Předběžné opatření ve věcech domácího násilí

Zákonem č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), obohacen o § 76b "Uložení předběžného opatření ve věcech domácího násilí", v dalších ustanoveních byl doplněn - to vše za účelem řešení jevu označovaného jako domácí násilí.

Podle § 75c občanského soudního řádu bude předběžné opatření nařízeno, jsou-li splněny podmínky § 76b občanského soudního řádu, tj. v případě, kdy jednáním účastníka, proti kterému návrh směřuje, je vážně ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost navrhovatele. Dospěje-li soud na základě skutečností popsaných v návrhu (doložených zpravidla lékařskými zprávami či záznamy policie) k závěru, že hrozí útok proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, návrhu vyhoví.

ULOŽIT LZE RŮZNÁ OPATŘENÍ

Soud může násilné osobě uložit, aby dočasně opustila společné obydlí i jeho bezprostřední okolí, pokud se zde zdržuje, nebo aby do něj nevstupovala, a to ať už se zde zdržuje, nebo již byla vykázána rozhodnutím policie či se zde nezdržuje z jiného důvodu. Specifikace společného obydlí zpravidla nečiní problémy navrhovateli ani soudu. Jinak je tomu u specifikace bezprostředního okolí. V návrzích tento pojem nebývá vymezen a může vyvstat pochybnost, zda jít nad rámec návrhu a toto okolí blíže specifikovat.

Soudy postupují dvěma způsoby - buď ve výroku rozhodnutí uvedou jen "bezprostřední okolí", nebo "bezprostřední okolí - tj. ve vzdálenosti 100 (50, 80) metrů od společného obydlí". Tato praxe kopíruje praxi policie, která při vykázání specifikuje bezprostřední okolí vymezením vzdálenosti od společného obydlí v metrech. Protože však většina návrhů a poté i rozhodnutí obsahuje také výrok, kterým se násilné osobě zakazuje setkávání s ohroženou osobou a navazování kontaktů s ní, není podle mého názoru specifikace bezprostředního okolí tak důležitá, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Násilné osobě je možné uložit, aby se zdržela setkávání s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním, i když ohrožená a násilná osoba nemají společné obydlí. Jde o případy, kdy násilná osoba ohroženou osobu vyhledává a obtěžuje svou přítomností, sleduje ji, případně napadá nejen v soukromí.

Vzhledem k tomu, že § 76b odst. 1 občanského soudního řádu neobsahuje taxativní výčet opatření, jež může soud předběžným opatřením uložit, bylo by teoreticky možné uložit opatření další. V dosavadní praxi jsem se však s takovým případem nesetkala.

Z plnění povinností uložených předběžným opatřením soud stanoví, s přihlédnutím k oprávněným zájmům násilné osoby, výjimky. Děje se tak tehdy, jsou-li účastníky řízení rodiče nezletilých dětí a soudem je upraven styk otce s těmito dětmi za přítomnosti matky nebo probíhá-li řízení o rozvod a účastníci se tak musejí setkat na jednání soudu.

OBDOBNÉ POSTUPY JAKO U "BĚŽNÉHO" PŘEDBĚŽNÉHO OPATŘENÍ

O předběžném opatření podle § 76b občanského soudního řádu, stejně jako u ostatních předběžných opatření, soud rozhoduje bezodkladně (zde nejpozději do 48 hodin od podání návrhu), bez slyšení účastníků, bez jednání, přičemž podkladem pro jeho rozhodnutí nejsou výsledky dokazování (§ 75c odst. 3). Všechny okolnosti, které jsou významné pro rozhodnutí o předběžném opatření by se měly podávat z návrhu a připojených listin.

Rozhodující by měl být stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (§ 75c odst. 4 občanského soudního řádu). Stejně jako u ostatních předběžných opatření by proto soud neměl přihlížet k tvrzením, listinám nebo k dalším důkazům, které soud prvního stupně neměl k dispozici v době vyhlášení (vydání) svého usnesení. Pro odvolací řízení to znamená, že účastníci nemohou v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení uvádět žádné nové skutečnosti nebo důkazy.²⁾

Problém ovšem nastává, pokud nejsou k návrhu připojeny žádné listinné důkazy, soudce nejede na místo samé, nepřipojí si spis policie, nevyžádá si úřední záznam a nezjistí, zda jsou na soudu vedeny spisy týkající se například trestné činnosti násilné osoby, výchovy a výživy nezletilých dětí či rozvodový spis. Návrh proto zamítne, neboť nebylo prokázáno ani osvědčeno, že jednáním účastníka, proti kterému návrh směřuje, je vážně ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost. Podá-li za této situace navrhovatel odvolání, odvolací soud by neměl přihlížet k tvrzením, listinám nebo k dalším důkazům, které soud prvního stupně neměl k dispozici. Jak ale postupovat v případě, že soud prvního stupně "tyto důkazy k dispozici měl", ale neprovedl je?

DORUČOVÁNÍ

Od ostatních předběžných opatření se předběžné opatření podle § 76b občanského soudního řádu neliší ani v doručování.

Pokud je předběžné opatření nařízeno, doručuje se stejnopis tohoto rozhodnutí účastníkům daného řízení (§ 76c odst. 2), usnesení je přitom třeba odeslat ve lhůtě tří dnů od vyhlášení, případně vydání, nebylo-li vyhlášeno. Osobě, vůči které návrh směřuje, se spolu se stejnopisem usnesení doručí také návrh na předběžné opatření.

Dojde-li k zamítnutí návrhu, doručuje se usnesení jen navrhovateli (§ 76g občanského soudního řádu). Také v tomto případě je třeba stejnopis usnesení odeslat navrhovateli, případně jeho zástupci ve lhůtě tří dnů ode dne vyhlášení nebo vydání usnesení.

Rozhodnutí je závazné pro účastníka a pro státní orgány (§ 76e občanského soudního řádu).

ZÁNIK A ZRUŠENÍ OPATŘENÍ

Předběžné opatření dle § 76b zaniká uplynutím doby, po kterou mělo trvat, a ta je vymezena v § 76b odst. 3 občanského soudního řádu. Teoreticky by proto usnesení nemuselo obsahovat údaj o délce trvání.

Předběžné opatření je možné zrušit, pominou-li důvody, pro které bylo nařízeno (dojde-li ke změně poměrů). Zrušení předběžného opatření je podle mého názoru možné tehdy, pokud by již samo vykázání na násilnou osobu zapůsobilo a nebude ohrožen život, zdraví, svoboda ani lidská důstojnost ohrožené osoby. Jde však o rozhodnutí, se kterým jsem se doposud nesetkala, protože domácí násilí je dlouhodobým jevem, který má určitý vývoj (a gradaci), soudce jen těžko dokáže odhadnout budoucí chování násilné osoby v tom smyslu, že by náhle od násilného způsobu chování ustoupila. Proto si myslím, že § 77 odst. 2 občanského soudního řádu nebude v případě předběžných opatření podle § 76b občanského soudního řádu užívaným institutem.

PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ DLE § 76B MAJÍ I SVÉ ZVLÁŠTNOSTI

Specificky jsou pro tento typ předběžných opatření vymezeni účastníci řízení - navrhovatel a ten, proti němuž návrh směřuje (§ 74 odst. 2 občanského soudního řádu).³⁾ Navrhovatelem by přitom měla být v souladu s § 76b odst. 1 občanského soudního řádu osoba ohrožená domácím násilím. Tím, proti komu návrh směřuje, by měla být osoba násilná. Podle mého názoru se na tento typ předběžných opatření vztahuje definice účastníků řízení vymezená v § 94 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého jsou účastníky řízení také navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje. Účastníkem řízení by proto neměl být, kromě násilné osoby, vůči které návrh směřuje, a ohrožené osoby, která návrh podává, nikdo další.

Místně příslušným k rozhodnutí o tomto předběžném opatření je obecný soud navrhovatele (§ 74 odst. 4). Pro ohroženou osobu je tak soud dobře dosažitelný, jeho vzdálenost od bydliště ohroženou osobu neodradí od podání návrhu.

NÁLEŽITOSTI NÁVRHU

Obsahové náležitosti návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu nejsou v občanském soudním řádu vymezeny; § 75 občanského soudního řádu, jež určuje obecně náležitosti předběžných opatření, se o předběžném opatření podle § 76b výslovně nezmiňuje, § 75 odst. 2 občanského soudního řádu, který se vztahuje k návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 76 občanského soudního řádu, pak na nařízení předběžného opatření podle § 76b úplně nedopadá, mimo jiné proto, že vyžaduje "vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen". U předběžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu však tyto skutečnosti nemusejí být tvrzeny ani prokázány (viz § 75c odst. 1). Ustanovení § 75 odst. 3 občanského soudního řádu, které vymezuje náležitosti návrhu na předběžné opatření podle § 76a občanského soudního řádu, je na nařízení předběžného opatření podle § 76b také nepoužitelné, protože si lze jen stěží představit, že by navrhovatel měl označovat osobu, které má být dítě předáno do péče. Podle mého názoru se tak na návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu použije § 42 odst. 4 občanského soudního řádu, který stanoví náležitosti podání, pokud pro něj zákon nevyžaduje další náležitosti. Z podání by proto mělo být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, mělo by být podepsáno a datováno.

Stejně jako nelze odmítnout předběžné opatření podle § 76a občanského soudního řádu, není to možné ani u návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu (viz § 75a odst. 2). Zákon předpokládá, že se soud v průběhu posuzování hledisek významných pro nařízení předběžného opatření pokusí i neformálně o odstranění případných vad návrhu, které by neumožňovaly o návrhu meritorně rozhodnout.⁴⁾

Neformální odstranění vad je velice dobře možné u návrhů na nařízení předběžného opatření podle § 76a občanského soudního řádu - zde může soudce telefonicky kontaktovat obec s rozšířenou působností, sdělit, co v návrhu uvedeno není, a obec návrh doplní. U předběžného opatření podle § 76b je to problematičtější - soud by musel kontaktovat ohroženou osobu, což se mu ve lhůtě stanovené § 75c odst. 2 občanského soudního řádu za 48 hodin nemusí podařit (pokud tomu nepředcházelo policejní vykázání, kdy intervenční centrum následně ohroženou osobu kontaktuje a soud na ni od centra zjistí kontakt). Naštěstí soud návrh posuzuje podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 občanského soudního řádu), přičemž soudy ustupují od přísného formalismu; v rámci vylíčení skutkového stavu je možné odkázat na rozhodnutí o vykázání a úřední záznam, poté je možné skutková tvrzení čerpat také z těchto listin, které, pokud nejsou předloženy, lze vyžádat od policie.

DOBA TRVÁNÍ A VYKONATELNOST

Specificky je v § 76b odst. 3 občanského soudního řádu upravena doba trvání tohoto předběžného opatření na jeden měsíc od jeho vykonatelnosti. Předcházelo-li rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření vykázání podle zvláštního právního předpisu, počíná tato lhůta dnem následujícím po dni, v němž uplynula lhůta stanovená v tomto zvláštním právním předpisu. V případě podání návrhu na prodloužení předběžného opatření neskončí lhůta dříve, než soud o takovém prodloužení rozhodne.

Zmíněným zvláštním předpisem je zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, který upravuje dobu trvání v § 44 odst. 2 tak, že vykázání trvá po dobu deseti dnů ode dne jeho provedení, podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu v průběhu vykázání se doba vykázání prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu.

Usnesení je vykonatelné buď vyhlášením, anebo, nebylo-li vyhlášeno, vydáním (§ 76a občanského soudního řádu). K vyhlášení dochází u předběžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu až při provedení jeho výkonu (§ 76c věta druhá). Někteří soudci přitom vyhlašují usnesení při provedení výkonu, jiní je pouze vydají, tj. vyhotoví a k vyhlášení nepřistoupí.

Předpoklady prodloužení jsou tedy přísnější než u "pouhého" nařízení předběžného opatření podle § 76b odst. 1 občanského soudního řádu - před uplynutím doby trvání předběžného opatření musí být zahájeno řízení ve věci samé a ohrožená osoba musí podat návrh na prodloužení předběžného opatření.

Soud bere v úvahu trvání stavu ohrožení navrhovatele, obsah a důvody podaného návrhu na zahájení řízení ve věci samé, majetkové či jiné poměry účastníků včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, na které se vztahuje předběžné opatření, a další rozhodné okolnosti.

Soudy ovšem nejsou v tomto případě jednotné v posuzování "věci samé", ve které má být zahájeno řízení. Některé soudy považují za věc samu návrh na rozvod, jiné jen návrh na vyklizení, vypořádání společného jmění manželů nebo zrušení společného nájmu bytu, další i návrh na výchovu a výživu. Podle mého názoru je tímto návrhem bezesporu návrh na vyklizení, zrušení společného nájmu bytu, vypořádání společného jmění manželů, pokud jeho předmět tvoří byt nebo dům - "společné obydlí". Návrhem ve věci samé může být rovněž návrh na rozvod, pokud z něj vyplývá, že účastníci mají společný nájem bytu, byt či dům ve společném jmění. Ke zrušení společného nájmu bytu a vypořádání společného jmění totiž dochází až po právní moci rozvodového rozsudku (nedojde-li k dohodě o vypořádání společného jmění manželů v případě rozvodu podle § 24a zákona o rodině). Ohrožená osoba se tak musí nejprve rozvést a teprve poté vyřešit otázku bydlení.

NÁHRADA ŠKODY

Specificky je upravena možnost domáhat se náhrady škody způsobené tímto předběžným opatřením. K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy není navrhovatel povinen u předběžných opatření podle § 76b občanského soudního řádu (stejně jako u návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 76a) složit jistotu (§ 75b odst. 1 a 2). Na rozdíl od předběžného opatření podle § 76a občanského soudního řádu však v případě předběžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu není vyloučena aplikace § 77a odst. 1 až 4 občanského soudního řádu (§ 77a odst. 5), který upravuje nárok povinného účastníka na náhradu škody, která mu předběžným opatřením vznikla.

Osobě, která byla vykázána, mohla vzniknout škoda, pokud si musela zajistit bydlení, mohly jí vzniknout náklady v souvislosti s dopravou do zaměstnání - nabízí se otázka, zda a jakým způsobem je možné tento nárok uplatnit u soudu.

Podle § 77a odst. 1 věta první občanského soudního řádu, zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno nařízené předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla.

Je však u předběžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu možné hovořit o tom, že právo navrhovatele bylo uspokojeno? A jaký by měl být návrh ve věci samé následující po nařízení předběžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu? A lze za návrh ve věci samé, považovat návrh, jehož podání je předpokladem vyhovění návrhu na prodloužení předběžného opatření podle § 76b odst. 4 občanského soudního řádu?

U předběžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu je teoreticky vždy v okamžiku nařízení předběžného opatření právo navrhovatele na život, zdraví, svobodu a lidskou důstojnost uspokojeno. Domácí násilí je pozastaveno, ohrožená osoba ochráněna. To vše ale jen po dobu trvání předběžného opatření. Ve většině případů však po nařízení předběžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu nenásleduje další řízení. Osoba je vykázána a po uplynutí doby trvání předběžného opatření se buď vrací do společného obydlí, nebo nikoliv, protože si zajistila bydlení jinde. Domácí násilí může a nemusí pokračovat. Pokud nepokračuje, nemusí být důvod podat žalobu ve "věci samé". Pokud se násilná osoba vrátí a domácí násilí pokračuje, může ohrožená osoba podat nový návrh na nařízení předběžného opatření, návrh na vyklizení na policii, návrh na rozvod manželství, na vypořádání společného jmění manželů, na vyklizení, nebo nemusí udělat vůbec nic, tedy setrvat pasivní přesto, že domácí násilí trvá. Pokud by tedy nestačilo, že právo ohrožené osoby bylo v okamžiku nařízení předběžného opatření uspokojeno, pak by v těchto případech, kdy není podán návrh ve "věci samé", násilná osoba mohla podat žalobu o náhrady škody podle § 77a občanského soudního řádu proti ohrožené osobě.

PROBLEMATICKÝ POŽADAVEK NA PODÁNÍ NÁVRHU VE VĚCI SAMÉ

Jde-li o vyřešení otázky "Jaký by měl být návrh ve věci samé?", zde se praxe soudů dosud nevyvinula. Poté, co je o předběžném opatření rozhodnuto, může ohrožená osoba podat například dva návrhy. Návrh na rozvod manželství a návrh na vypořádání společného jmění manželů. Návrhu na rozvod manželství může být vyhověno, společné jmění manželů bude vypořádáno, ale byt či dům (společné obydlí), tedy předmět společného jmění manželů, bude přikázán do výlučného vlastnictví násilné osoby. Který ze dvou uvedených návrhů je potom onou "věcí samou". Pokud je "věcí samou" návrh na vypořádání společného jmění manželů, bylo návrhu vyhověno, jak je tomu ale v případě, že společné jmění manželů bylo vypořádáno, avšak byt či dům (společné obydlí) byl přikázán do výlučného vlastnictví násilné osoby? Na to zatím praxe odpověď nenalezla.

Je zřejmé, že aplikace § 77a odst. 1 až 4 občanského soudního řádu na případy předběžných opatření vydaných v souvislosti s domácím násilím je velice problematická. Zastávám proto názor, že zákonodárce měl do pátého odstavce § 77a občanského soudního řádu, jenž upravuje výjimku z aplikace § 77a odst. 1 až 4, zařadit také předběžná opatření podle § 76b občanského soudního řádu, neboť požadavek na podání návrhu ve věci samé jde u domácího násilí proti smyslu právní úpravy, kterým je ochránit ohroženou osobu proti domácímu násilí.

JAK BY MĚL NAVRHOVATEL FORMULOVAT SVŮJ NÁVRH

Návrh je třeba formulovat zejména dostatečně určitě. Pokud navrhovatel či navrhovatelka uvede pouze "dochází u nás dlouhodobě k fyzickému a psychickému násilí", pak soudce, který o návrhu rozhoduje, není schopen zjistit, zda je jednáním násilné osoby vážným způsobem ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost ohrožené osoby. Proto je dobré v návrhu konkrétně popsat fyzické či psychické násilí tak, aby si rozhodující soudce dovedl chování či jednání násilné osoby představit.

Jednotlivé ataky je tedy nutné vylíčit například tak, aby bylo zřejmé, zda byl fyzickým násilím úder pěstí, otevřenou dlaní nebo válečkem, do jakých míst úder směřoval, zda došlo ke škrcení, zda násilná osoba na ohroženou osobu plivala, shodila ji do vany apod. Psychické násilí se popisuje hůře, ale i zde je možné uvést, že násilná osoba pouštěla v nočních hodinách hlasitou hudbu a kopala u toho do nábytku, nosila u sebe nůž, omezovala ohroženou osobu v pohybu, vyhrožovala zabitím (zde by mělo být rovněž zmíněno, jak mělo k zabití dojít).

Z návrhu by mělo být patrné, že napadání je dlouhodobé a jeho intenzita se stupňuje. Například šlo nejdříve o psychické násilí, pak se přidalo fyzické, přičemž útoky byly brutálnější nebo četnější. Při takovém popisu je pro soudce daleko jednodušší případ podřadit pod pojem domácí násilí.

Návrh by měl v rámci vylíčení skutkového stavu obsahovat také informaci o tom, zda se násilná osoba dopouští obecné kriminality, zda je držitelem zbraně, dlouhodobě bez zaměstnání, jestli má finanční problémy. Pokud má ohrožená osoba povědomost o předchozích vztazích násilné osoby a ví, že také v těchto vztazích bylo přítomné násilí, je dobré tuto informaci v návrhu uvést. Dále je na místě sdělit, zda násilná osoba má problémy s požíváním alkoholu či jiných návykových látek. Stejně tak je vhodné uvést, zda násilná osoba porušuje příkazy soudu či jiná nařízení, případně zda má názory, postoje, které schvalují násilí. Pokud násilná osoba trpí chorobnou žárlivostí, také tuto skutečnost není na místě zamlčet.

Na základě souhrnu výše uvedených údajů soud vyhodnotí, zda je riziko budoucího útoku reálné. Ohrožená osoba by ale měla popsat také své pocity, uvést, jaký je její vztah k násilné osobě. Zda z ní má strach, násilníka opakovaně omlouvá, proč tak činí (může to být například proto, že si myslí, že za vše může sama, nebo se násilník po útoku chová mile, nosí ohrožené osobě dárky a vyvolává tak lítost). Měla by objasnit svou majetkovou, výdělkovou a sociální situaci. Soud by měl například také vědět, že jde o matku s malými dětmi, která pobírá jen sociální dávky, nestýká se s rodiči a nemá kamarádky, jsou pro ni nedostupná azylová zařízení, kde se za pobyt platí, nebo jde o důchodkyni, která je odkázána na násilnou osobu, bydlí v domě bez výtahu a má jen starobní důchod. Z těchto údajů soud vyvodí, zda je nutné přikročit k vykázání, zjistí, zda je pro ohroženou osobu dostupná pomoc rodičů, známých, zda je schopna zajistit si bydlení.

JAK BY MĚL SOUD FORMULOVAT VÝROK ROZHODNUTÍ

Obecně by měl být výrok rozhodnutí formulován tak, aby jej účastník řízení pochopil. Tedy stručně, jasně, výstižně. Neměl by být zahlcen údaji a být nepřehledný.

Podle § 169 odst. 2 občanského soudního řádu nemusí písemné vyhotovení usnesení, kterému nikdo neodporoval, obsahovat odůvodnění. Pokud je nařízeno předběžné opatření, zpravidla mu nikdo neodporuje. Soud vychází jen z návrhu a přiložených listin, k návrhu se nevyjadřuje osoba, vůči které návrh směřuje. Vzhledem k tomu, že ani předběžným opatřením dle § 76b občanského soudního řádu, pokud soud návrhu vyhoví, násilná osoba zpravidla neodporuje (většinou proto, že o něm neví), nemusí rozhodnutí obsahovat odůvodnění.⁵⁾

Neobsahuje-li usnesení o nařízení předběžného opatření odůvodnění, měla by ohrožená i násilná osoba již z výroku rozhodnutí pochopit, jak soud rozhodl. Proto by podle mého názoru mohl výrok vypadat například takto:

Soud nařizuje předběžné opatření, kterým se Petru Novákovi ukládá, aby opustil byt č. 1 v prvním poschodí domu č. p. 1, v ulici ....., v Brně, do 1. 3. 2009 do tohoto bytu nevstupoval a zdržel se setkávání s navrhovatelkou a navazování kontaktů s ní.

Přestože podle zákona bez dalšího platí, že předběžné opatření trvá jeden měsíc od vykonatelnosti a předcházelo-li rozhodnutí policie, počíná tato lhůta dnem následujícím po dni, v němž uplynula lhůta stanovená v zákoně o Policii ČR, považuji za důležité uvést v rozhodnutí datum, do kterého předběžné opatření trvá. Tuto skutečnost totiž účastníci řízení často nevědí, neznají občanský soudní řád a neumějí jej vykládat. Proto, pokud je ve výroku usnesení uvedeno do kdy předběžné opatření trvá, nemělo by dojít k nesrovnalostem.

Poznámky:

¹⁾ Viz definice domácího násilí na webových stránkách Bílého kruhu bezpečí.

²⁾ Občanský soudní řád, komentář C. H. BECK, 8. vydání, str. 300.

³⁾ U ostatních předběžných opatření jsou účastníky řízení navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu (§ 74 odst. 1 věta první občanského soudního řádu).

⁴⁾ Občanský soudní řád, komentář C. H. BECK, 8. vydání, str. 295.

⁵⁾ Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. Cpjn 19/2006, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, číslo judikátu R 63/2007 civ., číslo sešitu 7/2007.

Kateřina Čuhelová
soudkyně Okresního soudu v Blansku