Pracovní smlouva

JUDr. Martin Tomek

Pracovní smlouva je dvoustranný právní úkon, na jehož základě vzniká nejčastěji pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

1. Způsobilost zaměstnanců A zaměstnavatelů K uzavírání pracovní smlouvy

Způsobilost fyzických osob jako zaměstnanců uzavírat pracovní smlouvy vzniká dnem, kdy fyzická osoba dosáhne věku patnácti let.¹⁾ Jako den nástupu do práce však nesmí být sjednán den, který by předcházel dni, kdy fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku.²⁾ Zaměstnavatelem může být fyzická osoba (jak podnikatel, tak i fyzická osoba zaměstnávající zaměstnance pro osobní potřebu) nebo právnická osoba,³⁾ za kterou právní úkony činí statutární orgán. Kdo je u jednotlivých právnických osob statutárním orgánem, stanoví právní předpis. U typických zaměstnavatelů - obchodních společností (např. společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost) - je tímto předpisem obchodní zákoník. Pokud je účastníkem pracovněprávních vztahů Česká republika, tak se považuje za právnickou osobu a jedná za ni příslušná organizační složka státu.

Výběr zaměstnance z hlediska kvalifikace nebo požadavků na něho kladených je v působnosti zaměstnavatele (pokud zvláštní právní předpis, zejména u některých zaměstnanců České republiky, nestanoví jiný postup). Zákoník práce neupravuje postup pro obsazování pracovních míst na základě výběrového řízení, zaměstnavatel však přesto musí při výběru zaměstnance určitá pravidla respektovat - nesmí při obsazování pracovních míst postupovat diskriminačně a nesmí od uchazečů o zaměstnání vyžadovat údaje, které bezprostředně nesouvisejí s uzavřením pracovní smlouvy.

Ještě před uzavřením pracovní smlouvy by měl zaměstnavatel budoucího zaměstnance seznámit s právy a povinnostmi vyplývajícími z pracovní smlouvy, s pracovními a mzdovými podmínkami, případně by měl zajistit vstupní lékařskou prohlídku zaměstnance, je-li pro výkon stanovené práce potřebná.

Zaměstnavatel s uchazečem o zaměstnání může uzavřít i smlouvu o smlouvě budoucí o povinnosti uzavřít pracovní smlouvu v budoucnu,⁴⁾ jejíž podstatné náležitosti musejí být dohodnuty již ve smlouvě o smlouvě budoucí. Praktičnost takového kroku je ovšem sporná, když je na místě pochybovat o možnosti zaměstnavatele vynutit si nahrazení souhlasu zaměstnance proti jeho vůli soudním rozhodnutím poté, co si zaměstnanec svůj postoj k budoucímu závazku uzavřít pracovní smlouvu rozmyslí. Nahrazení souhlasu zaměstnance soudem a vynucení vzniku pracovního poměru s takovým zaměstnancem by zřejmě bylo v rozporu se základními zásadami pracovního práva.⁵⁾ Zaměstnavatel by se však po uchazeči o zaměstnání, který porušil svůj závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí a neuzavřel se zaměstnavatelem pracovní smlouvu, mohl úspěšně domáhat případné náhrady škody, která mu jednáním uchazeče o zaměstnání prokazatelně vznikla.

Pracovní smlouva, stejně jako další právní úkony v pracovněprávních vztazích, se podle § 18 zákoníku práce řídí úpravou právních úkonů v občanském zákoníku včetně úpravy návrhu, přijetí a odvolání právního úkonu, odstoupení od smlouvy, podmínek právního úkonu apod.⁶⁾

Pracovní smlouvu je nezbytné uzavřít písemně ještě před nástupem zaměstnance do práce, nejpozději v den vzniku pracovního poměru, ale ještě před započetím výkonu práce zaměstnancem. Platná je i ústně sjednaná pracovní smlouva, i když v takovém případě se zaměstnavatel dopouští porušení povinnosti stanovené zákoníkem práce (§ 34 odst. 3 zákoníku práce).

2. Nezbytné náležitosti pracovní smlouvy

Nezbytné náležitosti pracovní smlouvy jsou vyjmenovány v § 34 odst. 1 zákoníku práce a patří mezi ně druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce.

DRUH PRÁCE

Druh práce vymezuje okruh pracovních úkolů, které je zaměstnanec podle pokynů zaměstnavatele povinen vykonávat osobně. Až na určité výjimky, které souvisejí se změnou pracovního poměru (§ 41 zákoníku práce), není zaměstnanec povinen konat práce jiného druhu než uvedeného v pracovní smlouvě. Zaměstnavatel má obvykle zájem vymezit druh práce široce, aby nebyl limitován v okruhu práce přidělované zaměstnanci. Příliš široké vymezení druhu práce by však pracovní smlouvu učinilo neplatnou. Účastníkům pracovněprávního vztahu na druhou stranu nic nebrání sjednat druh práce alternativně (např. zaměstnanec bude vykonávat práci spočívající v řízení autobusu a v době, kdy řídit nebude, se bude věnovat údržbě a opravám autobusu).

Bližší popis pracovních úkolů je v rámci sjednaného druhu práce obvykle jednostranně stanoven zaměstnavatelem v pracovní náplni.

MÍSTO VÝKONU PRÁCE

Místo výkonu práce zaměstnance lze sjednat přímo - určením konkrétní adresy, kde bude zaměstnanec pro zaměstnavatele práci vykonávat (např. "prodejna zaměstnavatele na Gočárově tř. 560 v Hradci Králové"). Takové ujednání však nebude praktické vzhledem k častým změnám, ke kterým u mnohých zaměstnavatelů dochází a které v době uzavření pracovní smlouvy nejsou ani jedné smluvní straně známy. Lze si pak představit, že místo výkonu práce bude sjednáno široce jako např. "všechna pracoviště zaměstnavatele na území ...".

Místo výkonu práce je důležité i z hlediska cestovních náhrad poskytovaných zaměstnanci při pracovních cestách (§ 156 a násl. zákoníku práce). Není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, tak se za něj považuje právě místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Pokud je však místo výkonu práce v pracovní smlouvě sjednáno šíře než jedna obec, je pravidelným pracovištěm zaměstnance pro účely cestovních náhrad obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance (§ 34 odst. 2 zákoníku práce).

DEN NÁSTUPU PRÁCE

Dnem nástupu do práce, který je další nezbytnou náležitostí pracovní smlouvy, vzniká pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Třebaže tomu tak často nebývá, mezi dnem uzavření pracovní smlouvy a dnem nástupu zaměstnance do práce může uplynout poměrně dlouhá doba. Jako den nástupu do práce může být sjednáno přesné datum, případně takový den může být dohodnut jiným způsobem. Pokud by zaměstnanec ve sjednaný den do práce nenastoupil, aniž by mu v tom bránila překážka v práci, anebo by zaměstnavatele do týdne o takové překážce neuvědomil, mohl by zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.

Sjednáním nezbytných náležitostí pracovní smlouvy stanovených zákonem se samozřejmě obsah pracovní smlouvy nevyčerpává. Smluvní strany mohou (a obvykle tak činí) v pracovní smlouvě dohodnout další podmínky pracovního poměru (fakultativní náležitosti).

3. Obvyklé součásti pracovní smlouvy

SJEDNÁNÍ DOBY TRVÁNÍ PRACOVNÍHO POMĚRU

Obvyklou součástí pracovní smlouvy bývá sjednání doby trvání pracovního poměru. Zákoník práce dává přednost sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou,⁷⁾ ale smluvní strany mají možnost uzavřít pracovní poměr i na dobu určitou, která může být vymezena uvedením časového období (dny, týdny, měsíce, léta), dobou trvání určitých prací, ale i jinými, konkrétními, datem neohraničenými, ale objektivně zjistitelnými skutečnostmi, o kterých účastníci pracovní smlouvy při jejím uzavírání nemusejí mít jistotu, kdy nastanou (např. pracovní smlouva uzavřená na dobu určitou po dobu trvání rodičovské dovolené zaměstnankyně XY, při zastupování po dobu nemoci určitého zaměstnance atd.). Novelou zákoníku práce provedenou s účinností od 1. 3. 2004 zákonem č. 46/2004 Sb. se podstatně změnila zákonná úprava podmínek pro uzavření pracovního poměru na dobu určitou. Jejím cílem bylo vyřešit problémy spojené se sjednáváním a opakováním pracovních poměrů na dobu určitou (tzv. řetězení pracovních poměrů) tak, aby jednak umožnila zaměstnavatelům využívat pracovní smlouvy na dobu určitou s ohledem na specifické odvětvové požadavky, ale přitom zabránila jejich bezdůvodnému opakování (řetězení pracovních poměrů na dobu určitou).

Novela harmonizovala českou právní úpravu se směrnicí Rady č. 1999/70/ES, o pracovních smlouvách na dobu určitou. Nově je tedy stanovena maximální celková doba trvání na sebe navazujících pracovních poměrů na dobu určitou, a to nejvýše dva roky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň šest měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží (§ 39 odst. 2 zákoníku práce). Z tohoto pravidla existují výjimky stanovené v § 39 odst. 3 a 4 zákoníku práce, kdy dochází k pracovnímu poměru na dobu určitou:

- podle zvláštního právního předpisu nebo kdy zvláštní právní předpis stanoví pracovní poměr na dobu určitou jako podmínku pro vznik dalších práv (až do konce roku 2009 je to typické pro pracovní poměry pracujících důchodců),⁸⁾

- z důvodu náhrady dočasně nepřítomného zaměstnance na dobu překážek v práci na straně zaměstnance (např. při mateřské a rodičovské dovolené, dlouhodobé nemoci atd.),

- jsou-li dány vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, kterou má zaměstnanec vykonávat za podmínky, že v písemné dohodě zaměstnavatele s odborovou organizací budou tyto důvody blíže vymezeny.⁹⁾

UJEDNÁNÍ O MZDĚ

Ujednání o mzdě, ačkoli je mzda hlavním motivačním faktorem, pro který většina lidí vstupuje do pracovního poměru, není podstatnou náležitostí pracovní smlouvy.

Podle § 113 odst. 1 zákoníku práce však lze podmínky pro poskytování mezd upravit ujednáním (např. právě v pracovní, ale i kolektivní nebo jiné smlouvě), případně jednostranným opatřením zaměstnavatele (vnitřním předpisem nebo mzdovým výměrem). Smluvním stranám proto nic nebrání sjednat mzdu a vymezit její nárokové a nenárokové složky přímo v pracovní smlouvě.

ZKUŠEBNÍ DOBA

Další obvyklou (nikoli však povinnou) součástí pracovní smlouvy bývá ujednání o zkušební době, která musí být sjednána písemně (jinak je neplatná), nejpozději v den nástupu do práce.

Zkušební doba nesmí být delší než tři měsíce po sobě jdoucí od vzniku pracovního poměru a pokud je sjednána zkušební doba kratší (třeba na čtrnáct dní, dva měsíce apod.), tak již nesmí být dodatečně prodlužována.¹⁰⁾

PRACOVNÍ CESTY A PRACOVNÍ POHOTOVOST

Pokud zaměstnavatel zamýšlí vysílat zaměstnance na pracovní cesty, může tak učinit jen na základě dohody se zaměstnancem (§ 42 odst. 1 zákoníku práce). Totéž platí i pro pracovní pohotovost (§ 95 odst. 1 zákoníku práce). Takové dohody je vhodné zakomponovat přímo do pracovní smlouvy, aby se předešlo pozdějším nedorozuměním mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

PRÁVA A POVINNOSTI Z PRACOVNÍHO POMĚRU

Zákoník práce v § 37 stanoví zaměstnavateli povinnost nejpozději do jednoho měsíce¹¹⁾ od vzniku pracovního poměru zaměstnance písemně informovat o některých právech a povinnostech z pracovního poměru. Tato informační povinnost vyplývá ze směrnice Rady 91/553/EHS. Z hlediska zaměstnavatele je praktické tyto informace včlenit již do pracovní smlouvy, aby vedle dalších povinností souvisejících se vznikem pracovního poměru nebyl administrativně zatěžován ještě zákonem danou informační povinností ve vztahu k zaměstnanci.

Nicméně v pracovní smlouvě je nutno rozlišovat jednostrannou povahu těchto informací poskytnutých zaměstnavatelem od dvoustranných ujednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Poskytnuté informace musejí podle § 37 zákoníku práce obsahovat:

- jméno, případně jména a příjmení zaměstnance a název a sídlo (v případě fyzické osoby jméno, příjmení a adresu) zaměstnavatele,

- bližší označení druhu a místa výkonu práce,

- údaj o délce dovolené, případně uvedení způsobu určování dovolené,¹²⁾

- údaj o výpovědních dobách,¹³⁾

- údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení,¹⁴⁾

- údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu,

- údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky zaměstnance, a označení účastníků těchto kolektivních smluv.

Další povinnosti se týkají zaměstnavatele, který zaměstnance hodlá vysílat k výkonu práce na území jiného státu (§ 37 odst. 2 zákoníku práce).¹⁵⁾

Poznámky:

¹⁾ Pracovní smlouvu může fyzická osoba jako zaměstnanec uzavřít již v 0:00 hodin dne, který se číselným označením a měsícem shoduje se dnem, kdy se fyzická osoba před patnácti lety narodila.

²⁾ Pokud se např. fyzická osoba narodila 30. 5. 1994 a povinnou školní docházku má ukončit až 30. 6. 2010, tak mohla uzavřít pracovní smlouvu již 30. 5. 2009, kdy jí bylo patnáct let, ale den nástupu do práce může být sjednán nejdříve dnem 30. 6. 2010.

³⁾ Právní postavení zaměstnavatelů, kteří jsou právnickými osobami, se podle § 8 zákoníku práce řídí § 18 a násl. občanského zákoníku.

⁴⁾ Srovnej § 18 zákoníku práce, který výslovně odkazuje mj. i na § 50a občanského zákoníku o smlouvě o smlouvě budoucí.

⁵⁾ Blíže o této problematice viz Štefko, M.: Otazníky kolem smlouvy o smlouvě budoucí a smlouvy přípravné v pracovněprávních vztazích, Práce a mzda, 2009, číslo 7, str. 17-21.

⁶⁾ Pracovní smlouva musí být učiněna zejména svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, nesmí svým obsahem nebo účelem odporovat zákonu nebo jej obcházet anebo se příčit dobrým mravům.

⁷⁾ Podle § 39 odst. 1 zákoníku práce trvá pracovní poměr po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání.

⁸⁾ Zákon č. 306/2008 Sb. v tomto směru novelizuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a ruší podmínku stanovenou pro nárok na výplatu starobního důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti, která zatím spočívá v povinnosti sjednat pracovněprávní vztah na dobu nejdéle jednoho roku. Tato pracovněprávní podmínka působí v oblasti důchodového pojištění nesystémově, žádný problém důchodového pojištění neřeší a naopak z administrativního hlediska představuje komplikaci. Navíc stejně jako ve většině dalších členských států Evropské unie je i v České republice zřetelná tendence motivovat zaměstnance a zaměstnavatele k většímu využívání starších osob na trhu práce v souvislosti s řešením problému stárnutí populace.

⁹⁾ Písemnou dohodu s odborovou organizací je možné nahradit vnitřním předpisem, pokud u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace.

¹⁰⁾ Více o zrušení pracovního poměru ve zkušební době viz Tomek, M.: Dohoda o skončení pracovního poměru a zrušení pracovního poměru ve zkušební době, Právní rádce, 2009, číslo 3, str. 66-70.

¹¹⁾ Informační povinnost se nevztahuje na pracovní poměr kratší než jeden měsíc.

¹²⁾ Tato informace může být nahrazena odkazem na právní předpis, kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis zaměstnavatele.

¹³⁾ Tato informace může být nahrazena odkazem na právní předpis, kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis zaměstnavatele.

¹⁴⁾ Tato informace může být nahrazena odkazem na právní předpis, kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis zaměstnavatele.

¹⁵⁾ Informace se týká předpokládané doby trvání vyslání a měny, ve které bude vyplácena mzda.

Martin Tomek
soudce, Okresní soud v Pardubicích

4. Vzor-Pracovní smlouva

PRACOVNÍ SMLOUVA

CYKLOMAXIM, s.r.o.

se sídlem Pospíšilova 544, 500 03 Hradec Králové 3,

zastoupený Petrem Syrovým, jednatelem,

IČ: 281 325 66,

bankovní spojení: Komerční banka, a.s., pobočka Hradec Králové, č. účtu.....,

a

bytem Nerudova 910, 500 02 Hradec Králové 2,

bankovní spojení: Komerční banka, a.s., pobočka Hradec Králové, č. účtu.....,

na straně druhé,

uzavírají tuto

pracovní smlouvu:

1. Pan Ludvík Novák nastoupí do práce dnem 1. 9. 2009 a bude vykonávat práci

prodavače - opraváře jízdních kol (druh práce).

2. Místem výkonu práce bude prodejna zaměstnavatele na adrese Hradec Králové, Gočárova 560, případně další prodejny zaměstnavatele v Královéhradeckém kraji.

3. Za pravidelné pracoviště zaměstnance se pro účely cestovních náhrad považuje Hradec Králové.

4. Pracovní poměr se sjednává na dobu neurčitou.

5. Zkušební doba se sjednává na tři měsíce.

6. Mzda zaměstnance je stanovena v souladu se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce a jeho prováděcími předpisy. Mzda je splatná vždy do patnáctého dne následujícího měsíce po výkonu práce na bankovní účet zaměstnance, který zaměstnavateli oznámí. Bližší údaje o mzdě budou součástí mzdového výměru, který zaměstnanec od zaměstnavatele obdrží samostatně.

7. Zaměstnancův nárok na dovolenou vyplývá z § 211 a násl. zákoníku práce.

8. Výpovědní dobu upravuje § 51 zákoníku práce.

9. Stanovení týdenní pracovní doby a její rozvržení upravují § 79 a § 81 až § 85 zákoníku práce. Bližší úprava rozvržení pracovní doby pro jednotlivé zaměstnance bude zaměstnavatelem stanovena před začátkem každého kalendářního měsíce.

10. Zaměstnavatel je oprávněn vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu (§ 42 odst. 1 a 2 zákoníku práce).

11. Zaměstnanec byl před uzavřením pracovní smlouvy seznámen s právy a povinnostmi a s pracovními a mzdovými podmínkami. Ode dne vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu, vytvářet podmínky pro úspěšné plnění pracovních úkolů a dodržovat ostatní podmínky stanovené právními předpisy a pracovní smlouvou.

12. Zaměstnanec je podle pokynů zaměstnavatele povinen konat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době a dodržovat další povinnosti stanovené § 301 a násl. zákoníku práce.

13. Zaměstnanec souhlasí s nařízením pracovní pohotovosti dle zákoníku práce.

14. Zaměstnanec je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu zaměstnání a které v zájmu zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám.

15. Práva a povinnosti účastníků této smlouvy se řídí ustanoveními zákoníku práce a dalšími pracovněprávními předpisy.

16. Tato smlouva byla sepsána ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno převzal zaměstnavatel a druhé zaměstnanec.

V Hradci Králové dne 6. srpna 2009

...................................

zaměstnavatel  

...................................

zaměstnanec