu pouze u přeměny rozdělením, jelikož jen v důsledku rozdělení mohou nabývat společníci přeměňované (rozdělované) společnosti podíly současně ve více než jedné nástupnické společnosti, čímž vyvstává otázka, jak tyto podíly rozdělit, a to nejen mezi původní a nové společníky nástupnických společností, ale též mezi společníky rozdělované společnosti samotné. Nerovnoměrný výměnný poměr je zákonem upraven pouze u akciových společností (§ 291 zákona o přeměnách). Pokud to výslovně nevylučuje zákon o přeměnách, je podle mého názoru v souladu se zásadou smluvní volnosti stanovení obsahu projektu, podle kterého je přeměna provedena, sjednat nerovnoměrný výměnný poměr rovněž u společností s ručením omezeným.

Samotný způsob stanovení nerovnoměrného výměnného poměru není také zákonem stanoven a musí proto splňovat pouze požadavek vhodnosti a odůvodněnosti, posuzovaný znalcem podle § 92 odst. 1 zákona o přeměnách a požadavek přiměřenosti, v souvislosti s právem na dorovnání podle § 45 zákona o přeměnách. Problémem je, že nepřiměřenost je dána již samotnou podstatou nerovnoměrného výměnného poměru.

Tato nepřiměřenost může být v zásadě vyrovnána dvěma způsoby:

- nevýhodný poměr rozdělení podílů v jedné z nástupnických společností je poškozenému společníkovi nahrazen zvýhodněným poměrem rozdělení podílů na druhé, resp. ostatních nástupnických společnostech;

- nevýhodný poměr rozdělení je kompenzován znevýhodněnému společníkovi peněžním vyrovnáním. Zákon zřejmě předvídá poskytnutí uvedeného vyrovnání též v podobě doplatku, což je koncepčně chybné řešení. Jak bylo již rozebráno výše, je účelem výměny podílů a vyplacení doplatku poskytnutí majetkové nebo peněžní náhrady společníkům za pozbytí jejich majetkové účasti v zanikajících společnostech, nebo snížení hodnoty jejich majetkové účasti v případě rozdělení odštěpením. Tuto kompenzaci poskytuje nástupnická společnost, protože je nabyvatelem obchodního jmění přecházejícího na ni od zanikajících, resp. rozdělovaných společností. Nerovnoměrný výměnný poměr ale řeší z podstaty věci něco jiného. Stranou, která v důsledku přeměny rozdělením nabývá více než odpovídá principům ekvivalence a zachování majetkového a právního postavení společníků zúčastněných společností, není nástupnická společnost, ale ostatní společníci, v jejichž prospěch jsou podíly poskytnuté nástupnickou společností nerovnoměrně rozděleny. Majetkovou náhradu by tedy měli správně poskytnout tito společníci. Prostorem pro použití takového postupu by mohlo být ustanovení § 292 ZOP, které stanoví, že doplatek, v případě nerovnoměrného výměnného poměru, může poskytnout i třetí osoba. Tou mohou být právě ostatní společníci, kteří získali nadproporcionální prospěch z přerozdělení podílů na nástupnických společnostech. Tato možnost je upravena pouze pro rozdělení akciových společností.

Společná úprava v § 248 zákona o přeměnách též umožňuje, aby projekt vyloučil majetkovou účast některých nebo všech společníků rozdělované společnosti na některé z nástupnických společností. Jde v podstatě o speciální mezní případ nerovnoměrného výměnného poměru, což je možná i důvodem, proč se u akciové společnosti schvaluje kvalifikovanou většinou stanovenou pro nerovnoměrný výměnný poměr v § 22 zákona o přeměnách.

U speciálního případu nerovnoměrného výměnného poměru podle § 248 zákona o přeměnách tak dochází ke krajně nerovnoměrnému rozdělení podílů na nástupnických společnostech mezi společníky rozdělované společnosti tím, že majetková účast některých společníků v některé, možná i více než jedné, z nástupnických společností vůbec nevznikne. Obchodní podíly na těchto nástupnických společnostech jsou pak poskytnuty ostatním společníkům, mezi které jsou rozděleny v souladu s projektem buď rovnoměrně, nebo nerovnoměrně podle § 291 zákona o přeměnách. Poskytnutí majetkové náhrady v podobě doplatku společníkům, kterým majetková účast v některé z nástupnických společností nevznikne, je v tomto případě podle § 291 zákona o přeměnách ještě méně opodstatněné než v případě nerovnoměrného výměnného poměru. Jelikož v dané nástupnické společnosti vznikne majetková účast jednoho či více společníků, je absurdní ukládat povinnost majetkové kompenzace radikálního přerozdělení podílů poskytnutých nástupnickou společností někomu jinému než společníkům, kteří tyto podíly nabývají na úkor jiných společníků. Jedná se totiž pouze o přerozdělení podílů vydaných nástupnickou společností, v souladu se zásadou přiměřenosti, mezi společníky rozdělované společnosti. Doplatek naopak kompenzuje nepřiměřené rozdělení podílů na nástupnické společnosti mezi původními společníky nástupnické společnosti a společníky zanikající či rozdělované společnosti. Jelikož však toto přerozdělení podílů, poskytnutých nástupnickými společnostmi, není zákonem výslovně označeno nerovnoměrným výměnným poměrem, není již nutné zde aplikovat ustanovení o doplatcích a nevzniká zde ani právo na dorovnání. Společníkovi, kterému nevznikl podíl na některých nástupnických společnostech, pak náleží vyrovnání od ostatních společníků. Vyrovnání může být opět poskytnuto buď v podobě nadproporcionálního poměru rozdělení podílů na zbylých nástupnických společnostech ve prospěch daného společníka, nebo v podobě peněžní.

Kombinace speciální úpravy nerovnoměrného výměnného poměru podle § 247 zákona o přeměnách a možnosti ukončení majetkové účasti společníka ve společnosti rozdělované odštěpením podle § 249 odst. 2 zákona o přeměnách pak nabízí praktický prostředek pro vzájemné majetkové vypořádání znesvářených společníků rozdělením společnosti na níž se podílejí. Pokud má daná společnost například dva společníky a dvě relativně autonomní podnikatelské činnosti, může jeden ze společníků ukončit svoji majetkovou účast v dané společnosti s tím, že část obchodního jmění této společnosti bude jejím rozdělením odštěpením vyčleněna do jiné společnosti se samostatnou majetkovou účastí tohoto společníka. Druhý ze společníků pak zůstane jediným společníkem ve zbytkové původní společnosti a nestane se společníkem v nástupnické společnosti.

Jelikož zákon neposkytuje žádné zvláštní procesně právní prostředky ochrany společníků proti poskytnutí nepřiměřeného vypořádání z nerovnoměrného výměnného poměru, nabízí se možnost využití obecného postupu uplatnění práva na dorovnání podle § 45 zákona o přeměnách. Toto právo však vzniká pouze vůči nástupnické společnosti, nestanoví-li zákon o přeměnách něco jiného. U rozdělení akciových společností lze i zde využít § 292 zákona o přeměnách, stanovící, že doplatek může poskytnout v případě nerovnoměrného výměnného poměru i třetí osoba, tedy i nerovnoměrným výměnným poměrem zvýhodnění společníci rozdělované společnosti.

Pokud tak stanoví projekt rozdělení, může na základě § 292 zákona o přeměnách vzniknout společníkům, poškozeným nepřiměřeně stanoveným nerovnoměrným výměnným poměrem, právo na dorovnání i vůči ostatním společníkům. Rozšíření tohoto názoru i na speciální případ nerovnoměrného výměnného poměru podle § 248 zákona o přeměnách však může být problematické.

Právní přeměny obchodních společností a družstev, jejichž podstatou je vlastnická a majetková transformace zúčastněných společností, jsou podstatným zásahem do vlastnické a majetkové sféry společníků. Protože přeměny nejsou, až na výjimky (např. u změny práv společníků podle § 20 odst. 1 zákona o přeměnách, nebo zániku účasti společníka při rozdělení podle § 249 odst. 2 zákona o přeměnách), schvalovány jednomyslně všemi společníky, je třeba chránit ty společníky, kteří hlasovali na valné hromadě proti přeměně. Rozšiřování případů, u nichž je vyžadována jednomyslnost, by vyřadilo přeměny z praktického života, proto zákon ukládá povinnost odškodnění s přeměnou nesouhlasících společníků.

Zákon upravuje dva způsoby odškodnění:

a) odkoupením podílů v nástupnické společnosti,

b) vyplacením vypořádacího podílu.

Povinnost nástupnické společnosti odkoupit vlastní akcie, vyměněné akcionářům hlasujícím na valné hromadě proti schválení fúze, vzniká podle § 145 zákona o přeměnách ve vyjmenovaných případech zhoršení právního postavení akcionáře zúčastněné společnosti proti stavu před zápisem fúze do obchodního rejstříku. Tato úprava se vzhledem k druhu chráněných práv vztahuje pouze na akciové společnosti. Protože v důsledku fúze může dojít ke zhoršení právního postavení i původních akcionářů nástupnické společnosti, není vyloučeno, aby vznikla povinnost odkupu i vůči nim. Proto zákon používá v hypotéze i dispozici předmětné právní normy pojem akcionáři zúčastněných společností.

Nástupnická společnost je podle § 150 odst. 2 zákona o přeměnách povinna vykoupit předmětné akcie za cenu přiměřenou jejich hodnotě doloženou posudkem znalce. Naplnění požadavku na přiměřenost by nemělo znalcům činit potíže, zákon však tuto přiměřenost vztahuje chybně k hodnotě akcií nástupnické společnosti. Odškodnění by však mělo být přiměřené hodnotě akcií zanikající společnosti před fúzí. Jestliže jsou například provedením fúze vyměněny kótované akcie za akcie nekótované, je nesmyslné nařizovat odškodnění odpovídající hodnotě nekótovaných akcií nástupnické společnosti, které akcionář zanikající společnosti před fúzí nevlastní a jejich výměnu odmítá. Hodnota těchto akcií je navíc, již jen z důvodu snížené obchodovatelnosti, a tedy i likvidity, nutně nižší. Nelze též presumovat pozitivní vliv fúze na růst vlastnické hodnoty, což zvyšuje nespolehlivost odhadu hodnoty akcií nástupnické společnosti. Pokud by znalec oceňoval jen akcie nástupnické společnosti, na něž se vztahuje povinnost odkupu, dojde k dalšímu snížení ocenění, pokud hlasovací podíl balíku akcií odkupovaných od jednotlivých akcionářů poklesne v důsledku fúze pod většinový, kontrolní nebo kvalifikovaný podíl.

Předmětem povinného odkupu jsou akcie nástupnické společnosti, ale cena, za kterou jsou od nesouhlasících akcionářů odkupovány, se musí rovnat majetkové hodnotě jejich majetkové účasti v zanikajících společnostech před fúzí, aby zůstalo zachováno alespoň hodnotově ekvivalentní postavení dotčeného akcionáře před a po fúzi.

Pokud je tedy dotčenou osobou akcionář zanikající společnosti, musí být kupní cena povinného odkupu rovna hodnotě jeho akcií zanikající společnosti, kterou by, podle znaleckého odhadu, měly k okamžiku odkupu, pokud by k fúzi nedošlo.

Pokud je dotčenou osobou původní akcionář nástupnické společnosti, musí být analogicky kupní cena povinného odkupu rovna hodnotě jeho akcií nástupnické společnosti, kterou by podle znaleckého odhadu měly k okamžiku odkupu, pokud by k fúzi nedošlo.

K jakému dni by měl být proveden znalecký odhad hodnoty náhrady pro stanovení ceny povinného odkupu? Jelikož zákon o přeměnách tuto otázku neřeší, musíme se obrátit na subsidiární právní pramen, kterým je v tomto případě obchodní zákoník. Podle § 61 odst. 2 obchodního zákoníku se "výše vypořádacího podílu stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti,...".

Jelikož účast akcionáře v zanikající společnosti zaniká dnem zápisu fúze do obchodního rejstříku, měla by být k tomuto dni též stanovena výše vypořádacího podílu, přesto, že bude za tímto účelem nutné vyhotovit nový znalecký posudek. K tomuto okamžiku však již není možné sestavit účetní závěrky zanikajících, ani nástupnické společnosti, jakoby k fúzi nedošlo, jelikož účetně se důsledky fúze promítají, počínaje rozhodným dnem fúze (§ 10 zákona o přeměnách), s právní účinností ke dni zápisu fúze do obchodního rejstříku. Uzavřeme tedy tím, že součástí procesu určení přiměřeného vypořádání je i vhodné zvolení dne, ke kterému je provedeno ocenění vlastního kapitálu té zúčastněné společnosti, od jejíž hodnoty se odvozuje cena povinného odkupu. Zásadou by mělo být ocenění ke dni předcházejícímu rozhodnému dni fúze, s případným zohledněním skutečností nastalých po rozhodném dni, pokud by mohly mít podstatný vliv na změnu hodnoty oceňovaných akcií. V této souvislosti je též vhodné dopočítat čistou budoucí hodnotu vlastního kapitálu příslušné zanikající společnosti ke dni předpokládaného zápisu fúze do obchodního rejstříku.

Vzhledem k formulaci § 136 zákona o přeměnách, který umožňuje nástupnické společnosti použít vlastní akcie, které na ni přejdou v důsledku vnitrostátní fúze, k výměně za akcie zaniklé společnosti, nelze jednoznačně určit, zda tak lze naložit také s akciemi, které nástupnická společnost nabude na základě povinného odkupu. Přestože projekt fúze obsahuje závazek nástupnické společnosti odkoupit akcie podle § 145 a násl. zákona o přeměnách, tyto akcie na nástupnickou společnost nepřejdou v důsledku fúze, ale v důsledku přijetí veřejného návrhu kupní smlouvy oprávněnými akcionáři podle § 146 zákona o přeměnách. Proto by s těmito akciemi měla nástupnická společnost nakládat v souladu s § 161b/1/c) a 161b/3 obchodního zákoníku, tj. zcizit je do tří let od jejich nabytí.

Druhým způsobem odškodnění, upraveným v dílu 2 hlavy VII zákona o přeměnách, § 159 a násl., je poskytnutí práva akcionářům zanikajících společností vystoupit z těchto společností, pokud má zanikající společnost právní formu akciové společnosti a nástupnická společnost právní formu společnosti s ručením omezením. Právo na vystoupení uplatňuje oprávněný akcionář písemným prohlášením učiněným podle § 160 odst. 1 zákona o přeměnách do třiceti dnů ode dne schválení vnitrostátní fúze její valnou hromadou (lze předpokládat, že je zde myšlena valná hromada zanikající společnosti). Vystupující akcionář následně odevzdá listinné akcie zanikající společnosti. U zaknihovaných akcií pozastaví centrální depozitář z příkazu zanikající společnosti výkon dispozičních práv k akciím vystoupivšího akcionáře. Podle § 163 odst. 1 zákona o přeměnách zaniká účast vystupujícího akcionáře v zanikající společnosti dnem zápisu fúze do obchodního rejstříku. Proto nedojde k výměně těchto akcií za obchodní podíl na nástupnické společnosti.

Obchodní podíl v nástupnické společnosti, který by vystoupivší akcionář jinak získal výměnou za své akcie v zanikající společnosti, mu nebude vydán, ale podle znění § 163 odst. 2 zákona o přeměnách přechází dnem zápisu fúze do obchodního rejstříku do majetku nástupnické společnosti s ručením omezeným. Na tomto místě je vhodné upřesnit, že předmětný obchodní podíl nepřechází na nástupnickou společnost ze zanikající společnosti, ale z osoby vystoupivšího akcionáře, a to způsobem analogickým s úpravou režimu uvolněného podílu po vyloučeném společníkovi podle § 113 odst. 5 obchodního zákoníku.

Vystoupivší akcionář má podle § 164 odst. 1 zákona o přeměnách právo na vypořádací podíl vůči zanikající společnosti. Následuje zcela zmatečná právní úprava, jejíž doslovná aplikace je prakticky nemožná. Zákon na jednu stranu stanoví, jak se určí výše vypořádacího podílu a kdy je tento splatný, na druhou stranu současně stanoví zanikající společnosti povinnost odkupu akcií. Vyplacení vypořádacího podílu a odkoupení akcií však není totéž a nelze uložit povinnost odškodnění současně dvěma odlišnými způsoby.

Výše vypořádacího podílu je stanovena v § 164 odst. 2 zákona o přeměnách jako souhrnná kupní cena za všechny akcionáře vlastněné akcie, které je zanikající společnost povinna od akcionáře vykoupit za cenu přiměřenou jejich hodnotě.

Jaké akcie má však zákon na mysli? Právo akcionáře na vypořádací podíl vzniká až po zániku jeho účasti v zanikající akciové společnosti, tj. dnem zápisu fúze do obchodního rejstříku (§ 163 odst. 1 zákona o přeměnách) a podle § 164/3 zákona o přeměnách je splatný do jednoho měsíce od zápisu fúze do obchodního rejstříku. V této době však již daný akcionář žádné akcie nemá, jelikož byl povinen odevzdat je zanikající společnosti, případně byl výkon dispozičních práv s těmito akciemi pozastaven. Zanikající společnost tedy nemá co odkupovat. Navíc již v době po zápisu fúze do obchodního rejstříku zanikající společnost vůbec nemusí existovat. Nevyplacení vypořádacího podílu totiž není překážkou výmazu zanikající společnosti z obchodního rejstříku. Podle § 61 zákona o přeměnách v důsledku fúze společnost zaniká po předcházejícím zrušení bez likvidace, a to na základě projektu fúze schváleného valnými hromadami zúčastněných společností a podaného návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Žádný z těchto dokumentů však nemusí obsahovat údaj o existenci nevyplaceného vypořádacího podílu. Vystoupivší akcionář se nicméně může bránit v rámci řízení o výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Avšak i bez toho zřejmě není uplatnění nároku na vypořádací podíl ohroženo vzhledem k přechodu závazku k jeho úhradě na nástupnickou společnost (podrobněji viz dále).

Při zániku účasti vystoupením, nabude společnost uvolněné akcie nikoliv koupí, tj. smluvním úkonem, ale na základě zákona, který spojuje nabytí těchto akcií zanikající společností s právní skutečností, jíž je jednostranný právní úkon, jímž daný akcionář vystupuje ze společnosti podle § 160 odst. 1 zákona o přeměnách.

Lze tedy uzavřít, že zákon ukládá v případě zmíněného odkupu akcií právně i fakticky nesplnitelnou povinnost, a že příslušná ustanovení zákona o přeměnách mají racionální smysl pouze pokud budou vykládána v souladu se standardním účelem a konstrukcí vypořádacího podílu podle § 61 odst. 2 obchodního zákoníku. Výše vypořádacího podílu se tedy stanoví přiměřeně k hodnotě akcií zanikající společnosti, zjištěné posudkem znalce k rozhodnému dni fúze a počtu těchto akcií ve vlastnictví vystoupivšího akcionáře. Vypořádací podíl vyplatí zanikající společnost v penězích po uplynutí jednoho měsíce ode dne zápisu fúze do obchodního rejstříku. Pokud bude do této doby zanikající společnost vymazána z obchodního rejstříku, přejde povinnost vyplatit vypořádací podíl na nástupnickou společnost.

Zanikající společnost vyúčtuje stanovenou výši vypořádacího podílu jako závazek vůči akcionáři na účet 365 - Ostatní závazky ke společníkům souvztažně s účtem 252 - Vlastní akcie a vlastní obchodní podíly. Akcionář odúčtuje akcie v zanikající společnosti na vrub finančních nákladů a zároveň vyúčtuje pohledávku souvztažně s účtem finančních výnosů.

Z § 61 zákona o přeměnách vyplývá, že v důsledku fúze přechází obchodní jmění zanikající společnosti na společnost nástupnickou. Závazek z vypořádacího podílu účtovaný na účtu 365 je nesporně součástí obchodního jmění zanikající společnosti, byť není a ani nemůže být zachycen v projektu fúze, ve výkazech konečné účetní závěrky ani v zahajovací rozvaze zúčastněných společností.

Z toho vyplývá, že pokud není vypořádací podíl vyplacen vystoupivším akcionářům zanikající společností do doby jejího výmazu z obchodního rejstříku, přejde tento závazek na nástupnickou společnost.

Zákon o přeměnách neposkytuje žádný procesně právní prostředek ochrany akcionáře zanikající společnosti, která nesouhlasí s fúzí, proti nepřiměřenému vypořádání. Poškozenému akcionáři proto nezbývá, než se domáhat přiměřeného vypořádání obecnou žalobou na splnění povinnosti, nebo určovací žalobou podle občanského soudního řádu.

Vzhledem k tomu, že základní konstrukční komponentou přeměny rozdělením je fúze, vychází právní úprava odškodnění společníků rozdělované společnosti nesouhlasících s přeměnou z ekvivalentní úpravy fúzí.

Úprava povinného odkupu akcií nástupnickou společností je oproti fúzi rozšířena § 308 zákona o přeměnách o situaci rozdělení společnosti s nerovnoměrným výměnným poměrem. Jinak platí to, co již bylo uvedeno v příslušném komentáři k fúzím.

Určitá nejasnost, nad rámec již uvedeného, může vzniknout díky zákonné formulaci závazku nástupnické společnosti odkoupit veškeré akcie od osoby (akcionáře), splňující podmínky stanovené v § 308 odst. 1 zákona o přeměnách. Protože zákon v této věci dále mlčí, je třeba dovodit, zda mezi "veškeré akcie" náležejí jak akcie všech nástupnických společností vyměněné nesouhlasícímu akcionáři při nerovnoměrném výměnném poměru mezi akcionáře rozdělované společnosti, tak akcie rozdělované společnosti, zůstávající nesouhlasícímu akcionáři v případě přeměny rozdělením odštěpením. Jak již bylo řečeno, vychází uvedená úprava odškodnění z ekvivalentní úpravy fúze. Rozdělení odštěpením je speciálním případem fúze, u níž přechází na nástupnickou společnost jen vymezená část obchodního jmění rozdělované společnosti, která provedením fúze nezaniká. Právo na odkoupení vzniká pouze v případech, které jsou spojeny s určitými způsoby výměny akcií při fúzi, resp. rozdělení odštěpením (nerovnoměrný výměnný poměr, změna druhu akcií apod.). Proto též odkup, jako forma odškodnění, musí být vztažen pouze k těmto vyměněným akciím. Zákon však výslovně nezakazuje, aby v rámci smluvní svobody projekt rozdělení odštěpením rozšířil povinnost odkupu i na zbytkové akcie rozdělované společnosti.

Povinnosti odkoupení akcií na straně nástupnické společnosti odpovídá právo nesouhlasícího akcionáře dané akcie prodat nástupnické společnosti. V této souvislosti vzniká další otázka, a to, zda může akcionář uplatnit toto právo jen vůči některým vyměněným akciím. Hledání analogické úpravy této otázky v zákoně o přeměnách nás přivede k § 164 odst. 1 zákona o přeměnách, který pro případ vystoupení akcionářů nesouhlasících s fúzí, u níž je nástupnická společnost s ručením omezeným, stanoví: Akcionář nemůže požadovat vypořádání jen stran některých svých akcií. Využitím této analogie však můžeme dospět pouze k příkazu akcionáři uplatnit právo prodeje buď ke všem akciím nástupnické společnosti získané výměnou, nebo k žádné z nich. Neposkytuje však pravidlo pro rozhodování o uplatnění práva prodat akcie pouze některé z nástupnických společností. Zde se pak možná řešení štěpí:

- Pokud vzniká právo odkupu z důvodu změny právního postavení akcionáře rozdělované společnosti podle § 308 odst. 2 písm. b) zákona o přeměnách, týká se toto právo nutně pouze těch veškerých akcií, jejichž výměnou došlo ke zhoršení právního postavení akcionáře.

- Nerovnoměrným výměnným poměrem se však mění míra účasti a tedy i právní postavení akcionáře rozdělované společnosti ve všech nástupnických společnostech. Proto se v tomto případě právo odkupu týká veškerých akcií ve všech nástupnických společnostech.

Opět však platí, že projekt může rozšířit povinnost odkupu i nad rámec výše uvedeného.

Závazek odkupu stanovený v § 308 odst. 1 zákona o přeměnách je uložen nástupnické společnosti v jednotném čísle, přestože je nutně určen všem nástupnickým společnostem, kterých je, kromě rozdělení odštěpením, vždy více než jedna.

Lze snad dovodit, že každá nástupnická společnost odkupuje vždy jen své vlastní akcie vyměněné nesouhlasícímu akcionáři za akcie rozdělované společnosti. Nelze však vyloučit, že by projekt rozdělení mohl uložit povinnost pouze jedné z nástupnických společností, případně více než jedné, ale vztahující se k odkupu třeba i jiných než vlastních akcií.

Právní úprava práva na vystoupení akcionáře rozdělované společnosti z důvodu jeho nesouhlasu s přeměnou, jejímž důsledkem je přechod obchodního jmění zúčastněné akciové společnosti nebo jeho části na nástupnickou společnost s právní formou s ručením omezením je také koncepčně shodná s ekvivalentní úpravou u fúzí. Přesto však obsahuje drobné odchylky odpovídající specifikům přeměny rozdělení.

První odchylkou je, že vystoupením akcionáře z rozdělované akciové společnosti nezaniká podle § 318 odst. 4 zákona o přeměnách jeho účast v rozdělované akciové společnosti. Účelem tohoto deskriptivního výroku není vyjádření nějakého pravidla, ale popis normativních důsledků. Formulace tohoto výroku však obsahuje zjevný rozpor. Pouze ve světě chytrých horákyň je totiž možné odněkud vystoupit a současně tam zůstat. Jelikož však presumujeme racionalitu zákonodárce, nelze bez dalšího považovat uvedený výrok za rozporný. Analyzujme tedy jednotlivé druhy rozdělení v souvislosti s vystoupením akcionáře.

- Rozdělení

Při všech formách rozdělení podle § 243 písm. a), b), c) zákona o přeměnách ve skutečnosti nedochází k rozdělení společnosti, ale k rozdělení jejího obchodního jmění, spolu s určením, na kterou nástupnickou společnost ta která část přejde a za jakých podmínek, přičemž rozdělovaná společnost přeměnou vždy zaniká. Pokud projekt rozdělení stanoví přechod některé části obchodního jmění rozdělované akciové společnosti na nástupnickou společnost s právní formou společnosti s ručením omezeným, vzniká akcionáři rozdělované společnosti, který hlasoval na valné hromadě proti návrhu usnesení na schválení rozdělení, právo vystoupit z rozdělované společnosti. Toto vystoupení však musí mít důsledky na účast nesouhlasícího akcionáře pouze v nástupnické společnosti s právní formou společnosti s ručením omezeným, nikoliv v ostatních nástupnických společnostech. Hlasováním na valné hromadě schvalující rozdělení se ale akcionář vyjadřuje k přijetí či odmítnutí celého navrženého projektu, nikoliv jeho jednotlivých částí. Ať jsou již důvody jeho odmítnutí jakékoliv, má tento projev vůle účinky pouze v zákonem předvídaných případech (změna právní formy nástupnické společnosti, změna právního postavení, nerovnoměrný výměnný poměr) a projevuje se pouze zákonem předepsanými způsoby (právo na vystoupení, právo na odkup akcií). Aby se účinky vystoupení projevily pouze vůči některé z nástupnických společností, je nutné z výkladových důvodů konstruovat pomocný mezikrok, v němž se rozdělovaná společnost před svým zánikem fiktivně rozdělí na několik právních subjektů, jejichž vyčleněné obchodní jmění pak v následujícím fiktivním kroku přejde na příslušné nástupnické společnosti, a to právní procedurou fúze. Jestliže tedy výše uvedené ustanovení zákona konstatuje, že vystoupením akcionáře z rozdělované akciové společnosti nezaniká jeho účast v rozdělované akciové společnosti, pak tím může být myšlena pouze jeho účast v těch částech fiktivně rozdělené akciové společnosti, jejichž obchodní jmění přechází na nástupnické společnosti s právní formou akciové společnosti. Naopak v té části fiktivně rozdělené akciové společnosti, jejíž obchodní jmění přechází na nástupnickou společnost s ručením omezeným, musí účast akcionáře alespoň fiktivně zaniknout, aby vystoupivšímu akcionáři mohlo vzniknout právo na vypořádací podíl. Předestřená krkolomná konstrukce nemá však jiný účel než udržet výkladovou racionalitu dikce § 318 odst. 4 zákona o přeměnách.

U rozdělení odštěpením podle § 243 písm. d) zákona o přeměnách se dostaneme k nerozpornému významu uvedeného výroku zákona snadněji než v předchozím případě. Také zde můžeme použít pomocné výkladové konstrukce fiktivního rozdělení výchozí společnosti na část, která si ponechává původní právní subjektivitu a provedením přeměny nezaniká a část nebo části (fiktivní samostatné právní subjekty) s vymezeným obchodním jměním, které v důsledku této přeměny přejde na příslušnou jednu, případně na více nástupnických společností, a to opět právní procedurou fúze. V rámci těchto fúzí pak mohou být splněny podmínky pro vznik práva na vystoupení a vypořádací podíl. Dotyčný akcionář však vystupuje a jeho účast tím zaniká pouze v té fiktivní části rozdělené výchozí společnosti, jejíž obchodní jmění přejde na nástupnickou společnost s právní formou společnosti s ručením omezeným. Není žádný důvod, proč by měla zanikat jeho účast ve zbytkové části nezanikající rozdělované společnosti. V tomto smyslu je tedy uvedený výrok zákona o nezanikající účasti akcionáře vystoupivšího z rozdělované společnosti nerozporný.

V předchozím výkladu, věnovaném vystoupení akcionáře ze zanikající společnosti při fúzi bylo ukázáno rozborem § 163 odst. 2 zákona o přeměnách, že vystoupivšímu akcionáři sice vznikne účast na nástupnické společnosti s ručením omezeným, avšak obchodní podíl, který tuto účast představuje, současně přejde na nástupnickou společnost. Tato konstrukce, která je nezbytná vzhledem ke koncepci fúzí u společností s ručením omezeným však byla v právní úpravě rozdělení opuštěna, když zákon v § 318 odst. 4 zákona o přeměnách výslovně uvádí, že účast vystupujícího akcionáře v nástupnické společnosti s ručením omezeným nevznikne.

Ještě problematičtější odlišností je formulace vypořádacího podílu, jehož výše se podle § 318 odst. 4 zákona o přeměnách stanoví jako kupní cena za obchodní podíl, který by akcionář podle projektu získal na nástupnické společnosti s ručením omezeným. Zde nám přichystal zákonodárce další nemilé překvapení. Místo aby pro stejnou věc použil stejné právní úpravy jako u fúze, použil koncepci neodůvodněně odchylnou a navíc vadnou. Vypořádací podíl přísluší vystoupivšímu akcionáři náhradou za účast, která mu zanikla ve společnosti, v níž byl akcionářem, nikoliv v nástupnické společnosti, v níž mu účast podle § 318 odst. 4 zákona o přeměnách ani nevznikne. Vypořádací podíl je správné určit způsobem léta upraveným v obchodním zákoníku, v již jednou citovaném § 61 odst. 2, který zní: "Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, pokud společenská smlouva nestanoví, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ...". Specifičnost právních přeměn nevyžaduje na této koncepci nic měnit, snad vyjma stanovení výše vypořádacího podílu k rozhodnému dni, což však zákon také nečiní. Pro srovnání připomeňme správnější formulaci způsobu stanovení výše vypořádacího podílu použitou zákonodárcem u fúze. Zde se v § 164 odst. 2 zákona o přeměnách stanoví: "Výše vypořádacího podílu se stanoví jako souhrnná kupní cena za všechny akcionářem vlastněné akcie", tedy podíly v zanikající společnosti.

V souvislosti s oceňováním jmění zúčastněných společností s ručením omezeným a akciové společnosti podle § 73 a násl. zákona o přeměnách je namístě poukázat na ne zcela správné používání pojmů čistý obchodní majetek a obchodní jmění v zákoně o přeměnách, a to přesto, že byly obchodním zákoníkem zavedeny již dávno. Podle významu § 73 zákona o přeměnách jsou zanikající společnosti povinny ocenit své (obchodní) jmění v případech, kdy v důsledku přechodu tohoto jmění na nástupnickou společnost dochází ke zvýšení jejího základního kapitálu, nebo je tímto jměním základní kapitál vytvářen, jako v případě fúze splynutím. Jmění je oceněno znaleckým posudkem vypracovaným znalcem jmenovaným soudem za podmínek stanovených v § 28 až § 32 zákona o přeměnách. Podle § 75 písm. c) zákona o přeměnách pak musí znalecký posudek obsahovat mj. též částku, na kterou se jmění společnosti oceňuje.

Základní kapitál nástupnické společnosti však může být, v souvislosti s přechodem jmění, zvýšen nejvýše o hodnotu čistého obchodního majetku, tj. obchodního majetku, který je součástí přecházejícího jmění, po odečtení závazků, které jsou součástí přecházejícího jmění. V tomto smyslu je formulován jak § 98 odst. 2 zákona o přeměnách, upravující výši nových vkladů do základního kapitálu nástupnické společnosti, tak § 103 odst. 3 zákona o přeměnách, upravující počet akcií, které lze vydat pro akcionáře zanikajících společností. Naproti tomu je v § 90 odst. 2 zákona o přeměnách uvedeno chybně, že vklady společníků do základního kapitálu, pocházející ze jmění přecházejícího na nástupnickou společnost, lze zvýšit do částky odpovídající ocenění jmění zanikající společnosti, vyplývající z posudku znalce.

Z výše uvedeného vyplývá, že znalec v posudku sice oceňuje obchodní jmění zanikající společnosti, avšak pro správnou aplikaci výše zmíněných ustanovení je nutné, aby vyčíslil hodnotu čistého obchodního majetku (podrobněji dále).

K zodpovězení této otázky je nutné se podrobněji vrátit k výkladu § 73 odst. 1 zákona o přeměnách, stanovícímu případy povinného ocenění obchodního jmění, resp. čistého obchodního majetku zanikajících společností ve vazbě na vydání nových akcií pro společníky zanikající společnosti, nebo přiznání vkladu a s ním spojeného obchodního podílu na nástupnické společnosti. Toto ustanovení je nutné vykládat nikoliv doslovně, ale v souladu s jeho účelem, který je dán způsoby jeho následného použití v § 90 odst. 2, § 98 odst. 2, § 103 odst. 3 a § 105 zákona o přeměnách. Tímto účelem je zabránit, aby byly vydány akcie pro akcionáře zanikající společnosti ve vyšší jmenovité hodnotě, než která odpovídá hodnotě čistého obchodního majetku dané zanikající společnosti, což je mimo jiné odrazem zásady poctivého a věrného účetního zobrazení hodnoty základního kapitálu a ochrany věřitelů. Jediný možný smysl doslovného výkladu uvedeného ustanovení je ochrana společníků zanikajících a nástupnické společnosti, ve smyslu zachování jejich podílu na čistém obchodním majetku před i po fúzi.

K této ochraně však slouží ustanovení o stanovení vhodného a odůvodněného výměnného poměru, způsobu jeho znaleckého přezkoumání a práva na dorovnání. Povinnost ocenění obchodního jmění v případě vydání nových akcií by však k takové ochraně ve všech případech nevedla. Takovým případem je situace, kdy se za účelem výměny podílů použijí vlastní podíly v majetku nástupnické společnosti. Zde však nejde o vydání nových akcií a tudíž by se, podle doslovného výkladu § 73 odst. 1 zákona o přeměnách jmění zanikající společnosti, jejímž společníkům byly tyto akcie vydány, neoceňovalo, přesto, že touto výměnou mohou být společníci zanikající společnosti také poškozeni.

Vzhledem k účelu ocenění podle § 73 odst. 1 zákona o přeměnách, jímž je zajištění poctivého a věrného účetního zobrazení hodnoty základního kapitálu a tím i ochrany věřitelů, je tedy podstatné nikoliv to, zda mají být pro společníky zanikajících společností vydávány nové podíly (akcie), ale zda je v této souvislosti zvyšován základní kapitál nástupnické společnosti.

Proto je za vydání nových akcií, vedoucích ke vzniku povinnosti ocenit čistý obchodní majetek zanikajících společností nutné považovat i zvýšení jmenovité hodnoty stávajících akcií nástupnické společnosti v důsledku fúze společností, na níž se tytéž osoby podílejí ve stejném poměru (viz dále komentář k § 98 a § 135 zákona o přeměnách). Zde sice k žádným výměnám podílů nedochází, ale povinnost ocenit čistý obchodní majetek zanikající společnosti vzniká z důvodu jeho použití pro zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti.

Tento názor lze podpořit i rozsudkem Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 Cmo 460/2003, ze dne 2. září 2004, publikovaném v Právních rozhledech č. 24/2004, str. 915. V tomto rozsudku soud podal výklad dnes již neplatného § 69a odst. 6 obchodního zákoníku, jehož obsah byl však beze změny významu převzat § 73 odst. 1 zákona o přeměnách.

V tomto rozhodnutí Vrchní soud v Praze mj. uvedl, že: "Za vznik nových obchodních podílů u nástupnické společnosti v případě fúze dvou společností s ručením omezeným ve smyslu § 69 odst. 6 obchodního zákoníku je třeba považovat i případ, kdy má být zvýšen vklad jediného společníka fúzujících společností v nástupnické společnosti, byť nominální výše jeho obchodního podílu v nástupnické společnosti se nemění. Společnost s ručením omezeným je v rámci fúze coby zanikající společnost povinna nechat ocenit své jmění i v případě, že se stejné osoby podílejí ve stejném poměru jak na společnosti zanikající, tak na společnosti nástupnické, pokud se v důsledku fúze zvyšuje základní kapitál nástupnické společnosti s ručením omezeným zvýšením vkladu do základního kapitálu."

Podle § 98 odst. 1 zákona o přeměnách lze při výše uvedeném typu fúze, při němž se nevyměňují podíly, zvýšit výši vkladu do základního kapitálu nástupnické společnosti. Následující odst. 2 pak rozlišuje nové vklady a částky zvýšení dosavadních vkladů společníků zanikající společnosti do základního kapitálu nástupnické společnosti a omezuje jejich celkovou výši hodnotou čistého obchodního majetku zanikající společnosti. Smyslem těchto ustanovení, navazujících na obecný § 90 zákona o přeměnách, je sdělit, že lze zvýšit výši vkladu do základního kapitálu nástupnické společnosti i v tomto speciálním případě a potvrdit, že platí stejná omezení pro zvýšení takových vkladů, jako v případě ostatních typů fúzí společností s ručením omezeným, pro které však obecné pravidlo tohoto obsahu není explicitně vymezeno.12) Pro uvedený způsob zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti se na základě § 90 odst. 2 zákona o přeměnách nepoužijí příslušná ustanovení obchodního zákoníku o zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů, což je pro zvyšování výše vkladů dosavadních společníků nástupnické společnosti nařízeno § 90 odst. 1 zákona o přeměnách.

Pokud je na fúzi zúčastněna více než jedna zanikající společnost, může se stát, že jmění, resp. čistý obchodní majetek některých zanikajících společností se oceňovat bude a jiných nikoliv. K oceňování zúčastněné zanikající společnosti, v souladu s uvedeným teleologickým výkladem § 73 zákona o přeměnách nedochází, pokud:

a) jsou jejími společníky pouze osoby, kterým se jejich podíly nevyměňují (např. pokud je jediným společníkem nástupnická společnost);

b) se společníkům jejich podíly vyměňují, ale jsou k tomuto účelu použity vlastní podíly nástupnické společnosti, nebo

c) se podíly pro výměnu získají snížením jmenovité hodnoty původních akcií nástupnické společnosti (viz níže komentář o tzv. "jinak nových" akciích).

Body a, b je dále nutné doplnit o podmínku, že se jmění, resp. čistý obchodní majetek dané zanikající společnosti nepoužije ke zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti.

Podle striktního jazykového výkladu § 73 zákona o přeměnách by se jmění, resp. čistý obchodní majetek dané zanikající společnosti neoceňovalo, bez ohledu na výše uvedenou dodatečnou podmínku. Striktní jazykový výklad totiž váže povinnost oceňovat jmění pouze té zanikající společnosti, jejímž společníkům jsou vydány nové akcie, nebo přiznány nové vklady. Tím je však zcela pominut případ, kdy se nové akcie vydávají společníkům některé zanikající společnosti, ale z čistého obchodního majetku jiné zanikající společnosti. Zde je další mezera § 73 zákona o přeměnách, která by podle mého názoru měla být překlenuta teleologickým výkladem, v rozporu s doslovným zněním textu zákona.

Jak již bylo odůvodněno v odstavci "Způsob, jakým dochází k výměně podílů", nelze považovat změnu (snížení) jmenovité hodnoty akcií zanikající společnosti za účelem výměny podílů společníkům zanikajících společností za vydání nových akcií ve smyslu § 73 zákona o přeměnách. Protože v tomto případě dochází pouze ke změně akcií, aniž by tím byla dotčena výše základního kapitálu nástupnické společnosti, není potřeba oceňovat jmění zanikající společnosti, jejímž společníkům byly tímto způsobem vyměněny podíly.

Na druhou stranu, pokud k výměně podílů nedochází, ale v důsledku fúze je zvýšen základní kapitál nástupnické společnosti z čistého obchodního majetku některé ze zanikajících společností, je nutné takový případ považovat za vydání nových akcií ve smyslu § 73 zákona o přeměnách. Je tomu tak i tehdy, pokud by byl základní kapitál nástupnické společnosti zvýšen změnou (zvýšením) jmenovité hodnoty akcií nástupnické společnosti.

V tomto případě tedy nejde pouze o změnu akcií, ale vzhledem k tomu, že důsledkem zvýšení jmenovité hodnoty je zároveň zvýšení základního kapitálu, jde o nepřímé vydání nových akcií s povinností ocenit jmění, resp. čistý obchodní majetek zanikající společnosti, která byla zdrojem zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti.

Znalec sice oceňuje obchodní jmění příslušné zanikající společnosti, pro kterou je toto ocenění povinné, ale cílem znaleckého posudku je odhad tržní hodnoty čistého obchodního majetku, respektive vlastního kapitálu. Aby mohla být fúze správně zaúčtována, měl by znalecký posudek obsahovat vlastně dvě ocenění.

Prvním je ocenění čistého obchodního majetku ve smyslu ocenění jednotlivých složek obchodního majetku a závazků, které se použije k přecenění jednotlivých položek aktiv na reálnou hodnotu (fair value) v zahajovací rozvaze nástupnické společnosti.

Druhým je ocenění vlastního kapitálu příslušné zanikající společnosti za účelem zjištění tržní hodnoty společnosti jako celku. Tržní hodnota není dána součtem přeceněných hodnot jednotlivých složek majetku po odečtení závazků, ale musí být zjištěna jinými znaleckými metodami. Vzniklý rozdíl mezi těmito oceněními je pak zaúčtován v zahajovací rozvaze nástupnické společnosti jako tzv. goodwill. Podle § 103 odst. 3 zákona o přeměnách lze pro akcionáře zanikajících společností vydat pouze tolik akcií ..., kolik podle posudku znalce odpovídá výši čistého obchodního majetku těchto společností. Také v tomto případě je správnější vycházet spíše z tržní hodnoty příslušné zanikající společnosti jako celku, tudíž vycházet z hodnoty jejího vlastního kapitálu.

Ocenění hodnoty zanikající společnosti jako celku je dále nezbytné pro vhodné a odůvodněné stanovení výměnného poměru. K tomu je ovšem nutné stejným způsobem odhadnout též tržní hodnotu nástupnické společnosti před fúzí. Tuto povinnost však zákon o přeměnách nestanovuje.

Ustanovení § 13 zákona o přeměnách stanoví: "Vyžaduje-li tento zákon ocenění jmění obchodní společnosti nebo družstva posudkem znalce, není to důvodem pro změnu ocenění v účetnictví obchodní společnosti nebo družstva, ledaže zvláštní právní předpis stanoví něco jiného."

Ze znění tohoto ustanovení nelze dovozovat, jak činilo dříve MF ČR,¹³⁾ že se znalcem oceněné obchodní jmění zanikajících společností, nepromítá do účetnictví zúčastněných účetních jednotek, ale slouží k vyčíslení podílů v nástupnické účetní jednotce.

Jak již bylo ukázáno, účelem § 73 zákona o přeměnách, kterým tento zákon vyžaduje ocenění jmění, není vyčíslení podílů v nástupnické účetní jednotce, ale ochrana věřitelů proti nepoctivému zvyšování základního kapitálu nástupnické společnosti, v rozporu s požadavkem na věrné účetní zobrazení jeho reálné hodnoty. Jde o identický účel, jaký zákonodárce sledoval při úpravě srovnatelné situace povinného znaleckého ocenění nepeněžitého vkladu podle § 59 odst. 3 obchodního zákoníku.

Zákaz změny ocenění, stanovený v § 13 zákona o přeměnách, nemůže dopadat na ocenění jmění zanikajících společností, přecházející na nástupnickou společnost, jelikož by pak nebylo možné zaúčtovat zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti o nové vklady (§ 89 odst. 1, § 90 odst. 2, § 98 odst. 2 zákona o přeměnách), resp. akcie (§ 103 odst. 3, § 105 zákona o přeměnách) vydané výměnou společníkům zanikajících společností. Toto zvýšení základního kapitálu je odvozeno a současně limitováno právě hodnotou čistého obchodního majetku zanikajících společností, dle ocenění znalcem podle § 73 zákona o přeměnách. Při zaúčtování ocenění jmění zanikajících společností také nedochází k žádné změně ocenění tohoto jmění v účetnictví nástupnické společnosti, jelikož předmětný majetek a závazky, vytvářející oceněné jmění, nebyl před fúzí součástí jmění nástupnické společnosti. Ocenění jmění zanikajících společností se tedy do účetnictví nástupnické společnosti bez pochyby promítne, nicméně způsob jeho zaúčtování, jakož i daňové účinky jsou dány zákonem o účetnictví a daňovými předpisy, zejména zákonem o dani z příjmu.

Dle § 27 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, se v případech, ve kterých zákon o přeměnách obchodních společností a družstev ukládá povinnost ocenění obchodního jmění při přeměně společnosti, majetek a závazky oceňují reálnou hodnotou k okamžiku ocenění podle § 24 odst. 2 písm. b). Dle článku 2.3 Českého účetního standardu pro podnikatele č. 011 - Operace s podnikem, pro účetní jednotky, které účtují podle vyhlášky č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,¹⁴⁾ platí, že: "Vyžaduje-li obchodní zákoník ocenění jmění, promítne se toto ocenění do konečných účetních závěrek zanikajících účetních jednotek sestavených ke dni předcházejícímu rozhodný den (ve smyslu § 27 odst. 3 zákona) a tím následně do zahajovací rozvahy nástupnické účetní jednotky, popřípadě nástupnických účetních jednotek."

Pro úplnost je nutné upozornit, že k promítnutí přecenění do účetnictví nástupnické společnosti sice dojde, ale v souladu s principem neutrality fúze, bez daňových účinků.

Poznámky:

¹⁾ Fúzí, u nichž mají zanikající a nástupnická společnost odlišnou právní formu.

²⁾ Jak uvidíme dále, stanovuje tento zákon něco jiného obecně v § 7 písm. b) zákona o přeměnách a v případě přeměny rozdělením v § 248 zákona o přeměnách.

³⁾ Odhlédněme zde od případu, kdyby byla hodnota čistého obchodního majetku přecházejícího na nástupnickou společnost záporná.

⁴⁾ Podle odst. 2.8. Českého účetního standardu pro podnikatele č. 11 - Operace s podnikem, se obchodní podíly a akcie vydané zúčastněnými zanikajícími účetními jednotkami v držení jiné zúčastněné účetní jednotky v zahajovací rozvaze vyloučí proti vlastnímu kapitálu v pořizovacích cenách.

⁵⁾ Společnost s ručením omezeným může nabýt své vlastní obchodní podíly následkem vyloučení společníka, zániku právnické osoby, která je společníkem a úmrtí společníka. Akciová společnost může nabývat vlastní akcie za podmínek stanovených v § 161a obchodního zákoníku.

⁶⁾ Na majetkových účtech krátkodobého finančního majetku budou vlastní podíly účtovány za předpokladu jejich očekávaného prodeje do jednoho roku. Jinak v majetku vykazovány nebudou a proúčtují se záporem proti vlastnímu kapitálu.

⁷⁾ Podle odst. 2.9. Českého účetního standardu pro podnikatele č. 11 - Operace s podnikem, se obchodní podíly nebo akcie vydané nástupnickou účetní jednotkou, v držení jiné zúčastněné účetní jednotky, vykážou v zahajovací rozvaze jako vlastní akcie v ocenění, ve kterém byly zachyceny v účetnictví jiné zúčastněné zanikající účetní jednotky.

⁸⁾ Podle Českého účetního standardu č. 11 - Operace s podnikem, čl. 2.7. : "Při přeměně společnosti jsou v zahajovací rozvaze vyloučeny vzájemné pohledávky a závazky zúčastněných účetních jednotek. O případné rozdíly vzniklé vyloučením vzájemných pohledávek a závazků se upraví vlastní kapitál (příslušné účty účtové skupiny 42 - Rezervní fondy, nedělitelný fond a ostatní fondy ze zisku a převedené výsledky hospodaření určené pro účtování o nerozděleném zisku nebo neuhrazené ztrátě minulých let) v zahajovací rozvaze."

⁹⁾Rozdíl se však nevyúčtuje jak je uvedeno výše ve standardu, ale podle novely vyhlášky č. 500/2002 Sb., publikované pod č. 469/2008 Sb., ve prospěch nově zavedené položky kapitálových fondů A.II.5 - Rozdíly z přeměn společností (§ 14a) a souvztažně do výnosů.

¹⁰⁾ Pokud nástupnická společnost nepoužije své vlastní podíly k výměně za podíly v zanikajících společnostech, uplatní se § 120/1 obchodního zákoníku, který stanoví, že jestliže společnost nabude svých vlastních obchodních podílů, je povinna vlastní podíly převést na jiného společníka nebo na třetí osobu, a to na základě rozhodnutí valné hromady. Pokud tak neučiní do 6 měsíců od nabytí vlastních podílů (tedy od zápisu fúze do obchodního rejstříku), rozhodne valná hromada (§ 113/6 obchodního zákoníku) pod sankcí zrušení společnosti rozhodnutím soudu, buď o snížení základního kapitálu o hodnotu vkladu, odpovídající vlastnímu podílu v majetku nástupnické společnosti, nebo o převzetí uvedeného podílu společníky nástupnické společnosti, v poměru jejich obchodních podílů. U akciové společnosti se použije analogický postup podle 161b/3 obchodního zákoníku.

¹¹⁾ V případě přeshraničních fúzí, podle § 68/1 obchodního zákoníku, zaniká zúčastněná společnost dnem zápisu přeshraniční fúze do obchodního rejstříku (českého) nebo do zahraničního obchodního rejstříku a nemá tedy již žádné jmění ani podíly, které by bylo možné vyměňovat. V ostatních případech však platí obecné pravidlo, že společnost zaniká až ke dni výmazu z obchodního rejstříku, přičemž tento den se nutně nemusí krýt s dnem zápisu vnitrostátní fúze do obchodního rejstříku.

¹²⁾ Pro fúze akciových společností je uvedené obecné pravidlo výslovně stanoveno v § 103 odst. 3 zákona o přeměnách.

¹³⁾ Viz Opatření Ministerstva financí ČR, kterým se stanoví postupy účtování některých případů vyplývajících z novely obchodního zákoníku pro účetní jednotky účtující podle Účtové osnovy a postupů účtování pro podnikatele, č. j. 281/19 863/2001, čl. 1.2 bod 3.

¹⁴⁾ Původní vydání ve Finančním zpravodaji 11- 12/1/2003 jako bod 48., tiskové opravy ve Finančním zpravodaji 2- 3/2004 jako bod 17 (č. j. 281/10 565/2004).

Michal Donné
senior konzultant společnosti APOGEO Tax, a.s.,
doktorand na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze