Ustanovení § 20 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině") určuje: "O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud."

Podle § 21 mezi manžely dále platí:

"(1) Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.

(2) Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně a nerozdílně.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže jiné osobě bylo známo, že druhý manžel tyto účinky proti ní výslovně vyloučil."

Zákon o rodině tedy rozlišuje dvě situace při vzájemném jednání manželů. V případě, že jde o běžnou záležitost rodiny, jedná jeden z manželů svým jménem a zavazuje oba manžely společně a nerozdílně (tzv. solidární závazek). Pokud se však běžná záležitost týká pouze jednoho z manželů, nikoliv rodiny jako celku nebo dětí, jedná za manžela druhý manžel jako zástupce ze zákona a zavazuje jej.

BĚŽNÉ ZÁLEŽITOSTI RODINY

Podle zákona o rodině rozhodují manželé o všech záležitostech rodiny společně. To však neznamená, že by museli společně rozhodovat skutečně o každé společné záležitosti, jakou je například úhrada pravidelných výdajů spojených s chodem domácnosti, úhrada nájmu bytu, běžné nákupy v obchodě atd. U důležitějších a zejména pak mimořádných záležitostí, jako je například převod nemovitosti, je ale naopak souhlas obou manželů k úkonu nutný, jinak je právní úkon neplatný.

Při rozhodování o tom, co je to běžná záležitost, je třeba vyjít z konkrétních majetkových poměrů manželů, přihlížet je však třeba i k obvyklým zvyklostem. Za obvyklou správu majetku proto ani dnes nelze zásadně považovat právní úkony týkající se převodu nemovitosti,1) naproti tomu nelze vyloučit, že poskytnutí daru ve výši dvacet tisíc korun by v konkrétním případě mohlo obvyklost správy majetku již naplňovat.2)

Při výkladu pojmu "míra majetkové přiměřenosti" by měl být zohledněn i účel, k jehož realizaci závazek manžel převzal. Patrně by měl být posuzován jinak případ, kdy manželem převzatý závazek směřoval k obvyklé rekonstrukci společné věci manželů, a jinak zase případ, kdy závazek manžela vznik v souvislosti s koupí luxusní věci zcela se vymykající rozumným potřebám domácnosti manželů. Přihlédnout by bylo možné i k tomu, k jakému účelu měl převzatý závazek sloužit a komu, respektive která majetková masa existující v manželství měla ze vzniklého závazku prospěch (kritérium prospěšnosti, účelu - zájmu).3)

Vzhledem k tomu, že vztahy v rodině nemusejí být vždy harmonické, obsahuje zákon o rodině ustanovení, že zastupovaný manžel může účinky společného jednání manželů proti jiné osobě předem vyloučit. Podmínkou je, že vyloučení následků jednání jednoho manžela pro druhého bylo výslovné a bylo před uskutečněním úkonu známé jak druhému manželovi, tak především třetí osobě.

Dále pak, jak již bylo uvedeno výše, zákon o rodině stanoví, že nedohodnou-li se manželé o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud. Musí jít jednak o neshody vyplývající ze vztahu mezi manžely (např. o způsobu a rozsahu užívání věcí, o otázkách bydlení apod.) a jednak o záležitost podstatnou.

Pro nepodstatné věci platí, že si je manželé musejí vyřídit spolu, bez možnosti domáhat se zásahu státního orgánu. Pokud by však v konkrétním případě spory o nepodstatných věcech narostly do té míry, že by mohly ohrozit nebo již narušit stabilitu rodiny, jsou právním řádem garantovány další prostředky právní ochrany; zejména pokud by tento stav ohrožoval výchovu a výživu nezletilých dětí.4)

Otázku neshod ve věcech výkonu rodičovských práv a povinností upravuje zákon o rodině v § 49 samostatně.5) Neshodu v majetkových záležitostech manželů, problematiku společného jmění, neshodu o právech a povinnostech vyplývajících z institutu společného nájmu bytu manžely apod. by však bylo nutné řešit podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, nikoliv podle § 20 zákona o rodině.6)

Pokud by některý z manželů překročil svoje oprávnění, je právní úkon, který takto učinil, neplatný. Jedná se o tzv. relativní neplatnost, což znamená, že neplatnosti právního úkonu se musí dovolávat u soudu druhý z manželů, a to do tří let od okamžiku, kdy k takovému právnímu úkonu došlo. Pokud by neplatnost právního úkonu druhý z manželů v dané lhůtě nenapadl, byl by právní úkon platným a nápravy by se již u soudu nebylo možné účinně domáhat.

ZASTUPOVÁNÍ MANŽELA V JEHO ZÁLEŽITOSTECH

Právo zastupovat druhého manžela v jeho výlučných záležitostech je vázáno na předpoklad, že jde o záležitost běžnou a že zastoupení není platně vyloučeno druhým z manželů.

Při zastupování musí jít o běžné záležitosti druhého manžela, nikoliv o běžnou záležitost rodiny, neboť v tomto případě by manžel jednal svým jménem a zavazoval oba manžely společně a nerozdílně. Může tak jít např. o běžné záležitosti při správě majetku, který patří do výlučného vlastnictví druhého manžela, nikoliv do společného jmění manželů.7)

Pojem běžné záležitosti není ani v tomto případě právním řádem definován, za běžné záležitosti však nelze považovat např. podání žaloby nebo jakéhokoliv návrhu na zahájení řízení za druhého manžela, zastupování manžela v dědickém řízení. Zastoupit druhého manžela nelze ani při převzetí jeho mzdy.8)

Pokud jde o doručování pošty, nemá manžel adresáta zásilky žádné zvláštní postavení oproti jiným osobám. Podle poštovních podmínek9) může doručovatel předat doporučené zásilky fyzické osobě, která se zdržuje v bytě, kanceláři, provozovně nebo jiné uzavřené prostoře označené jménem a příjmením adresáta nebo příjmením shodným s příjmením adresáta a která převzetí poštovní zásilky potvrdí svým podpisem. Tento postup není možný, jestliže adresát předal podniku písemné prohlášení, že může poštovní zásilky dodávat jen jemu. Doporučené zásilky určené do vlastních rukou adresáta podnik vydá v místě určeném v poštovní adrese fyzické osobě, která prokáže, že je adresátem, a která převzetí poštovní zásilky potvrdí svým podpisem. Za stejných podmínek zásilku vydá i zmocněnci adresáta, zákonnému zástupci adresáta nebo zmocněnci zákonného zástupce adresáta, přičemž zmocnění musí být provedeno formou písemného prohlášení.

Při vyřizování běžných záležitostí jedná druhý manžel jako zástupce ze zákona a nepotřebuje zvláštní plnou moc. Zastoupený manžel však musí být oprávněn jednat samostatně, zákonného zástupce by druhý manžel nemohl zastupovat, neboť zákon vztahuje zastoupení jen na manžela. Jestliže by tedy jeden z manželů byl zbaven nebo omezen ve své způsobilosti k právním úkonům, nemohl by druhý manžel takto zastupovat opatrovníka, který byl ustanoven soudem (v případě, že byl ustanoven opatrovníkem právě druhý z manželů, jedná pak nikoli z titulu manželství, ale z titulu výkonu funkce opatrovníka).

Jak již bylo uvedeno, manžel může účinky jednání druhého manžela při vyřizování běžných záležitostí vyloučit, musí tak však učinit předem. Zpětné vyloučení účinků není možné. Kdyby tento princip neplatil, znamenalo by to velkou nejistotu v soukromoprávních vztazích.

Při vyřizování podstatných záležitostí musí jednat každý z manželů sám za sebe. V tomto případě by manžel mohl za druhého manžela jednat pouze na základě plné moci jako kterákoliv jiná osoba.


Poznámky:

1) V souladu s tím Nejvyšší soud ČR vyslovil v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3005/99 (Soubor rozhodnutí NS č. C 497): "jestliže účastníky smlouvy o převodu nemovitosti na jedné straně byli manželé, je třeba, aby odstoupení od této smlouvy bylo adresováno oběma manželům a aby se projev vůle od smlouvy odstoupit dostal do dispozice každého z nich; jinak účinky odstoupení od smlouvy nenastanou"; a v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2731/2000 (Soubor rozhodnutí NS č. C 906): "Pokud jen jeden z manželů bez souhlasu druhého vyzval obdarovaného, aby vrátil nemovitosti darované mu oběma manžely z jejich bezpodílového spoluvlastnictví, protože se k němu obdarovaný choval tak, že tím hrubě porušil dobré mravy, je taková výzva k vrácení daru relativně neplatným právním úkonem."

2) Dvořák, J., Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, 2., rozšířené vydání, Praha: ASPI, a. s., 2007, str. 118.

3) Tamtéž, str. 93.

4) Hrušáková, M. a kol.: Zákon o rodině: Komentář, 3. vydání, C. H. Beck, 2005, str. 58.

5) Ustanovení § 49 zákona o rodině: "Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti, rozhodne soud."

6) Ustanovení § 147 občanského zákoníku: "Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit správu společného jmění odchylně. Stejně mohou upravit správu svého budoucího společného jmění muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství. Ustanovení § 143a odst. 4 platí zde obdobně."

Ustanovení § 148 občanského zákoníku:

"(1) Soud může ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.

(2) Na návrh některého z manželů soud zúží společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.

(3) Je-li podnikatelská činnost po rozhodnutí soudu podle odstavce 2 vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manžela, který není podnikatelem, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou; nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným dílem.

(4) Jestliže o společném jmění manželů bylo rozhodnuto podle odstavce 1 nebo 2, může být rozšířeno do předchozího rozsahu jen rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů."

7) Ustanovení § 143 odst. 1 občanského zákoníku: "Společné jmění manželů tvoří:

a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,3)

b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého."

8) Ustanovení § 142 odst. 5 zákoníku práce: "Jiné osobě než zaměstnanci je možné vyplatit mzdu nebo plat jen na základě písemné plné moci; to platí i pro manžela nebo partnera51a) zaměstnance. Bez písemného zmocnění může být mzda nebo plat vyplacen jiné osobě než zaměstnanci, jen pokud to stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis33)."

9) Sdělení č. 20/2005 Českého telekomunikačního úřadu - Vyslovení souhlasu s poštovními podmínkami.


Romana Lužná
advokátka, Brno

Související