Možnost soudu zřídit na návrh vlastníka stavby věcné břemeno spočívající v právu cesty bylo zakotveno do občanského zákoníku zákonem č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1. ledna 2001.

POHLED DO HISTORIE

Obsah § 151o odst. 3 občanského zákoníku nebyl zcela novou a převratnou myšlenkou v hlavách zákonodárců na přelomu tisíciletí. Právo nezbytné cesty bylo regulováno již v § 492 obecného zákoníku občanského z roku 1811, který upravoval služebnost práva stezky spočívající v právu "po této stezce choditi, lidmi se dávati nositi nebo jiné lidi nechati k sobě přicházeti". S průhonem dobytka bylo spojeno právo jet trakařem, s vozovou cestou zase právo jet jedním nebo několika potahy.

Ještě za Rakouska-Uherska nabyl platnosti a účinnosti zákon č. 140/1896 ř. z., o propůjčování cest nezbytných. Podle tohoto letitého zákona, který byl zrušen až po více než půlstoletí účinnosti zákonem č. 141/1950 Sb., bylo možné u soudu žádat, aby byla ve prospěch nemovitosti, která nemá spojení cestou se sítí veřejných cest (resp. pro účely řádného hospodaření nebo k potřebnému užívání), propůjčena nezbytná cesta přes cizí nemovitost. Také podle tohoto zákona nebyl nárok na propůjčení nezbytné cesty podroben promlčení. Žádost o propůjčení nezbytné cesty přes cizí nemovitost však byla nepřípustná mj. tehdy, jestliže výhoda nezbytné cesty nepřevyšovala škody pro služební pozemek, když měla zajistit jen kratší spojení cestovní než dosavadní, dále pokud měla procházet staveními, uzavřenými dvory a zahradami při obytných staveních anebo z důvodů veřejných. Vlastníkovi zatíženého pozemku samozřejmě vznikal nárok na přiměřenou peněžitou náhradu.

SOUČASNÁ ÚPRAVA

Současná úprava obsahuje dvě základní podmínky, jejichž naplnění umožňuje soudu zřídit věcné břemeno práva nezbytné cesty:

- vlastník stavby není současně vlastníkem přilehlého pozemku a

- přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak.

Přilehlým pozemkem se rozumí všechny pozemky, které jsou ke zřízení cesty třeba, tedy i pozemky, které jsou od pozemku přiléhajícího ke stavbě vzdálenější, pokud je nezbytně nutné přes ně cestu vést (geometrickým oddělením souvislé plochy by neměl být zmařen účel zákonodárce umožnit zajištění přístupu ke stavbě obklopené cizími pozemky). Právo cesty lze zřídit jen ve prospěch vlastníka stavby, nikoli ve prospěch vlastníka pozemku, na kterém stavba neleží.1) Ale i tato teze byla rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR2) prolomena (byť za nesouhlasného stanoviska jednoho člena senátu), a to tak, že "soud může ve prospěch vlastníka stavby zřídit právo cesty přes cizí pozemek ve smyslu § 151o odst. 3 obč. zák., i když je tato stavba obklopena pozemky vlastníka stavby".

Z výše uvedeného pak vyplývá, že podle § 151o odst. 3 občanského zákoníku nelze zřídit právo cesty přes budovu (šlo by o nepřípustný rozšiřující výklad sousloví "právo cesty přes přilehlý pozemek").

Existuje-li více přilehlých pozemků, přes které je možné cestu vést, musí být vybrán pozemek, jehož zatížení objektivně nejméně omezí vlastníka tohoto pozemku.

KDY NELZE PŘÍSTUP ZAJISTIT JINAK?

Splnění druhé podmínky, tj. že přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, nepřipadá v úvahu tehdy, jestliže právo procházet přes přilehlý pozemek vyplývá z jiného právního důvodu (např. z obligačně založeného práva věcného břemene, nájemní smlouvy atd.).3) Pokud má tedy vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě, aniž by omezil vlastníka přilehlého pozemku (může např. využít jiné pozemky ve svém vlastnictví), nelze soudním rozhodnutím věcné břemeno spočívající v právu cesty zřídit. Podmínka nemožnosti zajistit přístup vlastníka ke stavbě jinak není splněna ani tehdy, jestliže vlastník přilehlého pozemku nabízí vlastníkovi stavby, že mu část pozemku prodá, pronajme anebo smluvně zřídí věcné břemeno, to vše za tržní cenu v místě obvyklou.

Při posuzování, zda přístup vlastníka ke stavbě lze, či nelze zajistit jinak, nehraje roli také skutečnost, že by případný přístup zřízený přes cizí pozemek na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni byl pro vlastníka stavby pohodlnější, výhodnější nebo méně nákladný (např. proto, že by se obešel bez stavebních úprav).4) V takovém případě by druhá podmínka § 151o odst. 3 občanského zákoníku splněna nebyla a soud by věcné břemeno práva cesty ve prospěch vlastníka stavby zřídit nemohl. Také toto pravidlo má ale svůj limit. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR5) "přístup nelze zajistit jinak i v případě, že zajištění takového přístupu bude sice technicky možné, nicméně náklady na jeho pořízení budou objektivně natolik vysoké (budou zpravidla mnohonásobně převyšovat újmu způsobenou vlastníkovi pozemku zřízením práva cesty), že jejich vynaložení nebude možné spravedlivě požadovat". S ohledem na ústavní zásadu ochrany vlastnického práva půjde zcela jistě o výjimečné případy.

OBSAH PRÁVA CESTY PŘES PŘILEHLÝ POZEMEK

Právo cesty přes přilehlý pozemek z logiky věci sestává z práva přes pozemek procházet i projíždět. (Takové dělení znal ostatně již obecný zákoník občanský z roku 1811.) Je-li však věcné břemeno práva cesty zřizováno rozhodnutím soudu, je třeba přihlížet k tomu, aby vlastníka zatížené nemovitosti omezovalo jen v nezbytně nutné míře. Není proto s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dané věci vyloučeno zřídit věcné břemeno spočívající jen v právu chůze po přilehlém pozemku, aniž by bylo zřízeno právo přes tento pozemek projíždět. Taková varianta výjimečně nastane např. tehdy, má-li vlastník stavby zajištěn příjezd motorovým vozidlem k hranici zatíženého pozemku a krátká (několikametrová) vzdálenost od této hranice ke vchodu do domu nevybočí z obvyklé vzdálenosti mezi stavbou a místem příjezdu k ní.6)

Od vlastníka stavby, který je oprávněný z věcného břemene práva cesty, odvozují své právo užívat zatížený pozemek k chůzi a jízdě i další osoby v souvislosti s hospodářským účelem, ke kterému stavba sloužila v době zřízení věcného břemene práva cesty.7) Jedná se zejména o nájemníky bytů v předmětné stavbě, návštěvy v obvyklém rozsahu a osoby vstupující na zatížený pozemek v souvislosti s podnikatelskou činností, která je v panující stavbě provozována (takové oprávnění bude zejména náležet zaměstnancům vlastníka panující nemovitosti).

Osoba oprávněná z věcného břemene může u soudu osobu povinnou (vlastníka zatíženého pozemku) žalovat o odstranění překážky, pokud ji umístí na zatíženém pozemku v takovém místě, že neumožňuje oprávněné osobě vykonávat právo odpovídající věcnému břemeni.8)

SOUDNÍ ŘÍZENÍ A ROZHODNUTÍ

Návrh na zahájení soudního řízení o zřízení věcného břemene ve prospěch vlastníka stavby, které by spočívalo v právu cesty přes přilehlý pozemek, musí obsahovat náležitosti vyžadované občanským soudním řádem v § 42 odst. 49) a § 79 odst. 1.10) Podáním žaloby vzniká žalobci poplatková povinnost. Žalobce je povinen podle sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o soudních poplatcích, zaplatit soudní poplatek ve výši tři tisíce korun.

Povinností žalobce naopak není přesně vymezit v žalobním návrhu, kudy cesta povede. Žaloba je dostatečně určitá, pokud je z ní zřejmé, k jakému pozemku a ve prospěch které stavby má být právo cesty zřízeno.

Soudní rozhodnutí, kterým se zřizuje právo nezbytné cesty, je konstitutivním rozhodnutím, které na základě výslovného ustanovení zákona (§ 151o odst. 3 občanského zákoníku) zakládá a ruší subjektivní práva a povinnosti. Soud může zřídit věcné břemeno práva cesty jen za náhradu (viz čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod garantující mj. poskytnutí přiměřené náhrady za nucené omezení vlastnického práva). Poskytnutí náhrady je hmotněprávní podmínkou zřízení práva cesty, a proto k rozhodnutí soudu o stanovení náhrady není třeba návrhu vlastníka pozemku, protože se jedná o případ, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu). Náhrada musí být přiměřená újmě, kterou vlastník pozemku zřízením věcného břemene práva cesty utrpí.

Konstitutivním rozhodnutím soud zřizuje hmotněprávní vztah tam, kde dosud nebyl, jedná se tedy o právní skutečnost občanského práva hmotného (na rozdíl od rozsudku deklaratorního). Ke konstitutivnímu rozhodnutí je třeba výslovného zákonného zmocnění, do práv účastníků nelze zasahovat podle přiměřeného použití zákona.11)

Žalobu vlastníka stavby na zřízení věcného břemene práva cesty nelze zamítnout jen proto, že se navrhovaný rozsah věcného břemene jeví jako nepřiměřený. Soud musí v takovém případě posoudit možnost zřízení věcného břemene v takovém rozsahu, aby zatěžoval vlastníka přilehlého pozemku co nejméně a zároveň v nezbytném rozsahu zajišťoval přístup ke stavbě.12)

Výrok rozsudku musí být přesný, určitý a srozumitelný tak, aby byl vykonatelný. Musí z něho jednoznačně vyplývat, kudy cesta vede, způsob výkonu práva a jeho obsah (právo průchodu i průjezdu, výjimečně jen právo průchodu - viz výklad výše, limitování druhem vozidel, která mohou projíždět atd.). Z rozhodnutí musí být rovněž zřejmé, že jde o věcné břemeno ve prospěch každého vlastníka v rozhodnutí přesně uvedené stavby.13) V případě, že je průběh cesty sporný, měl by být součástí rozsudku vždy geometrický plán s vytyčením, kudy cesta vede.14)

Pokud je právo cesty přes služební pozemek v rozhodnutí soudu vymezeno geometrickým plánem, musí být tento plán součástí tohoto rozsudku, který by jinak nebyl vykonatelný.

VYDRŽENÍ VĚCNÉHO BŘEMENE PRÁVA CESTY

Stávající česká právní úprava umožňuje věcné břemeno vydržet (§ 151o odst. 1 občanského zákoníku). Platí zde obdobně § 134 občanského zákoníku o vydržení. K nabytí práva odpovídajícího věcnému břemeni je ovšem nutný vklad do katastru nemovitostí.

Jedním ze základních předpokladů vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni práva cesty je, že ten, kdo je má, je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře,15) že mu toto právo patří a vykonává je (on nebo jeho právní předchůdce - viz § 134 odst. 3 občanského zákoníku) po dobu deseti let. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž věcné právo mohlo vzniknout.16) Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek), ještě neznamená, že je držitelem věcného práva.17)

Držitelem, který je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, bude zpravidla ten, kdo vykonává právo na základě neplatného právního titulu, přičemž ani při zachování obvyklé opatrnosti o důvodech neplatnosti neví a nemusí vědět. O takovou držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni se může jednat i tehdy, kdy tu právní titul vůbec není, ale držitel práva je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je.18) Nelze však dovodit, že by nabyvatel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu náleží právo odpovídající věcnému břemeni práva cesty, pokud se spokojil s pouhým ústním sdělením převodce, že s vlastnictvím nemovitosti je spojeno právo odpovídající věcnému břemeni, když tato okolnost není uvedena ve smlouvě o převodu nemovitosti a nabyvatel se o existenci tohoto práva nepřesvědčí.19) Jiné hodnocení však zaslouží situace, kdy informaci o existenci práva dostane nabyvatel, který ví, že jeho právní předchůdci cestu dlouhodobě a nerušeně užívají a současně tu nejsou okolnosti, které by mohly vést k závěru, že cesta je užívána na základě jiného právního důvodu.20)

Pokud žalobce, který žaluje o zřízení věcného břemene práva cesty, věcné břemeno práva cesty již vydržel, nemohlo by být žalobě na jeho zřízení vyhověno. V takovém případě by totiž žalobce musel žalovat na určení existence věcného břemene práva cesty a musel by mj. prokázat naléhavý právní zájem na takovém určení podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu.

Současná úprava je oproti rakousko-uherské poněkud stručná, a proto musí být často "dotvářena" soudní judikaturou, třeba i za pomoci přihlédnutí k prvorepublikové úpravě a zásadám ovládajícím současné občanské právo hmotné.

Při rozhodování o nezbytné cestě by se tak rovněž mělo přihlížet k zásadě dobrých mravů21) ve vztazích mezi účastníky, které jsou ve sporech o zřízení věcného břemene práva cesty nezřídka velmi vyhrocené.


Poznámky:

1) Podle § 170 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon): "Právo k pozemku odejmout nebo omezit též k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezd k pozemku nebo stavbě" ovšem pouze výjimečně (viz čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).

2) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2317/2004.

3) Za takový důvod se však nepovažuje tzv. výprosa, tj. trpění průchodu a průjezdu vlastníkem přilehlého pozemku bez toho, že by právo vzniklo.

4) Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 38/2005.

5) Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004.

6) Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2667/2004.

7) Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 973/2005 - v daném případě šlo o zřízení věcného břemene práva cesty smlouvou, nikoliv rozhodnutím soudu.

8) Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2006 sp. zn. 22 Cdo 3048/2005.

9) Z podání musí být zejména patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno, datováno a předloženo s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami, aby bylo možné jeden stejnopis ponechat u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, je-li to třeba.

10) Zde je mj. stanoveno, že v návrhu musejí být přesně označeni účastníci řízení, žalobce musí vylíčit rozhodující skutečnosti a označit důkazy, kterých se dovolává, a z podání musí být dále patrno, čeho se dovolává.

11) Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1438/2004 - v dané věci šlo žalobcům o zřízení věcného břemene vedení vodovodního potrubí k jejich domu.

12) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1075/2006.

13) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2989/2006.

14) Tamtéž.

15) Dobrá víra je sice vnitřní psychický stav držitele, je ji ale třeba hodnotit objektivně a brát v úvahu, zda držitel při normální míře opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu konkrétního případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, důvodné pochybnosti, že mu právo patří.

16) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96.

17) Přes cizí pozemek lze přecházet vedle dalších právních důvodů např. i na základě již výše zmíněné výprosy.

18) Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol.: Občanský zákoník I, Praha, C. H. Beck, 2008, str. 705-706.

19) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 595/2001.

20) Tamtéž.

21) Srov. § 3 odst. 1 občanského zákoníku: "Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy."


Martin Tomek
soudce Okresního soudu v Pardubicích

Související