JUDr. Filip Rigel

Vyhlašování místního referenda je sice postupem, na který se nevztahuje správní řád1) a nejde o správní řízení, nicméně jde nepochybně o proces ve veřejné správě, který je upraven normami (správního) práva a má svou specifickou úpravu zejména v zákoně o místním referendu.2) Soudní ochrana tohoto procesu je pak zakotvena v soudním řádu správním.3)

Místní referendum může vyhlásit pouze zastupitelstvo, jako vrcholný orgán obce (Čl. 101 odst. 1 Ústavy) s výlučnou pravomocí rozhodovat o vyhlášení místního referenda [§ 84 odst. 2 písm. j) zákona o obcích].4) Přesto rozeznáváme dvě cesty, jak lze k místnímu referendu dospět. Cesta zdola vede přes přípravný výbor a přes podpisovou akci, cesta shora je odvislá čistě od politické vůle zastupitelstva. Pro úplnost dodejme, že existuje ještě cesta třetí, a sice vyhlášení místního referenda soudem v případě, kdy zastupitelstvo nevyhoví řádnému návrhu přípravného výboru. Soudní rozhodnutí pak nahrazuje usnesení zastupitelstva.

Dosavadní praxe ukazuje, že ani jedna ze dvou standardních cest vyhlášení místního referenda není nikterak výjimečná a obě dvě tak mají své opodstatnění. Vyhlášení místního referenda pouze z rozhodnutí zastupitelstva, ta přece jen o poznání častější z obou cest, je legislativní novinkou, kterou podle dosavadních zkušeností můžeme pochválit. Toto novum je patrně hlavní příčinou zvýšení počtu místních referend oproti stavu podle předchozí právní úpravy.


1. Vyhlášení místního referenda rozhodnutím zastupitelstva

O vyhlášení místního referenda rozhoduje příslušné zastupitelstvo prostou většinou hlasů ze všech členů zastupitelstva. V usnesení o vyhlášení místního referenda musejí být uvedeny následující náležitosti:

- označení území, na němž se konání místního referenda navrhuje,

- znění navržené otázky (otázek),

- odůvodnění návrhu a

- odhad nákladů spojených s provedením místního referenda, s realizací přijatého rozhodnutí a způsob jejich úhrady z rozpočtu samosprávy.

Znění navržené otázky (lhostejno, zda se koná místní referendum z rozhodnutí zastupitelstva či na návrh přípravného výboru) přitom podléhá restrikci obsažené v § 8 odst. 3 zákona o místním referendu, který stanoví, že otázka navržená pro místní referendum musí být jednoznačně položena tak, aby na ni bylo možné odpovědět slovem ano nebo slovem ne. Pod jednoznačným zněním otázky se rozumí takové její znění, které nebude osoby oprávněné k hlasování dezinformovat, neumožní dvojí výklad, nebude zavádějící, nevyužije vícerých záporů, nebude sugestivní či kapciózní. Otázka nesmí být také alternativní či spojující více otázek do jedné. Každá otázka v sobě alternativu zahrnuje, ovšem nepřípustnou alternativou dle stávající právní úpravy rozumíme např. seřazení prioritních akcí obce cestou místního referenda (nelze odpovědět ano - ne). Výklad zákonem užívaného pojmu jednoznačný by v případě sporu rozhodoval soud.

Z hlediska běhu některých lhůt je mimořádně důležité stanovení okamžiku, kdy je místní referendum vyhlášeno. Za vyhlášení místního referenda se tedy považuje vyvěšení příslušného usnesení zastupitelstva na úřední desce (v případě statutárních měst a hl. m. Prahy na úředních deskách všech částí či obvodů) po dobu patnácti dnů (§ 14 zákona). Místní referendum se pak koná nejpozději do 90 dnů po dni vyhlášení, přičemž je podle § 15 zákona považován za den vyhlášení první den vyvěšení usnesení zastupitelstva na příslušné úřední desce.

Výše uvedená devadesátidenní lhůta bude za naplnění jistých okolností ex lege zkrácena. Platí totiž, že koná-li se místní referendum z rozhodnutí zastupitelstva, nesmí být den konání místního referenda stanoven tak, aby připadl do následujícího funkčního období zastupitelstva. To ale neplatí, pokud se místní referendum koná na návrh přípravného výboru.


2. Vyhlášení místního referenda na návrh přípravného výboru

Zatímco doposud jsme se zabývali situací, kdy zastupitelstvo referendum vyhlásit může, existují také podmínky, za jejichž naplnění zastupitelstvo referendum vyhlásit musí. To v případě, kdy zastupitelstvu podá návrh na konání místního referenda přípravný výbor a tento návrh je podpořen stanoveným počtem podpisů. Terminologicky je pak takové místní referendum spíše lidovou iniciativou. Rovněž z hlediska své podstaty jde o trochu jinou úpravu, místní referendum vyhlášené zastupitelstvem z podnětu přípravného výboru totiž neplní pouze funkci zjištění názoru lidí. Navíc se zde vynořuje i kontrolní mechanismus, ať jde o kontrolu, kterak zvrátit rozhodnutí, s nímž veřejnost nesouhlasí, nebo o zabránění korupci.5)

Přípravný výbor je jako iniciátor místního referenda tvořen přinejmenším třemi oprávněnými osobami. Protože tento orgán nedisponuje právní subjektivitou, je nutné ustanovit z jeho vlastních řad zmocněnce.6) Ten jedná jménem oprávněných osob sdružených v přípravném výboru. Úkony zmocněnce jsou podle § 9 odst. 3 zákona pro přípravný výbor závazné.

Oproti usnesení zastupitelstva o vyhlášení místního referenda z vlastního rozhodnutí musí návrh přípravného výboru obsahovat navíc takové náležitosti, které se týkají zmocněnce (postačí jeho označení z řad členů přípravného výboru) a členů přípravného výboru (jejich jména, příjmení, datum narození a místo, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu). Výše uvedený návrh musí být podpořen stanoveným počtem oprávněných osob. Tyto počty jsou podrobně upraveny v § 8 odst. 2 zákona.


3. Přezkoumání náležitostí návrhu přípravného výboru

Po úspěšné podpisové akci předloží přípravný výbor návrh s podpisovou listinou příslušnému obecnímu úřadu, úřadu městské části nebo městského obvodu (zákon utváří legislativní zkratku "obecní úřad") nebo magistrátu hlavního města Prahy či magistrátu územně členěného statutárního města (dále jen "magistrát statutárního města").

Příslušný úřad následně posoudí předložený návrh přípravného výboru ve lhůtě do patnácti dnů ode dne podání. Jestliže v návrhu přípravného výboru neshledá nedostatky, neprodleně po uplynutí této lhůty písemně vyrozumí zmocněnce. V opačném případě vyzve zmocněnce, aby nedostatky odstranil, a určí lhůtu, dokdy je tak nutno učinit. Tato lhůta nesmí být kratší než sedm dnů (§ 12 odst. 2 zákona). Současně s výzvou o odstranění vad vrátí obecní úřad (magistrát statutárního města) ve smyslu legislativní zkratky zmocněnci podle jeho potřeby návrh přípravného výboru, o tomto postupu učiní zápis a přiloží k němu kopii návrhu přípravného výboru.

Pokud obecní úřad nebo magistrát statutárního města ve smyslu legislativní zkratky neoznámí, že je návrh bezvadný, ani nevyzve k odstranění vad, platí po uplynutí k tomu určené třicetidenní lhůty nevyvratitelná právní domněnka,7) že návrh přípravného výboru nedostatky nemá. To poskytuje přípravnému výboru dobrou ochranu před nečinností orgánu veřejné moci.

Meritorní přezkoumání náležitostí návrhu přípravného výboru správním řízením není. Na doručování písemností se však podle § 12 odst. 5 zákona příslušná ustanovení správního řádu použijí. Vzhledem k tomu, že přípravný výbor není právnickou osobou a jeho jménem jedná zmocněnec, použijí se kromě obecných ustanovení o doručování též ustanovení o doručování fyzickým osobám. Zde již můžeme hovořit o právní fikci - a to v případě, že nastala některá z překážek při doručování (§ 24 správního řádu).


4. Usnesení zastupitelstva

Bezvadný návrh přípravného výboru pak předloží rada k projednání zastupitelstvu na jeho nejbližším zasedání. V obci, kde není zřízena rada, předloží návrh přípravného výboru zastupitelstvu starosta, neboť podle § 99 odst. 2 zákona o obcích je to právě on, kdo v takovém případě vykonává pravomoci rady.

Zastupitelstvo pak na svém nejbližším zasedání musí usnesením rozhodnout o tom, že:

- vyhlásí místní referendum, jestliže lze o navržené otázce referendum konat, zároveň stanoví den jeho konání (i zde je nutno místní referendum konat do devadesáti dnů po dni jeho vyhlášení, ovšem nestanoví-li přípravný výbor dobu pozdější),

- anebo že místní referendum nevyhlásí. To však lze jen tehdy, není-li možné o navržené otázce místní referendum konat.

Zastupitelstvo posuzuje pouze navrženou otázku. Nesouhlasím s názorem autorů T. Nahodila a T. Říčky,8) že je na zastupitelstvu, aby posoudilo i formální náležitosti návrhu přípravného výboru. Od toho tu je obecní úřad (resp. magistrát statutárního města) ve smyslu legislativní zkratky. Zastupitelstvo o takové věci hlasovat nemůže, na posuzování formálních náležitostí (zejména ověřování podpisů) nemá ani potřebné kapacity. Zjistí-li se přesto, že je v návrhu formální nedostatek, nebude již možné jej napravit, ani nebude z tohoto důvodu možné místní referendum nevyhlásit. Zastupitelstvo by mělo o návrhu hlasovat až po oznámení o bezvadnosti, které vydává obecní úřad (magistrát statutárního města) ve smyslu legislativní zkratky, nebo po marném uplynutí třicetidenní lhůty, kdy nastupuje nevyvratitelná domněnka o tom, že návrh vady neobsahuje.

Jestliže se hlasuje o více otázkách, z nichž nejsou všechny nepřípustné, pak tato okolnost sama o sobě nevylučuje konat místní referendum o otázkách, které netrpí vadami. V takovém případě by zastupitelstvo nebylo oprávněno nevyhlásit místní referendum jako celek, ale muselo by vyhlásit hlasování pouze o otázkách, které vyhovují požadavkům zákona. Otázku, o níž nelze konat místní referendum, již ale nelze dodatečně změnit či opravit. Je tomu tak proto, že je každá otázka unikátní a pouze k ní se vztahují podpisy oprávněných osob, takže si její změna vynutí i novou podpisovou akci.

Ať už je přijato jakékoliv usnesení (vyhlášení, nebo nevyhlášení; tertium non datur), zastupitelstvo o tom neprodleně informuje zmocněnce přípravného výboru. Usnesení je zároveň vyvěšeno na úřední desce obecního úřadu nebo magistrátu statutárního města ve smyslu legislativní zkratky (a zároveň na úředních deskách úřadů všech městských částí či obvodů, koná-li se místní referendum ve statutárním městě ve smyslu legislativní zkratky) po dobu patnácti dnů. Analogicky postupuje zastupitelstvo při vyhlášení místního referenda na základě rozhodnutí soudu.

Zastupitelstvo může o otázce navržené k rozhodnutí v místním referendu věcně rozhodnout bez vyhlášení místního referenda (§ 13 odst. 3 zákona). O takovém rozhodnutí však musí neprodleně písemně vyrozumět zmocněnce přípravného výboru. Prohlásí-li zmocněnec (forma prohlášení není předepsána) ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení tohoto vyrozumění, že na konání místního referenda trvá, pak musí zastupitelstvo na nejbližším zasedání místní referendum vyhlásit. Z tohoto důvodu platí, že s realizací přijatého rozhodnutí zastupitelstva se nesmí začít před vypršením sedmidenní lhůty, která počíná dnem, kdy je zmocněnci doručeno oznámení o tom, že zastupitelstvo rozhodlo samo. Je-li tedy místní referendum pro nesouhlas zmocněnce vyhlášeno, tak rozhodnutí zastupitelstva o otázce navržené v místním referendu pozbývá platnosti.

Pravomoc zastupitelstva rozhodnout o otázce navržené v místním referendu může za určitých okolností šetřit komunální peníze. Zároveň ale toto ustanovení dává rozhodující zbraň do rukou zmocněnce přípravného výboru. Pod návrh přípravného výboru se totiž nepodepisují oprávněné osoby, které jsou pro jednu z variant odpovċdi na otázku navrženou pro místní referendum (ano-ne), nýbrž ty osoby, které jsou pro vyhlášení místního referenda. Na podpisových listinách tak v některých případech mohou zcela jistě koexistovat podpisy oprávněných osob, které by hlasovaly pro variantu ano, vedle podpisů osob, které by hlasovaly pro variantu ne. Zastávám stanovisko, že místní referendum by nemělo být vnímáno pouze jako nástroj opozice proti zastupitelstvu, ale rovněž jako účinná metoda, jak závazně zjistit mínění osob v obci. Charakter místního referenda v České republice, jak ukazují zkušenosti, může být stejně tak konfrontační ("radnice" vs. občané obce, eventuálně mezistranická rivalita v zastupitelstvu), jakož i kooperativní (manifestační ráz či nekonfrontační průzkum veřejného mínění se značnou vypovídací hodnotou).

Ode dne vyhlášení místního referenda do dne vyhlášení jeho výsledků pak nepřísluší orgánům obce nebo statutárního města (ve smyslu legislativních zkratek) rozhodovat o věci, která je předmětem otázky ve vyhlášeném místním referendu (§ 13 odst. 3 in fine zákona). To se však nevztahuje na orgány statutárního města ve smyslu legislativní zkratky, koná-li se na území jeho městské části nebo městského obvodu konzultativní referendum. Otázka v něm navržená se tak může stát předmětem rozhodování orgánů statutárního města ve smyslu legislativní zkratky.

Sejde-li se více návrhů od různých přípravných výborů, pak je nutno je posuzovat jednotlivě a v pořadí, v jakém byly podány. Zastupitelstvo rozhodne, že se místní referendum nevyhlásí, jestliže jde o obsahově stejnou otázku, anebo se později podaný návrh přípravného výboru obsahově vzájemně vylučuje s návrhem přípravného výboru podaným dříve. Posouzení, zda jsou navržené otázky obsahově shodné či vzájemně se vylučující, je na zastupitelstvu. Pokud s takovým posouzením otázek nesouhlasí jeden či všechny z přípravných výborů, náleží mu právo domáhat se soudní ochrany.

Sejde-li se více návrhů s rozličnými, avšak nikoliv kontradiktorními otázkami, pak lze konat místní referendum pro oba (všechny) návrhy společně. Obdobně lze společně konat místní referendum i v případě, kdy se bude jednat o kombinaci místního referenda vyhlášeného zastupitelstvem na návrh přípravného výboru a místního referenda vyhlášeného čistě z rozhodnutí zastupitelstva.

Společné konání místního referenda se diametrálně liší od případu, kdy existuje jediný návrh přípravného výboru, ale jsou v něm navrženy k rozhodnutí dvě nebo více otázek. Společné konání místního referenda totiž vyžaduje dvě (nebo více) úředních obálek a dva (či více) hlasovacích lístků. Stejně tak platnost rozhodnutí v místním referendu se posuzuje pro jednotlivá referenda zvlášť, zatímco při samostatném místním referendu s počtem otázek vyšším než jedna se pro všechny otázky posuzuje společně a zvlášť se posuzuje pouze závaznost.


5. Soudní ochrana návrhu přípravného výboru

Má-li se místní referendum konat na návrh přípravného výboru, avšak nehodí se lokální politické reprezentaci, která kontroluje jeho vyhlášení, lze si docela dobře představit, že bude projevovat snahu, jak místní referendum co možná nejvíce oddálit či mu dokonce zcela zabránit. Ochrana před nečinností je zakotvena v § 12 odst. 3 zákona, který zavádí nevyvratitelnou domněnku bezvadnosti návrhu po marném uplynutí třicetidenní lhůty (tedy pokud nebude úřad konat). Ochrana proti nesprávné činnosti obecního úřadu nebo magistrátu statutárního města ve smyslu legislativních zkratek je pak svěřena soudu. Stejně je upravena ochrana proti nečinnosti či vadné činnosti zastupitelstva. Ochrana před nečinností rady, která působí jako předkladatel návrhu přípravného výboru zastupitelstvu, zákonem o místním referendu explicitně zakotvena není. Na tento případ pamatuje přímo § 91a odst. 1 písm. b) soudního řádu správního, který stanoví možnost domáhat se vyhlášení místního referenda, neboť nekoná-li rada tak, jak má, pak nebude patrně konat ani zastupitelstvo, jelikož mu návrh není radou předložen. Nečinnost rady je tak i nečinností zastupitelstva, na níž je pamatováno.

Soudní ochranu návrhu přípravného výboru upravuje § 57 odst. 1 zákona. Přípravný výbor má tak právo domáhat se této ochrany u soudu v případě, že:

- nesouhlasí s výzvou obecního úřadu nebo magistrátu statutárního města ve smyslu legislativních zkratek k odstranění vad návrhu přípravného výboru podle § 12 odst. 2 zákona nebo pokud

- zastupitelstvo nerozhodlo o návrhu přípravného výboru postupem podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona (jde o speciální případ ochrany proti nečinnosti správního orgánu) nebo rozhodlo o tom, že referendum nevyhlásí podle § 13 odst. 1 písm. b) zákona.

Přípravný výbor musí svůj návrh ve věci místního referenda podat nejpozději:

- do deseti dnů od doručení písemné výzvy k odstranění vad návrhu přípravného výboru nebo

- do dvaceti dnů od jednání zastupitelstva obce nebo statutárního města ve smyslu legislativních zkratek, na němž měl být návrh přípravného výboru projednán či na němž bylo rozhodnuto, že místní referendum nebude vyhlášeno.

Účastníky řízení ve věcech ochrany přípravného výboru [§ 91a odst. 1 písm. a) až b) soudního řádu správního] jsou přípravný výbor a příslušná obec, městská část nebo městský obvod územně členěného statutárního města, městská část hlavního města Prahy nebo hlavní město Praha (§ 91a odst. 2 soudního řádu správního). Řečí zákona o místním referendu tak může být účastníkem řízení obec i statutární město ve smyslu legislativních zkratek. Městské části a obvody statutárních měst přitom nedisponují právní subjektivitou.9) Jejich procesní způsobilost je však dána samotným soudním řádem správním, takže o ní nelze mít pochyb. Ostatně stejné je v tomto smyslu i postavení přípravného výboru, který rovněž není nadán právní subjektivitou (úkony za něj činí zmocněnec, z hlediska procesního je však účastníkem řízení přípravný výbor jako celek).

Soud v řízení o přezkumu vad návrhu přípravného výboru, které určil obecní úřad nebo magistrát statutárního města ve smyslu legislativní zkratky, stanoví, zda má, či nemá návrh na konání místního referenda nedostatky. V tomto případě soud přezkoumává všechny formální náležitosti návrhu, neboť zjišťuje správnost počínání příslušného úřadu.

V případě řízení o vyhlášení místního referenda může soud rozhodnout buď o zamítnutí návrhu, nebo o vyhlášení místního referenda. Vyhlásí-li soud místní referendum, potom rozhodnutí soudu nahrazuje rozhodnutí zastupitelstva, jak plyne z § 57 odst. 3 zákona. Tady se soud již nezabývá formalitami návrhu, jelikož posuzuje (ne)počínání zastupitelstva, jemuž posuzování formalit nepřísluší.

Jsem toho názoru, že soud přímo místní referendum vyhlašuje (dá-li navrhovateli za pravdu), nikoliv toho názoru, že soud uloží zastupitelstvu povinnost místní referendum vyhlásit. Dikce § 57 odst. 3 zákona je v tomto směru jasná (rozhodnutí soudu ... nahrazuje rozhodnutí zastupitelstva...). Jinak ovšem hovoří zákon o obcích, který upravuje postup v případě, že zastupitelstvo (nebo jiný orgán obce) nebude postupovat v souladu s rozhodnutím soudu o povinnosti vyhlásit místní referendum (§ 89 odst. 2 zákona o obcích, podobné ustanovení obsahuje i § 67 odst. 2 a § 92 odst. 4 zákona o hlavním městě Praze). Stojíme-li na stanovisku, že rozhodnutí soudu nahrazuje rozhodnutí zastupitelstva, může pak vůbec zastupitelstvo nepostupovat v souladu s rozhodnutím soudu o vyhlášení místního referenda, když už je vlastně (podle našeho názoru) místní referendum vyhlášeno? Soudy, pokud místní referendum vyhlašují, nepostupují jednotně, pokud jde o to, zda zároveň s vyhlášením referenda stanoví i den jeho konání.10) Pokud soud den konání místního referenda nevyhlásí, musí tak učinit zastupitelstvo. Pokud soud den vyhlásí, také je třeba ještě stanovit konkrétní časové rozpětí jeho konání. Součinnost zastupitelstva tak bývá potřebná i po rozhodnutí soudu.

Dikci § 89 odst. 2 zákona o obcích tak musíme přeložit (místo "nebude postupovat v souladu s rozhodnutím soudu o povinnosti vyhlásit místní referendum" na "nebude postupovat v souladu s rozhodnutím soudu o vyhlášení místního referenda"). Neposkytne-li zastupitelstvo po rozhodnutí soudu součinnost, pak Ministerstvo vnitra (v případě městské části hlavního města Prahy primátor hlavního města Prahy) tedy vyzve podle § 89 odst. 2 zákona o obcích (resp. § 67 odst. 2 či § 92 odst. 4 zákona o hlavním městě Praze) příslušné zastupitelstvo, aby do dvou měsíců zjednalo nápravu. Jestliže tak zastupitelstvo v této lhůtě neučiní, Ministerstvo vnitra (resp. zastupitelstvo hlavního města Prahy v případě pražské městské části) je rozpustí. Proti tomuto rozhodnutí může územní samosprávný celek podat žalobu k soudu podle § 67 písm. b) soudního řádu správního.

Vyhlašování místního referenda je zvláštní proces, na který se převážně nevztahuje správní řád. Ve věcech místního referenda je velmi důležité postupovat rychle (není důležité pouze to, o čem se hlasuje, nýbrž také to, kdy se hlasuje). Tento požadavek nabývá na významu zejména tehdy, koná-li se referendum z iniciativy přípravného výboru, a tudíž působí jako kontrola zastupitelstva. Právě proto zákon o místním referendu obsahuje fikci bezvadnosti návrhu, požaduje rozhodování v přísných lhůtách a nezakotvuje opravné prostředky. Jedinou možností, jak se dovolat nápravy, je tak soudní přezkum.

Rovněž v jeho rámci je ovšem stěžejní rychlost řízení. Také proto jsou stanoveny krátké lhůty pro podání návrhu (§ 57 odst. 2 zákona o místním referendu) i pro rozhodnutí soudu (§ 91a odst. 3 soudního řádu správního - do třiceti dnů). Lhůty k podání návrhu nelze v souladu s § 93 odst. 3 soudního řádu správního prominout. Návrh na zahájení řízení (a úkony, jimiž se disponuje řízením nebo jeho předmětem) může být učiněn pouze písemně nebo ústně do protokolu. Rozhodnutí soudu pak nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu. Ani v soudním řízení se nelze domáhat nápravy prostřednictvím tradičního opravného prostředku ve správním soudnictví - kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 1 soudního řádu správního je kasační stížnost ve věcech místního referenda (a věcech volebních) nepřípustná. Jedinou možností je tak přímo podání stížnosti ústavní.

Právě požadavek na rychlost procesu vyhlašování místního referenda a jeho soudního přezkumu je tím, co zásadním způsobem odlišuje popsané procesy od úprav řízení ve správním řádu a v řízení podle § 65 a násl. soudního řádu správního. Dosavadní zkušenosti ukazují, že jsou tyto odlišnosti žádoucí.


Poznámky:

1) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.

2) Zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů. V textu dále též jen "zákon".

3) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

4) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).

5) Podhrázký, M.: Neomezení "gubernátoři" nebo politická objednávka? Výkonná moc, státní zastupitelství a korupce v územní samosprávě. In Hloušek, V., Šimíček, V. (eds.): Výkonná moc v ústavním systému České republiky. 1. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2005, str. 245 místní referendum jako nástroj boje proti korupci zmiňuje, i když mu přiznává úlohu spíše doplňkovou.

6) Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Sněmovní tisk č. 255/0, Vládní návrh na vydání zákona o místním referendu a o změně některých zákonů. IV. volební období, 2003, str. 35 v důvodové zprávě jako inspiraci k této úpravě uvádí přípravný výbor pro založení politické strany nebo hnutí.

7) Nahodil, T., Říčka, T.: Místní referendum v České republice. Zákon o místním referendu s poznámkami. 1. vydání, Praha: Linde, 2004, str. 38 tvrdí, že se jedná o právní fikci. Fikcí však rozumíme takovou právní konstrukci, kdy je známo, že fingovaná skutečnost neexistuje (nebo dokonce ani nemůže existovat), nicméně se k ní přihlíží z praktických důvodů či z důvodů právní jistoty, jako by existovala - podrobně srov. např. Knappová, M., Švestka, J., et al.: Občanské právo hmotné. Svazek I., 3. vydání, Praha: ASPI, 2002, str. 151-152. V našem případě by tedy byla fikcí konstrukce, která by stanovila, že se po uplynutí třicetidenní lhůty považuje za doručené písemné oznámení ze strany obecního úřadu či magistrátu statutárního města (ve smyslu legislativní zkratky) o tom, že návrh je bezvadný. Zákon však neupravuje fikci doručení, nýbrž stanoví, že se jako na bezvadný pohlíží na samotný návrh přípravného výboru (a ten skutečně bez vad být může). Jedná se tedy o nevyvratitelnou právní domněnku (i kdyby totiž návrh vady měl, po uplynutí třicetidenní lhůty je to již lhostejné a pozdější zjištěné vady nemohou vyvrátit domněnku bezvadnosti takového návrhu). Nesprávně tuto konstrukci za fikci označuje též Ústavní soud v nálezu ze dne 9. února 2005, sp. zn. IV. ÚS 223/04, Sb. n. u. ÚS, Svazek č. 36, nález č. 27.

8) Nahodil, T., Říčka, T.: Místní referendum v České republice. Zákon o místním referendu s poznámkami. 1. vydání, Praha: Linde, 2004, str. 40-41.

9) Celkem jasně to říká § 134 odst. 1 zákona o obcích (městské části a obvody jednají za statutární město...). Právní subjektivitu naopak mají městské části hlavního města Prahy, dovodit ji můžeme ze znění § 3 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze (městské části vystupují v právních vztazích svým jménem...). Blíže především Exner, J.: Obce, města, městské části. O místní veřejné správě a její dekoncentraci statutárními vyhláškami v územně členěných městech. 1. vydání, Praha: Libri, 2004, str. 179-181 a 233-234.

10) Den konání vyhlásil Krajský soud v Hradci Králové v usnesení ze dne 24. 11. 2008, č. j. 30 Ca 173/2008-64, naopak ale nevyhlásil Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 3. 9. 2007, č. j. 29 Ca 152/2007-83.

Související