Aktuální číslo časopisu Ekonom
Proto zákon o rodině č. 94/1963 Sb., v platném znění, upravuje zastupování nezletilého. Dlouhou dobu upravoval pouze institut opatrovnictví, který zahrnoval zastupování dětí jak v jednorázových případech, tak i v případech trvalejšího charakteru. Ukázalo se však, že tento stav je nevyhovující a novelou zákona o rodině, tj. zákonem č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisu, a o změně dalších zákonů, došlo k opětovnému zavedení institutu poručenství a vedle něj opatrovnictví.
PORUČENSTVÍ
Právní úprava poručenství je obsažena v § 78-§ 82 zákona o rodině. Institut poručenství se uplatňuje v případech potřeby ochrany zájmů nezletilých trvalejšího charakteru, tj. v případech, kdy je třeba zajistit výchovu a zastupování nezletilého, jehož rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.
Zákon o rodině zdůrazňuje důležitost výběru vhodné osoby k výkonu funkce poručníka. Je důležité, aby existoval předpoklad, že mezi poručníkem a dítětem vznikne citový vztah a že zůstanou zachovány stávající rodinné vazby. Soud se proto snaží poručníkem ustanovit především osobu, kterou doporučili rodiče. Od přání rodičů se soudy odchylují jen tam, kde to vyžaduje zájem dětí. Na projev přání rodičů o osobě budoucího poručníka nejsou kladeny žádné formální požadavky, tzn. že ani v případě smrti rodičů se nevyžaduje forma závěti. Jestliže rodiči nebyl nikdo doporučen, vybírá soud poručníka z příbuzných nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, případně jinou fyzickou osobu, u které lze předpokládat, že bude mít citový vztah k dítěti. Poručníky mohou být ustanoveni manželé také společně.
Osoba, která má být ustanovena poručníkem, musí být zletilá, plně způsobilá k právním úkonům a způsobem svého života musí zaručovat, že bude jednat v zájmu dítěte. Nelze např. ustanovit poručníkem osobu, která je sice obecně schopna plnit řádně povinnosti poručníka, ale která vede majetkové spory s nezletilým, které by mohly nepříznivě ovlivnit vytvoření potřebných citových vztahů mezi nezletilým a poručníkem. Poručník musí se svým ustanovením do funkce poručníka dítěte souhlasit. Jestliže nemůže být poručníkem ustanovena fyzická osoba splňující uvedené podmínky, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí, který také zastupuje dítě a činí neodkladné úkony v jeho zájmu do doby, než je poručník dítěti ustanoven a než se ujme své funkce.
Řízení o ustanovení poručníka zahajuje soud na návrh, nebo i bez návrhu, jestliže zjistí tuto potřebu buď z vlastní činnosti, nebo je mu dán podnět například orgánem péče o děti nebo jinou institucí. K řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, případně jiných rozhodujících skutečností, své bydliště. O ustanovení poručníka rozhoduje soud rozsudkem. Soudem ustanovený poručník nezletilého složí do rukou předsedy senátu slib, že bude řádně vykonávat své povinnosti a že bude přitom dbát pokynů soudu. Po složení slibu mu předseda senátu vydá listinu obsahující pověření k výchově a zastupování dítěte a vymezení rozsahu práv a povinností vyplývajících z tohoto pověření.
Pokud jde o úpravu vztahů poručníka a dítěte, zákon o rodině odkazuje na přiměřené použití ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí. Poručník, pokud je jím fyzická osoba, vykonává v podstatě úkoly, které jinak přísluší rodičům, nenahrazuje však péči rodičů plně. Poručník nemá například vyživovací povinnost k dítěti.
Dále pak podléhá kontrole ze strany soudu, zatímco u rodičů nejsou výchova, zastupování a správa věcí dítěte soudem kontrolovány a soud zde zasahuje jen v případě zjištění závad v rodičovské péči. Pro jakékoliv rozhodnutí v podstatné věci týkající se dítěte, si musí poručník vyžádat schválení soudu. Nejedná se tedy jen o schválení podstatných právních úkonů týkajících se majetku ve smyslu § 28 občanského zákoníku, což platí i pro rodiče dítěte, ale o jakákoliv rozhodnutí v podstatné věci, což je mnohem širší okruh záležitostí dítěte. Patří sem např. otázka výběru školy, volba povolání, stěhování se, osvojení aj. Při správě majetku sem náleží např. odmítnutí dědictví, uzavření dědické dohody, koupě, prodej, darování předmětů větší hodnoty, zrušení spoluvlastnictví. Všechny tyto úkony, které za nezletilého učiní poručník, vyžadují schválení soudu pod sankcí neplatnosti.
Za výkon funkce nepřísluší poručníkovi peněžitá ani věcná odměna. Pokud ovšem poručník o dítě osobně pečuje, náležejí jemu i dítěti nároky, které stanoví zákon č. 359/1999, o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění, tak jako v případě pěstounské péče.
Poručenství zahrnuje také správu majetku nezletilého. Soud při ustanovení poručníka vymezí rozsah majetku nezletilého, který bude poručník s péčí řádného hospodáře spravovat. Současně určí, jakým způsobem má být, případně nesmí být s jednotlivými částmi nakládáno. Poručník nesmí při správě jmění činit úkony spojené s nepřiměřeným rizikem a za porušení svých povinností odpovídá podle obecných předpisů o náhradě škody. Jestliže je správa majetku poručence spojena se značnou námahou, může soud poručníkovi na jeho žádost přiznat přiměřenou odměnu, která se vyplácí z majetku poručence buď ročně nebo při skončení správy.
Poručník je povinen podávat soudu ve stanovených intervalech zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho majetku. Jestliže výnosy majetku poručence nepřesahují pravděpodobné náklady na jeho výživu, může soud poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování. Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství předložit soudu závěrečný účet ze správy majetku poručence. Také této povinnosti může soud poručníka zprostit.
Poručenství zaniká dosažením zletilosti poručence, nebo uzavře-li nezletilý starší šestnácti let manželství. Dále poručenství zaniká zproštěním nebo odvoláním poručníka soudem. Soud zprostí poručníka funkce na jeho návrh, nebo ho odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce poručníka nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti. V případě rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni do funkce poručníků společně, soud vždy v konkrétním případě posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby tuto funkci vykonávali nadále oba rozvedení manželé a buď jim funkci ponechá, nebo jednoho z nich poručenství zprostí. Poručenství zaniká také osvojením nezletilého, nebo právní mocí rozhodnutí, kterým se ruší omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti alespoň u jednoho z rodičů. Poručenství zaniká v těchto případech bez zvláštního rozhodnutí soudu a poručník je povinen podat závěrečný účet o správě majetku nezletilého. Funkce poručníka zaniká také v případě, že poručenec nebo poručník zemře. V případě smrti poručníka ustanoví soud nového.
OPATROVNICTVÍ
Opatrovnictví je upraveno v § 83 a § 84 zákona o rodině. Opatrovnictví se uplatňuje v případech střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchž rodičů navzájem. Žádný z rodičů totiž nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů jejich dětí. Podobně může dojít ke střetu zájmů mezi osvojitelem a osvojencem, nebo mezi osvojencem a vlastními dětmi osvojitele, anebo mezi poručníkem či jeho dětmi a poručencem. Soud v těchto nebo jiných případech, kdy je to třeba v zájmu dítěte, ustanoví nezletilému opatrovníka pro určitý úkon, určitou činnost nebo určité řízení.
K řízení je příslušný stejný soud jako v případě ustanovení poručníka, tj. okresní soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, případně jiných rozhodujících skutečností, své bydliště. V naléhavých případech může opatrovníka ustanovit i soud, kde se nezletilý zdržuje. O ustanovení opatrovníka soud rozhoduje usnesením.
Z účelu opatrovnictví plyne, že opatrovníkem musí být osoba, u které je záruka, že vykoná svůj úkol v zájmu nezletilého. Také zde jde o funkci dobrovolnou, bez nároku na odměnu.
Opatrovník je ustanoven proto, aby zastupoval nezletilého při určitém úkonu, určitém řízení nebo jednání. Proto musí soud, který opatrovníka ustanovuje, určit rozsah jeho práv a povinností. Rovněž opatrovník, nejde-li o orgán sociálně-právní ochrany dětí, skládá slib do rukou předsedy senátu a soud vydává listinu, ve které je uvedeno pověření opatrovníka funkcí a vymezen rozsah práv a povinností vyplývajících z tohoto pověření. Opatrovník odpovídá za řádné provedení úkolu a podléhá dozoru soudu.
Funkce opatrovníka skončí provedením úkonu, pro který byl ustanoven, případně skončením řízení, ve kterém nezletilého zastupoval. Mohlo by dojít i ke zproštění funkce, jestliže by opatrovník nemohl z objektivních příčin svůj úkol splnit, např. pro nemoc, nebo kdyby nejednal v zájmu nezletilého, anebo kdyby byl ve věcech nezletilého nečinný.
Kdyby byl opatrovník ustanoven pro jednání ve věcech správy majetku nezletilého, byl by po skončení úkolu podle § 180 občanského soudního řádu povinen předložit závěrečný účet jako poručník.
Romana Lužná
advokátka, Brno
PORUČENSTVÍ
Právní úprava poručenství je obsažena v § 78-§ 82 zákona o rodině. Institut poručenství se uplatňuje v případech potřeby ochrany zájmů nezletilých trvalejšího charakteru, tj. v případech, kdy je třeba zajistit výchovu a zastupování nezletilého, jehož rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.
Zákon o rodině zdůrazňuje důležitost výběru vhodné osoby k výkonu funkce poručníka. Je důležité, aby existoval předpoklad, že mezi poručníkem a dítětem vznikne citový vztah a že zůstanou zachovány stávající rodinné vazby. Soud se proto snaží poručníkem ustanovit především osobu, kterou doporučili rodiče. Od přání rodičů se soudy odchylují jen tam, kde to vyžaduje zájem dětí. Na projev přání rodičů o osobě budoucího poručníka nejsou kladeny žádné formální požadavky, tzn. že ani v případě smrti rodičů se nevyžaduje forma závěti. Jestliže rodiči nebyl nikdo doporučen, vybírá soud poručníka z příbuzných nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, případně jinou fyzickou osobu, u které lze předpokládat, že bude mít citový vztah k dítěti. Poručníky mohou být ustanoveni manželé také společně.
Osoba, která má být ustanovena poručníkem, musí být zletilá, plně způsobilá k právním úkonům a způsobem svého života musí zaručovat, že bude jednat v zájmu dítěte. Nelze např. ustanovit poručníkem osobu, která je sice obecně schopna plnit řádně povinnosti poručníka, ale která vede majetkové spory s nezletilým, které by mohly nepříznivě ovlivnit vytvoření potřebných citových vztahů mezi nezletilým a poručníkem. Poručník musí se svým ustanovením do funkce poručníka dítěte souhlasit. Jestliže nemůže být poručníkem ustanovena fyzická osoba splňující uvedené podmínky, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí, který také zastupuje dítě a činí neodkladné úkony v jeho zájmu do doby, než je poručník dítěti ustanoven a než se ujme své funkce.
Řízení o ustanovení poručníka zahajuje soud na návrh, nebo i bez návrhu, jestliže zjistí tuto potřebu buď z vlastní činnosti, nebo je mu dán podnět například orgánem péče o děti nebo jinou institucí. K řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, případně jiných rozhodujících skutečností, své bydliště. O ustanovení poručníka rozhoduje soud rozsudkem. Soudem ustanovený poručník nezletilého složí do rukou předsedy senátu slib, že bude řádně vykonávat své povinnosti a že bude přitom dbát pokynů soudu. Po složení slibu mu předseda senátu vydá listinu obsahující pověření k výchově a zastupování dítěte a vymezení rozsahu práv a povinností vyplývajících z tohoto pověření.
Pokud jde o úpravu vztahů poručníka a dítěte, zákon o rodině odkazuje na přiměřené použití ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí. Poručník, pokud je jím fyzická osoba, vykonává v podstatě úkoly, které jinak přísluší rodičům, nenahrazuje však péči rodičů plně. Poručník nemá například vyživovací povinnost k dítěti.
Dále pak podléhá kontrole ze strany soudu, zatímco u rodičů nejsou výchova, zastupování a správa věcí dítěte soudem kontrolovány a soud zde zasahuje jen v případě zjištění závad v rodičovské péči. Pro jakékoliv rozhodnutí v podstatné věci týkající se dítěte, si musí poručník vyžádat schválení soudu. Nejedná se tedy jen o schválení podstatných právních úkonů týkajících se majetku ve smyslu § 28 občanského zákoníku, což platí i pro rodiče dítěte, ale o jakákoliv rozhodnutí v podstatné věci, což je mnohem širší okruh záležitostí dítěte. Patří sem např. otázka výběru školy, volba povolání, stěhování se, osvojení aj. Při správě majetku sem náleží např. odmítnutí dědictví, uzavření dědické dohody, koupě, prodej, darování předmětů větší hodnoty, zrušení spoluvlastnictví. Všechny tyto úkony, které za nezletilého učiní poručník, vyžadují schválení soudu pod sankcí neplatnosti.
Za výkon funkce nepřísluší poručníkovi peněžitá ani věcná odměna. Pokud ovšem poručník o dítě osobně pečuje, náležejí jemu i dítěti nároky, které stanoví zákon č. 359/1999, o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění, tak jako v případě pěstounské péče.
Poručenství zahrnuje také správu majetku nezletilého. Soud při ustanovení poručníka vymezí rozsah majetku nezletilého, který bude poručník s péčí řádného hospodáře spravovat. Současně určí, jakým způsobem má být, případně nesmí být s jednotlivými částmi nakládáno. Poručník nesmí při správě jmění činit úkony spojené s nepřiměřeným rizikem a za porušení svých povinností odpovídá podle obecných předpisů o náhradě škody. Jestliže je správa majetku poručence spojena se značnou námahou, může soud poručníkovi na jeho žádost přiznat přiměřenou odměnu, která se vyplácí z majetku poručence buď ročně nebo při skončení správy.
Poručník je povinen podávat soudu ve stanovených intervalech zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho majetku. Jestliže výnosy majetku poručence nepřesahují pravděpodobné náklady na jeho výživu, může soud poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování. Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství předložit soudu závěrečný účet ze správy majetku poručence. Také této povinnosti může soud poručníka zprostit.
Poručenství zaniká dosažením zletilosti poručence, nebo uzavře-li nezletilý starší šestnácti let manželství. Dále poručenství zaniká zproštěním nebo odvoláním poručníka soudem. Soud zprostí poručníka funkce na jeho návrh, nebo ho odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce poručníka nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti. V případě rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni do funkce poručníků společně, soud vždy v konkrétním případě posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby tuto funkci vykonávali nadále oba rozvedení manželé a buď jim funkci ponechá, nebo jednoho z nich poručenství zprostí. Poručenství zaniká také osvojením nezletilého, nebo právní mocí rozhodnutí, kterým se ruší omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti alespoň u jednoho z rodičů. Poručenství zaniká v těchto případech bez zvláštního rozhodnutí soudu a poručník je povinen podat závěrečný účet o správě majetku nezletilého. Funkce poručníka zaniká také v případě, že poručenec nebo poručník zemře. V případě smrti poručníka ustanoví soud nového.
OPATROVNICTVÍ
Opatrovnictví je upraveno v § 83 a § 84 zákona o rodině. Opatrovnictví se uplatňuje v případech střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchž rodičů navzájem. Žádný z rodičů totiž nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů jejich dětí. Podobně může dojít ke střetu zájmů mezi osvojitelem a osvojencem, nebo mezi osvojencem a vlastními dětmi osvojitele, anebo mezi poručníkem či jeho dětmi a poručencem. Soud v těchto nebo jiných případech, kdy je to třeba v zájmu dítěte, ustanoví nezletilému opatrovníka pro určitý úkon, určitou činnost nebo určité řízení.
K řízení je příslušný stejný soud jako v případě ustanovení poručníka, tj. okresní soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, případně jiných rozhodujících skutečností, své bydliště. V naléhavých případech může opatrovníka ustanovit i soud, kde se nezletilý zdržuje. O ustanovení opatrovníka soud rozhoduje usnesením.
Z účelu opatrovnictví plyne, že opatrovníkem musí být osoba, u které je záruka, že vykoná svůj úkol v zájmu nezletilého. Také zde jde o funkci dobrovolnou, bez nároku na odměnu.
Opatrovník je ustanoven proto, aby zastupoval nezletilého při určitém úkonu, určitém řízení nebo jednání. Proto musí soud, který opatrovníka ustanovuje, určit rozsah jeho práv a povinností. Rovněž opatrovník, nejde-li o orgán sociálně-právní ochrany dětí, skládá slib do rukou předsedy senátu a soud vydává listinu, ve které je uvedeno pověření opatrovníka funkcí a vymezen rozsah práv a povinností vyplývajících z tohoto pověření. Opatrovník odpovídá za řádné provedení úkolu a podléhá dozoru soudu.
Funkce opatrovníka skončí provedením úkonu, pro který byl ustanoven, případně skončením řízení, ve kterém nezletilého zastupoval. Mohlo by dojít i ke zproštění funkce, jestliže by opatrovník nemohl z objektivních příčin svůj úkol splnit, např. pro nemoc, nebo kdyby nejednal v zájmu nezletilého, anebo kdyby byl ve věcech nezletilého nečinný.
Kdyby byl opatrovník ustanoven pro jednání ve věcech správy majetku nezletilého, byl by po skončení úkolu podle § 180 občanského soudního řádu povinen předložit závěrečný účet jako poručník.
Romana Lužná
advokátka, Brno
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
