V uplynulých letech jsem se k tomuto tématu opakovaně vracel. Je proto na čase věnovat se důchodovému pojištění spíše prakticky, oprostit se od balastu rétoriky politiků a více méně spekulativních úvah (ne)závislých ekonomů.

Zkusme proto střízlivě rekapitulovat, co přineslo do oblasti důchodového pojištění období loňského roku a podívejme se na to, co nás čeká letos. V podstatě jde ovšem o spojité nádoby, což dokumentuje hned následující stať, protože se zabývá parametrickými úpravami některých výpočtových prvků, které budou aplikovány v roce 2007, přičemž jejich zrod spadá tradičně do druhé poloviny roku předcházejícího.

VŠEOBECNÝ VYMĚŘOVACÍ ZÁKLAD A PŘEPOČÍTACÍ KOEFICIENT

Protože jde v podstatě skutečně jen o změny parametrů, postačí přidržet se již v minulosti používané struktury informace a zaměřit se prioritně na posuny konkrétních hodnot. Těžko se ale můžeme vyhnout zopakování definice výpočtového základu.

Tím je podle platné právní úpravy osobní vyměřovací základ, pokud nepřevyšuje první redukční hranici ("plně započitatelná částka výpočtového základu"). Převyšuje-li osobní vyměřovací základ plně započitatelnou částku výpočtového základu, stanoví se výpočtový základ tak, že z částky osobního vyměřovacího základu převyšující plně započitatelnou částku do druhé redukční hranice se počítá třicet procent. Z částky osobního vyměřovacího základu převyšující druhou redukční hranici se počítá deset procent.

Pro rok 2007 byla nařízením vlády č. 462/2006 Sb. provedena úprava redukčních hranic.

první redukční hranice 9 600 Kč

druhá redukční hranice 23 300 Kč

Pokud jde o další veličiny nezbytné pro výpočet důchodů, tak všeobecný vyměřovací základ za rok 2005 je výše uvedeným právním předpisem stanoven v částce 18 809 Kč, což odpovídá průměrné měsíční mzdě zjištěné Českým statistickým úřadem za rok 2005. Přepočítací koeficient pro jeho úpravu, tj. podíl průměrné měsíční mzdy za první pololetí roku 2006 a průměrné měsíční mzdy za první pololetí roku 2005, má hodnotu 1,0707.

Následuje standardně strukturovaná tabulka (č. 1) poskytující dlouhodobý pohled (od účinnosti zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) na vývoj redukčních hranic a s tím souvisejících relací.

Tabulka č.1 a č.2

Další tabulka (č. 2) pak přináší srovnání různých osobních vyměřovacích základů v relevantních souvislostech posledních tří let. Z údajů tabulky lze vyčíst různé zajímavé či užitečné informace. Vyniká např. vysoká míra solidarity bohatých s chudými, kdy např. "pětisetprocentní" příjmová hladina se do výše důchodu promítne jen šedesáti pěti procenty navíc. S tím koresponduje i náhradový poměr, který se v uváděném kontextu nachází v intervalu od 61 do 20 procentních bodů. Pro někoho může být třeba překvapivé zjištění, že přes poměrně významné zvýšení redukční hranice se sama valorizace ukazuje "štědřejší", poslední sloupec přináší hodnoty procentních výměr z roku 2006 valorizované o 5,6 procenta. To je ale již další téma.

VALORIZACE DŮCHODŮ

Jak bylo na mnoha místech opakovaně konstatováno, je aplikace § 67 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ovlivňována nejen sociálními, ale do značné míry i politickými důvody. Tak tomu zřejmě bylo také vloni v případě nařízení vlády č. 461/2006 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2007, kdy byl novou vládou bez dalšího akceptován návrh vytvořený předchozí exekutivou.

Podle tohoto vládního nařízení se starobní, plné invalidní, částečné invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí důchody přiznané před 1. lednem 1996 zvyšují od splátky důchodu splatné po 31. prosinci 2006 tak, že procentní výměra důchodu se zvyšuje o 6,6 procenta procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od kterého se procentní výměra zvyšuje. Pokud byly uvedené důchody přiznány v době od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2006, zvyšuje se jejich procentní výměra o 5,6 procenta. Základní výměra se zvyšuje jednotně o sto korun měsíčně bez ohledu na datum přiznání důchodu. Jako obvykle platí, že procentní výměry pozůstalostních důchodů se nezvyšují, jestliže byly vyměřeny z procentních výměr důchodů zvýšených podle uvedeného nařízení.

Valorizace v roce 2006 byla po dvouleté přestávce opět diferencovaná pro "starodůchodce" a "novodůchodce". Aktuální valorizace se tohoto dělení přidržela s odůvodněním rozdílu průměrné výše důchodu 3,2 procenta mezi oběma skupinami v lednu 2006. Podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí by rozdíl mezi důchody staro- a novodůchodců k lednu 2007 dosáhl čtyř procent (nominálně 345 Kč), pokud by nedošlo k diferencovanému zvýšení procentní výměry, přičemž na základě zmíněné úpravy od letošního ledna dovozují navrhovatelé dosaženou přiměřenost s rozdíly, které běžně vznikají mezi důchody přiznanými v různých letech při stejném způsobu výpočtu důchodu.

Poněkud překvapivě, v rámci předávání exekutivní moci, nedošlo ke změně pohledu na institut základní výměry, a to i přesto, že zvyšování základní výměry důchodů podporuje nivelizaci důchodů, zvýhodňuje odvozené důchody a ve svém důsledku zvyšuje výdaje na důchody, neboť její zvýšení de facto znamená i zvýšení budoucích nově přiznaných důchodů. Zvýšení základní výměry činí sto korun, tedy po úpravě celkem 1570 Kč. Základní výměra byla tudíž zvýšena komparativně nejvíce, téměř o sedm procent. Pro pořádek ještě dodejme, že je-li důchod upraven pro souběh s jiným důchodem, náleží základní výměra jen k jednomu z nich.

PR0307s29b.jpg

Jestliže valorizace důchodů shrneme, závěry korespondují s těmi jeden rok starými. Nadále přetrvává potlačování principu zásluhovosti. Zvýšením základní výměry se posiluje pozice poživatelů nižších důchodů, stejně jako poživatelů odvozených dávek, které jsou nižší již z konstrukce výpočtu.

- Příklad:

Občan pobírá starobní důchod, např. 10 470 Kč. Základní výměra tedy činí 1470 Kč a procentní výměra 9000 Kč. Od lednové splátky důchodu v roce 2007 se zvýší základní výměra o 100 Kč na 1570 Kč a procentní výměra buď o 504 Kč na 9504 Kč (jedná-li se o důchod přiznaný po 31. 12. 1995), nebo o 594 Kč na 9594 Kč (jedná-li se o důchod přiznaný před 1. 1. 1996). Po valorizaci tak bude občan dostávat starobní důchod ve výši 11 074 Kč, resp. 11 164 Kč měsíčně.

Pokud budeme vycházet z původní celkové částky důchodu, tak v případě novodůchodce činí zvýšení úhrnné výplaty 5,77 procenta, v případě starodůchodce 6,63 procenta.

ZVYŠOVÁNÍ PŘÍPLATKŮ K DŮCHODU VYPLÁCENÝCH PODLE ODŠKODŇOVACÍCH PŘEDPISŮ

Ve stejných termínech jako důchody z důchodového pojištění se také zvyšují příplatky vyplácené spolu s důchody podle dvou tzv. odškodňovacích předpisů. Prvním z nich je nařízení vlády č. 622/2004 Sb., ve znění nařízení vlády č. 405/2005 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem, druhým je zákon č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů.

Příplatky podle výše uvedených předpisů nejsou součástí důchodu, pouze se vyplácejí spolu s důchodem stejným způsobem a ve stejných termínech jako důchod. Vláda příplatky zvyšuje rovněž nařízením, a to ve stejných termínech jako důchody (proto je zde valorizace příplatků okrajově zmíněna).

Pro letošní rok se příplatky zvyšují podle nařízení vlády č. 463/2006 Sb., o 6,1 procenta, a to od lednové splátky důchodu, s nímž se vyplácejí. Uvedená hodnota představuje průměr zvýšení pro starodůchodce a novodůchodce, použitých při valorizaci důchodů. V případě příplatků je totiž datum přiznání důchodů irelevantní, jsou poskytovány na jiném základě a jejich spojitost s důchodovým pojištěním je v zásadě pouze administrativní.

Pro úplnost je třeba ještě dodat, že k důchodům nově přiznávaným po 31. prosinci 2006 náležejí příplatky zvýšené jak podle nařízení vlády č. 416/2005 Sb., o zvýšení příplatků k důchodu v roce 2006, tak i podle nařízení vlády č. 463/2006 Sb., o zvýšení příplatků k důchodu v roce 2007.

VDOVSKÉ DŮCHODY DOTČENÉ SOUBĚHOVÝM MAXIMEM

Jde o téma, jehož zrod můžeme také hledat v minulosti, ale na rozdíl od příplatků již nemá žádnou zvláštní vazbu na zvyšování důchodů. Pro ty, kdož nevědí, o co jde, následuje stručný exkurz.

V minulosti existovala určitá pevná i procentní omezení pro výši důchodů, která byla diferencována podle toho, z jaké pracovní kategorie vznikl nárok na důchod. Například podle § 18 zákona č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení (srov. též třeba s § 19 zákona č. 55/1956 Sb.), nesměl starobní důchod spolu s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení přesahovat částku:

- 2200 Kčs měsíčně, byl-li pracovník zaměstnán celkem nejméně dvacet let v I. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod;

- 1800 Kčs měsíčně, byl-li pracovník zaměstnán celkem nejméně dvacet let v I. pracovní kategorii a zaměstnání této kategorie netrvalo ke dni vzniku nároku na důchod, nebo byl-li zaměstnán celkem nejméně dvacet let ve II. pracovní kategorii;

- 1600 Kčs měsíčně v ostatních případech.

Částku převyšující tyto výměry mohl starobní důchod přesáhnout jen tehdy, pokud šlo o zvýšení starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod, přičemž důchod spolu s tímto zvýšením a s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) však nesměl přesáhnout částku 2500 Kčs měsíčně.

Každý další zákon o sociálním zabezpečení tuto konstrukci v zásadě přebíral, měnily se jen parametry v závislosti na růstu příjmové hladiny. Protože příslušná ustanovení řešila nejen vazbu na pracovní kategorie, ale i na souběhy důchodů, což se týkalo především vdovských důchodů, stávalo se nezřídka, že vdovský důchod (i pro úpravě na polovinu v souběhu) byl krácen tak, aby spolu s přímým důchodem nepřesáhl souběhové maximum. V nejednom případě již byl přímý důchod touto hranicí limitován, takže na výplatu vdovského důchodu vůbec nedošlo.

Tento stav byl předmětem stále větší kritiky, protože počet inkriminovaných případů narůstal. To vedlo k tomu, že se, zejména v první polovině devadesátých let, zákonodárce snažil na situaci reagovat častějším valorizováním souběhových hranic. Pro demonstraci si uveďme přehled částek z příslušného ustanovení (§ 56 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění do 31. prosince 1995. V závorkách jsou uvedeny hodnoty platné na začátku účinnosti zákona, tj. 1. 10. 1988). Nejvyšší výměry úhrnu vyplácených důchodů činily (v závislosti na pracovní kategorii) měsíčně:

- 4700 Kč (3800 Kčs);

- 4150 Kč (3250 Kčs);

- 3800 Kč (2900 Kčs);

- 3700 Kč (2800 Kčs).

Zákon o důchodovém pojištění omezující ustanovení nepřevzal, ale ani důsledky dřívějších právních úprav neřešil. V zásadě je každý podobný postup problematický (byť se jedná o pozitivní retroaktivitu), protože spouští lavinu dalších domnělých nároků, případně způsobuje křivdu někomu dalšímu. To za prvé, za druhé představuje nepředpokládaný tlak na fiskus, jinými slovy zvyšuje náklady na mandatorní výdaje, jejichž rostoucí objem pro mnohé ambiciózní a radikální národohospodáře představuje totéž, co červený hadr pro býka.

Nicméně přesto, po mnoha peripetiích, se systém tlakům neubránil, takže článek IX. zákona č. 267/2006 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, krom jiného, s účinností od 1. července 2006 doplnil zákon o důchodovém pojištění o nový § 82a, který stanoví, že vdovám, kterým vznikl nárok na vdovský důchod před 1. lednem 1996 a kterým byla výše vdovského důchodu omezena, protože úhrn důchodů přesáhl stanovenou nejvyšší výměru, náleží rozdíl mezi vyplácenou částkou vdovského důchodu a částkou, která by náležela, pokud by výše tohoto důchodu v důsledku souběhu s jiným důchodem omezena nebyla.

K takto stanovené výši vdovského důchodu náleží zvýšení podle předpisů o zvýšení důchodů náležejících ode dne přiznání vdovského důchodu do dne, od kterého se tato úprava provede. Vdovám, kterým v důsledku souběhu s jiným důchodem není vdovský důchod vyplácen, náleží vdovský důchod ve výši, která by náležela, kdyby k tomuto omezení nedošlo. Rovněž v těchto případech náleží k vdovskému důchodu zvýšení podle předpisů o zvýšení důchodů náležejících ode dne přiznání vdovského důchodu do dne, od kterého se tato úprava provede. Jediným omezením je, že vdovský důchod v souběhu s dalším vypláceným důchodem nesmí přesáhnout ke dni 31. 12. 1995 částku 5100 Kč, tj. nejvyšší výměru pro úhrn důchodů stanovenou v souvislosti se zvýšením důchodů podle zákona č. 76/1995 Sb. Ke zvýšení důchodů o pevnou částku podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995 se nepřihlíží.

O zvýšení vdovského důchodu, případně uvolnění výplaty důchodu, je třeba písemně požádat. Zvýšení, respektive uvolnění důchodu náleží nejdříve od splátky důchodu splatné v červenci 2006.

Ukazuje se, že tuto možnost využívá výrazný okruh osob, jichž se předmětná změna vůbec netýká, ale žádost uplatňují buď z nevědomosti, nebo jaksi "pro jistotu". Zatížení administrativy je v tomto ohledu jistě nezanedbatelné a zákon s tím zřejmě počítal, neboť pro rozjezd celé akce poskytl nositeli pojištění na omezenou dobu delší lhůty k vyřízení. Co však je asi závažnější, je skutečnost, že nová úprava řeší situaci vdov, ale již se vůbec nezabývá situací principiálně stejně dotčených či poškozených poživatelů tzv. sólo, respektive přímých důchodů.

- Příklad:

Manžel zemřel 1. 10. 1989. Vdovský důchod poživatelky starobního důchodu ve výši 2700 Kč, by po zemřelém manželovi činil 1400 Kč. Pro souběh se starobním důchodem byl upraven na polovinu, tedy na 700 Kč. Avšak podle tehdejší právní úpravy nesměl úhrn všech důchodů překročit 2800 Kč, proto byl vdovský důchod omezen na 100 Kč a k výplatě celkem náležela uvedená maximální částka. Nová právní úprava zákona umožňuje od červencové splátky loňského roku upravit vdovský důchod na 700 Kč.

Jak je výše uvedeno, náleží nad to ještě zvýšení podle předpisů o zvýšení důchodů náležejících od přiznání vdovského důchodu do dne, od kterého se úprava podle § 82 zákona o důchodovém pojištění provede.

ZVÝŠENÍ DŮCHODU PRO BEZMOCNOST

Tradiční sociální institut zvýšení důchodu pro bezmocnost zákon o důchodovém pojištění nepřevzal, zřejmě zejména pro jeho dotační povahu odporující pojistným principům. Právní úprava zvýšení důchodu pro bezmocnost tak zůstala součástí zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

Podle jeho § 70 platilo, že byl-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřeboval ošetření a obsluhu jinou osobou, zvyšoval se mu důchod z důchodového pojištění, případně úhrn těchto důchodů:

- při částečné bezmocnosti o 20 procent,

- při převážné bezmocnosti o 40 procent,

- při úplné bezmocnosti o 75 procent

částky, která se podle zákona o životním minimu považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb osoby, která není nezaopatřeným dítětem.

Do konce roku 2006 se tak jednalo o konkrétní částky:

- 480 Kč měsíčně - zvýšení důchodů pro částečnou bezmocnost,

- 960 Kč měsíčně - zvýšení důchodů pro převážnou bezmocnost,

- 1800 Kč měsíčně - zvýšení důchodů pro úplnou bezmocnost.

Tento stav se od 1. ledna 2007 stal již minulostí, protože od tohoto data se podle § 120 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, osoby, kterým ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona náleželo zvýšení důchodu pro bezmocnost podle dosavadních právních předpisů, považují ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona za osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby:

- ve stupni I (lehká závislost), jde-li o osoby částečně bezmocné,

- ve stupni II (středně těžká závislost), jde-li o osoby převážně bezmocné,

- ve stupni III (těžká závislost), jde-li o osoby úplně bezmocné.

Zvýšení důchodu pro bezmocnost jim proto bylo vyplaceno naposledy se splátkou důchodu splatnou v prosinci 2006. Od ledna 2007 jim náleží příspěvek na péči ve výši podle stupně závislosti, který vyplácejí obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

Z tabulky č. 4 je patrné, že příspěvek na péči je poskytován v podstatně vyšší finanční hladině než zvýšení důchodu pro bezmocnost. Jedná se o pozitivní posun a posílení sociálního principu, což je z hlediska účelu poskytování v souladu s výrazným růstem nákladů na osobní potřeby.

PR0307s29a.jpg

V souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách byl měněn i zákon o důchodovém pojištění. S účinností od 1. ledna 2007 je důchodového pojištění účastna osoba, která osobně pečuje o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pokud spolu žijí v domácnosti; podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o blízkou osobu [§ 5 odst. 1 písm. s)]. Zde je třeba upozornit na to, že péče o osobu závislou na péči jiné osoby ve stupni I účast na důchodovém pojištění nezakládá. To je určitá změna pro osoby, které k 31. prosinci 2006 pečovaly o částečně bezmocnou osobu starší osmdesáti let. Péče o takovou osobu, která je od 1. ledna považována za osobu závislou na péči jiné osoby ve stupni I, již nezakládá jejich účast na pojištění.

NESTABILITA POSTOJŮ K VÝVOJI DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU

Je až neuvěřitelné, jak se v extrémně krátké době a za změněné konstelace mocenských vztahů mění priority a názory na další směřování sociální soustavy (a nejen na ni). Tak se stalo, že parlament (prozatím) o jeden rok odsunul účinnost obtížně prosazovaného kontroverzního nového zákona o nemocenském pojištění (č. 187/2006 Sb.), který měl nahradit dosavadní zákon č. 54/1956 Sb. a měl vstoupit v účinnost od 1. ledna 2007 spolu s doprovodným zákonem č. 189/2006 Sb. Z tohoto zákona nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2007 jen několik málo novelizačních bodů, např. ty, které upravují sepisování žádostí o důchody napříště jen u okresních správ sociálního zabezpečení.

Drobné změny do zákona o důchodovém pojištění přinesl i doprovodný zákon (zákon č. 264/2006 Sb.) k novému zákoníku práce již s účinností od 1. července 2006. Zakotvuje zvyšování důchodů důchodcům, kteří dosáhli věku sto let. Ode dne dosažení uvedeného věku se jim zvyšuje procentní výměra důchodu o 2000 Kč měsíčně.

Další změna se týká úpravy důchodového věku u vybraného okruhu hornických profesí, které byly po určitou dobu (diferencovanou právě podle typu zaměstnání ve zvýhodněné pracovní kategorii) vykonávány před 1. lednem 1993, z něhož pak za splnění stanovených podmínek rezultuje možnost zvýšení procentní výměry.

V této politicky rozkolísané době se můžeme dočkat nejrůznějších zvratů, takže je obtížné předpovídat další vývoj. Nadále také zůstávají v popředí úvahy o úpravě systému cestou parametrických změn, mezi nimiž dominuje zvyšování věku pro odchod do starobního důchodu. Uplynul však více než rok od skončení práce týmu expertů složeného ze zástupců politických stran a v tomto směru se prakticky nestalo vůbec nic.

Místy až paranoidní poukazování na objem mandatorních výdajů nicméně přetrvává, ne-li sílí. Nezbývá proto nic jiného, než připomenout jak politikům, tak hlavně jejich ekonomicky restriktivně naladěným poradcům fakt, že finance na důchody nejsou jejich majetkem, nýbrž jsou to prostředky vkládané do systému za účelem financování penzí, a to jak v současnosti, tak pro budoucnost.

V úplném závěru však musím s potěšením konstatovat, že jsem v politických kruzích konečně zaznamenal i vážně míněný názor o potřebě sloučení míst zabývajících se výběrem kontribucí pod jednu střechu s jejich následným přerozdělením. Tuto myšlenku, spolu s reorganizací vazeb sociálního a zdravotního pojištění v oblasti nemocenského, se totiž snažím propagovat už dlouhou dobu. Nejen na stránkách tohoto časopisu.

Josef Trnka
právník, konzultant v sociálním zabezpečení, Praha

Související