Od 1. května 2001 vykonávají v České republice exekuční činnost také soudní exekutoři, které stát pověřil exekutorským úřadem. Podmínky jejich působení upravuje zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád") .

Soudní exekutoři jsou nezávislí,2) při výkonu exekuční činnosti mají postavení veřejného činitele.3) Provedením konkrétní exekuce pověřuje soudního exekutora soud na návrh oprávněného. Úkony exekutora se poté považují za úkony soudu.4)

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU DLE EXEKUČNÍHO ŘÁDU

Exekuční řád obsahuje speciální úpravu náhrady škody. Podle § 32 odst. 1 exekučního řádu odpovídá exekutor za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekuční řád dále stanoví, že exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná odpovědnost této osoby podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Takto upravená odpovědnost exekutora je svou povahou nepochybně objektivní. Podle § 32 odst. 2 se však exekutor zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat. Z citovaného ustanovení se podává, že exekutor odpovídá za škodu způsobenou svým osobním jednáním a rovněž za škodu, kterou při výkonu exekuční a další činnosti způsobili jeho zaměstnanci.

Zákonodárce ale § 32 doplnil ještě třetím odstavcem, jenž odkazuje na úpravu provedenou zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpovědnosti státu za škodu), když stanoví: "Odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena." Část soudní praxe z toho dovozovala, že odpovědnost soudního exekutora podle § 32 exekučního řádu je vyloučena v případech, kdy za škodu odpovídá stát podle § 3 písm. b) a § 4 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu.

ZA ŠKODU ODPOVÍDÁ STÁT?

Podle § 3 písm. b) zákona o odpovědnosti státu za škodu odpovídá stát za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Podle § 4 odst. 1 tohoto zákona se za výkon státní správy považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech a úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a úkony při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.

Některé krajské soudy proto ve svých rozhodnutích zaujaly právní názor, že za škodu způsobenou exekutorem při výkonu exekuční činnosti primárně odpovídá stát.5) Argumentovaly tím, že soudní exekutor zde vystupuje jako veřejný činitel, přičemž vykonává funkci, kterou by byl jinak povinen vykonávat stát. Odkazovaly přitom na úpravu provedenou v § 57 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "notářský řád"), který ve srovnatelném případě úřední osoby (notáře) výslovně upřednostňuje odpovědnost státu za škodu způsobenou touto osobou. Podle tohoto právního názoru je třeba se k úspěšnému uplatnění nároku na náhradu škody způsobené soudním exekutorem při výkonu exekuční činnosti obrátit prvotně na stát podle zákona o odpovědnosti státu za škodu, stejně jako by tomu bylo v případě, pokud by danou činnost vykonával stát sám prostřednictvím soudu. S tímto odůvodněním některé soudy donedávna zamítaly žalobní návrhy na náhradu škody směřující přímo proti soudním exekutorům (resp. jednotlivým exekutorským úřadům).

STÁT I EXEKUTOR

Domnívám se, že tento právní názor je dnes již překonán. Nejvyšší soud ČR ve své novější judikatuře provedl srovnání úpravy náhrady škody obsažené v § 32 exekučního řádu a v § 57 notářského řádu a jazykovým výkladem dospěl k závěru, že exekuční řád (na rozdíl od notářského řádu) nedává jednoznačnou prioritu či dokonce výlučnost odpovědnosti státu před odpovědností soudního exekutora za činnost této úřední osoby.6) Zatímco § 57 notářského řádu stanoví, že odpovědnost notáře přichází v úvahu, jen pokud nestanoví zvláštní právní předpis jinak, § 32 odst. 3 exekučního řádu pouze uvádí, že předchozím ustanovením o odpovědnosti exekutora (v § 32 odst. 1 a 2 téhož předpisu) "není dotčena odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu".

Nejvyšší soud ČR z dikce tohoto ustanovení logicky dovodil, že zákonem je jednak dána odpovědnost exekutora samotného bez vynětí některých činností (tam, kde nejde o současnou odpovědnost státu) a jednak odpovědnost exekutora v souvislosti s činnostmi, které spadají pod pojem nesprávný úřední postup, jestliže exekutor působí jako úřední osoba.

V posledním publikovaném rozhodnutí na toto téma Nejvyšší soud ČR dokonce výslovně konstatuje, že § 32 odst. 3 exekučního řádu, podle něhož není odpovědnost státu za škodu odpovědností exekutora "dotčena" v případech, na něž dopadá zákon o odpovědnosti státu za škodu, nelze vykládat tak, že jí je odpovědnost exekutora vyloučena. 7)


Uvedený právní názor Nejvyššího soudu ČR je možné považovat za ustálený, neboť se jím zabývaly různé senáty soudu dovolacího a opakovaně dospěly ke shodnému závěru. Lze tedy uzavřít, že za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci, přenesené na něj zákonem, odpovídá vedle státu rovněž sám soudní exekutor.

Obě odpovědnosti stojí vedle sebe a poškozený si může vybrat, proti komu podá žalobní návrh, zda proti České republice, zastoupené příslušným ústředním orgánem státní správy (Ministerstvo spravedlnosti ČR), či proti soudnímu exekutorovi samotnému. Ve druhém případě je však třeba v žalobě důsledně uvádět úplné označení žalovaného, tedy titul, jméno a příjmení soudního exekutora spolu se správným názvem a sídlem exekutorského úřadu, kterým byl pověřen.


Poznámky:

1) Srov. § 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

2) Viz § 2 exekučního řádu: "Exekutor vykonává exekuční činnost nezávisle. Při výkonu exekuční činnosti je vázaný jen Ústavou České republiky, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení."

3) Viz § 4 exekučního řádu: "Exekutor má postavení veřejného činitele při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu."

4) Viz § 28 exekučního řádu: "Exekuci provede ten exekutor, kterého v návrhu na provedení exekuce navrhne oprávněný a kterého soud svým rozhodnutím pověří provedením exekuce. Úkony exekutora se považují za úkony soudu."

5) Např. rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 Co 777/2003 či Městského soudu v Praze sp. zn. 62 Co 596/2007.

6) Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 25 Cdo 970/2006.

7) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 57/2007.


Aleš Nezdařil
soudce, Praha

Související