Existence právnické osoby je bez sídla vyloučena, sídlo může mít každá právnická osoba pouze jedno a jen v jednom určitém místě.1)

Generální právní úprava sídla právnických osob je po novele zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník"), provedené zákonem č. 501/2001 Sb., s účinností od 31. 12. 2001 obsažena v § 19c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), a platí zásadně pro všechny právnické osoby, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.2)

ZAPSANÉ, SKUTEČNÉ ČI FIKTIVNÍ?

V § 19c odst. 2 občanského zákoníku je stanoveno, že sídlo musí být určeno adresou,3) kde právnická osoba skutečně sídlí, tedy místem, kde je umístěna její správa a kde se s ní veřejnost může stýkat. Občanský zákoník tak obsahuje zásadu, že sídlem právnické osoby musí být její skutečné sídlo, tedy místo, kde právnická osoba fakticky sídlí. Uvádí-li právnická osoba jako své sídlo jiné místo, může se každý, dovolat i jejího skutečného sídla. Výše uvedené však předpokládá, že třetí osoby budou s takovým skutečným sídlem obeznámeny.

Právnická osoba musí vždy, při jakémkoliv kontaktu se třetími osobami (veřejností i úřady) uvádět své skutečné sídlo. Taková povinnost je pro podnikatele stanovena např. v § 13a obchodního zákoníku, podle něhož je každý podnikatel povinen na všech objednávkách, obchodních dopisech a fakturách uvádět, mimo jiné, i údaj o svém sídle.

Právní řád České republiky na několika místech4) rozlišuje mezi sídlem skutečným ve výše uvedeném smyslu a sídlem zapsaným, jímž se označuje adresa určená v zakladatelském dokumentu (či jeho pozdější změně) a zapsaná jako sídlo právnické osoby ve veřejnoprávní evidenci. Zásadně platí, že právnická osoba je povinna nechat si zapsat vždy své skutečné sídlo, a neučiní-li tak, každý se může dovolat jejího skutečného sídla. Sídlo určené v zakladatelském dokumentu a zapsané v obchodním nebo jiném veřejném rejstříku se tedy musí shodovat se skutečným sídlem, což má jistě své opodstatnění, neboť jinak by veřejnoprávní evidence postrádala smysl.

Již byl vysvětlen rozdíl mezi sídlem skutečným a zapsaným. Co když však právnická osoba žádné sídlo nemá, přičemž to zapsané je pouze tzv. sídlo fiktivní? O fiktivním sídle hovoříme tehdy, pokud adresa zapsaná v obchodním či jiném veřejném rejstříku (např. živnostenském) skutečným sídlem není, přičemž právnická osoba sama neuvádí, či dokonce ani nemá, sídlo jiné (skutečné), a proto neexistuje žádné místo, kde by bylo možné právnickou osobu zastihnout.

Dle komentářové literatury začala být fiktivní sídla z různých důvodů zaváděna v devadesátých letech 20. století u obchodních společností a "tato praxe, které ani k tomu příslušné orgány státu dlouho nijak nezabraňovaly, byla v literatuře opakovaně kritizována".5)

S ohledem na to, že existence právnické osoby je bez sídla vyloučena, je skutečnost, že právnická osoba má pouze sídlo fiktivní, ještě závažnějším porušením právních předpisů, než to, že jako své sídlo uvádí sídlo jiné než skutečné. Na sídlo fiktivní tak lze a minore ad maius vztáhnout všechny negativní důsledky vztahující se k porušení zásady jednoty sídla zapsaného a skutečného.

OBEC NEBO ADRESA?

Právní úprava sídla obsažená v § 19c občanského zákoníku umožňuje, aby právnická osoba zapisovaná do obchodního nebo jiného veřejného rejstříku (např. živnostenského) ve svém zakladatelském dokumentu uvedla namísto přesné adresy svého sídla pouze obec, v níž se sídlo nachází. K zápisu do příslušného rejstříku však již musí ohlásit plnou adresu svého sídla. Toto ustanovení má praktický význam tehdy, stěhuje-li se právnická osoba v rámci jedné obce do nového sídla. V případě, že je v zakladatelském dokumentu uvedena pouze obec, není nutné tento dokument měnit složitými procedurami.

Např. u nejčastěji se vyskytujících společností s ručením omezeným tak zpravidla nebude nutné,6) aby o přestěhování společnosti v rámci jedné obce rozhodovala valná hromada, neboť zde nepůjde o změnu společenské smlouvy (stanov) dle § 125 odst. 1 písm. c) a d) obchodního zákoníku, o níž by navíc dle § 127 odst. 4 obchodního zákoníku musel být pořízen notářský zápis. K návrhu na zápis změny adresy sídla společnosti do obchodního rejstříku bude proto postačovat, když společnost s ručením omezeným doloží rozhodnutí jednatele(ů) o změně sídla společnosti.7)

Proces změny sídla se tak v těchto a obdobných případech v posledních letech značně urychlil, zjednodušil a v neposlední řadě též podstatně zlevnil.

DORUČOVÁNÍ DLE OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU

Zákonem č. 555/2004 Sb. byla s účinností od 1. 1. 2005 novelizována ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), týkající se činnosti soudů při doručování písemností v občanském soudním řízení.

V § 47 občanský soudní řád rozlišuje při doručování právnickým osobám sídlo zapsané a sídlo skutečné. Podle odst. 4, byla-li písemnost doručována na adrese sídla zapsané v obchodním nebo jiném veřejném rejstříku, je uložení písemnosti, kterou si právnická osoba nevyzvedla v zákonem určené lhůtě,8) neúčinné, jestliže právnická osoba soudu prokáže, že v den, kdy nebyl zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost za ni přijmout, a to v době do tří dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení, ve skutečnosti sídlila jinde a současně bez zbytečného odkladu požádala o změnu zápisu svého sídla v obchodním nebo jiném veřejném rejstříku.

Podle odstavce pátého je doručení na adresu skutečného sídla neúčinné tehdy, prokáže-li právnická osoba soudu pouze to, že ve skutečnosti sídlila jinde.

Účinné uložení písemnosti má (s výjimkou písemností, u nichž je náhradní doručení vyloučeno) závažný důsledek, a to doručení náhradním způsobem podle § 50c odst. 4 občanského soudního řádu. U písemností, které byly účinně uloženy a zároveň nejde o písemnosti, u nichž je náhradní doručení vyloučeno, tak nastává fikce jejich doručení, bez ohledu na to, zda se adresát skutečně o jejich doručení dozvěděl.

ZAPSANÉ SÍDLO VERSUS SÍDLO SKUTEČNÉ

Soud má proto při doručování na adresu zapsaného sídla větší jistotu, že bude právnické osobě (alespoň náhradním způsobem) doručeno, neboť právnická osoba, jež se chce vyhnout negativním důsledkům fikce doručení, musí při tvrzené neúčinnosti doručení nejen prokázat, že ve skutečnosti sídlila jinde, ale zároveň, že podala návrh na změnu zápisu sídla v obchodním nebo jiném veřejném rejstříku.

Přestože tedy zákon počítá s možností, že zapsané sídlo může doznat v důsledku přestěhování změny, vychází ze zásady, že právnická osoba je povinna nechat si zapsat vždy své skutečné sídlo, tudíž skutečnost, že podala návrh na změnu zápisu sídla, musí právnická osoba soudu při doručování na adresu zapsaného sí-dla prokázat.

Bude-li soudu známé skutečné sídlo právnické osoby (např. z již provedeného dokazování či tvrzení protistrany), jež bude rozdílné od sídla zapsaného, lze mít vzhledem k výše uvedenému důvodně za to, že půjde-li o písemnost, u níž není náhradní doručení vyloučeno, bude pro soud hospodárnější (v případě důvodné obavy, že právnická osoba úřední písemnosti nepřijímá) doručovat na adresu zapsaného sídla.

Náhradní doručení pro právnickou osobu provedené na adresu bydliště fyzické osoby, jež je oprávněna za právnickou osobu písemnost převzít (např. statutární orgán), je od 1. 1. 2005 nepřípustné.

SÍDLO PRÁVNICKÝCH OSOB V OBCHODNÍM ZÁKONÍKU

Obchodní zákoník s účinností od 31. 12. 2001 pojem sídla právnických osob/podnikatelů nevymezuje a ponechává jej tak obecné úpravě obsažené v § 19c občanského zákoníku.

Podle § 2 odst. 2 písm. a) obchodního zákoníku je podnikatelem každá osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Do obchodního rejstříku se dle § 3 odst. 1 obchodního zákoníku zapisuje převážná většina právnických osob, a proto se na tomto místě zmíním o důsledcích zápisu sídla právnické osoby do obchodního rejstříku.

PRINCIP MATERIÁLNÍ PUBLICITY

Právnická osoba je povinna nechat si do obchodního rejstříku zapsat své skutečné sídlo. Pokud tak neučiní, nemůže dle § 29 odst. 1 obchodního zákoníku proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, namítat, že zápis sídla společnosti neodpovídá skutečnosti. Tento princip je právní teorií nazýván zásadou dobré víry či negativní stránkou principu materiální publicity.9)

Odst. 5 § 29 obchodního zákoníku koresponduje s již zmíněnou zásadou obsaženou v § 19c odst. 3 občanského zákoníku, když stanoví, že "třetí osoby se mohou vždy dovolat nezveřejněných údajů, neodnímá-li jim skutečnost nezveřejnění účinnost". Z toho vyplývá, že § 29 odst. 5 obchodního zákoníku je možné aplikovat pouze na zápisy deklaratorní, tudíž též na zápis sídla právnické osoby. Ke změně sídla právnické osoby dojde jeho faktickým přeložením, jemuž musí předcházet řádný právní postup (např. změna zakladatelského dokumentu, je-li toho třeba, případně rozhodnutí statutárního orgánu právnické osoby). Návrh na zápis změny sídla však musí být podle § 32 odst. 3 obchodního zákoníku podán bez zbytečného odkladu.

PORUŠENÍ ZÁSADY JEDNOTY SÍDLA MŮŽE VÉST K LIKVIDACI SPOLEČNOSTI

Jestliže obsah zápisu v obchodním rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze nápravy dosáhnout jinak,10) vyzve rejstříkový soud podle odst. 6 § 29 obchodního zákoníku osobu, které se zápis týká, ke zjednání nápravy.

Mezi tyto případy lze zařadit i ten, kdy právnická osoba nemá ve smyslu § 19c občanského zákoníku zapsáno své skutečné sídlo, nýbrž pouze sídlo fiktivní. Rejstříkový soud je nejprve povinen vyzvat právnickou osobu (podnikatele) ke zjednání nápravy, přičemž tuto výzvu dle § 47 občanského soudního řádu musí zaslat buď na adresu sídla právnické osoby zapsanou v obchodním rejstříku11) či na adresu, kde skutečně sídlí, existuje-li ovšem taková a zároveň bude-li soudu známá, případně na adresu, kterou sama právnická osoba soudu sdělila.12)

Pokud právnická osoba porušuje zmíněnu zásadu jednoty sídla zapsaného a skutečného, má to podle obchodního zákoníku závažný důsledek spočívající v možnosti, aby soud i bez návrhu, nezjedná-li právnická osoba ve stanovené lhůtě nápravu a zároveň je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodl o jejím zrušení s likvidací. Podmínka ochrany třetích osob tak bude téměř vždy splněna, neboť lze mít důvodně za to, že v zájmu ochrany veřejnosti i správních orgánů je, aby byly obeznámeny s konkrétním místem, kde se mohou s právnickou osobou v obvyklou denní dobu stýkat.

Podle § 68 odst. 6 písm. c) obchodního zákoníku, jenž je obecným ustanovením týkajícím se obchodních společností,13) může soud rozhodnout o zrušení společnosti a o její likvidaci, mimo jiné, zaniknou-li předpoklady vyžadované zákonem pro její vznik. Soud je o tom oprávněn rozhodnout bez dalších podmínek (výzva podnikateli či ochrana třetích osob), avšak pouze na návrh státního orgánu (např. živnostenského úřadu) nebo osoby, která osvědčí právní zájem. Mezi předpoklady vzniku společnosti samozřejmě náleží též určení jejího sídla, tudíž nemá-li společnost sídlo žádné, tzn. že na adrese uvedené v obchodním rejstříku a ani na žádné jiné adrese, kde se s ní mohou třetí osoby stýkat, nesídlí, soud může na návrh rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.14)

SÍDLO PRÁVNICKÝCH OSOB V ŽIVNOSTENSKÉM ZÁKONĚ

"Sídlo" právnické osoby je důležitým pojmem též v oblasti živnostenského podnikání podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "živnostenský zákon"). Má význam pro styk se správními orgány a veřejností, jakož i při určování místní příslušnosti živnostenského úřadu. Sídlo právnické osoby je tak kritériem pro oprávnění živnostenského úřadu vydat právnické osobě živnostenský list či koncesní listinu.15)

Podnikatel (právnická osoba) je proto podle § 31 odst. 2 živnostenského zákona povinen na žádost živnostenského úřadu prokázat vlastnické nebo užívací či jiné obdobné právo k objektu nebo prostorám, v nichž má své sídlo.

Mezi další povinnosti podnikatele (právnické osoby), jež stanoví živnostenský zákon, náleží dle § 31 odst. 2 povinnost pro účely doručování písemností viditelně označit obchodní firmou a identifikačním číslem objekt, v němž má své sí-dlo. Pokud tak podnikatel neučiní, může mu živnostenský úřad rozhodnutím uložit odstranění těchto nedostatků zjištěných při provozování živnosti.

Podnikatel je dle § 49 odst. 1 a § 56 odst. 1 živnostenského zákona též povinen oznámit živnostenskému úřadu všechny změny a doplnění týkající se údajů a dokladů, které jsou stanovené pro ohlášení živnosti (případně jako náležitosti žádosti o koncesi), a předložit doklady o nich do patnácti dnů ode dne jejich vzniku. Právnická osoba podnikající v režimu živnostenského zákona je tak povinna živnostenskému úřadu ohlásit změnu svého sídla a pokud tak neučiní, je živnostenský úřad oprávněn, zjistí-li takové pochybení, uložit jí pokutu až do výše 20 000 korun.

Navíc podle § 200b odst. 3 občanského soudního řádu mají soudy nebo jiné správní orgány (tedy i živnostenský úřad) povinnost upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným právním stavem a stavem zápisu v obchodním rejstříku, jakmile tato skutečnost při jejich činnosti vyjde najevo.

Vzhledem k tomu, že živnostenský úřad je k podnikateli ze správních orgánů "nejblíže", neboť má oprávnění vyplývající ze živnostenského zákona provádět průběžné kontroly provozování živnosti, je pravděpodobné, že právě tento úřad zjistí závažné pochybení spočívající v okolnosti, že sídlo právnické osoby zapsané v obchodním či živnostenském rejstříku je pouze sídlem fiktivním.

Dle § 68 odst. 6 obchodního zákoníku, jež je však aplikovatelný pouze na obchodní společnosti a družstva, může soud na základě návrhu státního orgánu rozhodnout v případech stanovených zákonem o zrušení společnosti a o její likvidaci. Živnostenský úřad je tedy oprávněn, zjistí-li, že obchodní společnost žádné sídlo nemá, podat návrh na její zrušení s likvidací.

Má však (dle § 58 odst. 3 živnostenského zákona) ještě další možnost, a sice zrušit živnostenské oprávnění každému podnikateli, který závažným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené živnostenským zákonem, zvláštními právními předpisy či rozhodnutím o udělení koncese.

Již bylo vysvětleno, že jedním z nejzávažnějších porušení právních předpisů ze strany právnické osoby je skutečnost, že právnická osoba má pouze sídlo fiktivní, proto je § 58 odst. 3 živnostenského zákona možné aplikovat i na tyto případy. Vzhledem k obvykle zdlouhavému soudnímu řízení jde o postup efektivnější i rychlejší, vedoucí k žádané ochraně práv třetích osob, neboť pravomocné rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění se promítne téměř ihned do veřejně přístupných evidencí živnostenského a obchodního rejstříku.

Půjde-li o obchodní společnost (družstvo), soud poté může podle § 68 odst. 6 písm. b) obchodního zákoníku na návrh živnostenského úřadu rozhodnout o zrušení společnosti a o její likvidaci, neboť společnost pozbyla oprávnění k podnikatelské činnosti.16)

DORUČOVÁNÍ PODLE SPRÁVNÍHO ŘÁDU

Doručování právnickým osobám živnostenským úřadem se na základě § 71 odst. 1 živnostenského zákona řídí zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád").

Na tomto místě se chci pozastavit nad některými názory, které spojují sídlo právnické osoby s místem bydliště fyzických osob oprávněných za právnickou osobu přijímat doručované písemnosti. Správní řád ve svém § 21 odst. 3 větě druhé (na rozdíl od občanského soudního řádu) umožňuje, aby správní orgán po marném pokusu o doručení na adresu sídla zapsaného či skutečného doručil písemnost osobám oprávněným za právnickou osobu jednat, tj. přímo na jejich adresu.

Některé názory tímto ustanovením argumentují a vycházejí z toho, že pokud právnická osoba nesídlí na adrese sídla zapsané ve veřejné evidenci, jiné sídlo nemá a ani to na výzvu živnostenského úřadu netvrdí, lze mít za to, že sídlem právnické osoby je bydliště fyzických osob oprávněných jménem právnické osoby jednat, tj. např. bydliště statutárních orgánů. Tyto názory však opomíjejí skutečnost, že sídlo je působištěm, kde je umístěna správa právnické osoby a kde se zároveň veřejnost může s právnickou osobou stýkat, přičemž sídlo právnické osoby může být v bytě jen za určitých podmínek.17) Navíc, lze vždy důvodně předpokládat, že statutární orgán spravuje právnickou osobu z místa svého bydliště? Je zde i další otázka: Bydliště které osoby budeme za sídlo považovat v případě, že právnickou osobu spravuje více fyzických osob (společníci, jednatelé, představenstvo apod.)?

Úpravu doručování obsaženou ve správním řádu dle mého názoru není možné vykládat tak, že by snad právnická osoba nemusela mít sídlo žádné, přičemž funkci sídla by pak plnila adresa bydliště fyzické osoby oprávněné činit jménem právnické osoby právní úkony. Ustanovení § 21 odst. 3 správního řádu má své opodstatnění tehdy, když živnostenský úřad nemůže právnickou osobu dohledat na adrese jejího zapsaného či skutečného sídla. Osobě oprávněné za právnickou osobu jednat tak může doručit písemnou výzvu, aby v určené lhůtě sdělila živnostenskému úřadu skutečné sídlo právnické osoby. Výzvu je možné spojit s upozorněním, že pokud ve stanovené lhůtě živnostenskému úřadu skutečné sídlo nesdělí, bude se postupovat dle § 58 odst. 3 živnostenského zákona.


Sídlo právnické osoby je jedním z jejích základních identifikačních znaků, přispívá k zajištění právní jistoty, přičemž ochrannou funkci v tomto smyslu plní zápis ve veřejné evidenci, který je každému jednoduše přístupný.

Pokud právnická osoba sídlo nemá, respektive na zapsaném sídle nesídlí a ani jiné sídlo neuvádí, brání se tím ve výkonu zákonných oprávnění všech státních orgánů a uplatňování práv obchodních partnerů i spotřebitelů. Jde o velice závažné jednání, jež může naplňovat znaky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 125 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.18)

Bez sídla je existence právnické osoby vyloučena, proto je nezbytné, aby bylo všemi institucemi důsledně vyžadováno, aby právnická osoba měla právě jedno sídlo, a to zapsané. Vůči právnickým osobám, jež nelze dohledat na žádné adrese, nemůže stát plnit svou kontrolní a dohlédací funkci, a proto, pokud na adrese zapsaného sídla právnická osoba nesídlí, je plně odůvodněn výše uvedený zákonný postup živnostenských úřadů a soudů směřující ke zrušení živnostenských oprávnění, případně ke zrušení samotné právnické osoby.


Poznámky:

1) Viz Švestka/Jehlička, Škárová/Spáčil a kol.: Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. C. H. BECK, Praha 2006, str. 181.

2) Za současné právní úpravy se tak neuplatní u církví, náboženských společností, jejich svazů a dalších právnických osob zřizovaných podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech.

3) Na rozdíl od dřívější kazuistické úpravy § 2 odst. 3 obchodního zákoníku není v současné době právními předpisy vymezeno, co se adresou rozumí, avšak je zřejmé, že adresa musí obsahovat alespoň název obce, ulici či náměstí (jsou-li v obci), číslo domu a poštovní směrovací číslo. Je vyloučeno označit sídlo například pouze číslem poštovní schránky (P. O. Box).

4) Např. § 19c občanského zákoníku a § 47 občanského soudního řádu.

5) Viz Švestka/Jehlička, Škárová/Spáčil a kol.: Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. C. H. BECK, Praha 2006, str. 181.

6) Nebyla-li společenskou smlouvou svěřena tato otázka do působnosti valné hromady, případně když si ji nevyhradila valná hromada do své působnosti na základě § 125 odst. 3 obchodního zákoníku.

7) Samozřejmě doložené listinou osvědčující právní důvod užívání místností, v nichž je sídlo umístěno. Touto listinou může být výpis z katastru nemovitostí, osvědčující vlastnické právo k prostorám, do nichž společnost umístila své sídlo. Pokud společnost není jejich vlastníkem, pak je třeba doložit souhlas (spolu)vlastníka těchto prostor nebo správce zmocněného k udělení souhlasu s umístěním sídla a případné zmocnění tohoto správce, eventuálně další potřebné listiny.

8) Občanský soudní řád stanoví obecnou lhůtu tří dnů; jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, deseti dnů.

9) Viz Štenglová/Plíva/Tomsa a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 11. vydání. C. H. BECK, Praha 2006, str. 74.

10) Např. ukládáním pokut podle občanského soudního řádu nebo dosažením souladu v řízení zahájeném soudem bez návrhu.

11) Lze však předpokládat, že právnická osoba na adrese zapsaného sídla skutečně nesídlí, a tudíž se zde nebudou vyskytovat osoby oprávněné za právnickou osobu písemnost přijmout. Dle § 50c odst. 4 občanského soudního řádu tak za splnění dalších podmínek nastane fikce doručení výzvy. Na druhou stranu oznámení pošty např. o tom, že právnická osoba se z adresy zapsaného sídla odstěhovala, může sloužit jako další důkaz o důvodnosti zamýšleného rozhodnutí.

12) Poslední varianta se však v tomto případě v praxi příliš předpokládat nedá.

13) Na základě § 260 obchodního zákoníku též družstev.

14) Viz Kobliha a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. Linde Praha, a. s., 2006, str. 198.

15) Viz Salačová, Fleischmanová: Problémy s místem podnikání, Právní rádce č. 4/2006.

16) Samozřejmě za předpokladu, že společnost neprovozuje další činnost na základě jiných právních předpisů.

17) Podle § 19c odst. 4 občanského zákoníku může být sídlo právnické osoby v bytě pouze v případě, že je to slučitelné s jejím účelem a odpovídá to povaze a rozsahu její činnosti.

18) Viz např. rozsudek Městského soudu v Praze z 26. 5. 2005, sp. zn. 61 To 178/2005.


Adéla Matějková
notářská koncipientka, Praha

Související