Proto je veřejnost informována již v přípravném řízení o obsahu telefonických rozhovorů obviněných nebo podezřelých navzájem, ale i s jinými osobami. Dochází k tomu přesto, že zprávu o odposleších oficiálně neposkytl médiím žádný orgán činný v trestním řízení.

Vyjadřuji hypotézu, že zveřejňování odposlechů o telefonátech i jiných formách telekomunikačního provozu obviněných a podezřelých v tisku, rozhlasu, v televizi a na internetových serverech v průběhu trestního řízení je specifickou formou úniku informací z trestního spisu, která je v rozporu se zákonem, pokud je neposkytne policejní orgán, státní zástupce nebo soud v souladu s § 8a trestního řádu.

OCHRANA SOUKROMÍ

Článek 13 Listiny základních práv a svobod (dále také "Listina") stanoví: "Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením." To navazuje na článek 7 odst. 1 Listiny, který zaručuje nedotknutelnost soukromí.

Právo na ochranu zpráv podávaných telefonem, stejně jako na ochranu jiných forem telekomunikačního provozu, je právem ústavním, které je v souladu s úpravou obsaženou v článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dle něhož "každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence".

Ústavní soud ČR v souvislosti s posuzováním vztahu odposlechu jako jednoho z instrumentů využitelných při ochraně práva, ale kolidujících s právem na ochranu soukromí, respektive tajemství zpráv podávaných telefonem, uvedl: "Soukromí každého člověka je hodno ochrany ve smyslu čl. 13 Listiny základních práv a svobod nejen ve vztahu k vlastnímu obsahu zpráv podávaných telefonem, ale i ve vztahu k údajům o volaných číslech, datu a čase hovoru, době jeho trvání, v případě mobilní telefonie o základových stanicích zajišťujících hovor. Tyto údaje jsou nedílnou součástí komunikace uskutečněné prostřednictvím telefonu.

Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom této ochrany, děje se tak pouze a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustný je tedy pouze zásah do základního práva nebo svobody člověka ze strany státní moci, jestliže jde o zásah nezbytný ve výše uvedeném smyslu. K tomu, aby nebyly překročeny meze nezbytnosti, musí existovat systém adekvátních a dostatečných záruk, skládající se z odpovídajících právních předpisů a účinné kontroly jejich dodržování.

S ohledem na to, že jsou stanovena pravidla pro odposlech a záznam telekomunikačního provozu ze strany státních orgánů, která umožňují kromě dalších údajů pořídit především obsah telefonické zprávy, je možné postupovat podle těchto pravidel i při pořizování či získávání těchto 'dalších' údajů, tj. při evidování telekomunikačního provozu."1)

Je tedy nepochybné, že jakýkoliv odposlech telekomunikačního provozu je zásahem do Ústavou chráněného práva, jde o zásah velmi zásadního charakteru, odůvodnitelný jen ve velmi výjimečných případech.

...VERSUS PRÁVO NA INFORMACE

Podle Listiny základních práv a svobod je zaručena svoboda projevu a právo na informace a cenzura je nepřípustná. Státní orgány jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti, přičemž podmínky a provedení stanoví zákon (článek 17 odst. 1, 3, 5 Listiny).

Poskytování informací o trestním řízení ve sdělovacích prostředcích, jimiž se rozumí tisk, rozhlas, televize a zpravodajský film upravuje trestní řád v § 8a: "Orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací sdělovacím prostředkům. Přitom dbají toho, aby neohrožovaly objasnění skutečností důležitých pro posuzování věci, nezveřejňovaly o osobách, které mají účast v trestním řízení, údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2)." Dle § 8a odst. 2 odepřou orgány činné v trestním řízení poskytnutí informací z důvodů uvedených v § 8a odst. 1 (viz předchozí citace).

Předčasné zveřejnění konkrétních skutečností a výsledků trestního řízení, zejména ve stadiu přípravného řízení, by totiž mohlo ztížit nebo dokonce zmařit objasnění věci a usvědčení pachatele; proto je třeba zvažovat, jaké informace a v jakém rozsahu budou podány.

Jak je uvedeno v § 8a odst. 1, nesmějí se zveřejňovat údaje o osobách, které mají účast v trestním řízení, ani údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností. Touto ochranou osobnosti a osobních údajů obviněného i dalších osob, které se na trestním řízení zúčastňují, se realizuje čl. 10 Listiny, který mj. stanoví, že každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a právo na ochranu před neoprávněným zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě (§ 12 odst. 2 občanského zákoníku). Proto je třeba omezit se na podstatné informace týkající se věci, které jsou dosud provedenými důkazy dostatečně prokázány.

Informace je nutné odepřít také tehdy, když by mohlo dojít k porušení zásady presumpce neviny: "Je totiž třeba zajistit zejména ve fázi ověřování podezření z trestného činu utajení určitých informací o podezřelém (později obviněném), aby byl co nejvíce omezen difamující2) účinek trestního řízení na takového podezřelého, u něhož nebude podezření z trestného činu v dalším řízení potvrzeno."3)

Policejní orgány, stejně jako státní zástupci nechtějí vesměs riskovat, že dojde k nactiutrhání a zostouzení podezřelých, a proto zejména při prověřování trestních oznámení a dalších podnětů postupem před zahájením trestního stíhání velmi zvažují poskytnutí informací sdělovacím prostředkům. Obdobně postupují též po zahájení trestního stíhání, zpravidla tedy citlivě přistupují ke zveřejňování informací o průběhu vyšetřování a o osobě obviněného.

NEŽÁDOUCÍ ÚNIK INFORMACÍ

Již několik let se v praxi vyskytují situace, kdy jsou v rozporu s § 8a trestního řádu zveřejňovány odposlechy telekomunikačního provozu, které neposkytl k publikaci orgán činný v trestním řízení. V těchto případech je veřejnost detailně informována o trestní věci, o podezřelém nebo obviněném, někdy zčásti, či v některých případech v plném rozsahu o obsahu jeho telefonních rozhovorů, výjimečně i jiných forem telekomunikačního provozu. Sdělovací prostředky přitom odmítají prozradit zdroj svých informací. Někdy proto, že mylně usuzují, že pokud byl odposlech povolen soudem (nebo v přípravném řízení soudcem), nic nebrání jeho zveřejnění, jindy jsou si vědomy nezákonnosti postupu, avšak nechtějí přijít o svůj nenahraditelný zdroj atraktivních a věrohodných informací.

Nežádoucími úniky informací o trestním řízení včetně zveřejňování informací o zahájení trestního stíhání obviněného, jeho výpovědi či listinných důkazů jsem se zabýval podrobně v samostatném článku.4) Zaměřím se proto pouze na specifickou formu úniku informací, a to na zveřejňování odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ve sdělovacích prostředcích v případech, kdy k tomu dochází v rozporu se zákonem, a to již v průběhu přípravného řízení.

...JIŽ V PŘÍPRAVNÉM ŘÍZENÍ

Po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. je postup před zahájením trestního stíhání součástí přípravného řízení, a to již od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí. Pouze v případě, že tyto úkony nebyly provedeny, je přípravné řízení zahájeno až zahájením trestního stíhání. Přípravné řízení končí podáním obžaloby, postoupením věci jinému orgánu nebo zastavením trestního stíhání, případně rozhodnutím či vznikem jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby (§ 12 odst. 10 trestního řádu).

Postup před zahájením trestního stíhání (§ 158 až § 159b trestního řádu) tvoří po citované novele první fázi přípravného řízení, na níž může navázat druhá fáze, kterou tvoří vyšetřování (§ 161 odst. 1 trestního řádu), jež začíná zahájením trestního stíhání (§ 160 odst. 1 trestního řádu).

Obsahovou náplní postupu před zahájením trestního stíhání je objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala určitá osoba. Smyslem prověřování je opatřit potřebné poznatky a zjistit, zda se počáteční podezření změní ve vyšší stupeň pravděpodobnosti, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala určitá osoba, nebo takové podezření rozptýlit. Konkrétním účelem prověřování je vytvořit předpoklady buď pro rozhodnutí o zahájení trestního stíhání určité osoby jako obviněného (§ 160 odst. 1 trestního řádu), jehož důvodnost se musí opírat o zjištění a odůvodnění konkrétních skutečností, nebo pro odložení nebo jiné vyřízení věci (§ 159a, § 159b trestního řádu).5)

ZDROJ ZPRAVIDLA NEZNÁMÝ

Zveřejňování odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ve sdělovacích prostředcích v rámci přípravného řízení se stalo módní záležitostí, doslova zbožím, po kterém je v médiích i na veřejnosti značná poptávka. V důsledku úniku informací ze spisů zveřejňují sdělovací prostředky informace o přípravném řízení, i když jim je neposkytne orgán činný v trestním řízení jako oficiální informaci (§ 8a trestního řádu), protože si je vědom, že by tak mařil trestní řízení, na němž se podílí.

Přestože zveřejněné informace o odposleších má k dispozici omezený okruh osob, který lze přesně vymezit, následné vyšetřování úniku informací vesměs nepřináší zjištění, kdo je jeho viníkem. Osoby, které dodávají záznamy odposlechu někdy do tisku, jindy do televize, rozhlasu nebo na internetové servery, zůstávají neodhaleny a nepostiženy. Proto se doslovné záznamy legálně povolených odposlechů telefonních rozhovorů i nadále dostávají na veřejnost.

ODPOSLECHY ZVEŘEJNĚNÉ V ROZPORU S TRESTNÍM ŘÁDEM JSOU VŽDY NEZÁKONNÉ

Zákonnosti povolování odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, stejně jako možnosti využití odposlechů jako důkazu v trestním řízení, jsem se věnoval v samostatných článcích, na něž pouze odkazuji.6) Zde se zaměřím na důvody, proč jsou zveřejněné odposlechy telefonních rozhovorů podezřelých a obviněných navzájem, či s jinými osobami, nezákonné vždy, pokud je neposkytl oficiálně policejní orgán, státní zástupce nebo soud za podmínek stanovených v § 8a trestního řádu.

Jak bylo zjištěno výzkumem agentury Mediainfo, v tzv. kauze uplácení prvoligových fotbalových rozhodčích bylo v médiích publikováno od 1. 4. 2004 do 1. 8. 2004 celkem 9217 příspěvků, přičemž jméno jednoho rozhodčího bylo zveřejněno v 2096 případech a jméno fotbalisty v 265 případech. O nejčastěji zmíněném funkcionáři se mohla veřejnost dozvědět v 2316 případech.7) Ve výzkumu nebylo zjišťováno, kolikrát použili novináři jako svůj zdroj informací odposlechy telefonických rozhovorů mezi rozhodčími a funkcionáři.

Příkladmo lze uvést, že deník MF Dnes publikoval 1. 10. 2004 doslovný záznam odposlechnutého telefonického rozhovoru manažera Viktorie Žižkov Ivana Horníka a rozhodčího Milana Šedivého.8) Následně tento přepis odposlechů přetiskla mnohá další periodika. Ve dnech 9. až 16. 11. 2004 deník Sport postupně zveřejnil doslovné citace úryvků přepisů policejních odposlechů mezi rozličnými fotbalovými funkcionáři.9) Také tyto citace odposlechů byly publikovány v řadě dalších médií.

Zveřejnění odposlechů, uskutečněných v průběhu přípravného řízení policejními orgány na příkaz soudce, v jediném sdělovacím prostředku, má obdobný efekt jako jejich zveřejnění na tiskové konferenci. Sdělovací prostředek, kterému "kdosi" neznámý nahrávky nebo přepisy odposlechů nelegálně předal, se pyšní novinářským "sólokaprem" či senzací. Některé další sdělovací prostředky se chtějí vyvarovat problémů a odkazují na původní zprávu, jiné již dříve zveřejněnou informaci označí za svoji vlastní, další ji pak doplňují úvahami, které prezentují jako oficiálně zjištěná fakta. Faktem je, že odvysílané či přetištěné části policejních odposlechů se vzhledem k opakovanému publikování stávají doslova věcí veřejnou. Proto také v článku uvádím celá jména a příjmení osob, a to v případech, kdy již byla v souvislosti s publikovanými odposlechy zveřejněna.

Hromadné sdělovací prostředky nepovažují za podstatné, že přípravné řízení je neveřejné a že zveřejnění nahrávek odposlechů či jejich záznamu zcela zásadním způsobem narušuje trestní řízení a ohrožuje účel legálně povolených odposlechů, jímž je usvědčení pachatelů prostředky, jež povoluje trestní řád.

KONKRÉTNÍ PŘÍKLADY

Policejní odposlechy v kauze fotbalových úplatků inspirovaly Petra Čtvrtníčka a Jiřího Lábuse k vytvoření divadelní inscenace s názvem "Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?" Inscenace "je pokusem o zdivadelnění jiné kuriózní předlohy - policejních odposlechů".10) Autoři "z nezákonně zveřejněných odposlechů připravili divadelní představení a dodnes je hrají. Velká legrace, národ se směje a nezákonnost takového postupu nikomu nevadí. První bitvu o ochranu lidských práv jsme na plné čáře prohráli".11)

Internetový server Aktuálně.cz jako první zveřejnil část z odposlechu telefonních rozhovorů mezi předsedou ODS Mirkem Topolánkem a jeho asistentem Markem Dalíkem v kauze údajného pokusu uplatit poslance Zdeňka Kořistku. Aby čtenáři měli jistotu, že odposlechy jsou autentické, měli přímo v článku možnost dozvědět se doslovný obsah rozhovorů, a to jediným kliknutím na slova "pusťte si odposlechy".12) Týž den, kdy se objevily tyto odposlechy, začala Policie ČR i státní zastupitelství prošetřovat, od koho unikly, když jimi disponoval pouze policejní orgán a státní zástupce. Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Renáta Vesecká oznámila, že hodlá únik odposlechů neprodleně vyšetřit. "Nikdo jiný než policie a státní zastupitelství k tomu neměl mít přístup. Určitě zahájíme šetření, jak to mohlo uniknout", sdělila redakci Aktuálně.cz. Tehdejší ministr vnitra Mgr. František Bublan soudil, že to nebyla policie, komu odposlechy utekly. "Podle informací, kterými ministr disponuje, je obvinění, že odposlechy unikly od policie, málo pravděpodobné. Po ukončení vyšetřování celého případu byl totiž kompletní trestní spis už v únoru 2005 předán příslušnému státnímu zastupitelství", uvedla jeho mluvčí Radka Kovářová.13) Veřejnost se následně dozvěděla, že během několikaměsíčního šetření pořídila policie na základě příkazu soudu desítky hodin odposlechů, jimiž 18 měsíců disponovaly policejní orgány a státní zastupitelství. Výsledkem prošetřování úniku informací bylo pouze zjištění, že odposlechy z rok a půl staré "korupční kauzy" přišly do redakce Aktuálně.cz anonymně, a to den před jejich zveřejněním. Osoba, která odposlechy odcizila a předala redakci Aktuálně.cz, nebyla zjištěna. Nic to nemění na faktu, že i v tomto případě byly přepisy odposlechů telekomunikačního provozu předmětem zájmu v podstatě všech českých a také řady zahraničních sdělovacích prostředků.14)

Dne 17. 2. 2006 televizní stanice ČT 1 odvysílala od 19:15 hodin ve svém zpravodajském pořadu Události reportáž týkající se odposlechů v kauze tzv. Berdychova gangu. V průběhu odvysílané relace moderátorka Událostí, zpravodajského pořadu České televize, Iveta Toušlová sdělila, že "tři vysocí představitelé české justice byli před dvěma lety v kontaktu s členem Berdychova gangu Vladislavem Větrovcem. Dokládají to odposlechy telefonních rozhovorů, které získal náš reportér Jiří Hynek." Redaktor Jiří Hynek pak v reportáži mimo jiné sdělil, že "odposlechy dokládají, že Sovák pro sebe i pro Větrovce domlouval kontakty v justici", dále uvedl, že "Sovák podle odposlechů hovoří s Větrovcem o tom, že je schopen domluvit např. schůzku s předsedou městského soudu". Součástí reportáže byl zvukový záznam pořízený při odposlouchávání telefonních hovorů mezi Vladislavem Větrovcem a Zdeňkem Sovákem. Z tohoto záznamu byla v relaci uveřejněna např. tato část: "Zatím je to v optimální podobě, volal mi pan předseda městského soudu, který říkal, že se velice těší na naši dnešní schůzku." Nebo telefonát sekretářky, která četla vzkaz od Milana Kindla, bývalého děkana právnické fakulty v Plzni: "Úplně náhodou jsem potkal pana ministra Čermáka, kupodivu na Zdeňkovu věc nahlíží docela mírně. Proto bych ve vztahu k ministerstvu nic nepodnikal."15) Tyto informace poté převzaly četné deníky, mj. 18. 2. 2006 Lidové noviny, které na své úvodní straně uveřejnily článek "Člen Berkova gangu se radil s poradci Hradu". V článku bylo výslovně uvedeno, že "z policejních odposlechů vyplývá, že externí poradci prezidenta Klause ... byli před dvěma lety v kontaktu s jedním z členů Berkovy skupiny, Vladislavem Větrovcem... O kauze včera informovala Česká televize a odvysílala záznamy policejních odposlechů, které popsané kontakty dokazují."16)

Jaroslav Kmenta publikoval v listopadu 2007 knihu s názvem "Kmotr Mrázek" s podtitulem "Tajný život šéfa českého podsvětí".17) V Mladé frontě DNES na tuto publikaci upozorňovali slovy: "Investigativní reportér MF DNES Jaroslav Kmenta včera křtil svou novou knihu s názvem Kmotr Mrázek. Kniha pomocí stovek hodin policejních odposlechů mapuje kariéru bývalého veksláka Františka Mrázka, který se vypracoval až na krále českého podsvětí."18) Na str. 124 až 158 zveřejnil autor odposlechy mezi Františkem Mrázkem a dalšími osobami.19) Jaroslav Kmenta uvedl, že investigativní novináři jsou odkázáni převážně na veřejné zdroje.20) Neznám však veřejný zdroj, v němž jsou k dispozici doslovné přepisy záznamů policejních odposlechů. Pokud zveřejněné odposlechy byly pořízeny v přípravném řízení, ať již postupem před zahájením trestního stíhání, nebo ve vyšetřování, pak jsou neveřejné a prokazatelně nejsou veřejným zdrojem - pokud je oficiálně neposkytl autorovi orgán činný v trestním řízení podle § 8a trestního řádu, což se však nestalo.

Uvedl jsem několik příkladů zveřejnění odposlechů telefonického provozu, k němuž došlo v důsledku prokázaného úniku informací. Podobné úniky informací o odposleších se v praxi vyskytují v přípravném řízení také v řadě dalších věcí, ať již při šetření věci postupem před zahájením trestního stíhání nebo v průběhu vyšetřování.

ZA ÚNIKEM STOJÍ ADVOKÁTI?

O nařízení odposlechu v průběhu první fáze přípravného řízení ví zásadně jen policejní orgán a státní zástupce, kteří odposlech navrhují, a soudce, který vydává příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Přestože jsou se záznamy uskutečněného odposlechu obeznámeny pouze orgány činné v trestním řízení a jejich spolupracovníci, opakovaně unikají ze spisů informace o postupu před zahájením trestního stíhání, mj. i doslovné texty či audiozáznamy odposlechnutých telefonních rozhovorů, někdy v úryvcích, jindy v plném rozsahu. Pozoruhodné je, že k tomu dochází v době, kdy ještě není jasné, zda dojde k zahájení trestního stíhání, nebo naopak k odložení věci, protože se podezření ze spáchání trestného činu konkrétní osobou nepotvrdí. Přitom se v tisku objevují nepodložené zprávy, že únik informací o trestním řízení mohl zapříčinit obhájce, který se je dozvěděl ze spisu, a to i přesto, že ve věci dosud nebyla žádná osoba obviněna, a proto zde není obviněný, a tudíž ani obhájce, který by se mohl dozvědět, co je součástí spisu.

"Jednání vlády ČR se zabývalo zprávou státního zastupitelství o úniku odposlechů. Ve zprávě jsou navrhována opatření, jež jsou prvořadě odůvodněna způsobem, který navozuje dojem, že za úniky jsou odpovědni především advokáti. Česká advokátní komora se vůči takovým závěrům ohrazuje. Přístup státních orgánů k problematice úniku odposlechů považuje za hrubě zavádějící, alibistický a neodpovídající skutečnosti. Česká advokátní komora považuje za svou povinnost připomenout, že obsahy prakticky všech medializovaných odposlechů unikly v době, kdy ještě nebylo zahájeno trestní stíhání, respektive v té fázi přípravného řízení, kdy advokáti (obhájci) neměli k předmětnému spisu přístup. Opatření účelově směrovaná vůči advokacii proto jednak nejsou a ani nemohou být řešením, jednak ve své podstatě budou zásahem do práva na obhajobu."21) Zmíněná zpráva zcela pominula, že soudce nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu na návrh státního zástupce poté, co policejní orgán sepsal záznam o zahájení úkonů trestního řízení.

Jsou i případy, kdy došlo k úniku informací o odposlechu telefonních hovorů v době, kdy již bylo zahájeno trestní stíhání sdělením obvinění konkrétní osobě. Z usnesení o zahájení trestního stíhání se obviněný nezřídka dozví, že "zahájení trestního stíhání je odůvodněno odposlechem a záznamy telekomunikačního provozu dle § 88 trestního řádu". Pokud je obhájci umožněno nahlédnutí do spisu, nemá zpravidla možnost seznámit se s obsahem záznamů telekomunikačního provozu, které nejsou zařazeny do spisu, i když jimi policejní orgán zdůvodňuje zahájení trestního stíhání. Policejní orgány totiž zpravidla dodávají záznamy odposlechů do spisu až při seznámení s výsledky vyšetřování. Proto obviněný po dobu několika měsíců nezná obsah odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, jimiž disponují pouze orgány činné v přípravném řízení. Pokud v průběhu těchto několika měsíců dojde k úniku informací o odposlechu telefonních hovorů mezi obviněnými, či mezi obviněným a jinou osobou, potom se s nimi ve sdělovacích prostředcích seznámí široká veřejnost; obhájce a obviněný, bez ohledu na opakovaná nahlédnutí do spisu, však poznají celkový obsah odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu mnohdy až při seznámení s výsledky vyšetřování.

POLICIE ČR NEBO STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ?

V případech, kdy je veřejnost detailně informována o obsahu odposlechů telefonických rozhovorů podezřelých či obviněných, není ani na Policii ČR, ani na státním zastupitelství jednotný pohled na to, odkud unikají informace.

"Dotaz na téma problému úniku informací z policejních spisů by měl směřovat spíše na příslušné orgány Policie ČR a nikoli na Nejvyšší státní zastupitelství", uvedl mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství ČR JUDr. Pavel Foltán. Podle ministra vnitra Mgr. MUDr. Ivana Langera "úniky vznikají tím, že přímo konkrétní lidé z masa a kostí, kteří mají služební průkaz anebo jsou státními zástupci, nedělají to, co mají dělat a místo toho dělají, co nemají dělat". Ministr Langer uvedl, že dosud v žádném případě zveřejnění odposlechů telekomunikačního provozu nebyl zjištěn viník tohoto úniku informací.22)

Výsledkem je ale signál veřejnosti, že každý, kdo informace o odposleších, nebo přímo záznamy o odposlechu ze spisu odcizil a poté je poskytl prostřednictvím některého periodika veřejnosti, zůstal nepotrestán.

Téma tohoto článku přesahuje otázka, jaká je či může být motivace osob, které poskytují tištěné záznamy o odposleších nebo přímo jejich zvukové nahrávky prostřednictvím sdělovacích prostředků veřejnosti.23)

(NE)LEGÁLNOST ODPOSLECHŮ DLE NÁZORU SOUDCŮ A ADVOKÁTŮ

V souvislosti se zveřejněním odposlechů v České televizi, k němuž došlo dne 17. 2. 2006 na televizní stanici ČT 1, vydala Soudcovská unie ČR a Česká advokátní komora dne 10. 4. 2006 společné stanovisko,24) ze kterého, vzhledem k jeho závažnosti, uvádím následující podstatné pasáže:

"Legálnost odposlechu nic nemění na tom, že jde o zásah do soukromí, a faktem, že odposlech byl zákonným způsobem povolen, se na diskrétnosti odposlechnuté informace nic nemění. Orgány činné v trestním řízení jsou oprávněny ji využít pouze pro potřebu trestního řízení, přičemž pouze za podmínek stanovených § 88 odst. 4 trestního řádu může být obsah odposlechu užit jako důkaz v tomto řízení. Policie informace získané odposlechem může užít pouze pro svoji operativní potřebu. Zveřejnění takové informace by formálně bylo možné jen s poukazem na § 8a trestního řádu, podle našeho názoru však informace o obsahu odposlechu nelze zveřejňovat ani v tomto režimu.

Zveřejnění či sdělení obsahu odposlechu neoficiálně je nezákonné samo o sobě vzhledem k povinné mlčenlivosti (§ 52 zákona č. 183/1991 Sb., o Policii ČR, § 25 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, § 81 odst. 1 zákona č. 6/2002, o soudech, soudcích etc.).

K legálnímu zveřejnění obsahu odposlechu může dojít pouze v případě, že obsah telefonního rozhovoru bude zveřejněn jako důkaz před soudem. Pro jakékoliv nakládání s obsahem odposlechu však stále platí i § 2 odst. 4 trestního řádu, podle nějž je povinností orgánů činných v trestních řízeních projednávat trestní věci co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a Mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána. Za všech okolností musí státní zástupce i soudce zvažovat, zda zveřejnění obsahu odposlechu (jeho části) má důkazní význam do té míry či intenzity, aby byl zájem o takový důkaz společensky významnější než zájem na ochraně soukromí, respektive šetření práv obviněného. Lze tedy dovodit, že orgán činný v trestním řízení může globálně informovat o průběhu trestního řízení a konkrétně např. o tom, že obviněný je usvědčován (podle názoru orgánu činného v trestním řízení) obsahem odposlechů, ale bylo by naprosto v rozporu s citovanými právními normami, aby v tomto směru byla uváděna jakákoliv konkréta."

PODMÍNKY ODPOSLECHU

Jak bylo uvedeno výše právo na ochranu tajemství zpráv podávaných telefonem vyplývá z čl. 13 Listiny základních práv a svobod, přičemž obdobnou úpravu obsahuje i čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jde tedy o právo zaručené ústavně, nadto pak mezinárodní smlouvou. Obdobné stanovisko zaujal Ústavní soud ČR ve více případech.25) Vyslovený názor není nikým zpochybňován a je plně v souladu s rozhodovací praxí Evropského soudu pro lidská práva, která v souvislosti s legalizací porušení listovního a podobného tajemství vyžaduje nejen existenci zákona, který toto porušení legitimuje, ale také zákonný popis způsobu, jak má k tomuto porušení dojít; tj. formální mechanismus rozhodování o porušení zmíněného práva a úpravu postupu, jak se tak má konat.26) Lze říci, že těmto požadavkům trestní řád vyhovuje, alespoň nebyla zaznamenána námitka, že by tomu tak nebylo, tím méně pak rozhodnutí, které by v tomto směru konstatovalo nějaký nedostatek.

O odposlechu rozhoduje dle § 88 trestního řádu, zjednodušeně řečeno, soudce na základě návrhu státního zástupce, přičemž jeho rozhodnutí určí telefonní linku, která má být odposlouchávána a časový rozsah tohoto odposlechu.

Kromě toho zákon stanoví základní předpoklad pro povolení odposlechu a tím je existence trestního řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva. Jinak řečeno, nelze povolit odposlech v případě trestního stíhání pro jakýkoliv trestný čin, ale pouze v případě trestných činů, které zákon exaktně vymezuje.

ZVEŘEJNĚNÍ ODPOSLECHU POSTIHUJE I TŘETÍ OSOBY

V této souvislosti je třeba zmínit ještě další specifikum práce s odposlechy. Příkaz k odposlechu je vydáván k určité telefonní lince, přičemž se předpokládá, že ji bude buď zcela nebo v podstatné míře užívat podezřelá osoba, o obsah jejíž komunikace je zájem. Pracovně lze ve vztahu k této osobě užít označení "první osoba".

Při běžném užívání telefonní linky lze důvodně předpokládat nejen komunikaci zájmového charakteru, tj. např. s jinou osobou, která se může dostat do obdobné pozice jako "první osoba", ale i s osobami, s nimiž je vedena zcela nezávadná či "nezájmová" komunikace. Takové osoby či takovou osobu lze označit jako "druhá osoba".

Předmětem rozhovoru pak mohou být skutečnosti, které se týkají jiných právnických či fyzických osob, tedy osob, o jejichž záležitostech je pouze jednáno (aniž by o tom jakkoliv byly informovány), které lze označit jako "třetí osobu".

Ve všech třech případech může jít o komunikaci pro účely konkrétního trestního řízení bezvýznamnou, která je jinak z hlediska orgánů činných v trestním řízení nezajímavá, případně může obsahovat signály či indicie, které povedou k dalšímu prověřování. V každém případě ale může jít o skutečnosti, které se nějakým způsobem osob, které komunikují nebo o nichž je komunikováno, osobně dotýkají, a jejich zveřejnění může v nejkrajnějším případě vést ke snížení cti, důstojnosti a vážnosti těchto osob.

Je zjevné, že zejména pokud se jedná o "třetí osobu", je obsah odposlechu zcela mimo sféru jejího vlivu, protože ať je v souvislosti s ní uváděno cokoliv, nemůže se nijak bránit. Zveřejnění odposlechu, který obsahuje rozhovor s "druhou osobou" nebo informace o "třetí osobě", je, respektive může být zásahem do jejich soukromí, přičemž legálnost takového zásahu je dána jen tím, že je legální odposlech "první osoby". Případné zveřejnění citlivých informací získaných odposlechem, které se týkají "druhých" a "třetích" osob je tedy třeba posuzovat minimálně stejně citlivě, ne-li citlivěji, než v případě těch, vůči kterým byl odposlech nařízen.

INFORMACE Z ODPOSLECHŮ MOHOU SLOUŽIT JEN JAKO DŮKAZ

Jestliže je smyslem a cílem odposlechu telekomunikačního provozu získat informace potřebné pro konkrétní trestní řízení, pak lze jakékoliv informace z odposlechu plynoucí užít jen jako důkazy v trestním řízení. A to za výše uvedených omezení. Je tedy naprosto nepřípustné, aby byly orgány činnými v trestním řízení zveřejněny, nezávisle na tom, zda se tak děje v režimu dle § 8a trestního řádu nebo dokonce mimo tento režim, tj. ilegálně. V druhém případě dochází jednak k porušení povinné mlčenlivosti, jednak ústavního práva na ochranu soukromí.

S ohledem na to, že orgány činné v trestním řízení nejsou jedinými osobami, které ex officio přicházejí do kontaktu se záznamem odposlechu, je třeba konstatovat, že ani nikdo jiný nemá oprávnění tyto informace zveřejňovat, výjimku by mohla učinit pouze osoba, které se uvedená informace týká, např. odposlouchávaný, pokud by na základě svého rozhodnutí uvedené informace zveřejnila a nebo s jejich zveřejněním souhlasila.

Lze tedy konstatovat, že jakoukoliv informaci o obsahu odposlechu, tím spíše pak jeho doslovný přepis či záznam, lze předat sdělovacímu prostředku pouze protiprávně. Stejně tak platí, že převzetí takové informace, tím spíše pak její další šíření, je také protiprávní. Je tedy naprosto lhostejné, kdo sdělovacím prostředkům předá informace týkající se odposlechů, tj. informace o odposleších nebo dokonce přepisy odposlechů či zvukové záznamy odposlechu telekomunikačního provozu. Zveřejnění výše zmíněných materiálů ve sdělovacích prostředcích je porušením čl. 13 Listiny (čl. 8 Úmluvy), tedy jednáním protiprávním, dokonce jednáním, které porušuje základní ústavní práva občana (s jedinou výjimkou, pokud se tak neděje se souhlasem dotčené osoby). Pokud sdělovací prostředky zveřejní obsah nařízeného odposlechu, fakticky i de iure se dopouštějí stejně protiprávního jednání, jako kdyby takto zveřejňovali obsah nezákonného odposlechu nebo záznamu soukromého rozhovoru. Pro účely informování veřejnosti totiž odposlech nařízen být nemůže, je tedy protiprávní jej k takovému účelu užít.

AUTORY ČLÁNKŮ LZE TRESTNĚ STÍHAT

V souvislosti se zveřejňováním odposlechů se nabízejí hned dvě otázky: Může být novinář trestně stíhán za obsah článku? Které trestné činy přicházejí v úvahu a musí být prokázáno zavinění nebo úmysl?

V krajních případech může mít porušení ochrany osobnosti trestněprávní dopady. U novinářů může typicky dojít ke spáchání trestného činu pomluvy (§ 206 trestního zákona) nebo křivého obvinění (§ 174 trestního zákona). Za trestné se považuje pouze úmyslné sdělení nepravdivých poškozujících údajů (pomluva) nebo lživé obvinění z trestné činnosti v úmyslu způsobit trestní stíhání (křivé obvinění). Poškozená osoba se na orgány činné v trestním řízení obvykle obrátí prostřednictvím tzv. trestního oznámení a tyto orgány následně konají z úřední povinnosti. Trestní řízení může skončit odsouzením až na dva roky nebo zákazem činnosti u trestného činu pomluvy, případně až na tři roky u křivého obvinění (případně až osm let, jsou-li způsobeny vážné následky).

Trestní odpovědnost mohou mít pouze fyzické osoby, tedy konkrétní pracovníci vydavatelství (autor článku, šéfredaktor atd.). Není tedy vyloučeno, aby za jeden článek byl vydavateli v civilním sporu uložen peněžitý trest či omluva a aby byl zároveň autor článku v trestním řízení uznán vinným ze spáchání trestného činu pomluvy.

V oblasti autorského práva by se novinář mohl zveřejněním odposlechu dopustit trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (§ 152 trestního zákona). Skutková podstata tohoto trestného činu spočívá v neoprávněném zásahu do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, záznamu, vysílání nebo databázi. Hrozí trest odnětí svobody až na dva roky, peněžitý trest nebo propadnutí věci. V případě, že činnost dosáhne značného rozsahu nebo pachatel získá činem značný prospěch (minimálně půl milionu korun), hrozí odnětí svobody na šest měsíců až pět let, peněžitý trest nebo propadnutí věci.

Na základě argumentů uvedených v tomto článku považuji za potvrzenou hypotézu, že zveřejňování odposlechů telefonátů i jiných forem telekomunikačního provozu obviněných a podezřelých v tisku, rozhlasu, televizi a na internetových serverech v průběhu trestního řízení je specifickou formou úniku informací z trestního spisu, která je v rozporu se zákonem vždy, pokud informace neposkytne policejní orgán, státní zástupce nebo soud v souladu s § 8a trestního řádu. To, že byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolen soudem (nebo v přípravném řízení soudcem), nedává sdělovacím prostředkům možnost jejich zveřejnění. Veřejnost nemůže být informována již v přípravném řízení o obsahu telefonických rozhovorů obviněných (nebo podezřelých) navzájem, i s jinými osobami.

Policejní orgán a státní zástupce mohou obecně informovat o průběhu trestního řízení a konkrétně např. o tom, že obviněný je podle jejich názoru usvědčován obsahem odposlechů, nemohou však uvádět jakákoliv konkréta. K legálnímu zveřejnění obsahu odposlechu (k němuž však v praxi nedochází), může dojít v případě, že obsah telefonního rozhovoru bude přečten nebo přehrán jako důkaz před soudem. Jakékoliv informace z odposlechu plynoucí lze užít jen jako důkazy v trestním řízení. Informaci o obsahu odposlechu a zejména jeho doslovný přepis či zvukový záznam lze jinak předat sdělovacímu prostředku pouze protiprávně. Převzetí a šíření takové informace kterýmkoliv sdělovacím prostředkem je také protiprávní.

Pokud sdělovací prostředky zveřejní obsah nařízeného odposlechu, fakticky i de iure se dopouštějí stejně protiprávního jednání, jako kdyby takto zveřejňovaly obsah nezákonného odposlechu nebo záznamu soukromého rozhovoru. Pro účely informování veřejnosti odposlech nařízen být nemůže, je tedy protiprávní seznamovat veřejnost s obsahem legálního odposlechu.


Poznámky:

1) Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 502/2000, uveřejněný pod č. 11 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 21. Vydání 1. Praha: C. H. Beck 2002, str. 83.

2) Srovnej blíže: Pala, K., Všianský, J.: Slovník českých synonym, NLN Praha, 1994, str. 45 "difamovat 1) pomlouvat koho, ostouzet, hanit, 2) znevažovat koho, zneuctívat"; Klimeš, L.: Slovník cizích slov, SNP Praha, 1981, str. 119 "difamace - utrhání na cti, tupení, pomlouvání, ostouzení"; Slovník cizích slov, Encyklopedický dům s. r. o., 1993, str. 51 "Difamace - utrhání na cti, ostouzení, pomlouvání, pomluva".

3) Šámal, P. a kolektiv: Trestní řád. Komentář. 5. vydání, díl I. Praha, C. H. Beck 2005, str. 92-93.

4) Vantuch, P.: Úniky informací o trestním řízení z vyšetřovacího spisu, Bulletin advokacie č. 4/2007, str. 17-30.

5) Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P.: Kurs trestního práva, Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha. C. H. Beck, 1003, str. 571.

6) Vantuch, P.: K možnosti využití odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu jako důkazu ve věci, Bulletin advokacie č. 11-12/2005, str. 24-28; Vantuch, P.: Kdy lze užít odposlech telekomunikačního provozu jako důkaz proti obviněnému, Bulletin advokacie č. 11-12/2006, str. 48-56; Vantuch, P.: Nesprávná výše škody jako důvod odposlechu, Trestní právo č. 10/2006, str. 13-19.

7) Fotbalová korupční aféra v médiích, 14. 1. 2005, NEWTON Media, http://www.mediainfo.cz/ostatni-temata/426.html

8) Srovnej blíže: Ahoj Milánku, ahoj Ivánku, vyžlutíme je. Mladá fronta DNES, 1. 10. 2004, str. A/5.

9) Deník Sport, 9.-16. 11. 2004, kde jsou v šesti pokračováních doslovné citace odposlechů telefonních rozhovorů podezřelého funkcionáře s dalšími osobami.

10) "Je to velmi netradiční téma, myslím, že ve světě se na divadle moc policejních odposlechů nehrálo, možná budeme i první," uvedl v rozhovoru v Radiu Praha dne 14. 9. 2005 Petr Čtvrtníček. Divadelní představení "Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?" se hrálo nejen v divadlech, nýbrž také od 29. září do 17. října 2007 v sedmi českých věznicích. Mimořádné představení se uskutečnilo i v budově Městského soudu v Praze.

11) Toman, P.: Policejní hydra odposlechů se rozlézá stále více, Lidové noviny 4. 10. 2006.

12) Slonková, S.: Odposlechy Topolánka jsou venku, Aktuálně.cz, 25. 5. 2006.

13) Tamtéž.

14) Tamtéž.

15) Televizní stanice ČT 1, zpravodajský pořad Události od 19:15 hodin, a také zpravodajský pořad Události, komentáře, 17. 2. 2006.

16) "Člen Berkova gangu se radil s poradci Hradu", Lidové noviny, 18. 2. 2006, str. 1.

17) Kmenta, J.: Kmotr Mrázek, nakladatelství JKM, Praha 2007.

18) (ník) - Křest knihy Kmotr Mrázek, Mladá fronta DNES, 16. 11. 2007, str. 5.

19) Některé z odposlechů publikovaných v knize Kmotr Mrázek zveřejnil Jaroslav Kmenta již dříve, v širší verzi, v Mladé frontě dnes, např.: Kmenta, J.: Šéf policie prověrku nedostane, Mladá fronta DNES, 1. 11. 2007, str. 3.

20) V pátrání pomohla Mrázkova smrt, Mladá fronta DNES, 15. 12. 2007, str. 4.

21) Stanovisko České advokátní komory ze dne 15. 6. 2006 k opatřením navrhovaným vládou za účelem zamezení úniku záznamů odposlechů telefonních rozhovorů ze spisů a jejich zveřejňování sdělovacími prostředky. In: Vyjádření České advokátní komory prezentované tiskovou mluvčí České advokátní komory PhDr. Ivou Chaloupkovou; (luc) Advokáti popírají podíl na úniku odposlechů, http://epravo.cz, 16. 6. 2006.

22) Koukal, J.: Úniky informací: všichni bijí na poplach, ale nic nedělají, Právo 19. 11. 2007, str. 5.

23) Někdo může prodávat odposlechy novinářům, protože se chce obohatit. Může jít také o snahu diskreditovat určité osoby nebo poškodit důvěryhodnost orgánů činných v trestním řízení před veřejností, nebo o snahu poukázat na nějaký problém, který není řešen. To, že úsilí orgánů činných v trestním řízení o odhalení úniku odposlechů z trestních spisů nepřináší dosud žádoucí efekt, naznačuje, že může jít o mnohé další důvody, které se mohou lišit případ od případu. Zjišťování obecných i konkrétních příčin úniku odposlechů ze spisů může být cestou ke zjištění osob, které odposlechy ze spisů vynášejí a dávají je prostřednictvím médií k dispozici veřejnosti.

24) Stanovisko Soudcovské unie ČR a České advokátní komory ke zveřejnění odposlechů v ČT, 24. 4. 2006, a k němu připojený podnět k zahájení řízení ve věci správního deliktu podle § 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, 24. 4. 2006. Je pozoruhodné, že jde o společné stanovisko, přestože úkoly soudů a advokátů nejsou totožné. Bez ohledu na to Soudcovská unie ČR a Česká advokátní komora vyjádřily shodně názor, že orgány činné v trestním řízení jsou oprávněny využít odposlechy telekomunikačního provozu pouze pro potřebu trestního řízení.

25) Srovnej blíže: Nález Ústavního soudu ČR II. ÚS 502/2000, uveřejněný pod č. 11 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 21. Vydání 1. Praha: C. H. Beck 2002, str. 83; Nález Ústavního soudu ČR IV. ÚS 536/2000, uveřejněný pod č. 29 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 21. Vydání 1. Praha: C. H. Beck 2002, str. 251.

26) Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Valenzuela Contreras proti Španělsku, ASPI 26996.


Pavel Vantuch
advokát, Brno

Související