Nabídka převzetí účastnických cenných papírů a kontrola spojování soutěžitelů

Takové spojení soutěžitelů může pro svou realizaci vyžadovat schválení Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže či Evropskou komisí, jsou-li naplněna obratová kritéria stanovená v § 13 zákona o ochraně hospodářské soutěže, resp. v čl. 1 nařízení Rady (ES) č. 139/2004, o kontrole spojování podniků¹⁾ (dále jen "nařízení o fúzích").

V tomto článku se zabývám mechanikou vzájemné souhry mezi obchodněprávní úpravou nabídek převzetí a kontrolou spojování soutěžitelů dle zákona o ochraně hospodářské soutěže. Poukazuji na některé interpretační problémy spojené s tím, že vzájemný vztah obou předpisů není v tomto ohledu zcela promyšlený, a nabízím způsob, jak by tyto problémy mohly být výkladem překonány. Konkrétně se poměrně úzce zaměřuji na problém, kdy a v jakém rozsahu se může nabídka převzetí účastnických cenných papírů uskutečňovat s ohledem na zákaz předčasné realizace spojení soutěžitelů upravený v § 18 zákona o ochraně hospodářské soutěže a kdy je třeba plánovanou realizaci nabídky převzetí, v jejímž důsledku dojde k akvizici kontroly nad jiným soutěžitelem, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže notifikovat.

NABÍDKA PŘEVZETÍ

Nabídkou převzetí se rozumí veřejný návrh smlouvy o koupi cenných papírů, s nimiž je spojeno právo účasti na cílové akciové společnosti (§ 183a odst. 1 obchodního zákoníku). V takovém návrhu přitom navrhovatel projevuje vůli nabýt předmětné účastnické cenné papíry (akcie, zatímní listy anebo je-jich substituty) v rozsahu, který mu umožní ovládnout (ve smyslu § 66a obchodního zákoníku) anebo zvýšit svůj vliv v cílové společnosti, proti zaplacení jejich ceny nebo výměnou za jiné cenné papíry.

Obchodní zákoník obsahuje poměrně detailní pravidla, jaké úkony a kdy je třeba v souvislosti s realizací nabídky převzetí učinit. Uvádí též, za jakých podmínek je třeba učinit povinnou nabídku převzetí (§ 183b obchodního zákoníku) a obsahuje též úpravu určitých zvláštností pro postup při nabídce převzetí týkající se kótovaných účastnických cenných papírů (§ 183e obchodního zákoníku). Této obchodněprávní úpravě se nebudu do detailu věnovat,²⁾ zaměřím se jen na takové nabídky převzetí, v jejichž důsledku by došlo k založení kontroly nad cílovou společností nebo k obdobně soutěžněprávně relevantní změně kvality kontroly, které jsou z hlediska režimu povolování koncentrací podniků pochopitelně jediné relevantní, poněvadž mohou naplnit definici spojení soutěžitelů uvedenou v § 12 zákona o ochraně hospodářské soutěže.³⁾

SPOJENÍ SOUTĚŽITELŮ

Ve smyslu § 12 odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže se za spojení soutěžitelů považuje mimo jiné i získání kontroly nad jiným soutěžitelem. Dle § 12 odst. 4 zákona o ochraně hospodářské soutěže se přitom kontrolou rozumí možnost vykonávat na základě právních nebo faktických skutečností rozhodující vliv na činnost jiného soutěžitele. Kontrola může být výlučná, vykonává-li kontrolu jen jeden soutěžitel či osoba, nebo společná, podílí-li se na kontrole více entit. Ačkoliv pojem ovládání ve smyslu § 66a obchodního zákoníku není totožný s pojmem kontroly dle zákona o ochraně hospodářské soutěže, existuje mezi danými pojmy významný překryv a ve většině praktických situací bude osoba ovládající též osobou, která vykonává kontrolu nad ovládanou společností.⁴⁾ Změna v osobě ovládající bude proto zpravidla též získáním kontroly ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže, tedy zpravidla i spojením soutěžitelů. Pochopitelně se za soutěžněprávně relevantní změnu kontroly považují jen akvizice, ke kterým nedochází uvnitř holdingových skupin, poněvadž v takových případech zůstává obvykle výkon rozhodujícího vlivu u téže osoby, byť se může měnit forma či mechanika, jak tento vliv daná osoba vykonává.

Navíc, i v případě změn kontroly mezi nezávislými entitami, nebudou kontrole ze strany Úřadu pro hospodářskou soutěž podrobena taková spojení, která nenaplňují obratová kritéria uvedená v § 13 zákona o ochraně hospodářské soutěže a která proto není třeba Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže notifikovat.

Bude-li mít spojení soutěžitelů tzv. komunitární dimenzi (čl. 1 nařízení o fúzích), bude v zásadě k jejímu posouzení výlučně příslušná Evropská komise, a to místo Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Notifikace Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže by v takových případech měla být nahrazena notifikací Komisi.

S ohledem na zaměření tohoto článku se dále zabývám jen výše uvedenými soutěžněprávně relevantními nabídkami převzetí, v jejichž důsledku by došlo ke spojení soutěžitelů ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže (nebo nařízení o fúzích), u nichž by byla založena notifikační povinnost ať již Úřadu, nebo Komisi. Přitom se zaměřuji na souhru tohoto obchodněprávního institutu se zákazem předčasného uskutečňování spojení.

ZÁKAZ USKUTEČŇOVAT SPOJENÍ

Daný zákaz je upraven v § 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Podle něj nesmí být spojení soutěžiteli uskutečňováno předtím, než je vydáno pravomocné povolující rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Zákon ani nařízení o fúzích rozsah příslušného zákonného zákazu blíže nevymezují.

Pojem "uskutečňování" je však obecně vykládán značně široce.⁵⁾ Například důvodová zpráva k novele zákona o ochraně hospodářské soutěže č. 361/2005 Sb. v tomto ohledu poměrně instruktivně stanoví, že "pojem uskutečňováno ... umožní pokrýt všechny varianty zákazu (předčasné realizace spojení)". Současně uvádí, že daný zákaz zahrnuje "nejen vlastní uskutečnění spojení (tj. plnou realizaci fúze či akvizice, včetně např. zápisu do obchodního rejstříku), ale už jen získání možnosti kontrolovat jiného soutěžitele (např. pouhým držením jeho akcií, byť by nebyla vykonávána hlasovací práva s nimi spojená) nebo dokonce i pouhé faktické chování, které anticipuje budoucí uskutečnění spojení (např. společné marketingové postupy)". Výklad rozsahu daného zákazu je tedy opravdu poměrně extenzivní. Jeho účelem je totiž zabránit tomu, aby došlo ke změně struktury trhu dříve, než příslušný orgán posoudí věcné dopady takové změny, měla-li by se daná změna stát trvalou. Ve světle uvedené důvodové zprávy se jeví zřejmé, že nabytí na základě nabídky převzetí akcií zakládajících kontrolu nad cílovou společností by představovalo realizaci spojení soutěžitelů, kterou by tak nebylo možné uskutečnit bez povolení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

VÝJIMKA PRO SPOJENÍ NA ZÁKLADĚ NABÍDKY PŘEVZETÍ

Ustanovení § 18 odstavce 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže (a obdobně i čl. 7 odst. 2 nařízení o fúzích) však stanoví, že zákaz uskutečňování spojení se nevztahuje na realizaci spojení podniků, k němuž má dojít na základě veřejné nabídky převzetí účastnických cenných papírů nebo na základě sledu transakcí s kótovanými cennými papíry, v jejichž důsledku je nabyta kontrola od různých subjektů, za předpokladu, že byl neprodleně podán návrh na povolení spojení a že hlasovací práva spojená s příslušnými cennými papíry nejsou vykonávána.

Čl. 7 odst. 2 písm. b) nařízení o fúzích připouští omezený výkon hlasovacích práv, pokud jsou daná práva vykonávána "...pouze s cílem zachovat plnou hodnotu svých investic na základě výjimky udělené Komisí podle" čl. 7 odst. 3 nařízení. Obdobný omezený výkon hlasovacích práv by byl možný i v českém kontextu, rozšířil-li by Úřad pro ochranu hospodářské soutěže na základě § 18 odst. 3 a 4 výjimku ze zákazu uskutečnění spojení upravenou v odstavci 2; tj., pokud by připustil dřívější částečný výkon hlasovacích práv.

Pojem veřejné nabídky převzetí byl již naznačen výše, přičemž je zde evidentní vazba na § 183 a násl. obchodního zákoníku. Co se rozumí kótovaným cenným papírem, vymezuje § 44 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, v platném znění, dle kterého jím je cenný papír přijatý k obchodování na oficiálním trhu. Dle mého názoru by se režim § 18 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže měl přitom aplikovat i na instituty, které jsou svou povahou totožné s právě zmiňovanými, byť jsou jinak upraveny zahraniční právní úpravou. Tak ostatně postupuje ve své praxi i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (viz např. jeho rozhodnutí č. j. S 82/04-1971/04 ze dne 7. 5. 2004).

Jak je zjevné ze zákonného textu, samotný charakter transakce není pro uplatnění této zákonné výjimky ze zákazu uskutečňování spojení dostatečný. K tomu je třeba, aby byly splněny ještě další dvě kumulativní podmínky, a sice, že bude neprodleně podán návrh na povolení spojení dle § 15 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a že nejsou vykonávána hlasovací práva spojená s nabytými akciemi. Nebude-li, byť jen jedna z uvedených podmínek splněna, výjimka upravená odstavcem druhým se nebude aplikovat. Jestliže hlasovací práva, která příslušný nabyvatel zprvu neuplatňoval (a výjimka se tedy aplikovala), jsou posléze uplatněna, dovozuje komentářová literatura, že dochází k zániku příslušné výjimky, a to ex tunc, přičemž tak lze uplatnit sankce dle 18 odst. 5 (možnost nařídit dekoncentraci) a § 22 odst. 2 (pokuta) zákona o ochraně hospodářské soutěže.⁶⁾ Stejně tak nebyl-li bez prodlení podán návrh na povolení spojení, výjimka se neuplatní.⁶⁾ Tyto dva předpoklady tedy mají povahu jakýchsi rozvazovacích podmínek.

Nedomnívám se, že určení, k jakému okamžiku dochází k zániku příslušné výjimky (zda ex tunc, ex nunc či nějaká kombinace), je v tomto kontextu důležité. Účelem předmětného ustanovení je vyloučit aplikovatelnost veřejnoprávního zákazu obsaženého v § 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže na některé transakce s cennými papíry s ohledem na zájem na fungování kapitálových trhů. Důsledkem nesplnění některého z tam uvedených předpokladů je pak skutečnost, že došlo k porušení uvedeného zákazu, a že tedy lze uplatnit sankční ustanovení, jež na takový případ pamatují, přičemž při stanovení míry sankce bude třeba vzít v úvahu veškeré související okolnosti včetně toho, za jak dlouho byly příslušné předpoklady pro výjimku splněny. Dojde-li například k předčasnému výkonu hlasovacích práv jeden den před vydáním povolovacího rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v řízení, které trvalo tři měsíce, nelze dle mého názoru dovozovat, že výjimka zanikla ex tunc, a že tedy byl § 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže porušován po dobu tří měsíců. Takový závěr by byl absurdní a prostě by neodpovídal skutečnosti. Zákaz v § 18 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže by sice v takovém případě porušen byl, ale jen právě po dobu onoho jednoho dne.

Obdobně, nebude-li neprodleně podán návrh na povolení spojení, dojde k porušení dotčeného zákazu. Použití terminologie o zániku výjimky ex tunc nemá žádnou přidanou hodnotu. Prostě došlo k porušení zákazu, což se stalo zřejmým v momentě, kdy marně uplynula příslušná lhůta. Při aplikaci případné sankce by pak mělo být důležité zejména posouzení, zda k neoznámení spojení soutěžitelů došlo úmyslně, či zda šlo jen o nedopatření, které bylo posléze napraveno dodatečnou notifikací.

KDY PODAT NÁVRH NA POVOLENÍ SPOJENÍ?

Ustanovení § 18 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže [a obdobně i čl. 7 odst. 2 písm. a) nařízení o fúzích] vyžaduje, aby návrh na povolení spojení soutěžitelů byl podán neprodleně, resp. bez prodlení. Návrhem na povolení spojení je přitom třeba rozumět kompletní návrh na povolení spojení ve smyslu § 15 odst. 3 písm. b) zákona o ochraně hospodářské soutěže, který je způsobilý vést k zahájení řízení. Podání neúplného návrhu k naplnění předmětného předpokladu pro aplikaci výjimky ze zákazu realizace spojení nepostačí.

Zákon nestanoví, od jakého okamžiku se má lhůta "neprodleně" počítat. Takovým okamžikem by bylo třeba rozumět moment, k němuž se váže notifikační povinnost. Právě zde ale začínají interpretační problémy a na povrch vyplouvá rovněž určitý nesoulad mezi textem zákona o ochraně hospodářské soutěže a obchodním zákoníkem. Stávající znění § 15 zákona o ochraně hospodářské soutěže totiž (na rozdíl od dřívější úpravy) žádný okamžik, kdy přesně vzniká notifikační povinnost, neurčuje. Ze zákazu předčasného uskutečňování spojení plyne, že tak musí být učiněno před implementací spojení podniků. To však samo o sobě nastíněný problém příliš neřeší.

ÚPRAVA V NAŘÍZENÍ O FÚZÍCH

Nařízení o fúzích obsahuje v tomto směru preciznější úpravu. Jeho čl. 4 odst. 1 alinea 1. totiž stanoví, že spojení podniků s komunitární dimenzí je třeba Komisi notifikovat zásadně po uzavření smlouvy zakládající spojení, zveřejnění nabídky veřejného odkupu nebo získání kontrolního podílu.

Tento dovětek ve spojení s čl. 7 odst. 2 nařízení o fúzích znamená, že zákonem upravenou výjimku lze aplikovat jen tehdy, je-li návrh na povolení spojení podniků podán bez prodlení po zveřejnění nabídky veřejného odkupu, resp. u jiných postupných akvizic cenných papírů po uzavření poslední transakce s kótovanými cennými papíry, která vedla k založení kontroly (srov. také bod 20 preambule k nařízení o fúzích). Zůstává otázka, do jaké míry lze toto řešení převést do českého prostředí.

ČESKÁ ÚPRAVA V EVROPSKÉM KONTEXTU

Někteří čeští autoři dovozují, že v českém kontextu "notifikace musí být učiněna bezprostředně po přijetí rozhodnutí o uskutečnění nabídky převzetí, resp. o uskutečnění nákupu kótovaných cenných papírů v rozsahu, který má navrhovateli zajistit získání možnosti kontrolovat jiného soutěžitele".⁷⁾

V obchodněprávní terminologii mají zmiňovaní autoři na mysli zřejmě přijetí rozhodnutí o záměru učinit nabídku převzetí (§ 183a odst. 11 obchodního zákoníku). Tento závěr se mi jeví problematický. Neodpovídá totiž řešení uplatňovanému v evropském kontextu, které, jak daní autoři připouštějí, bylo inspiračním vzorem české úpravy, a to nejen ve vztahu k načasování nabídky převzetí, ale i ve vztahu k jakékoliv postupné akvizici kontrolního balíku kótovaných cenných papírů od více prodávajících prostřednictvím sledu většího počtu transakcí s cennými papíry.⁸⁾ Při takové akvizici, ke které může docházet v zásadě i na anonymní bázi, by notifikace byla prakticky jen těžko proveditelná. Potenciální nabyvatel by totiž před nabytím daných cenných papírů jen obtížně disponoval informacemi nezbytnými k vypracování kompletního návrhu na povolení spojení. Předčasné zveřejnění skutečnosti o záměru nabýt takové cenné papíry Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (na základě § 16 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže) by navíc mohlo zdárný průběh skoupení příslušných cenných papírů zmařit či přinejmenším, s ohledem na cenotvorný charakter dané informace, podstatně ovlivnit.

U tzv. postupných akvizic je proto třeba v tomto případě, dle mého názoru, vázat počátek běhu uvedené lhůty na uzavření či učinění (poslední) transakce s kótovanými cennými papíry, v jejímž důsledku došlo k získání kontroly nad cílovým podnikem.

Jak však přistupovat k získání kontroly na základě nabídky převzetí účastnických cenných papírů?

Kdy je třeba ji notifikovat Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže?

Je to opravdu již při přijetí rozhodnutí o záměru ji učinit nebo až v souvislosti s jejím zveřejněním?

ROZPOR MEZI ZÁKONY

Problémy zde vyvstávají s ohledem na to, že zákonodárce opomněl současně se změnami zákona o ochraně hospodářské soutěže novelizovat obchodněprávní úpravu nabídek převzetí. Dle původního znění § 15 odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže (před novelou č. 340/2004 Sb.) bylo třeba provést notifikaci u nabídky převzetí před jejím zveřejněním. Současně však § 16 téhož zákona (až do novely č. 361/2005 Sb.) upravoval pro nabídky převzetí kratší, tzv. druhou fázi, která mohla činit maximálně dva měsíce od zahájení řízení. Souhra zákona o ochraně hospodářské soutěže s § 183a odst. 2 obchodního zákoníku in fine, který stanoví, že nabídka převzetí může být uveřejněna, je-li k nabytí účastnických cenných papírů třeba souhlas státního orgánu, až po udělení takového souhlasu, byla řešena v komentářové literatuře poukazem na § 183e odst. 7 obchodního zákoníku (ve spojení s § 15 odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže před novelou č. 340/2004 Sb.) a jeho možnou analogickou aplikací i na společnosti s nekótovanými akciemi.⁹⁾ Výsledkem pak bylo, že k notifikaci nabídky převzetí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže muselo dojít před jejím zveřejněním, ale další navazující postupy mohly v zásadě pokračovat již po uskutečnění notifikace,¹⁰⁾ přičemž nejpozději do dvou měsíců měl nabyvatel kontroly jasno, zda je nabytí kontroly na základě nabídky převzetí v pořádku, či nikoli.¹¹⁾ Sluší se podotknout, že praxe tomuto řešení příliš neodpovídala a k notifikacím (zpravidla zahraničních) nabídek převzetí docházelo bez ohledu na zákonný text takřka výlučně až po jejich učinění, tj. uveřejnění, aniž by Úřad pro ochranu hospodářské soutěže z porušení tehdejšího § 15 odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže dovozoval jakékoliv důsledky (srovnej například rozhodnutí č. j. S 73/01-1531/01-OF ze dne 14. 9. 2001 nebo č. j. S 130/03-3061/03 ze dne 19. 8. 2003).

Výše popsané výkladové řešení však stávající znění zákona o ochraně hospodářské soutěže neumožňuje. Časový okamžik pro notifikaci nabídky převzetí neuvádí a neobsahuje pro tento typ spojení soutěžitelů ani původní zkrácenou dvouměsíční lhůtu. Přitom ustanovení § 183a odst. 2 obchodního zákoníku zůstalo shodné a i nadále vyžaduje před uveřejněním nabídky převzetí udělení souhlasu příslušného státního orgánu. Komentářová literatura k obchodnímu zákoníku se přitom domnívá, že souhlas státního orgánu, který zde má obchodní zákoník na mysli, je právě i souhlas Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k povolení spojení.¹²⁾ Bylo-li by tomu tak, ztrácel by ale § 18 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže pro nabídky převzetí do značné míry smysl. Nabídka převzetí, v jejímž důsledku by došlo k založení kontroly nad cílovým podnikem, by totiž před povolením Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže nemohla být vůbec řádně učiněna, poněvadž veřejnost je inherentní součástí nabídky převzetí a doba závaznosti nabídky převzetí je navázána právě na okamžik uveřejnění [§ 183a odst. 4 písm. e) obchodního zákoníku].

S ohledem na to by k předčasnému uskutečnění spojení soutěžitelů v důsledku nabídky převzetí nikdy nemohlo dojít, protože povolení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže by nutně muselo předcházet jejímu učinění. Přes tuto interpretační potíž bychom se dle mého názoru měli přenést následujícím způsobem.

MOŽNÉ VÝCHODISKO

Domnívám se, že s ohledem na § 18 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže lze argumentovat, že předchozího souhlasu Úřadu pro ochraně hospodářské soutěže k nabytí účastnických cenných papírů na základě nabídky převzetí není třeba. Takový souhlas sice bude potřeba k finálnímu získání příslušných cenných papírů, ale přechodné, a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže předcházející, nabytí daných cenných papírů není se zákonem o ochraně hospodářské soutěže za splnění podmínek uvedených v jeho § 18 odst. 2 v rozporu. Ustanovení § 183a odst. 2 obchodního zákoníku by se proto na "souhlas" poskytovaný v tomto ohledu Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže vůbec neaplikovalo.

Uvědomuji si, že tento mnou prezentovaný výklad jde proti zřejmě veškeré stávající komentářové literatuře k obchodnímu zákoníku, ale domnívám se, že se jedná o výklad, který jednak dává v kontextu zákona o ochraně hospodářské soutěže smysl z gramatického a systematického hlediska, odpovídá řešení uplatňovanému v evropském právu kontroly koncentrací podniků, současně zabraňuje absurdním důsledkům, které by byly spojeny s výkladem opačným, a v neposlední řadě se jedná o výklad, se kterým by korespondovala původní praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Postup při notifikaci spojení soutěžitelů, ke kterému má dojít v důsledku nabídky převzetí, by proto měl, dle mého názoru, vycházet z premisy, že zákon o ochraně hospodářské soutěže předčasné nabytí účastnických cenných papírů na základě nabídky převzetí nezakazuje pod podmínkou, že je neprodleně podán návrh na povolení spojení soutěžitelů a nejsou vykonávána hlasovací práva spojená s nabytými akciemi.

Myslím si proto, že vlastní povinnost notifikovat spojení soutěžitelů a dodržení lhůty "neprodleně" dle § 18 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže by se pak, obdobně jako v nařízení o fúzích, měly posuzovat od okamžiku uveřejnění nabídky převzetí. Návrh na povolení spojení soutěžitelů by proto měl být podán neprodleně po uveřejnění nabídky převzetí. Samozřejmě nic a priori nevylučuje, aby k notifikaci došlo s ohledem na § 15 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže i dříve.

Domnívám se, že jen takový přístup umožňuje řešit uspokojivým způsobem souhru mezi zákonem o ochraně hospodářské soutěže a obchodním zákoníkem, a to zejména týkala-li by se nabídka převzetí kótovaných cenných papírů (srov. § 183e obchodního zákoníku).

De lege ferenda by však mohlo být - pro vyloučení pochybností - vhodné oba předpisy v tomto směru lépe sladit.


Poznámky:

¹⁾ OJ 2004 L 24/1; Úřední věstník, Zvláštní vydání 2004, 08/sv. 3, str. 40.

²⁾ V tomto směru srov. např. Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. III. díl. Polygon, 2002, str. 1833 an.

³⁾ K definici pojmu spojení soutěžitelů v souvislosti s akvizicí kontroly viz např. Munková, J., Svoboda, P., Kindl, J. Soutěžní právo. Praha, C. H. Beck, 2006, zejména str. 260-8 a 274-284.

⁴⁾ Ke vztahu pojmů "kontrola" a "ovládání" viz blíže tamtéž, str. 266-267 nebo Bejček, J. K pojmům kontroly soutěžního chování a ovládání. Právní rozhledy, 2004, č. 15, str. 559-562.

⁵⁾ Blíže v tomto směru viz Munková, J., Svoboda, P., Kindl, J. Dílo citované v poznámce č. 3, kapitola 21.

⁶⁾ Viz Raus, D. a Neruda, R. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. Praha, Linde, 2006, str. 397.

⁷⁾ Ibid. str. 396.

⁸⁾ Nařízení o fúzích přitom umožňuje, aby návrh na povolení spojení byl učiněn před vlastním uveřejněním nabídky převzetí v návaznosti na případné veřejné oznámení záměru učinit nabídku převzetí (viz čl. 4 odst. 1 alinea 2. nařízení o fúzích).

⁹⁾ Viz Dědič, J. a kol. dílo citované v pozn. 2, str. 1852-1853.

¹⁰⁾ Zřejmě včetně nabývání akcií (pokud se nabyvatel zdržel výkonu hlasovacích práv), poněvadž rozsah zákazu uskutečňovat spojení bylo lze až do novelizace č. 361/2005 Sb. vnímat úžeji než nyní. Srov. Munková, J., Kindl, J. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck (připravuje se), výklad k § 18 odst. 1.

¹¹⁾ Srov. např. Munková, J. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. Praha, C. H. Beck, 2003, str. 119-120.

¹²⁾ Viz např. Dědič, J. a kol. dílo citované v pozn. 2, str. 1852, Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha, C. H. Beck, 2005, str. 626 nebo Kobliha, I. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha, Linde, 2006, str. 525.


Jiří Kindl
právník, Praha