Územní samosprávné celky (obce a kraje) mají v podnikatelském prostředí poněkud specifické postavení. Jejich primárním zájmem není působení na trhu a dosahování zisku, nýbrž uspokojování potřeb jejich občanů, což zřetelně vyplývá např. též z vymezení samostatné působnosti kraje v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o krajích").1) Dominantní role krajů (ale také obcí a státu) tak spočívá v poskytování služeb veřejného zájmu, respektive tzv. obecně prospěšných činností.2) Typickými oblastmi, kde územní samosprávné celky historicky realizují svou samostatnou působnost, jsou tak např. sociální služby, školství, zdravotnictví, kultura nebo doprava.

Pro zjednodušení, a s ohledem na rozsah tohoto příspěvku, budu dále hovořit buď obecně o územních samosprávných celcích, anebo o krajích jako vyšších územních samosprávných celcích a jejich působení v pozici zakladatele obchodních (akciových) společností. Východiska řešené problematiky jsou však v platné právní úpravě shodná jak pro kraje, tak pro obce a jejich vztah k jimi zakládaným obchodním (akciovým) společnostem.

K ZABEZPEČENÍ SLUŽEB VEŘEJNÉHO ZÁJMU

Je jistě nereálné očekávat, že kraj jako právnická osoba (veřejnoprávní korporace)3) bude sám poskytovat veškeré výše uvedené služby veřejného zájmu. Zákon o krajích v § 14 odst. 3 také výslovně zakotvuje, že kraj může pro výkon samostatné působnosti zakládat a zřizovat právnické osoby4) a organizační složky kraje, pokud zákon nestanoví jinak. Toto strohé konstatování je pak poněkud konkretizováno v zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 250/2000 Sb."). Zde jsou v § 23 vyjmenovány druhy organizací územních samosprávných celků, které tyto celky mohou ve své pravomoci zřizovat či zakládat k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností. Výslovně je v § 23 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2000 Sb. uvedeno oprávnění územních samosprávných celků zakládat obchodní společnosti, a to jmenovitě akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným. Kromě toho je v odst. 2 téhož zákonného ustanovení určeno, že územní samosprávný celek se může spolu s jinými osobami stát účastníkem (společníkem) na činnostech jiných osob, zejména obchodních společností nebo obecně prospěšných společností, na jejichž činnosti se podílí svým majetkem včetně peněžních prostředků.

Zákon č. 250/2000 Sb. v uvedeném § 23 v souvislosti s oprávněním územních samosprávných celků zakládat obchodní společnosti přímo odkazuje na zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník"). Je tedy zřejmé, že pro samotné založení i další fungování obchodních společností založených územními samosprávnými celky platí obecná právní úprava obsažená v obchodním zákoníku. Charakter (veřejně prospěšné) činnosti a charakter územního samosprávného celku jako zakladatele však zákonodárce vedl k tomu, že právní úprava obchodních společností územních samosprávných celků je ale poněkud modifikována oproti právní úpravě "běžných" obchodních společností. Tyto modifikace se nejčastěji týkají vztahu zakladatele a obchodní společnosti a vyplývají zejména ze zákona o krajích a zákona č. 250/2000 Sb.

V tomto článku se budu věnovat právě některým specifikům obchodních společností zakládaných krajem s cílem popsat určité okruhy problémů vyvolané v tomto případě zejména zřetelným prolínáním práva soukromého (obchodní právo) s právem veřejným (správní právo).

SAMOSTATNĚ LZE ZALOŽIT POUZE KAPITÁLOVÉ SPOLEČNOSTI

Obchodní společnost je dle § 56 odst. 1 obchodního zákoníku "právnickou osobou založenou za účelem podnikání, nestanoví-li právo Evropských společenství či zákon jinak. Společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Evropské hospodářské zájmové sdružení a evropská společnost jsou upraveny též právem Evropských společenství a zvláštními právními předpisy." Podnikáním se ve smyslu § 2 odst. 1 obchodního zákoníku rozumí "soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku". Společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem, pokud to zvláštní právní předpis nezakazuje.5) V souladu s § 56 odst. 2 obchodního zákoníku, "nestanoví-li zákon jinak, mohou být zakladateli společnosti a účastnit se na jejím podnikání osoby fyzické i právnické".

Obchodní zákoník tedy výslovně umožňuje založení společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti za jiným účelem, než je podnikání, což koresponduje s tím, že zákonem č. 250/2000 Sb. je územním samosprávným celkům umožněno ze všech druhů obchodních společností zakládat výlučně právě tyto dva. Oním jiným účelem založení obchodní společnosti územního samosprávného celku je, v kontextu § 23 odst. 1 zákona č. 250/2000 Sb., plnění úkolů územního samosprávného celku, zejména hospodářské využívání jeho majetku a zabezpečení veřejně prospěšných činností.

Zákonné oprávnění územních samosprávných celků zakládat společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti je třeba současně a contrario vykládat jako nemožnost (respektive zákonný zákaz) zakládat jakékoliv jiné druhy společností uvedených v § 56 odst. 1 obchodního zákoníku. Zákon č. 250/2000 Sb. tak ve smyslu § 56 odst. 2 obchodního zákoníku, jako speciální právní úprava, stanoví jinak a vyřazuje územní samosprávné celky z obecného vymezení fyzických a právnických osob oprávněných zakládat jiné druhy společností, než jsou společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti.

Důvodem, proč zákonodárce umožnil územním samosprávným celkům samostatně zakládat právě jen společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti, je zřejmě to, že se v českém právním řádu jedná o společnosti tzv. kapitálové. Typickým znakem kapitálových společností je, že společníci neručí za závazky společnosti vůbec nebo jen v omezeném rozsahu (respektive do výše svého nesplaceného vkladu). Vzhledem k charakteru a úkolům územních samosprávných celků, povinnostem uloženým jim právními předpisy ve vztahu k nakládání s majetkem a také k účelu zakládání jejich obchodních společností předpokládanému zákonem č. 250/2000 Sb. se jeví jako přirozené, že zákon vylučuje, aby obce a kraje samostatně zakládaly tzv. osobní společnosti (veřejnou obchodní společnost nebo komanditní společnost), pro něž je naopak charakteristické, že společníci ručí za jejich závazky společně a nerozdílně celým svým majetkem.6)

SPOLEČNĚ S DALŠÍMI I JINÉ

Oproti zákonem významně omezenému oprávnění územních samosprávných celků co do možnosti samostatně zakládat společnosti (pouze na společnost s ručením omezeným a akciovou společnost), jsou jejich možnosti účasti na podnikání jiných osob podstatně volnější. Tento závěr dovozuji z § 23 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., který stanoví, že "územní samosprávný celek se může spolu s jinými osobami stát účastníkem (společníkem) na činnostech jiných osob, zejména obchodních společností nebo obecně prospěšných společností, na jejichž činnosti se podílí svým majetkem včetně peněžních prostředků".

Vzhledem k výše uvedenému omezení možnosti zakládat obchodní společnosti působí poněkud paradoxně konstatování, že dle citovaného zákonného ustanovení může být územní samosprávný celek spoluzakladatelem jakéhokoliv druhu obchodní společnosti, ať už kapitálové nebo osobní - je to nicméně výslovně potvrzeno v důvodové zprávě k návrhu zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.7) Zatímco jediným zakladatelem osobní společnosti územní samosprávný celek být nemůže, je zákonem umožněno, aby společně s jinými subjekty (subjektem) založil např. veřejnou obchodní společnost, za jejíž závazky bude ručit společně a nerozdílně s dalšími subjekty celým svým majetkem.

VÝKON PŮSOBNOSTI VALNÉ HROMADY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI

V souladu s § 184 odst. 1 obchodního zákoníku je valná hromada nejvyšším orgánem akciové společnosti. Obchodní zákoník detailně stanoví proceduru svolávání a jednání valné hromady a v § 187 odst. 1 také zcela konkrétně vymezuje její působnost.

Odlišným způsobem od obecných procedurálních pravidel platných pro valnou hromadu upravuje obchodní zákoník situaci, kdy má společnost jediného akcionáře. Pro tento případ § 190 odst. 1 obchodního zákoníku stanoví, že se valná hromada nekoná a její působnost vykonává tento jediný akcionář. Rozhodnutí akcionáře při výkonu působnosti valné hromady musí mít písemnou formu a musí být podepsáno akcionářem. Rozhodnutí společníka musí mít formu notářského zápisu v případech, kdy se o rozhodnutí valné hromady pořizuje notářský zápis. Jediný akcionář je oprávněn vyžadovat, aby se rozhodování při výkonu působnosti valné hromady účastnilo představenstvo a dozorčí rada. Písemné rozhodnutí jediného akcionáře musí být doručeno představenstvu a dozorčí radě.

JE-LI JEDINÝM AKCIONÁŘEM KRAJ

Pokud je jediným akcionářem společnosti kraj, pak jsou procedurální postupy vyplývající z obchodního zákoníku dále modifikovány zákonem o krajích.8) Kraj jako právnická osoba (veřejnoprávní korporace) má několik (přesněji řečeno pět) svých orgánů, mezi něž jsou zákonem rozděleny jednotlivé pravomoci kraje. Z hlediska řešené problematiky jsou rozhodující kompetence svěřeny radě kraje [viz § 59 odst. 1 písm. i) a j) zákona o krajích].

Z § 59 odst. 1 písm. i) zákona o krajích nicméně jednoznačně nevyplývá, zda je lze vůbec použít na vztah kraje k jeho obchodním (akciovým) společnostem, neboť se v něm výslovně nehovoří o žádných konkrétních typech právnických osob: "Radě je vyhrazeno vykonávat zakladatelské a zřizovatelské funkce ve vztahu k právnickým osobám, organizačním složkám, které byly zřízeny nebo založeny krajem nebo které byly na kraj převedeny zvláštním zákonem, včetně jmenování a odvolávání jejich ředitelů a stanovení jejich platu a odměn; k tomu pravidelně jedenkrát ročně projednávat zprávu o jejich činnosti, o plnění jejich úkolů, pro které byly založeny nebo zřízeny, a přijímat příslušná opatření k nápravě." Toto ustanovení tedy pracuje s pojmy "zřizování" či "zřizovatelské funkce" typickými pro příspěvkové organizace, stejně jako s pojmy "zakládání" či "zakladatelské funkce" používanými běžně ve vztahu k obchodním společnostem. Například pokud jde o oprávnění jmenovat a odvolávat ředitele "právnických osob" a stanovit jim plat a odměny, je tradičně spojováno se vztahem kraje k příspěvkovým organizacím. V případě akciových společností (i společností s ručením omezeným) navíc ředitel vůbec není orgánem společnosti a tato funkce nemusí být ani v organizační struktuře společnosti vytvořena. Projednávání "zprávy o činnosti" je pak také příznačné pro příspěvkové organizace. Naopak v případě obchodních společností jsou projednávány "výroční zpráva" a "účetní závěrka". Přes (a také právě pro) výše demonstrovaný poněkud zmatečný obsah § 59 odst. 1 písm. i) zákona o krajích se domnívám, že toto ustanovení nelze použít pro vztah kraje k obchodním společnostem. V zásadě je aplikovatelné pro řešení vztahu kraje k jím zřizovaným příspěvkovým organizacím.

Dikce § 59 odst. 1 písm. j) zákona o krajích je naopak zcela jednoznačná a o jeho aplikovatelnosti na vztah kraje k obchodním společnostem není pochyb: "Radě je vyhrazeno rozhodovat ve věcech kraje jako jediného společníka obchodní společnosti." Ze všech orgánů kraje9) tak zákon určuje, že je to právě rada kraje, které přísluší rozhodovat jménem kraje jako jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady akciové společnosti v souladu s § 190 obchodního zákoníku.

Obchodní zákoník stanoví, že u společnosti s jediným akcionářem se valná hromada nekoná, a proto ani neplatí obchodním zákoníkem stanovená procedurální pravidla pro svolávání a jednání valné hromady. Není tedy nezbytné zveřejňovat a doručovat pozvánku na jednání rady kraje v působnosti valné hromady způsoby předpokládanými pro společnosti s více společníky. Jelikož ve věcech jediného společníka přísluší jménem kraje rozhodovat radě kraje, použijí se na proces rozhodování pravidla platná dle zákona o krajích pro jednání rady kraje.

Organizační pokyny

Jednání rady kraje v působnosti valné hromady akciové společnosti bude zpravidla součástí schůze rady kraje, na níž budou projednávány "běžné" samosprávné záležitosti kraje příslušející radě dle zákona o krajích.

V praxi krajů je zvykem upravit jednání rady kraje v působnosti valné hromady obchodní společnosti v jednacím řádu rady kraje, který může obsahovat konkrétnější organizační pokyny k jednání rady v působnosti valné hromady.10) Tyto organizační pokyny zakotvují pro vyloučení veškerých pochybností některé principy vyplývající z obchodního zákoníku jako např. pravidlo, že písemné rozhodnutí (usnesení) jediného společníka musí být doručeno představenstvu a dozorčí radě. Pro jednoznačné rozlišení, že v daném případě rozhodovala rada v působnosti valné hromady se usnesení rady v působnosti valné hromady uvozuje větou "Rada kraje v působnosti valné hromady" s uvedením názvu příslušné obchodní společnosti. Rozhodnutí rady v působnosti valné hromady musí mít formu notářského zápisu v případech, kdy se o rozhodnutí valné hromady dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku pořizuje notářský zápis.

V souladu s § 58 odst. 1 zákona o krajích se rada schází ke svým schůzím podle potřeby a její schůze svolává hejtman. Schůze rady jsou neveřejné. Rada může k jednotlivým bodům svého jednání přizvat i dalšího člena zastupitelstva nebo jiné osoby, což zcela koresponduje s § 190 odst. 2 věta první obchodního zákoníku, podle něhož je jediný akcionář oprávněn vyžadovat, aby se jeho rozhodování účastnilo představenstvo a dozorčí rada.

Příprava podkladů pro rozhodnutí rady je povinností představenstva

Aby rada kraje vůbec mohla v působnosti valné hromady projednávat záležitosti týkající se obchodní společnosti, je nutné, aby jí společnost připravila potřebné materiály. Termíny schůzí rady kraje jsou zpravidla stanoveny pro určité časové období (např. rok) dopředu. Statutární orgán společnosti (v případě akciové společnosti představenstvo) tedy ve stanovených termínech předloží určeným způsobem a v požadované formě materiály pro jednání rady v působnosti valné hromady.

Představenstvo akciové společnosti tak většinou předkládá určenému odboru krajského úřadu, který připravuje schůzi rady kraje, následující podklady:

- návrh programu jednání,

- písemný materiál obsahující návrh rozhodnutí (usnesení), důvodovou zprávu a listinné dokumenty vztahující se k navrženému programu,

- jména pozvaných členů orgánů obchodní společnosti, kteří mají v souladu s platnými právními předpisy, stanovami a zakladatelskou listinou právo účastnit se jednání valné hromady,

- jména dalších pozvaných osob,

- jméno pozvaného notáře a adresu jeho notářské kanceláře, pokud je obchodním zákoníkem stanoveno pořídit o rozhodnutí valné hromady notářský zápis.

Písemnosti, které jsou podle § 17 obchodního zákoníku obchodním tajemstvím, předloží statutární orgán (představenstvo) až přímo na jednání rady v působnosti valné hromady v potřebném počtu výtisků.

V případech, kdy obchodní zákoník vyžaduje, aby rozhodnutí valné hromady předcházelo projednání v dozorčí radě, je nezbytné, aby představenstvo společnosti toto předchozí projednání v dozorčí radě zabezpečilo. Součástí materiálů pro jednání rady v působnosti valné hromady pak bude také zápis z příslušného zasedání dozorčí rady společnosti a členové dozorčí rady (příp. alespoň její předseda) mohou být k jednání přizváni.

Rada rozhoduje nadpoloviční většinou všech svých členů

Rada kraje v působnosti valné hromady rozhoduje jménem jediného akcionáře v souladu s § 187 odst. 1 obchodního zákoníku o všech záležitostech svěřených valné hromadě obchodním zákoníkem nebo stanovami společnosti.

Pro rozhodování rady a přijímání usnesení (rozhodnutí) v působnosti valné hromady akciové společnosti platí všechna pravidla vyplývající pro "běžné" rozhodování rady ze zákona o krajích. Tzn. že k platnému rozhodnutí rady v působnosti valné hromady je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech členů rady. Usnesení přijaté radou při výkonu působnosti valné hromady je rozhodnutím jediného společníka obchodní společnosti.11)

ÚLOHA ZASTUPITELSTVA KRAJE

Dosud jsem věnoval pozornost vztahu rady kraje k akciovým společnostem. Důležité úkoly související velmi významně s obchodními společnostmi však plní také zastupitelstvo kraje, a to zejména pokud se jedná o stadium založení společnosti. Vedle toho má zastupitelstvo svou nezastupitelnou roli také ve fázi zrušení společnosti12) - což ovšem není předmětem tohoto příspěvku.

V souladu s § 35 odst. 2 písm. k) zákona o krajích zastupitelstvo rozhoduje o založení a rušení právnických osob, schvaluje jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy a stanovy, rozhoduje o účasti v již založených právnických osobách. Zákon o krajích tak fakticky svěřuje zastupitelstvu roli ustavující valné hromady akciové společnosti, respektive roli zakladatele, neboť striktně vzato, valná hromada se v případě společnosti zakládané krajem jako jediným akcionářem nekoná. Zastupitelstvu tak přísluší rozhodnout o založení společnosti, schválit její zakladatelskou listinu a stanovy.

V souvislosti se založením společnosti je důležitá také pravomoc zastupitelstva vyplývající z § 36 písm. m) zákona o krajích. Zde je zakotveno, že zastupitelstvu je vyhrazeno rozhodování o peněžitých a nepeněžitých vkladech do právnických osob.

Z hlediska vztahu kraje k obchodním společnostem je ještě třeba zmínit § 35 odst. 2 písm. l) a m). Podle písm. l) je zastupitelstvu vyhrazeno delegovat zástupce kraje [s výjimkou dle § 59 odst. 1 písm. j)] na valnou hromadu obchodních společností, v nichž má kraj majetkovou účast. Toto oprávnění zastupitelstva se vztahuje, jak vyplývá z textu uvedeného zákonného ustanovení, výlučně na případy, kdy kraj není jediným akcionářem (společníkem) akciové společnosti, ale podílí se na podnikání společně s jinými osobami. Zastupitelstvo přirozeně nemůže delegovat zástupce kraje na valnou hromadu společnosti stoprocentně vlastněné krajem, neboť působnost valné hromady v tomto případě vykonává rada kraje. Tuto pravomoc může tedy zastupitelstvo využít výlučně ve vztahu k akciové společnosti s více akcionáři, kde funguje "skutečná" valná hromada a zastupitelstvem delegovaný zástupce na valné hromadě hájí zájmy kraje.

Podle § 35 odst. 2 písm. m) zastupitelstvo navrhuje zástupce kraje do ostatních orgánů obchodních společností, v nichž má kraj majetkovou účast, a navrhuje též jejich odvolání. U akciových společností jsou takovými "ostatními" orgány představenstvo a dozorčí rada. V tomto případě hovoří zákon obecně o společnostech, "v nichž má kraj majetkovou účast", a nerozlišuje, jestli se jedná o majetkovou účast stoprocentní nebo nižší.

USTAVUJÍCÍ VALNÁ HROMADA

Zmíněná ustanovení zákona o krajích je nutné interpretovat a aplikovat v souvislosti s příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Podle § 162 odst. 1 obchodního zákoníku může být akciová společnost založena jedním zakladatelem, je-li zakladatel právnickou osobou, jinak dvěma nebo více zakladateli. Podle § 162 odst. 2 zakládá jediný zakladatel společnost zakladatelskou listinou.

Úkoly ustavující valné hromady akciové společnosti (respektive jediného zakladatele) vyplývají zejména z § 171 obchodního zákoníku. Ustavující valná hromada mimo jiné rozhoduje o založení společnosti, schvaluje stanovy společnosti, volí orgány společnosti, jež je podle stanov oprávněna volit valná hromada, schvaluje v souladu s posudkem znalce nebo znalců předmět nepeněžitých vkladů a počet, jmenovitou hodnotu, podobu, formu a druh akcií, které mají být jako protiplnění na ten který vklad vydány.

Průběh ustavující valné hromady (respektive rozhodnutí jediného zakladatele) se osvědčuje notářským zápisem, jehož přílohou je seznam upisovatelů, který obsahuje též jmenovitou hodnotu akcií upsaných každým z nich, jakož i výši splacené části emisního kursu jím upsaných akcií a seznam zvolených členů orgánů společnosti. O rozhodnutí ustavující valné hromady (respektive jediného zakladatele) o schválení stanov se pořídí notářský zápis, který musí obsahovat též schválený text stanov.

Zastupitelstvo kraje, plnicí roli ustavující valné hromady (respektive jediného zakladatele) akciové společnosti, musí kromě postupů předpokládaných zákonem o krajích splnit také veškeré požadavky vyplývající z obchodního zákoníku, tzn. včetně povinné přítomnosti notáře na zasedání zastupitelstva. Pro přijetí platného usnesení zastupitelstva kraje ve všech případech, tedy včetně rozhodování v roli ustavující valné hromady, je v souladu s § 40 odst. 2 zákona o krajích zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva.

KDO VOLÍ ORGÁNY PŘI ZALOŽENÍ SPOLEČNOSTI A KDO POZDĚJI

Z příslušných ustanovení zákona o krajích i obchodního zákoníku není pochyb o tom, že v případě založení společnosti přísluší volba členů představenstva i dozorčí rady (přirozeně s výjimkou jejích členů volených zaměstnanci) zastupitelstvu kraje, které plní roli ustavující valné hromady (respektive jediného zakladatele).

Určité nejasnosti vznikají u organizačního průběhu personálních změn v orgánech společnosti po jejím založení. Podle § 191, respektive § 200 obchodního zákoníku volba a odvolání členů představenstva a dozorčí rady přísluší valné hromadě (s výjimkou případu, kdy stanovy určují, že představenstvo volí a odvolává dozorčí rada). V tomto příspěvku již bylo prezentováno, že na základě § 190 obchodního zákoníku a § 59 odst. 1 písm. j) zákona o krajích působnost valné hromady společnosti vykonává jménem kraje jako jediného akcionáře rada kraje. Z toho by vyplývalo, že je plně v kompetenci rady kraje, aby volila a odvolávala členy představenstva a dozorčí rady společnosti. Tento závěr je však oslabován výše citovaným § 35 odst. 2 písm. m) zákona o krajích, podle něhož je zastupitelstvu vyhrazeno navrhovat zástupce kraje do ostatních orgánů obchodních společností, v nichž má kraj majetkovou účast, a navrhovat jejich odvolání. Vzhledem k tomu, že u akciové společnosti, jejímž jediným zakladatelem byl kraj, zastupitelstvo v roli ustavující valné hromady (respektive jediného zakladatele) zvolilo první členy představenstva i dozorčí rady (s výhradou výše uvedených zákonem předpokládaných výjimek), je zřejmě zapotřebí takto zvolené členy těchto orgánů považovat za "zástupce kraje" ve smyslu § 35 odst. 2 písm. m) zákona o krajích. Rada kraje při výkonu působnosti valné hromady akciové společnosti tak má sice zachováno své oprávnění volit (s výjimkou založení společnosti) a odvolávat členy představenstva a dozorčí rady, ovšem s tím, že zastupitelstvu je vyhrazeno podávat návrhy na uskutečnění těchto personálních změn.13)

Zejména z hlediska procedurálních postupů souvisejících se zakládáním a dalším fungováním krajských akciových společností existují značné odlišnosti oproti "běžným" akciovým společnostem. Kraj jako zakladatel akciové společnosti se ve vztahu ke svým obchodním společnostem musí řídit nejen soukromoprávní úpravou obchodního zákoníku, ale také veřejnoprávními principy vyplývajícími zejména ze zákona o krajích a zákona č. 250/2000 Sb.

Kraj je zákonně limitován tím, že může zakládat pouze akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným. Logiku tohoto zákonného omezení poněkud nabourává skutečnost, že spolu s dalšími osobami se může účastnit na činnosti (rozuměj zakládat) všech druhů obchodních společností včetně osobních, za jejichž závazky ručí celým svým majetkem. To považuji v případě územního samosprávného celku za velmi riskantní a nesystémové a domnívám se, že by de lege ferenda mělo být umožněno, aby se kraj spolu s jinými osobami účastnil na činnosti pouze obchodních společností kapitálového typu, kde bude jeho ručení omezeno výší nesplaceného vkladu. Taková úprava by, dle mého mínění, také lépe korespondovala s povinnostmi, jimiž je kraj vázán při nakládání (hospodaření) se svým majetkem dle zákona o krajích.14)

Výkon působnosti jediného společníka (akcionáře) a rozhodování v působnosti valné hromady akciové společnosti přísluší radě kraje. Dle stávající právní úpravy platí pro jednání rady kraje v působnosti valné hromady veškerá procesní pravidla platná pro jednání rady kraje ve všech ostatních "běžných" záležitostech. Domnívám se, že zákon o krajích by měl do budoucna detailněji upravit jednání rady v působnosti valné hromady obchodních společností.

Pokud jde o vztahy zastupitelstva ke krajským akciovým společnostem, jsou zákonem definovány zejména (avšak nejen) pro stadium založení společnosti, kdy zastupitelstvo fakticky plní roli ustavující valné hromady (respektive jediného zakladatele). Ustanovení zákona o krajích upravující postup při založení obchodní společnosti jsou velmi kusá, a proto je nezbytné řídit se i ve specifických podmínkách kraje (i obce) jako veřejnoprávní korporace a jeho orgánů příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, která jsou však principiálně modelována pro soukromou sféru. Proto by rovněž proces zakládání obchodních společností krajem měl být de lege ferenda v zákoně o krajích ošetřen podrobněji.

Pouze pro úplnost na samotný závěr zmiňuji, že dlouhodobě teorie i praxe řeší zásadní otázku, zda je právní forma obchodní společnosti vůbec vhodná pro plnění veřejně prospěšných úkolů kraje.15) Ačkoliv jsou vyslovovány odpovědi spíše negativní, "optimální" nový typ právnické osoby zakládané územními samosprávnými celky nebyl dosud nalezen.16)


Poznámky:

1) Srov. § 14 odst. 1 zákona o krajích: "Do samostatné působnosti kraje patří záležitosti, které jsou v zájmu kraje a občanů kraje, pokud nejde o přenesenou působnost kraje."

2) Srov. Roubínková D., Management obcí: organizační struktura a nositelé řídících rozhodnutí, Karlovarská právní revue 2007, č. 1, str. 72: "Veřejná správa je pak pozitivně definována jako výkon činností ve veřejném zájmu, kterými jsou uskutečňovány a vykonávány veřejné záležitosti, a to těmi, kteří tyto činnosti uskutečňují jako právem stanovenou povinnost, a to v mezích stanovených zákonem."

3) Srov. čl. 101 odst. 3 Ústavy České republiky: "Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu."

4) Srov. Hurdík J., Právnické osoby a jejich typologie, Praha: C. H. Beck, 2003, str. VIII: "Tímto fascinujícím fenoménem je právnická osoba - přes mnoho pokusů nedefinovatelný právní institut, současně však nezbytný průvodní jev a nástroj posledních dvou staletí globalizujícího se světa kapitalismu."

5) Srov. Eliáš K., Bartošíková M., Pokorná J. a kol., Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, str. 6: "Takové obchodní společnosti, které nejsou založeny za účelem podnikání, ale nepodnikatelské činnosti, považujeme za podnikatele z hlediska právní formy."

6) Srov. Netolický M., Obchodní tajemství nebo veřejná informace společnosti založené obcí? Moderní obec 2008, č. 3, str. 22: "Pokud nahlédneme do obchodního zákoníku, který velmi podrobně reguluje jednotlivé formy obchodních společností, zjistíme, že vzhledem k jejich základní charakteristice je vcelku logické, že územní samosprávné celky mohou zakládat jen kapitálové obchodní společnosti."

7) Srov. důvodovou zprávu k návrhu zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, citováno dle ASPI ID LIT25598CZ: "Obchodní zákoník připouští, že jediný zakladatel smí založit jen akciovou společnost a společnost s ručením omezeným. Jiné druhy obchodních společností lze zakládat vždy jen společnou činností více zakladatelů. Nic nebrání tomu, aby územní samosprávný celek byl takovým spoluzakladatelem všech právně přípustných forem obchodních společností. Pokud ale je jen on sám jediným zakladatelem a tedy také jediným vlastníkem, může jít jen o akciovou společnost a společnost s ručením omezeným."

8) Srov. Býma M., Zakládání obchodních společností. Moderní obec 2008, č. 3, str. 46.

9) Srov. § 1 odst. 3 zákona o krajích: "Kraj je samostatně spravován zastupitelstvem kraje ...; dalšími orgány kraje jsou rada kraje ..., hejtman kraje ... a krajský úřad. Orgánem kraje je též zvláštní orgán kraje ... zřízený podle zákona."

10) Srov. např. Jednací řád rady kraje a komisí rady schválený usnesením rady Moravskoslezského kraje č. 2/14 ze dne 18. 1. 2001. Dostupný z: http://www. kr-moravskoslezsky.cz

11) Srov. Netolický M., Co všechno může a nemůže kontrolní výbor zastupitelstva obce? Moderní obec 2008, č. 6, str. 52.

12) Srov. Janeček J., Zrušení a zánik s. r. o. založené obcí, Moderní obec 2007, č. 12, str. 47. 13) Srov. Netolický M., Potěšil L., Delegování zástupců obce do orgánů obchodních společností, Moderní obec 2008, č. 3, str. 42: "I proto je třeba přijmout ústavně konformní závěr, že zastupitelstvo jako představitel občanů a současně kontrolní orgán zbývajících orgánů obce, by mělo disponovat možností navrhovat zástupce obce do ostatních orgánů společnosti. A to bez ohledu na velikost podílu obce v obchodní společnosti."

14) Srov. zejména § 17 zákona o krajích.

15) Srov. Knapp V. a kol., Tvorba práva a její současné problémy, Praha: Linde, 1998, str. 400: "Již několik let se úředníci legislativy některých našich ministerstev potýkají s řešením otázky, jak naložit s reliktem minulosti v podobě tzv. rozpočtových a příspěvkových organizací."

16) Srov. Havlan P., Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě, Praha, Linde Praha a. s., 2004, str. 61-65: "... V kontextu s tím pak lze vyslovit názor, že jde-li o potřebu stoprocentní majetkové účasti obce (kraje) na zajištění nějaké hospodářské (podnikatelské) činnosti, nebylo by od věci uvažovat o legislativním zakotvení institutu veřejného podniku tak říkajíc v nejužším smyslu."


Petr Pospíšil
právník, externí doktorand na katedře
správní vědy a správního práva
Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Brno

Související