Aktuální číslo časopisu Ekonom
Nejvýznamnější změna v dani z příjmů ze závislé činnosti
Touto novelou se totiž nahrazuje nezdanitelná část základu daně na vyživované dítě [tj. § 15 odst. 1 písm. b) zákona] novým institutem "daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poplatníkem v domácnosti".
Rozdíl mezi dříve uplatňovanou nezdanitelnou částí základu daně na vyživované dítě poplatníkem a daňovým zvýhodněním na vyživované dítě žijící s poplatníkem v domácnosti spočívá v tom, že zmíněné daňové zvýhodnění na dítě se odečítá ve stanovené výši přímo od vypočtené daně a nebo v jednotlivých kalendářních měsících u zaměstnanců od vypočtené zálohy na daň, zatímco nezdanitelná část základu daně se odečítala ve stanovené výši od základu daně.
DAŇOVÁ ÚLEVA NOVĚ
Těžiště nové právní úpravy je v tom, že předmětná daňová úleva je postavena tak, že vypočtená daň (u zaměstnance měsíční záloha na daň) se sníží o stanovenou částku daňového zvýhodnění (slevu na dani) a je-li u poplatníka s nižšími příjmy vypočtená daň nižší, než částka daňového zvýhodnění, vzniká poplatníkovi nově nárok také na vyplacení daňového bonusu (nevyužité částky daňového zvýhodnění).
K tomu však musí poplatník splňovat ještě další podmínku: aby dosáhl předmětného daňového bonusu, musí být ekonomicky aktivní, nebo-li poplatník musí mít ve zdaňovacím období zdanitelné příjmy alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy a při zdanění měsíční mzdy alespoň ve výši minimální mzdy (ve smyslu nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů).
PODMÍNKY PRO POPLATNÍKA
Pro dosažení daňového zvýhodnění na dítě a způsob jeho uplatnění jsou pro poplatníka stanovené podmínky.
Základní podmínky, za kterých přísluší poplatníkovi daňové zvýhodnění na dítě a způsob jeho uplatnění poplatníkem po uplynutí zdaňovacího období, upravuje nový § 35c a § 35d výše citovaného daňového zákona.
V § 35c odst. 1 je stanoveno, že poplatník uvedený v § 2 má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti ve výši šest tisíc korun ročně, pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b. Současně je zde stanoveno, že daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu.
Odstavec 2 téhož ustanovení pak jednoznačně stanoví, že slevu na dani podle odstavce 1 může poplatník uplatnit až do výše daňové povinnosti vypočtené podle tohoto zákona za příslušné zdaňovací období.
Odstavec 3 pak řeší situaci, kdy nárok na daňové zvýhodnění je u poplatníka vyšší než jeho vypočtená daňová povinnost a zde je přesně stanoveno, že je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění po-dle odstavce 1 vyšší než daňová povinnost vypočtená podle tohoto zákona za příslušné zdaňovací období, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň sto korun, maximálně do výše třiceti tisíc korun ročně.
K uvedenému je vhodné připomenout, že poplatníky uvedenými v § 2 předmětného daňového zákona se rozumějí poplatníci daně z příjmů fyzických osob, a to jsou fyzické osoby. Domácností se pro účely tohoto zákona rozumí domácnost definovaná v § 115 občanského zákoníku, kde je stanoveno, že domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.
Dále je v odstavci 4 stanoveno, že daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6, § 7, § 8 nebo § 9 alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy (s odkazem na § 111 zákoníku práce) s tím, že u poplatníka, který má příjmy pouze podle § 9, nesmí výdaje tyto příjmy převýšit. Zároveň je stanoveno, že do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené, příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně nebo příjmy, u nichž je uplatňována sazba daně podle § 16 odst. 2.
Odstavec 5 pak řeší daňové nerezidenty a stanoví, že poplatník uvedený v § 2 odst. 3 může daňové zvýhodnění uplatnit, jestliže úhrn všech jeho příjmů ze zdrojů na území České republiky (§ 22) činí nejméně 90 procent všech jeho příjmů s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 nebo § 6, jsou od daně osvobozeny podle § 4, § 6 nebo § 10, nebo příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.
Odstavec 6 stanoví, které dítě se považuje pro účely tohoto zákona za dítě vyživované. V této věci nedošlo ke změně.
V odstavci 7 je pak stanoveno, že dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění a dále, že jedná-li se o dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P, zvyšuje se na ně částka daňového zvýhodnění na dvojnásobek s tím, že maximální výše daňového bonusu podle odstavce 3 zůstává zachována.
Pokud se týká zbývajících podmínek, které platily pro uplatnění nezdanitelné části základu daně na vyživované dítě, platí nadále pro uplatnění daňového zvýhodnění. Prokazování u zaměstnavatele zůstává také shodné jako u bývalé nezdanitelné části základu daně na vyživované dítě. Upraveny jsou v odstavcích 8 až 11.
PROMÍTNUTÍ DO PRAXE
Z uvedeného tedy vyplývají následující závěry:
1. Daňové zvýhodnění náleží poplatníkovi ve výši:
a) 6000 korun ročně na každé vyživované dítě žijící s ním v domácnosti,
b) 12 000 korun ročně, jedná-li se o dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P.
Uvedené daňové zvýhodnění na dítě uplatní poplatník při splnění stanovených podmínek po uplynutí zdaňovacího období z vypočtené daně:
a) formou slevy na dani,
b) formou daňového bonusu (záporné daně), nebo
c) kombinací obou forem, tj. slevy na dani a současně i daňového bonusu.
2. U poplatníka, který má povinnost podat daňové přiznání podle § 38g předmětného zákona, nebo který se sám rozhodne podat daňové přiznání (přestože mu to zákon neukládá), si bude odečítat daňové zvýhodnění na dítě z vypočtené daně ve svém daňovém přiznání. Prakticky to znamená, že tento poplatník vypočtenou daň sníží o slevu na dani a jestliže vypočtená daň bude nižší než částka daňového zvýhodnění (daňové slevy), požádá správce daně o vyplacení daňového bonusu, obdobně jako o vrácení přeplatku na dani podle zvláštního platného právního předpisu, kterým je zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně podle jeho § 64. Poprvé může takto postupovat za zdaňovací období roku 2005, tj. do 31. 3. 2006.
U zaměstnanců se uplatňuje daňové zvýhodnění měsíčně, pokud mají samozřejmě podepsané Prohlášení k dani podle § 38k zákona. To prakticky znamená, že u zaměstnance s podepsaným prohlášením k dani bude snižovat jeho zaměstnavatel v průběhu kalendářního roku při zúčtování mzdy vypočtenou zálohu o částku měsíčního daňového zvýhodnění (tj. částku odpovídající jedné dvanáctině ročního daňového zvýhodnění, tedy pět set korun). Poprvé bude tento postup uplatněn při zúčtování mezd za leden 2005. Konkrétně se bude postupovat následovně: zaměstnavatel sníží vypočtenou měsíční zálohu o měsíční slevu na dani a jestliže bude vypočtená záloha nižší než částka měsíčního daňového zvýhodnění, vyplatí zaměstnavatel vzniklý rozdíl zaměstnanci za stanovených podmínek jako měsíční daňový bonus. Po uplynutí zdaňovacího období zaměstnavatel vypořádá na žádost daňovou povinnost zaměstnance a také celkovou částku daňového zvýhodnění (také bonusu) v rámci ročního zúčtování záloh a nebo si ji vypořádá sám poplatník ve svém daňovém přiznání u správce daně.
3. Z § 35c odst. 2 předmětného zákona jasně vyplývá, že slevu na dani může poplatník uplatnit až do výše daňové povinnosti (stanovené daně) vypočtené podle tohoto zákona za příslušné zdaňovací období, tedy pozor, o uplatněnou slevu se nově snižuje vypočtená daň.
Bude-li částka daňového zvýhodnění na dítě u poplatníka vyšší než jeho daň vypočtená podle zákona za příslušné zdaňovací období, dojde ke vzniku daňového bonusu. Prakticky tato situace znamená, že poplatník nebude mít povinnost platit na dani žádnou částku a současně mu navíc vznikne, při splnění zákonem stanovených podmínek, nárok na vyplacení daňového bonusu, tj. "nevyužité částky daňového zvýhodnění".
Pro přiznání a poskytnutí daňového bonusu je nutné dosažení stanovené výše ročního příjmu. Předmětný zákon stanoví, že poplatník má možnost uplatnit daňový bonus pouze za předpokladu, že jeho zdanitelné příjmy podle § 6 až § 9 zákona (tj. ze závislé činnosti a z funkčních požitků, z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku nebo z pronájmu) dosáhly ve zdaňovacím období v úhrnu alespoň šestinásobku minimální mzdy. K tomu je však třeba dodat, že bude-li mít poplatník pouze příjmy podle § 9 zákona, nesmí výdaje tyto příjmy převýšit. V této souvislosti se nepřihlíží k příjmům osvobozeným od daně z příjmů, k příjmům, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně a k příjmům, z nichž je daň vybírána podle § 16 odst. 2. To ve své podstatě znamená, že poplatník, u kterého úhrn zdanitelných příjmů ve zdaňovacím období nedosáhne stanovené výše, bude mít nárok pouze na slevu na dani (na dani nebude nic platit), nikoliv však na vyplacení daňového bonusu. Poplatník může daňový bonus uplatnit, činí-li jeho roční výše alespoň sto korun, maximálně však do výše třiceti tisíc korun.
Pozor však na skutečnost, že maximální limit se vztahuje jen na vyplacení daňového bonusu, to znamená, že samotné daňové zvýhodnění není v zákoně omezeno počtem dětí. Maximální limit daňového bonusu zůstává zachován i pokud poplatník uplatňuje daňové zvýhodnění na dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P (na které se částka daňového zvýhodnění zvyšuje na dvojnásobek).
4. Daňový nerezident České republiky může uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě v České republice výhradně prostřednictvím daňového přiznání (nikoliv u zaměstnavatele), ale pouze za předpokladu, že úhrn všech jeho příjmů ze zdrojů na území České republiky bude činit nej-méně 90 procent ze všech jeho zdanitelných příjmů (z celého světa).
Nepřihlíží se k příjmům, které nejsou předmětem daně, k příjmům osvobozeným od daně z příjmů a k příjmům, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.
OTÁZKA POJMU VYŽIVOVANÉ DÍTĚ
Nyní k otázce, kdy se považuje dítě za vyživované pro účely předmětného zákona a ke způsobu krácení daňového zvýhodnění. Především je nutno konstatovat, že za vyživované dítě se pro účely předmětného zákona podle jeho § 35c odst. 6 považuje, tedy pro účely poskytnutí daňového zvýhodnění (stejně jako dosud), dítě vlastní, osvojené, dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů, dítě druhého z manželů a vnuk (vnučka, pokud jeho/její rodiče nemají příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit). Daňové zvýhodnění je možné požadovat na dítě nezletilé (prakticky až do dosažení věku 18 let) a na zletilé dítě až do dovršení věku 26 let za podmínky, že nepobírá plný invalidní důchod a soustavně se připravuje na budoucí povolání studiem (soustavná příprava na budoucí povolání se posuzuje podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů) nebo které se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, a nebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost
V § 35c odst. 7 předmětného daňového zákona je stanoveno, že dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění. K tomu je třeba dodat, že tím se rozumí, že dítě (zletilé i nezletilé) musí poplatník vyživovat ve své domácnosti a domácností se rozumí podle § 115 občanského zákoníku (i v rámci tohoto ustanovení) domácnost tvořená fyzickými osobami, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Z toho zároveň vyplývá, že každý občan může být příslušníkem pouze jedné domácnosti a dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění: dítě se může zdržovat mimo domácnost např. z důvodu pobytu ve zdravotnickém zařízení, studia na kolejích, není vyloučen ani rozdílný trvalý pobyt od rodičů u zletilého dítěte atd.
Pro posouzení a zhodnocení situace každého případu, zda skutečně existuje společná domácnost pro účel přiznání daňového zvýhodnění, je vždy rozhodující faktický (tj. skutečně existující) stav. Pokud však dítě s poplatníkem v domácnosti nežije, daňové zvýhodnění poplatníkovi na dítě nenáleží (nejčastější takový stav se vyskytuje po rozvodu manželů - rodičů dítěte).
Dále ze zákona vyplývá, že uzavře-li předmětné dítě manželství, má možnost uplatnit na něj daňové zvýhodnění rodič, za předpokladu, že s ním toto zletilé dítě i nadále žije ve společné domácnosti a jen pokud manžel (manželka) takového dítěte nemá vlastní příjmy postačující k uplatnění nezdanitelné části ze základu daně podle § 15 odst. 1 písm. b) zákona, tj. na manžela (manželku) v domácnosti bez vlastních příjmů nebo s vlastními příjmy nepřesahujícími zákonný roční limit stanovený ve výši základní nezdanitelné částky.
Vyživuje-li dítě v jedné domácnosti více poplatníků, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich (viz § 35c odst. 9 zákona). To prakticky znamená, že se poplatníci musejí o této skutečnosti dohodnout. V praxi se to projevuje tak, že poplatníci-manželé si mohou sami rozhodnout, jak daňové zvýhodnění na dítě uplatní (např. mají dvě děti a rozhodnou se, že jedno uplatní manžel a druhé manželka) s tím, že není vyloučeno, aby přistoupili v průběhu zdaňovacího období ke změně: pokud však přistoupí ke změně, musejí mít na paměti, že totéž dítě může uplatnit v jednom kalendářním měsíci jen jeden z nich. Ale pozor, jestliže bude jeden z manželů uplatňovat měsíční daňové zvýhodnění na dítě u svého zaměstnavatele, po skončení zdaňovacího období je možné realizovat změnu pouze prostřednictvím přiznání k dani (daňovým přiznáním) oběma manželi a o případné neoprávněně vyplacené daňové bonusy by si pak musel poplatník (manžel) zvednout svou daňovou povinnost. Taková změna však nebude možná v případě, jestliže se manželé rozhodnou pro společné zdanění ve smyslu § 13a (kdy budou platit oba daň ve shodné výši).
V § 35c odst. 10 předmětného zákona je přesně stanoveno, že poplatníkovi, který vyživuje dítě jen jeden kalendářní měsíc nebo několik kalendářních měsíců ve zdaňovacím období, lze poskytnout daňové zvýhodnění ve výši jedné dvanáctiny za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Daňové zvýhodnění lze uplatnit již v kalendářním měsíci, ve kterém se dítě narodilo, nebo ve kterém začíná soustavná příprava dítěte na budoucí povolání, anebo ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Z uvedeného vyplývá, že platná právní úprava připouští tři výjimky.
JAK UPLATNIT DAŇOVÉ ZVÝHODNĚNÍ
Podle § 35d odst. 1 zákona prokáže poplatník s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky nárok na daňové zvýhodnění plátci daně (tj. svému zaměstnavateli) způsobem stanoveným tímto zákonem. To prakticky znamená podle § 38k a § 38l téhož zákona.
Poplatníkovi, který podepsal prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, poskytne plátce daně daňové zvýhodnění odpovídající jedné dvanáctině roční částky stanovené v § 35c při srážce zálohy na daň (podle § 38h odst. 1 téhož zákona) formou slevy na daňové záloze, měsíčního daňového bonusu nebo měsíční slevy a měsíčního daňového bonusu (viz § 35d odst. 2). Z toho vyplývá, že tedy poplatník s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky může uplatnit předmětné daňové zvýhodnění u svého zaměstnavatele již v průběhu zdaňovacího období při výpočtu zálohy na daň, pokud podepíše prohlášení k dani a prokáže svůj nárok předepsaným způsobem, tj. podle § 38l zákona - předepsaný způsob prokazování je shodný, jako byl u nezdanitelné částky na dítě. Bylo přislíbeno, že nový tiskopis "Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků" (25 5457 Mfin 5457-vzor č. 15) bude k dispozici na finančních úřadech v termínu kolem 10. ledna 2005. Nový tiskopis budou podepisovat všichni, kteří budou uplatňovat daňové zvýhodnění na děti. Pro ty zaměstnance, kteří nebudou uplatňovat daňové zvýhodnění na děti, zůstává v platnosti "staré" prohlášení.
Měsíční slevu na dani poskytne plátce daně (zaměstnavatel) podle § 35d odst. 3 zákona poplatníkovi (zaměstnanci) maximálně do výše sražené zálohy na daň vypočtené podle téhož zákona a o poskytnutou slevu sníží odvod záloh na daň za příslušný kalendářní měsíc. To současně znamená, že bude-li částka měsíčního daňového zvýhodnění u zaměstnance nižší než vypočtená záloha na daň, srazí zaměstnavatel ze mzdy zaměstnance pouze "zálohu po slevě" (nebo-li sníženou o slevu).
FORMA A POSTUP VYPLÁCENÍ DAŇOVÉHO BONUSU
Měsíční daňové zvýhodnění poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci při zúčtování mezd z vypočtené zálohy na daň, a to buď formou měsíční slevy na dani (tj. na záloze) nebo formou měsíčního daňového bonusu (záporné zálohy) a nebo kombinací obou forem, tedy měsíční slevy na dani a současně i měsíčního daňového bonusu. K tomu je vhodné připomenout, že měsíční daňové zvýhodnění přísluší poplatníkovi (zaměstnanci) s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky při výpočtu zálohy na daň, a to ve výši odpovídající jedné dvanáctině roční částky, tedy pět set korun měsíčně na každé vyživované dítě žijící s poplatníkem v domácnosti a samozřejmě tisíc korun měsíčně, jedná-li se o dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P.
O měsíční daňový bonus se bude jednat v případě, kdy výše měsíčního daňového zvýhodnění na dítě u zaměstnance bude vyšší než částka zálohy na daň vypočtená podle zákona na příslušný kalendářní měsíc. Vyplývá to z § 35d odst. 4 zákona, kde je stanoveno, že je-li výše sražené zálohy na daň nižší, než výše měsíčního daňového zvýhodnění, je plátce daně povinen vyplatit poplatníkovi měsíční daňový bonus ve výši stanovené tímto zákonem při výplatě příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, jestliže jejich úhrn vyplacený nebo zúčtovaný tímto plátcem za příslušný kalendářní měsíc (podle § 38h odst. 1) dosahuje u poplatníka alespoň výše minimální mzdy. Dále je současně stanoveno, že do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně s tím, že měsíční daňový bonus lze vyplatit jen, pokud jeho výše činí alespoň padesát korun, maximálně však do výše 2500 korun měsíčně.
Další odstavce § 35d upravují přesný postup pro vyplacení měsíčního daňového bonusu a ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění. O vyplacený měsíční daňový bonus plátce daně sníží odvod záloh na daň za příslušný kalendářní měsíc. Pokud nelze nárok poplatníka uspokojit z celkového objemu záloh na daň, vyplatí plátce daně měsíční daňový bonus nebo jeho část poplatníkovi z vlastních finančních prostředků a požádá místně příslušného správce daně o poukázání chybějící částky na tiskopise vydaném ministerstvem financí. V řízení o této žádosti postupuje správce daně obdobně jako při vrácení přeplatku podle zvláštního právního předpisu o správě daní (odkaz na § 64 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů) a příslušnou částku poukáže plátci daně nejpozději do patnácti dnů od doručení žádosti.
Z uvedeného je zřejmé, že základní podmínkou pro vyplacení měsíčního daňového bonusu u zaměstnance je dosažení zákonem stanovené výše měsíčního zdanitelného příjmu, tj. hrubé mzdy. Touto výší je stanovena v úhrnu alespoň výše minimální mzdy, to znamená, že zaměstnanec musí mít ze závislé činnosti a z funkčních požitků vyplacené nebo zúčtované plátcem za příslušný kalendářní měsíc v úhrnu alespoň ve výši minimální mzdy. Tu stanovuje nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů, tj. pro kalendářní rok 2005 je to novela č. 699/2004 Sb. Nepřihlíží se přitom k příjmům od daně osvobozených podle § 6 odst. 9 zákona a k příjmům, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.
Maximální částka daňového bonusu se nemění, i když zaměstnanec uplatňuje daňové zvýhodnění na dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P.
Předepsaný tiskopis "Žádost podle § 35d odst. 5 zákona o daních z příjmů o poukázání chybějící částky vyplacené plátcem daně poplatníkům na měsíčních daňových bonusech" (25 5241 MFin 5241 - vzor č. 1) je k dispozici na finančních úřadech od cca. 10. ledna 2005 a rovněž je uveřejněn na internetových stránkách ministerstva financí.
PRAKTICKÝ PŘÍKLAD
Zaměstnanec s podepsaným prohlášením k dani a s měsíční mzdou ve výši 10 000 Kč uplatňuje u zaměstnavatele daňové zvýhodnění na tři děti.
Hrubá mzda 10 000 Kč
Minus pojistné -1 250 Kč
Základ pro výpočet zálohy na daň 8 750 Kč
Minus základní nezdanitelná částka -3 170 Kč
Zdanitelná mzda 5 580 Kč
Zaokrouhleno na stokoruny nahoru 5 600 Kč
Záloha na daň 840 Kč
Minus měsíční daňové zvýhodnění na tři děti (3x500) - 1500 Kč
Z toho - měsíční sleva na dani 840 Kč
- měsíční daňový bonus (840 - 1500) -760 Kč
Záloha po slevě (840 - 840) 0 Kč
Plus měsíční daňový bonus + 760 Kč
K výplatě (10 000 - 1250 + 760) 9 510 Kč
Měsíční daňové zvýhodnění na tři děti činí celkem 1500 Kč (3 x 500 Kč); vypočtenou zálohu na daň sníží zaměstnavatel o měsíční slevu na dani, což v daném případě znamená, že zaměstnanec nebude na záloze po slevě nic platit; a naopak mu zaměstnavatel vyplatí měsíční daňový bonus ve výši 760 korun.
Pokud u zaměstnance jeho měsíční příjem nedosáhne alespoň výše minimální mzdy, vypočtenou měsíční zálohu sníží zaměstnavatel pouze o částku měsíční slevy na dani a měsíční daňový bonus zaměstnanci nevyplatí (nepřizná). Celkovou výši daňového zvýhodnění (také daňového bonusu) pak zaměstnavatel vypořádá na žádost zaměstnance po skončení zdaňovacího období v rámci ročního zúčtování záloh a zúčtování daňového zvýhodnění a nebo si ji vypořádá sám poplatník prostřednictvím daňového přiznání u správce daně. Tím je zajištěno, že zaměstnanec nebude nijak poškozen.
Postup pro roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění pro plátce daně upravuje v § 35d odstavec 6 až 10 zákona. Pro poplatníka je důležité, že pokud u něj úhrn příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve zdaňovacím období nedosáhl alespoň šestinásobku minimální mzdy, na vyplacený měsíční daňový bonus v kalendářních měsících, v nichž úhrn jeho příjmů dosáhl alespoň výše minimální mzdy, již nárok neztrácí.
Ve zmíněném § 35d v odstavci 8 je přesně stanoveno, že přeplatek na dani, doplatek na daňovém bonusu nebo přeplatek na dani a doplatek na daňovém bonusu, který vznikl ročním zúčtováním záloh a daňového zvýhodnění, vyplatí plátce daně poplatníkovi nejpozději při zúčtování mzdy za březen, je-li úhrnná částka doplatku vyšší než 50 korun s tím, že případný nedoplatek za zúčtování plátce daně poplatníkovi nesráží.
Za poskytnutí daňového zvýhodnění odpovídá plátce daně obdobně jako za vrácení přeplatku na dani nebo záloze, a to podle § 38i zákona.
LEGISLATIVNÍ ÚPRAVY TÝKAJÍCÍ SE VÝPOČTU ZÁLOHY NA DAŇ
V této souvislosti je třeba ještě uvést, že práva a povinnosti plátců daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků (zaměstnavatelů) při uplatňování nově zavedeného daňového zvýhodnění upravují i nadále § 38h až § 38l zákona. Ve spojitosti se zmíněnou změnou však došlo k určitým legislativním úpravám, týkajících se výpočtu zálohy na daň. K nejvýznamnějším patří následující:
1. Ustanovení § 38h odst. 3 zákona: v něm je v první větě stanoveno, že záloha ze zdanitelné mzdy plynoucí od plátce, u kterého poplatník podepsal na příslušné zdaňovací období prohlášení podle § 38k odst. 4, se sráží podle odstavce 2 a předmětná novela za tuto větu doplnila další, kterou je stanoveno, že tato záloha se sníží o částku odpovídající jedné dvanáctině daňového zvýhodnění podle § 35d, maximálně však do výše vypočtené zálohy ("záloha po slevě"). Prakticky to znamená, že z tzv. hrubé mzdy poplatníka se srazí jen záloha po slevě.
2. Ustanovení § 38h odst. 6 zákona: zde je ve větě první stanoveno, že plátce daně, který vyplácí ve zdaňovacím období zdanitelnou mzdu najednou za více kalendářních měsíců téhož zdaňovacího období, vypočte zálohu tak, jako by byla vyplacena v jednotlivých měsících, je-li tento způsob výpočtu pro poplatníka výhodnější a novela připojila další část věty "a neuplatnil-li poplatník ve zdaňovacím období u plátce daně dosud měsíční daňové zvýhodnění podle § 35d odst. 2". Prakticky to znamená, že u poplatníka, který uplatňoval měsíční daňové zvýhodnění, se doplatky mzdy za běžný rok zdaní v měsíci výplaty (tedy spolu s běžnou mzdou) a celková částka daňového zvýhodnění se mu přizná až po uplynutí zdaňovacího období (tj. v rámci ročního zúčtování nebo v daňovém přiznání, které si sám poplatník podá).
3. Ustanovení § 38i odst. 4 až odst. 6 zákona: tyto odstavce přinesla novela jako zcela nové a v nich je v podstatě upravený zpětný přepočet a opravy daňového zvýhodnění, poskytnuté plátcem daně (zaměstnavatelem) poplatníkovi (zaměstnanci) v nesprávné výši a samozřejmě způsob vypořádání rozdílů vzniklých na dani nebo daňovém zvýhodnění včetně lhůt. Jde o to, že:
- pokud bylo poplatníkovi poskytnuto daňové zvýhodnění nižší, než je stanoveno tímto zákonem, vyplatí plátce daně vzniklý rozdíl na daňovém zvýhodnění, pokud neuplynuly tři roky od konce zdaňovacího období, v němž bylo daňové zvýhodnění nesprávně poskytnuto;
- poplatníkovi, kterému bylo poskytnuto ve zdaňovacím období měsíční daňové zvýhodnění nižší, než je stanoveno tímto zákonem, vyplatí plátce daně vzniklý rozdíl na daňovém zvýhodnění v následujícím měsíci, nejpozději však do 15. února následujícího kalendářního roku; o dodatečně vyplacenou částku na daňovém zvýhodnění sníží plátce daně nejbližší odvod záloh na daň správci daně nebo se uplatní postup podle § 35d odst. 5 zákona;
- pokud plátce daně poskytl poplatníkovi daňové zvýhodnění vyšší, než měl podle tohoto zákona, může dlužnou částku na daňovém zvýhodnění dodatečně srazit, pokud neuplynulo dvanáct měsíců od doby, kdy bylo daňové zvýhodnění nesprávně poskytnuto; pokud k neoprávněnému daňovému zvýhodnění došlo vinou poplatníka, může být dlužná částka na daňovém zvýhodnění spolu s příslušenstvím plátcem daně dodatečně sražena ve lhůtě do tří let od konce zdaňovacího období, v němž k neoprávněnému daňovému zvýhodnění došlo;
- pokud plátce daně ve zdaňovacím období poskytl poplatníkovi měsíční daňové zvýhodnění vyšší, než měl podle tohoto zákona, může dlužnou částku na daňovém zvýhodnění dodatečně srazit nejpozději do 31. března následujícího kalendářního roku; dodatečně sraženou částku na daňovém zvýhodnění, o níž byla neoprávněně krácena daň nebo záloha na daň, plátce daně odvede správci daně v nejbližším možném termínu pro odvod záloh na daň, pokud dodatečně vybranou částku na daňovém zvýhodnění nepoužije na vyplacení daňového bonusu jinému poplatníkovi (§ 35d odst. 5 zákona).
Nemůže-li plátce daně dlužnou částku na daňovém zvýhodnění vybrat od poplatníka z důvodu, že mu již mzdu nezúčtovává, nebo proto, že nelze poplatníkovi podle obecně závazných právních předpisů srážku provést a k neoprávněnému daňovému zvýhodnění došlo vinou poplatníka, vybere rozdíl správce daně příslušný podle místa bydliště poplatníka. Plátce daně zašle doklady o výši daňového nedoplatku, přesáhne-li jeho výše sto korun, správci daně k dalšímu řízení ve lhůtě do třiceti dnů ode dne, kdy zjistí, že neoprávněně poskytnutou částku na daňovém zvýhodnění nelze srazit z poplatníkovy mzdy. Správce daně o výši daňového nedoplatku vyrozumí poplatníka rozhodnutím. Poplatník je povinen dlužnou částku na daňovém zvýhodnění, o níž byla neoprávněně krácena daň nebo záloha na daň včetně příslušenství uhradit místně příslušnému správci daně nejpozději do třiceti dnů ode dne doručení rozhodnutí.
4. Ustanovení § 38j odst. 2 písm. b) zákona: do uvedeného ustanovení doplnila novela, že u poplatníků, kteří jsou v České republice daňovými nerezidenty, je plátce daně (zaměstnavatel) povinen uvádět na mzdovém listu mimo poplatníkova jména a příjmení, též dřívějšího, také, tedy nově, datum narození, číslo pasu nebo jiného dokladu prokazujícího jeho totožnost, kód státu, jehož je rezidentem a bylo-li mu tímto státem přiděleno, i daňové identifikační číslo a rodné číslo;
5. Ustanovení § 38j odst. 2 písm. d) a písm. e) zákona: novela přinesla nové znění tohoto písmene a na základě toho má plátce daně povinnost uvádět na mzdovém listě jméno, příjmení a rodné číslo osoby, na kterou poplatník uplatňuje nezdanitelnou část základu daně a daňové zvýhodnění a dále výši jednotlivých nezdanitelných částek a daňového zvýhodnění s uvedením důvodu jejich uznání; pod písmenem e) se doplnil bod 8, který zajišťuje povinnost plátce daně uvádět na mzdový list také výši měsíčního daňového zvýhodnění, měsíční slevy na dani, měsíčního daňového bonusu a zálohy po slevě;
6. Ustanovení § 38j odst. 3 zákona: novela doplnila první větu tohoto ustanovení tak, že platí, že na žádost poplatníka je plátce daně povinen za období, za které byla vyplacena nebo zúčtována mzda, vystavit nejpozději do deseti dnů od podání žádosti doklad o souhrnných údajích uvedených ve mzdovém listě, které jsou rozhodné pro výpočet zdanitelné mzdy, daně, záloh a pro poskytnutí daňového zvýhodnění; prakticky to znamená, že do této věty přibyla povinnost pro plátce daně uvádět na mzdový list poplatníka také údaje, které jsou rozhodné pro poskytnutí daňového zvýhodnění;
7. Ustanovení § 38j odst. 4 zákona: opět se jedná o nové ustanovení; v něm je nově stanoveno, že plátce daně nebo plátcova pokladna uvede (tedy je povinna uvádět) v příloze k vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků podávaného podle zvláštního právního předpisu jednak počet zaměstnanců k 1. prosinci vykazovaného zdaňovacího období podle místa výkonu práce v obci uvedené v pracovní smlouvě, a jednak přehled obsahující souhrnné údaje zaznamenané na mzdových listech vykazovaného zdaňovacího období, které jsou rozhodující pro výpočet zdanitelné mzdy, daně a záloh v členění podle jednotlivých poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 zákona; to prakticky znamená poprvé po skončení zdaňovacího období roku 2005 (roku 2005) zpracovat pro správce daně přehled o příjmech a sražených zálohách u všech svých zahraničních zaměstnanců;
8. Ustanovení § 38k odst. 4 zákona: do tohoto ustanovení novela doplnila dvě nová písmena, a to písmeno h) a i); jedná se o to, že plátce daně přihlédne při výpočtu zálohy na daň u poplatníka k daňovému zvýhodnění, podepíše-li poplatník do třiceti dnů po vstupu do zaměstnání a každoročně nejpozději do 15. února na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani o tom h) jaké skutečnosti jsou u něho dány pro přiznání daňového zvýhodnění na vyživované dítě (35c), popřípadě kdy a jak se změnily a jedná-li se o zletilé studující dítě, že nepobírá plný invalidní důchod, a i) že současně za stejné zdaňovací období ani za stejný kalendářní měsíc zdaňovacího období neuplatňuje daňové zvýhodnění na vyživované dítě u jiného plátce daně a že daňové zvýhodnění na to samé vyživované dítě za stejné zdaňovací období, ani za stejný kalendářní měsíc zdaňovacího období neuplatňuje jiná osoba;
Pro úplnost je nutné upozornit ještě na jednu důležitou okolnost.
Nárok na výplatu měsíčního daňového bonusu náleží poplatníkovi s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky podle § 35d odst. 4 předmětného zákona o daních z příjmů za předpokladu splnění stanovených podmínek, mezi kterými je i existence jeho měsíčního zdanitelného příjmu v úhrnu alespoň ve výši minimální mzdy (jak bylo výše zmíněno). Nepochybně bude i pro tyto účely aplikováno nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů, to znamená pro kalendářní rok 2005 i novela tohoto nařízení, kterou je nařízení vlády č. 699/2004 Sb. Tato problematika je v současné době projednávána. Při posuzování nároku na výplatu měsíčního daňového bonusu u poplatníka s příjmy podle § 6 předmětného zákona o daních z příjmů, které mu budou plynout výlučně na základě smluvních vztahů, jež není možné označit za pracovní poměr nebo obdobný pracovní vztah ve smyslu citovaného nařízení vlády, se pro daňové účely bude používat ve zdaňovacím období roku 2005 vždy částka minimální mzdy stanovená v § 2 odst. 1 písm. b) citovaného nařízení vlády, platná pro zaměstnance odměňované měsíční mzdou, ve výši 7185 korun, krácené na 75 procent u poživatele částečného invalidního důchodu a na 50 procent u poživatele plného invalidního důchodu.
V této souvislosti se bude jednat o příjmy za práci společníků nebo jednatelů společností s ručením omezeným, o příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odměny členů kolektivních statutárních orgánů apod., na které se citované nařízení vlády nevztahuje. Pokud se bude jednat o příjmy z pracovního poměru nebo obdobného pracovního vztahu podle § 6 předmětného zákona o daních z příjmů, použije se ve zdaňovacím období roku 2005 minimální mzda stanovená citovaným nařízením vlády. U poplatníka, který bude mít uvedené příjmy, lze nárok na daňový bonus přiznat i v případě, že výše jeho zdanitelného příjmu bude představovat alespoň minimální mzdu vypočtenou ve výši odpovídající odpracované době (např. pro sjednanou nebo povolenou kratší pracovní dobu, v měsíci nejsou odpracovány všechny pracovní směny atd.). Toto bude platit i pro zaměstnance, kteří vedle příjmů z pracovního poměru nebo obdobného pracovního vztahu za odpracované směny (hodiny) budou mít v kalendářním měsíci zúčtovány např. také náhrady mzdy, doplatky mzdy, zdanitelná nepeněžní plnění apod.
Pokud by ale poplatník v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu v kalendářním měsíci neodpracoval ani jednu směnu (hodinu) a zúčtovány by mu byly v kalendářním měsíci pouze náhrady mzdy, doplatky mzdy za uplynulé období či jiná zdanitelná peněžní či nepeněžní plnění apod., je možné nárok na daňový bonus přiznat, jen pokud úhrn měsíčního zdanitelného příjmu zaměstnance dosáhne alespoň částky 7185 korun (s uplatněním krácení podle § 2 odst. 1 písm. e) a f) citovaného nařízení vlády).
Na závěr je třeba upozornit všechny čtenáře, že je nutné, aby v praxi vždy pracovali výhradně s textem zákona a souvisejících předpisů, které byly uveřejněny ve Sbírce zákonů. Články jsou pouze informativní a formulovány s cílem k větší srozumitelnosti. Nikdo se však na články a publikace nemůže při oficiálních jednáních odvolávat.
S ohledem na tuto skutečnost doporučuji, aby si každý opatřil úplné znění předmětného zákona a pečlivě prostudoval, protože došlo k velkému množství i legislativních úprav méně důležitých, ale i přesto nezanedbatelných.
Předepsané tiskopisy naleznete na:
www.mfcr.cz/daňová správa/daňové tiskopisy.
právnička, MF ČR, Praha
Touto novelou se totiž nahrazuje nezdanitelná část základu daně na vyživované dítě [tj. § 15 odst. 1 písm. b) zákona] novým institutem "daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poplatníkem v domácnosti".
Rozdíl mezi dříve uplatňovanou nezdanitelnou částí základu daně na vyživované dítě poplatníkem a daňovým zvýhodněním na vyživované dítě žijící s poplatníkem v domácnosti spočívá v tom, že zmíněné daňové zvýhodnění na dítě se odečítá ve stanovené výši přímo od vypočtené daně a nebo v jednotlivých kalendářních měsících u zaměstnanců od vypočtené zálohy na daň, zatímco nezdanitelná část základu daně se odečítala ve stanovené výši od základu daně.
DAŇOVÁ ÚLEVA NOVĚ
Těžiště nové právní úpravy je v tom, že předmětná daňová úleva je postavena tak, že vypočtená daň (u zaměstnance měsíční záloha na daň) se sníží o stanovenou částku daňového zvýhodnění (slevu na dani) a je-li u poplatníka s nižšími příjmy vypočtená daň nižší, než částka daňového zvýhodnění, vzniká poplatníkovi nově nárok také na vyplacení daňového bonusu (nevyužité částky daňového zvýhodnění).
K tomu však musí poplatník splňovat ještě další podmínku: aby dosáhl předmětného daňového bonusu, musí být ekonomicky aktivní, nebo-li poplatník musí mít ve zdaňovacím období zdanitelné příjmy alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy a při zdanění měsíční mzdy alespoň ve výši minimální mzdy (ve smyslu nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů).
PODMÍNKY PRO POPLATNÍKA
Pro dosažení daňového zvýhodnění na dítě a způsob jeho uplatnění jsou pro poplatníka stanovené podmínky.
Základní podmínky, za kterých přísluší poplatníkovi daňové zvýhodnění na dítě a způsob jeho uplatnění poplatníkem po uplynutí zdaňovacího období, upravuje nový § 35c a § 35d výše citovaného daňového zákona.
V § 35c odst. 1 je stanoveno, že poplatník uvedený v § 2 má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti ve výši šest tisíc korun ročně, pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b. Současně je zde stanoveno, že daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu.
Odstavec 2 téhož ustanovení pak jednoznačně stanoví, že slevu na dani podle odstavce 1 může poplatník uplatnit až do výše daňové povinnosti vypočtené podle tohoto zákona za příslušné zdaňovací období.
Odstavec 3 pak řeší situaci, kdy nárok na daňové zvýhodnění je u poplatníka vyšší než jeho vypočtená daňová povinnost a zde je přesně stanoveno, že je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění po-dle odstavce 1 vyšší než daňová povinnost vypočtená podle tohoto zákona za příslušné zdaňovací období, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň sto korun, maximálně do výše třiceti tisíc korun ročně.
K uvedenému je vhodné připomenout, že poplatníky uvedenými v § 2 předmětného daňového zákona se rozumějí poplatníci daně z příjmů fyzických osob, a to jsou fyzické osoby. Domácností se pro účely tohoto zákona rozumí domácnost definovaná v § 115 občanského zákoníku, kde je stanoveno, že domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.
Dále je v odstavci 4 stanoveno, že daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6, § 7, § 8 nebo § 9 alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy (s odkazem na § 111 zákoníku práce) s tím, že u poplatníka, který má příjmy pouze podle § 9, nesmí výdaje tyto příjmy převýšit. Zároveň je stanoveno, že do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené, příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně nebo příjmy, u nichž je uplatňována sazba daně podle § 16 odst. 2.
Odstavec 5 pak řeší daňové nerezidenty a stanoví, že poplatník uvedený v § 2 odst. 3 může daňové zvýhodnění uplatnit, jestliže úhrn všech jeho příjmů ze zdrojů na území České republiky (§ 22) činí nejméně 90 procent všech jeho příjmů s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 nebo § 6, jsou od daně osvobozeny podle § 4, § 6 nebo § 10, nebo příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.
Odstavec 6 stanoví, které dítě se považuje pro účely tohoto zákona za dítě vyživované. V této věci nedošlo ke změně.
V odstavci 7 je pak stanoveno, že dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění a dále, že jedná-li se o dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P, zvyšuje se na ně částka daňového zvýhodnění na dvojnásobek s tím, že maximální výše daňového bonusu podle odstavce 3 zůstává zachována.
Pokud se týká zbývajících podmínek, které platily pro uplatnění nezdanitelné části základu daně na vyživované dítě, platí nadále pro uplatnění daňového zvýhodnění. Prokazování u zaměstnavatele zůstává také shodné jako u bývalé nezdanitelné části základu daně na vyživované dítě. Upraveny jsou v odstavcích 8 až 11.
PROMÍTNUTÍ DO PRAXE
Z uvedeného tedy vyplývají následující závěry:
1. Daňové zvýhodnění náleží poplatníkovi ve výši:
a) 6000 korun ročně na každé vyživované dítě žijící s ním v domácnosti,
b) 12 000 korun ročně, jedná-li se o dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P.
Uvedené daňové zvýhodnění na dítě uplatní poplatník při splnění stanovených podmínek po uplynutí zdaňovacího období z vypočtené daně:
a) formou slevy na dani,
b) formou daňového bonusu (záporné daně), nebo
c) kombinací obou forem, tj. slevy na dani a současně i daňového bonusu.
2. U poplatníka, který má povinnost podat daňové přiznání podle § 38g předmětného zákona, nebo který se sám rozhodne podat daňové přiznání (přestože mu to zákon neukládá), si bude odečítat daňové zvýhodnění na dítě z vypočtené daně ve svém daňovém přiznání. Prakticky to znamená, že tento poplatník vypočtenou daň sníží o slevu na dani a jestliže vypočtená daň bude nižší než částka daňového zvýhodnění (daňové slevy), požádá správce daně o vyplacení daňového bonusu, obdobně jako o vrácení přeplatku na dani podle zvláštního platného právního předpisu, kterým je zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně podle jeho § 64. Poprvé může takto postupovat za zdaňovací období roku 2005, tj. do 31. 3. 2006.
U zaměstnanců se uplatňuje daňové zvýhodnění měsíčně, pokud mají samozřejmě podepsané Prohlášení k dani podle § 38k zákona. To prakticky znamená, že u zaměstnance s podepsaným prohlášením k dani bude snižovat jeho zaměstnavatel v průběhu kalendářního roku při zúčtování mzdy vypočtenou zálohu o částku měsíčního daňového zvýhodnění (tj. částku odpovídající jedné dvanáctině ročního daňového zvýhodnění, tedy pět set korun). Poprvé bude tento postup uplatněn při zúčtování mezd za leden 2005. Konkrétně se bude postupovat následovně: zaměstnavatel sníží vypočtenou měsíční zálohu o měsíční slevu na dani a jestliže bude vypočtená záloha nižší než částka měsíčního daňového zvýhodnění, vyplatí zaměstnavatel vzniklý rozdíl zaměstnanci za stanovených podmínek jako měsíční daňový bonus. Po uplynutí zdaňovacího období zaměstnavatel vypořádá na žádost daňovou povinnost zaměstnance a také celkovou částku daňového zvýhodnění (také bonusu) v rámci ročního zúčtování záloh a nebo si ji vypořádá sám poplatník ve svém daňovém přiznání u správce daně.
3. Z § 35c odst. 2 předmětného zákona jasně vyplývá, že slevu na dani může poplatník uplatnit až do výše daňové povinnosti (stanovené daně) vypočtené podle tohoto zákona za příslušné zdaňovací období, tedy pozor, o uplatněnou slevu se nově snižuje vypočtená daň.
Bude-li částka daňového zvýhodnění na dítě u poplatníka vyšší než jeho daň vypočtená podle zákona za příslušné zdaňovací období, dojde ke vzniku daňového bonusu. Prakticky tato situace znamená, že poplatník nebude mít povinnost platit na dani žádnou částku a současně mu navíc vznikne, při splnění zákonem stanovených podmínek, nárok na vyplacení daňového bonusu, tj. "nevyužité částky daňového zvýhodnění".
Pro přiznání a poskytnutí daňového bonusu je nutné dosažení stanovené výše ročního příjmu. Předmětný zákon stanoví, že poplatník má možnost uplatnit daňový bonus pouze za předpokladu, že jeho zdanitelné příjmy podle § 6 až § 9 zákona (tj. ze závislé činnosti a z funkčních požitků, z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku nebo z pronájmu) dosáhly ve zdaňovacím období v úhrnu alespoň šestinásobku minimální mzdy. K tomu je však třeba dodat, že bude-li mít poplatník pouze příjmy podle § 9 zákona, nesmí výdaje tyto příjmy převýšit. V této souvislosti se nepřihlíží k příjmům osvobozeným od daně z příjmů, k příjmům, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně a k příjmům, z nichž je daň vybírána podle § 16 odst. 2. To ve své podstatě znamená, že poplatník, u kterého úhrn zdanitelných příjmů ve zdaňovacím období nedosáhne stanovené výše, bude mít nárok pouze na slevu na dani (na dani nebude nic platit), nikoliv však na vyplacení daňového bonusu. Poplatník může daňový bonus uplatnit, činí-li jeho roční výše alespoň sto korun, maximálně však do výše třiceti tisíc korun.
Pozor však na skutečnost, že maximální limit se vztahuje jen na vyplacení daňového bonusu, to znamená, že samotné daňové zvýhodnění není v zákoně omezeno počtem dětí. Maximální limit daňového bonusu zůstává zachován i pokud poplatník uplatňuje daňové zvýhodnění na dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P (na které se částka daňového zvýhodnění zvyšuje na dvojnásobek).
4. Daňový nerezident České republiky může uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě v České republice výhradně prostřednictvím daňového přiznání (nikoliv u zaměstnavatele), ale pouze za předpokladu, že úhrn všech jeho příjmů ze zdrojů na území České republiky bude činit nej-méně 90 procent ze všech jeho zdanitelných příjmů (z celého světa).
Nepřihlíží se k příjmům, které nejsou předmětem daně, k příjmům osvobozeným od daně z příjmů a k příjmům, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.
OTÁZKA POJMU VYŽIVOVANÉ DÍTĚ
Nyní k otázce, kdy se považuje dítě za vyživované pro účely předmětného zákona a ke způsobu krácení daňového zvýhodnění. Především je nutno konstatovat, že za vyživované dítě se pro účely předmětného zákona podle jeho § 35c odst. 6 považuje, tedy pro účely poskytnutí daňového zvýhodnění (stejně jako dosud), dítě vlastní, osvojené, dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů, dítě druhého z manželů a vnuk (vnučka, pokud jeho/její rodiče nemají příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit). Daňové zvýhodnění je možné požadovat na dítě nezletilé (prakticky až do dosažení věku 18 let) a na zletilé dítě až do dovršení věku 26 let za podmínky, že nepobírá plný invalidní důchod a soustavně se připravuje na budoucí povolání studiem (soustavná příprava na budoucí povolání se posuzuje podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů) nebo které se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, a nebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost
V § 35c odst. 7 předmětného daňového zákona je stanoveno, že dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění. K tomu je třeba dodat, že tím se rozumí, že dítě (zletilé i nezletilé) musí poplatník vyživovat ve své domácnosti a domácností se rozumí podle § 115 občanského zákoníku (i v rámci tohoto ustanovení) domácnost tvořená fyzickými osobami, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Z toho zároveň vyplývá, že každý občan může být příslušníkem pouze jedné domácnosti a dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění: dítě se může zdržovat mimo domácnost např. z důvodu pobytu ve zdravotnickém zařízení, studia na kolejích, není vyloučen ani rozdílný trvalý pobyt od rodičů u zletilého dítěte atd.
Pro posouzení a zhodnocení situace každého případu, zda skutečně existuje společná domácnost pro účel přiznání daňového zvýhodnění, je vždy rozhodující faktický (tj. skutečně existující) stav. Pokud však dítě s poplatníkem v domácnosti nežije, daňové zvýhodnění poplatníkovi na dítě nenáleží (nejčastější takový stav se vyskytuje po rozvodu manželů - rodičů dítěte).
Dále ze zákona vyplývá, že uzavře-li předmětné dítě manželství, má možnost uplatnit na něj daňové zvýhodnění rodič, za předpokladu, že s ním toto zletilé dítě i nadále žije ve společné domácnosti a jen pokud manžel (manželka) takového dítěte nemá vlastní příjmy postačující k uplatnění nezdanitelné části ze základu daně podle § 15 odst. 1 písm. b) zákona, tj. na manžela (manželku) v domácnosti bez vlastních příjmů nebo s vlastními příjmy nepřesahujícími zákonný roční limit stanovený ve výši základní nezdanitelné částky.
Vyživuje-li dítě v jedné domácnosti více poplatníků, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich (viz § 35c odst. 9 zákona). To prakticky znamená, že se poplatníci musejí o této skutečnosti dohodnout. V praxi se to projevuje tak, že poplatníci-manželé si mohou sami rozhodnout, jak daňové zvýhodnění na dítě uplatní (např. mají dvě děti a rozhodnou se, že jedno uplatní manžel a druhé manželka) s tím, že není vyloučeno, aby přistoupili v průběhu zdaňovacího období ke změně: pokud však přistoupí ke změně, musejí mít na paměti, že totéž dítě může uplatnit v jednom kalendářním měsíci jen jeden z nich. Ale pozor, jestliže bude jeden z manželů uplatňovat měsíční daňové zvýhodnění na dítě u svého zaměstnavatele, po skončení zdaňovacího období je možné realizovat změnu pouze prostřednictvím přiznání k dani (daňovým přiznáním) oběma manželi a o případné neoprávněně vyplacené daňové bonusy by si pak musel poplatník (manžel) zvednout svou daňovou povinnost. Taková změna však nebude možná v případě, jestliže se manželé rozhodnou pro společné zdanění ve smyslu § 13a (kdy budou platit oba daň ve shodné výši).
V § 35c odst. 10 předmětného zákona je přesně stanoveno, že poplatníkovi, který vyživuje dítě jen jeden kalendářní měsíc nebo několik kalendářních měsíců ve zdaňovacím období, lze poskytnout daňové zvýhodnění ve výši jedné dvanáctiny za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Daňové zvýhodnění lze uplatnit již v kalendářním měsíci, ve kterém se dítě narodilo, nebo ve kterém začíná soustavná příprava dítěte na budoucí povolání, anebo ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Z uvedeného vyplývá, že platná právní úprava připouští tři výjimky.
JAK UPLATNIT DAŇOVÉ ZVÝHODNĚNÍ
Podle § 35d odst. 1 zákona prokáže poplatník s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky nárok na daňové zvýhodnění plátci daně (tj. svému zaměstnavateli) způsobem stanoveným tímto zákonem. To prakticky znamená podle § 38k a § 38l téhož zákona.
Poplatníkovi, který podepsal prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, poskytne plátce daně daňové zvýhodnění odpovídající jedné dvanáctině roční částky stanovené v § 35c při srážce zálohy na daň (podle § 38h odst. 1 téhož zákona) formou slevy na daňové záloze, měsíčního daňového bonusu nebo měsíční slevy a měsíčního daňového bonusu (viz § 35d odst. 2). Z toho vyplývá, že tedy poplatník s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky může uplatnit předmětné daňové zvýhodnění u svého zaměstnavatele již v průběhu zdaňovacího období při výpočtu zálohy na daň, pokud podepíše prohlášení k dani a prokáže svůj nárok předepsaným způsobem, tj. podle § 38l zákona - předepsaný způsob prokazování je shodný, jako byl u nezdanitelné částky na dítě. Bylo přislíbeno, že nový tiskopis "Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků" (25 5457 Mfin 5457-vzor č. 15) bude k dispozici na finančních úřadech v termínu kolem 10. ledna 2005. Nový tiskopis budou podepisovat všichni, kteří budou uplatňovat daňové zvýhodnění na děti. Pro ty zaměstnance, kteří nebudou uplatňovat daňové zvýhodnění na děti, zůstává v platnosti "staré" prohlášení.
Měsíční slevu na dani poskytne plátce daně (zaměstnavatel) podle § 35d odst. 3 zákona poplatníkovi (zaměstnanci) maximálně do výše sražené zálohy na daň vypočtené podle téhož zákona a o poskytnutou slevu sníží odvod záloh na daň za příslušný kalendářní měsíc. To současně znamená, že bude-li částka měsíčního daňového zvýhodnění u zaměstnance nižší než vypočtená záloha na daň, srazí zaměstnavatel ze mzdy zaměstnance pouze "zálohu po slevě" (nebo-li sníženou o slevu).
FORMA A POSTUP VYPLÁCENÍ DAŇOVÉHO BONUSU
Měsíční daňové zvýhodnění poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci při zúčtování mezd z vypočtené zálohy na daň, a to buď formou měsíční slevy na dani (tj. na záloze) nebo formou měsíčního daňového bonusu (záporné zálohy) a nebo kombinací obou forem, tedy měsíční slevy na dani a současně i měsíčního daňového bonusu. K tomu je vhodné připomenout, že měsíční daňové zvýhodnění přísluší poplatníkovi (zaměstnanci) s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky při výpočtu zálohy na daň, a to ve výši odpovídající jedné dvanáctině roční částky, tedy pět set korun měsíčně na každé vyživované dítě žijící s poplatníkem v domácnosti a samozřejmě tisíc korun měsíčně, jedná-li se o dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P.
O měsíční daňový bonus se bude jednat v případě, kdy výše měsíčního daňového zvýhodnění na dítě u zaměstnance bude vyšší než částka zálohy na daň vypočtená podle zákona na příslušný kalendářní měsíc. Vyplývá to z § 35d odst. 4 zákona, kde je stanoveno, že je-li výše sražené zálohy na daň nižší, než výše měsíčního daňového zvýhodnění, je plátce daně povinen vyplatit poplatníkovi měsíční daňový bonus ve výši stanovené tímto zákonem při výplatě příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, jestliže jejich úhrn vyplacený nebo zúčtovaný tímto plátcem za příslušný kalendářní měsíc (podle § 38h odst. 1) dosahuje u poplatníka alespoň výše minimální mzdy. Dále je současně stanoveno, že do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně s tím, že měsíční daňový bonus lze vyplatit jen, pokud jeho výše činí alespoň padesát korun, maximálně však do výše 2500 korun měsíčně.
Další odstavce § 35d upravují přesný postup pro vyplacení měsíčního daňového bonusu a ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění. O vyplacený měsíční daňový bonus plátce daně sníží odvod záloh na daň za příslušný kalendářní měsíc. Pokud nelze nárok poplatníka uspokojit z celkového objemu záloh na daň, vyplatí plátce daně měsíční daňový bonus nebo jeho část poplatníkovi z vlastních finančních prostředků a požádá místně příslušného správce daně o poukázání chybějící částky na tiskopise vydaném ministerstvem financí. V řízení o této žádosti postupuje správce daně obdobně jako při vrácení přeplatku podle zvláštního právního předpisu o správě daní (odkaz na § 64 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů) a příslušnou částku poukáže plátci daně nejpozději do patnácti dnů od doručení žádosti.
Z uvedeného je zřejmé, že základní podmínkou pro vyplacení měsíčního daňového bonusu u zaměstnance je dosažení zákonem stanovené výše měsíčního zdanitelného příjmu, tj. hrubé mzdy. Touto výší je stanovena v úhrnu alespoň výše minimální mzdy, to znamená, že zaměstnanec musí mít ze závislé činnosti a z funkčních požitků vyplacené nebo zúčtované plátcem za příslušný kalendářní měsíc v úhrnu alespoň ve výši minimální mzdy. Tu stanovuje nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů, tj. pro kalendářní rok 2005 je to novela č. 699/2004 Sb. Nepřihlíží se přitom k příjmům od daně osvobozených podle § 6 odst. 9 zákona a k příjmům, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.
Maximální částka daňového bonusu se nemění, i když zaměstnanec uplatňuje daňové zvýhodnění na dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P.
Předepsaný tiskopis "Žádost podle § 35d odst. 5 zákona o daních z příjmů o poukázání chybějící částky vyplacené plátcem daně poplatníkům na měsíčních daňových bonusech" (25 5241 MFin 5241 - vzor č. 1) je k dispozici na finančních úřadech od cca. 10. ledna 2005 a rovněž je uveřejněn na internetových stránkách ministerstva financí.
PRAKTICKÝ PŘÍKLAD
Zaměstnanec s podepsaným prohlášením k dani a s měsíční mzdou ve výši 10 000 Kč uplatňuje u zaměstnavatele daňové zvýhodnění na tři děti.
Hrubá mzda 10 000 Kč
Minus pojistné -1 250 Kč
Základ pro výpočet zálohy na daň 8 750 Kč
Minus základní nezdanitelná částka -3 170 Kč
Zdanitelná mzda 5 580 Kč
Zaokrouhleno na stokoruny nahoru 5 600 Kč
Záloha na daň 840 Kč
Minus měsíční daňové zvýhodnění na tři děti (3x500) - 1500 Kč
Z toho - měsíční sleva na dani 840 Kč
- měsíční daňový bonus (840 - 1500) -760 Kč
Záloha po slevě (840 - 840) 0 Kč
Plus měsíční daňový bonus + 760 Kč
K výplatě (10 000 - 1250 + 760) 9 510 Kč
Měsíční daňové zvýhodnění na tři děti činí celkem 1500 Kč (3 x 500 Kč); vypočtenou zálohu na daň sníží zaměstnavatel o měsíční slevu na dani, což v daném případě znamená, že zaměstnanec nebude na záloze po slevě nic platit; a naopak mu zaměstnavatel vyplatí měsíční daňový bonus ve výši 760 korun.
Pokud u zaměstnance jeho měsíční příjem nedosáhne alespoň výše minimální mzdy, vypočtenou měsíční zálohu sníží zaměstnavatel pouze o částku měsíční slevy na dani a měsíční daňový bonus zaměstnanci nevyplatí (nepřizná). Celkovou výši daňového zvýhodnění (také daňového bonusu) pak zaměstnavatel vypořádá na žádost zaměstnance po skončení zdaňovacího období v rámci ročního zúčtování záloh a zúčtování daňového zvýhodnění a nebo si ji vypořádá sám poplatník prostřednictvím daňového přiznání u správce daně. Tím je zajištěno, že zaměstnanec nebude nijak poškozen.
Postup pro roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění pro plátce daně upravuje v § 35d odstavec 6 až 10 zákona. Pro poplatníka je důležité, že pokud u něj úhrn příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve zdaňovacím období nedosáhl alespoň šestinásobku minimální mzdy, na vyplacený měsíční daňový bonus v kalendářních měsících, v nichž úhrn jeho příjmů dosáhl alespoň výše minimální mzdy, již nárok neztrácí.
Ve zmíněném § 35d v odstavci 8 je přesně stanoveno, že přeplatek na dani, doplatek na daňovém bonusu nebo přeplatek na dani a doplatek na daňovém bonusu, který vznikl ročním zúčtováním záloh a daňového zvýhodnění, vyplatí plátce daně poplatníkovi nejpozději při zúčtování mzdy za březen, je-li úhrnná částka doplatku vyšší než 50 korun s tím, že případný nedoplatek za zúčtování plátce daně poplatníkovi nesráží.
Za poskytnutí daňového zvýhodnění odpovídá plátce daně obdobně jako za vrácení přeplatku na dani nebo záloze, a to podle § 38i zákona.
LEGISLATIVNÍ ÚPRAVY TÝKAJÍCÍ SE VÝPOČTU ZÁLOHY NA DAŇ
V této souvislosti je třeba ještě uvést, že práva a povinnosti plátců daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků (zaměstnavatelů) při uplatňování nově zavedeného daňového zvýhodnění upravují i nadále § 38h až § 38l zákona. Ve spojitosti se zmíněnou změnou však došlo k určitým legislativním úpravám, týkajících se výpočtu zálohy na daň. K nejvýznamnějším patří následující:
1. Ustanovení § 38h odst. 3 zákona: v něm je v první větě stanoveno, že záloha ze zdanitelné mzdy plynoucí od plátce, u kterého poplatník podepsal na příslušné zdaňovací období prohlášení podle § 38k odst. 4, se sráží podle odstavce 2 a předmětná novela za tuto větu doplnila další, kterou je stanoveno, že tato záloha se sníží o částku odpovídající jedné dvanáctině daňového zvýhodnění podle § 35d, maximálně však do výše vypočtené zálohy ("záloha po slevě"). Prakticky to znamená, že z tzv. hrubé mzdy poplatníka se srazí jen záloha po slevě.
2. Ustanovení § 38h odst. 6 zákona: zde je ve větě první stanoveno, že plátce daně, který vyplácí ve zdaňovacím období zdanitelnou mzdu najednou za více kalendářních měsíců téhož zdaňovacího období, vypočte zálohu tak, jako by byla vyplacena v jednotlivých měsících, je-li tento způsob výpočtu pro poplatníka výhodnější a novela připojila další část věty "a neuplatnil-li poplatník ve zdaňovacím období u plátce daně dosud měsíční daňové zvýhodnění podle § 35d odst. 2". Prakticky to znamená, že u poplatníka, který uplatňoval měsíční daňové zvýhodnění, se doplatky mzdy za běžný rok zdaní v měsíci výplaty (tedy spolu s běžnou mzdou) a celková částka daňového zvýhodnění se mu přizná až po uplynutí zdaňovacího období (tj. v rámci ročního zúčtování nebo v daňovém přiznání, které si sám poplatník podá).
3. Ustanovení § 38i odst. 4 až odst. 6 zákona: tyto odstavce přinesla novela jako zcela nové a v nich je v podstatě upravený zpětný přepočet a opravy daňového zvýhodnění, poskytnuté plátcem daně (zaměstnavatelem) poplatníkovi (zaměstnanci) v nesprávné výši a samozřejmě způsob vypořádání rozdílů vzniklých na dani nebo daňovém zvýhodnění včetně lhůt. Jde o to, že:
- pokud bylo poplatníkovi poskytnuto daňové zvýhodnění nižší, než je stanoveno tímto zákonem, vyplatí plátce daně vzniklý rozdíl na daňovém zvýhodnění, pokud neuplynuly tři roky od konce zdaňovacího období, v němž bylo daňové zvýhodnění nesprávně poskytnuto;
- poplatníkovi, kterému bylo poskytnuto ve zdaňovacím období měsíční daňové zvýhodnění nižší, než je stanoveno tímto zákonem, vyplatí plátce daně vzniklý rozdíl na daňovém zvýhodnění v následujícím měsíci, nejpozději však do 15. února následujícího kalendářního roku; o dodatečně vyplacenou částku na daňovém zvýhodnění sníží plátce daně nejbližší odvod záloh na daň správci daně nebo se uplatní postup podle § 35d odst. 5 zákona;
- pokud plátce daně poskytl poplatníkovi daňové zvýhodnění vyšší, než měl podle tohoto zákona, může dlužnou částku na daňovém zvýhodnění dodatečně srazit, pokud neuplynulo dvanáct měsíců od doby, kdy bylo daňové zvýhodnění nesprávně poskytnuto; pokud k neoprávněnému daňovému zvýhodnění došlo vinou poplatníka, může být dlužná částka na daňovém zvýhodnění spolu s příslušenstvím plátcem daně dodatečně sražena ve lhůtě do tří let od konce zdaňovacího období, v němž k neoprávněnému daňovému zvýhodnění došlo;
- pokud plátce daně ve zdaňovacím období poskytl poplatníkovi měsíční daňové zvýhodnění vyšší, než měl podle tohoto zákona, může dlužnou částku na daňovém zvýhodnění dodatečně srazit nejpozději do 31. března následujícího kalendářního roku; dodatečně sraženou částku na daňovém zvýhodnění, o níž byla neoprávněně krácena daň nebo záloha na daň, plátce daně odvede správci daně v nejbližším možném termínu pro odvod záloh na daň, pokud dodatečně vybranou částku na daňovém zvýhodnění nepoužije na vyplacení daňového bonusu jinému poplatníkovi (§ 35d odst. 5 zákona).
Nemůže-li plátce daně dlužnou částku na daňovém zvýhodnění vybrat od poplatníka z důvodu, že mu již mzdu nezúčtovává, nebo proto, že nelze poplatníkovi podle obecně závazných právních předpisů srážku provést a k neoprávněnému daňovému zvýhodnění došlo vinou poplatníka, vybere rozdíl správce daně příslušný podle místa bydliště poplatníka. Plátce daně zašle doklady o výši daňového nedoplatku, přesáhne-li jeho výše sto korun, správci daně k dalšímu řízení ve lhůtě do třiceti dnů ode dne, kdy zjistí, že neoprávněně poskytnutou částku na daňovém zvýhodnění nelze srazit z poplatníkovy mzdy. Správce daně o výši daňového nedoplatku vyrozumí poplatníka rozhodnutím. Poplatník je povinen dlužnou částku na daňovém zvýhodnění, o níž byla neoprávněně krácena daň nebo záloha na daň včetně příslušenství uhradit místně příslušnému správci daně nejpozději do třiceti dnů ode dne doručení rozhodnutí.
4. Ustanovení § 38j odst. 2 písm. b) zákona: do uvedeného ustanovení doplnila novela, že u poplatníků, kteří jsou v České republice daňovými nerezidenty, je plátce daně (zaměstnavatel) povinen uvádět na mzdovém listu mimo poplatníkova jména a příjmení, též dřívějšího, také, tedy nově, datum narození, číslo pasu nebo jiného dokladu prokazujícího jeho totožnost, kód státu, jehož je rezidentem a bylo-li mu tímto státem přiděleno, i daňové identifikační číslo a rodné číslo;
5. Ustanovení § 38j odst. 2 písm. d) a písm. e) zákona: novela přinesla nové znění tohoto písmene a na základě toho má plátce daně povinnost uvádět na mzdovém listě jméno, příjmení a rodné číslo osoby, na kterou poplatník uplatňuje nezdanitelnou část základu daně a daňové zvýhodnění a dále výši jednotlivých nezdanitelných částek a daňového zvýhodnění s uvedením důvodu jejich uznání; pod písmenem e) se doplnil bod 8, který zajišťuje povinnost plátce daně uvádět na mzdový list také výši měsíčního daňového zvýhodnění, měsíční slevy na dani, měsíčního daňového bonusu a zálohy po slevě;
6. Ustanovení § 38j odst. 3 zákona: novela doplnila první větu tohoto ustanovení tak, že platí, že na žádost poplatníka je plátce daně povinen za období, za které byla vyplacena nebo zúčtována mzda, vystavit nejpozději do deseti dnů od podání žádosti doklad o souhrnných údajích uvedených ve mzdovém listě, které jsou rozhodné pro výpočet zdanitelné mzdy, daně, záloh a pro poskytnutí daňového zvýhodnění; prakticky to znamená, že do této věty přibyla povinnost pro plátce daně uvádět na mzdový list poplatníka také údaje, které jsou rozhodné pro poskytnutí daňového zvýhodnění;
7. Ustanovení § 38j odst. 4 zákona: opět se jedná o nové ustanovení; v něm je nově stanoveno, že plátce daně nebo plátcova pokladna uvede (tedy je povinna uvádět) v příloze k vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků podávaného podle zvláštního právního předpisu jednak počet zaměstnanců k 1. prosinci vykazovaného zdaňovacího období podle místa výkonu práce v obci uvedené v pracovní smlouvě, a jednak přehled obsahující souhrnné údaje zaznamenané na mzdových listech vykazovaného zdaňovacího období, které jsou rozhodující pro výpočet zdanitelné mzdy, daně a záloh v členění podle jednotlivých poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 zákona; to prakticky znamená poprvé po skončení zdaňovacího období roku 2005 (roku 2005) zpracovat pro správce daně přehled o příjmech a sražených zálohách u všech svých zahraničních zaměstnanců;
8. Ustanovení § 38k odst. 4 zákona: do tohoto ustanovení novela doplnila dvě nová písmena, a to písmeno h) a i); jedná se o to, že plátce daně přihlédne při výpočtu zálohy na daň u poplatníka k daňovému zvýhodnění, podepíše-li poplatník do třiceti dnů po vstupu do zaměstnání a každoročně nejpozději do 15. února na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani o tom h) jaké skutečnosti jsou u něho dány pro přiznání daňového zvýhodnění na vyživované dítě (35c), popřípadě kdy a jak se změnily a jedná-li se o zletilé studující dítě, že nepobírá plný invalidní důchod, a i) že současně za stejné zdaňovací období ani za stejný kalendářní měsíc zdaňovacího období neuplatňuje daňové zvýhodnění na vyživované dítě u jiného plátce daně a že daňové zvýhodnění na to samé vyživované dítě za stejné zdaňovací období, ani za stejný kalendářní měsíc zdaňovacího období neuplatňuje jiná osoba;
Pro úplnost je nutné upozornit ještě na jednu důležitou okolnost.
Nárok na výplatu měsíčního daňového bonusu náleží poplatníkovi s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky podle § 35d odst. 4 předmětného zákona o daních z příjmů za předpokladu splnění stanovených podmínek, mezi kterými je i existence jeho měsíčního zdanitelného příjmu v úhrnu alespoň ve výši minimální mzdy (jak bylo výše zmíněno). Nepochybně bude i pro tyto účely aplikováno nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů, to znamená pro kalendářní rok 2005 i novela tohoto nařízení, kterou je nařízení vlády č. 699/2004 Sb. Tato problematika je v současné době projednávána. Při posuzování nároku na výplatu měsíčního daňového bonusu u poplatníka s příjmy podle § 6 předmětného zákona o daních z příjmů, které mu budou plynout výlučně na základě smluvních vztahů, jež není možné označit za pracovní poměr nebo obdobný pracovní vztah ve smyslu citovaného nařízení vlády, se pro daňové účely bude používat ve zdaňovacím období roku 2005 vždy částka minimální mzdy stanovená v § 2 odst. 1 písm. b) citovaného nařízení vlády, platná pro zaměstnance odměňované měsíční mzdou, ve výši 7185 korun, krácené na 75 procent u poživatele částečného invalidního důchodu a na 50 procent u poživatele plného invalidního důchodu.
V této souvislosti se bude jednat o příjmy za práci společníků nebo jednatelů společností s ručením omezeným, o příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odměny členů kolektivních statutárních orgánů apod., na které se citované nařízení vlády nevztahuje. Pokud se bude jednat o příjmy z pracovního poměru nebo obdobného pracovního vztahu podle § 6 předmětného zákona o daních z příjmů, použije se ve zdaňovacím období roku 2005 minimální mzda stanovená citovaným nařízením vlády. U poplatníka, který bude mít uvedené příjmy, lze nárok na daňový bonus přiznat i v případě, že výše jeho zdanitelného příjmu bude představovat alespoň minimální mzdu vypočtenou ve výši odpovídající odpracované době (např. pro sjednanou nebo povolenou kratší pracovní dobu, v měsíci nejsou odpracovány všechny pracovní směny atd.). Toto bude platit i pro zaměstnance, kteří vedle příjmů z pracovního poměru nebo obdobného pracovního vztahu za odpracované směny (hodiny) budou mít v kalendářním měsíci zúčtovány např. také náhrady mzdy, doplatky mzdy, zdanitelná nepeněžní plnění apod.
Pokud by ale poplatník v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu v kalendářním měsíci neodpracoval ani jednu směnu (hodinu) a zúčtovány by mu byly v kalendářním měsíci pouze náhrady mzdy, doplatky mzdy za uplynulé období či jiná zdanitelná peněžní či nepeněžní plnění apod., je možné nárok na daňový bonus přiznat, jen pokud úhrn měsíčního zdanitelného příjmu zaměstnance dosáhne alespoň částky 7185 korun (s uplatněním krácení podle § 2 odst. 1 písm. e) a f) citovaného nařízení vlády).
Na závěr je třeba upozornit všechny čtenáře, že je nutné, aby v praxi vždy pracovali výhradně s textem zákona a souvisejících předpisů, které byly uveřejněny ve Sbírce zákonů. Články jsou pouze informativní a formulovány s cílem k větší srozumitelnosti. Nikdo se však na články a publikace nemůže při oficiálních jednáních odvolávat.
S ohledem na tuto skutečnost doporučuji, aby si každý opatřil úplné znění předmětného zákona a pečlivě prostudoval, protože došlo k velkému množství i legislativních úprav méně důležitých, ale i přesto nezanedbatelných.
Předepsané tiskopisy naleznete na:
www.mfcr.cz/daňová správa/daňové tiskopisy.
právnička, MF ČR, Praha
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
