Může se však stát, že domnělý věřitel s podáním takové žaloby z různých důvodů otálí. Údajný dlužník tak zůstává v nejistotě, zda povinnost je, či není po právu. Nemá totiž žádné právní prostředky, jak nečinného věřitele donutit k tomu, aby sporné plnění zažaloval. Možnému dlužníkovi nezbude, než aby žalobu podal sám. Ale jak ji formulovat a co v ní zdůraznit?

Pro lepší porozumění uveďme modelovou si-tuaci. Pan Novák si od svého známého vypůjčil 1 000 000 korun na "rozjezd" podnikatelské činnosti (nebo na postavení rodinného domu). Za účelem zajištění svého závazku vystavil ve prospěch svého známého (věřitele) vlastní směnku znějící na tutéž částku. Dluh později splatil, ale tato okolnost nebyla na směnce vyznačena. Známý směnku převedl na jinou osobu, která hrozí panu Novákovi tím, že plnění ze směnky zažaluje bez ohledu na to, že dluh, k jehož zajištění byla směnka vystavena, již (alespoň podle mínění pana Nováka jako směnečného dlužníka) zanikl. Údajný věřitel se však nemá k činu a žalobu na plnění ze směnky stále nepodává. Pan Novák s jistotou neví, zda by možný spor v budoucnu neprohrál. Proto musí zajistit, aby měl dostatek peněz pro případ neúspěchu. To jej pochopitelně omezuje v dalších investicích. Navíc si musí dávat pozor též na fakt, že směnečný platební rozkaz, který by soud mohl na žádost vlastníka směnky vydat, lze na rozdíl od "běžného" platebního rozkazu doručit i tzv. náhradním způsobem (tedy uložením na poště).1) Pan Novák se tedy obává rovněž toho, že pokud odjede na třítýdenní dovolenou, platební rozkaz mu bude právě během dovolené náhradně doručen a on nestihne vznést včas svoje námitky.2)

FORMULACE ŽALOBY NA URČENÍ

Za takových nebo podobných okolností je v zájmu možného dlužníka, aby právní vztah mezi ním a údajným věřitelem byl postaven najisto. Nepochybně lze využít určovací žaloby.3) Žalobcem bude možný dlužník, žalovaným možný věřitel ze sporného závazku. Žalobu je třeba formulovat tak, aby za všech okolností zabraňovala údajnému věřiteli s úspěchem podat v budoucnosti žalobu na plnění sporné povinnosti. To znamená, že určovací požadavek je nutné vymezit tak, aby postihoval veškeré předběžné otázky, kterými by se soud měl či mohl zabývat v budoucím řízení o splnění povinnosti.

Podle názoru autora je proto vhodné žalobu formulovat kontrárně ve vztahu k možné budoucí žalobě na plnění. V našem případě by proto měl být žalobní návrh vymezen takto:

"Určuje se, že žalobce není povinen zaplatit žalovanému pohledávku 1 000 000,- Kč ze směnky vlastní znějící na tuto částku ze dne XY vystavené žalobcem."

Právě taková formulace s největší mírou pravděpodobnosti zabezpečí, že žaloba na plnění, pokud by byla posléze podána, nebude úspěšná. Soud se totiž již v prvním (určovacím) řízení bude muset zaměřit na posouzení všech předběžných otázek, které by mohly být důvodem pro vyhovění budoucí žalobě na plnění. Totéž platí pro účastníky - také ti by museli již v řízení o určovací žalobě uvádět veškeré své argumenty vztahující se ke spornému plnění. Rozhodnutí soudu, který posoudí oprávněnost určovací žaloby (a tedy i všechny předběžné otázky týkající se existence sporného závazku) je totiž pro soud, který by rozhodoval o možné budoucí žalobě na plnění, závazné.4)

ODŮVODNĚNÍ NALÉHAVÉHO PRÁVNÍHO ZÁJMU

Naléhavý právní zájem na podání negativní určovací žaloby je namístě odůvodnit potřebou postavit najisto existenci závazku k plnění. Naléhavý právní zájem musí být v žalobě zcela konkrétně popsán.

Žalobce musí především tvrdit (a v řízení posléze prokazovat), že na jeho straně existuje reálná obava, že žalovaný na něm bude sporné plnění skutečně požadovat. Tuto povinnost naplní třeba tím, že uvede a doloží, že žalovaný jej již vyzval k plnění sporného závazku. Zároveň v žalobě nesmí chybět tvrzení, že žalovaný svoji hrozbu ještě nerealizoval a žaloba na plnění dosud nebyla podána. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě totiž není dán za situace, kdy již byla podána žaloba na plnění sporného závazku. Žaloba na určení neexistence sporného plnění je totiž žalobou "předběžnou", proto nemůže přímé žalobě na plnění konkurovat. Nikdo nemůže nutit soudy k tomu, aby se ve dvou různých řízeních zabývaly v podstatě týmž nárokem. Ve chvíli, kdy je podána žaloba na plnění sporného nároku, je třeba vzít žalobu na určení (ne)existence takového nároku zpět. Jinak soud určovací žalobu zamítne pro nedostatek naléhavého právního zájmu.

Žalobce však musí zároveň tvrdit a prokazovat, že jej nejistota ohledně existence sporného závazku poškozuje. Například tím, že musí udržovat dostatek volných finančních prostředků pro případ prohry v budoucím sporu a nemůže tyto prostředky využít jiným, výhodnějším způsobem. Pokud žalobce takovou skutečnost nebude tvrdit či neprokáže, opět se vystaví riziku, že jeho určovací žaloba bude pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítnuta.

Jako soudce se setkávám s tím, že žalobce (potenciální dlužník) svoji určovací žalobu formuluje tak, že nepostihuje všechny možné varianty, pro které by bylo možné následující žalobě na plnění vyhovět. Například ve výše popsaném případě by se žalobce neměl omezit na podání určovací žaloby s tím, že se domáhá pouze stanovení, že původní závazek, který byl směnkou zajištěn, již zanikl. Ve směnce totiž nemusí být uveden důvod závazku.5) Proto je daleko jistější domáhat se určení, že směnečný dlužník k plnění ze směnky již není povinen. Jindy se zase stává, že žalobce petit určovací žaloby formuluje tak, že jeho závazek vůči možnému věřiteli zanikl jen určitým konkrétním způsobem, například splněním k určitému dni - takovou formulací se žalobce okrádá o prostor k pozdějšímu tvrzení, že sporný závazek zanikl na základě jiné právní skutečnosti (například pozdějším uplatněním námitky promlčení).

Potenciálního dlužníka nelze nutit, aby zůstával v dlouhodobé nejistotě, zda (případně co a kolik) dluží. Proti této nejistotě se může bránit podáním určovací žaloby vymezené tak, že má být určeno, že závazek, kterého by se mohl případný věřitel v budoucnosti domáhat, neexistuje. Tím budou soud i účastníci sporného právního vztahu donuceni, aby se již během řízení o určovací žalobě vypořádali se všemi předběžnými otázkami (se všemi okolnostmi), které by mohly mít za následek vyhovění budoucí žalobě na plnění.

Určovací žalobu na neexistenci práva na plnění však nelze podat za jakýchkoliv okolností. Potenciální dlužník musí tvrdit a prokázat, že skutečně hrozí, že možný věřitel proti němu požadavek na splnění sporné povinnosti v budoucnu uplatní. Musí tvrdit a prokazovat také fakt, že jeho právní nejistota mu způsobuje či může způsobit vážnější újmu. Žalobě na určení neexistence povinnosti nelze vyhovět, pokud již byla podána žaloba na samotné sporné plnění.

V případě, že bude určovací žaloba zamítnuta, nelze možnému dlužníkovi ze sporného závazku bránit, aby v řízení o splnění sporné povinnosti znovu (a třeba i s úspěchem) uplatnil tytéž námitky jako v dřívějším určovacím řízení. Soud je totiž vázán jen výrokem určovacího rozsudku, nikoliv důvody, které k takovému výroku vedly. Ovšem výrokem, že povinnost splnit závazek neexistuje, je soud v případném následném řízení o splnění sporné povinnosti vázán.

Určovací rozsudek je závazný pouze pro účastníky tohoto určovacího řízení, a to i v případném následném řízení o splnění téže povinnosti.6) Jestliže však dojde ke změně dlužníka nebo věřitele7) (následkem čehož se změní okruh účastníků právního vztahu), je třeba podat novou určovací žalobu.


Poznámky:

1) Zvláštní režim pro směnečný a šekový platební rozkaz je upraven v § 175 občanského soudního řádu. Směnečný platební rozkaz sice musí být doručen do vlastních rukou, ale náhradní doručení (uložením na poště) není zákonem vyloučeno.

2) V tomto konkrétním případě musíme zdůraznit, že směnečný dlužník může uplatnit vůči dalšímu nabyvateli směnky ve směnce neuvedené kauzální námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci směnky nebo k dalším majitelům směnky, jen tehdy, když prokáže, že další majitel směnky při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka (§ 17 zákona č. 191/1950 Sb.).

Srovnej například s Chalupa, R., Zákon směnečný a šekový. Komentář. Směnka cizí. Indosament. K § 17 se v komentáři uvádí: "Relativní námitku zaplacení směnečného dluhu mohou vůči vyplacenému věřiteli, jeho nesměnečným nástupcům a jeho směnečněprávním nástupcům, kteří při nabývání směnky jednali vědomě na škodu dlužníka, uplatnit všichni směneční dlužníci, jejichž směnečný závazek zaplacením směnečného dluhu zanikl."

3) Určovací žalobu výslovně připouští § 80 písm. c) občanského soudního řádu: "Žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto ... o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není."

4) Takový závěr vyplývá například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 311/2001. V tomto rozsudku Nejvyšší soud ČR zastává názor, že předchozí určovací rozhodnutí o předběžné otázce není pro účastníky následujícího řízení o splnění povinnosti závazné, jestliže po tomto určovacím rozhodnutí došlo ke změně účastníků posuzovaného hmotněprávního vztahu. A contrario lze tedy dovodit, že pokud ke změně účastníků právního vztahu nedojde, jsou rozhodnutím o předběžné otázce účastníci vázáni i pro případ budoucího řízení o splnění povinnosti, která je na posouzení předběžné otázky závislá.

5) Z § 495 občanského zákoníku je třeba dovozovat, že věřitel není v případě směnky povinen prokazovat důvod závazku. Směnka je totiž pokládána za tzv. abstraktní závazek. To samozřejmě neznamená, že by se osoba, která je povinna ze směnky plnit, neměla právo bránit proti směnce tzv. kauzálními námitkami, které mají původ ve vztazích mimosměnečných. Ovšem pouze v případech stanovených § 17 zákona č. 191/1950 Sb. (zákon směnečný a šekový). Viz Soudní judikatura I. 1999. str. 25 (vydává ASPI Publishing s. r. o.).

6) Podle § 159a občanského soudního řádu je rozsudek vynesený ve sporném řízení závazný jen pro účastníky řízení.

7) Například postoupením pohledávky či převzetím dluhu ve smyslu § 524 a násl. občanského zákoníku.

Karel Svoboda
soudce Okresního soudu Plzeň-město,
doktorand Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni

Související