Limity krytí škod na zdraví a majetku

Tuto naléhavou otázku si již nějaký čas kladou jak přímí pojistitelé, tak i zajistitelé povinného ručení, kdykoliv kontrolují míru rizika, jemuž jsou vystaveni v případech, kdy jimi poskytované pojistné, resp. zajistné krytí škod na zdraví a někde i materiálních škod, je dosud koncipováno jako neomezené. Je totiž zřejmé, že je tato skutečnost nadále neudržitelná.

Na jedné straně je jisté, že na každou škodu je nakonec stanovena určitá konečná rezerva, na druhé straně ovšem samotný proces vyčíslování všech nákladů spojených s nejhorším očekávaným škodním scénářem může vést - a často bohužel i vede - k převýšení škodní částky původně stanovené jakožto rozumně adekvátní pro scenário hodnocené jako špatné. A právě trend daný touto skutečností či zkušeností je pro zajistitele nadále nepřijatelný.

V teorii každá nedbalost či každé opomenutí, pro něž zákon nestanoví jistý limit odpovědnosti, může pro pojistitele či soukromou osobu vyústit v odpovědnost neomezenou. V praxi je ovšem možno zavést pro taková rizika limity jak v přímém pojištění, tak i v zajištění. Jsou samozřejmě známy výjimky, např. odpovědnost lovců ve Francii je zákonem stanovena jako neomezená.

V současné době existuje neomezené krytí škod na zdraví dané zákonem v následujících zemích:

Jak vidno, pouze dva státy mají uzákoněno neomezené krytí majetkových škod a v dalších třech platí limitované krytí pro klíčové expozice.

V legislativě mnoha států sice není neomezené krytí odpovědnosti z provozu motorových vozidel uzákoněno, ale je pojištěným zaručeno klientsky orientovanou obchodní politikou pojišťoven.

Avšak od poloviny roku 2002 přední světoví zajistitelé dali těmto pojistitelům na vědomí, aby svým klientům přestali garantovat neomezené krytí, neboť oni sami je přestávají od 1. ledna 2003 zajišťovat. Skutečnost v naší republice ukazuje, že v tomto směru slovo dodrželi.

Od října 2002 můžeme být svědky zavedení dalších limitů, omezujících rozsah pojistné ochrany, jak dokumentuje následující tabulka:

Tyto limity byly bezprostředně zavedeny pro nové pojistné smlouvy, ale bude zapotřebí určitý čas, než budou uplatněny v celém existujícím portfoliu. V některých zemích totiž, jako jsou např. Švýcarsko či Německo, se používají dlouhodobé či víceleté smlouvy a podmínky pojistné smlouvy lze změnit teprve se změnou předmětného pojištěného vozidla.

Abychom si učinili konkrétnější obraz o tom, jak značný problém představuje pro zajistitele neomezené krytí škod z povinného ručení, podívejme se nejprve na přehled největších, to jest nejhorších škodních událostí, zaznamenaných v Evropě do srpna 2003:

Tabulka


Když si pečlivě projdeme uvedený přehled největších škod ve světle již známé obavy zajistitelů v podobě nejhoršího škodního scénáře, položme si otázku, v čem může spočívat? Zajistitelé dosud kryjící neomezenou odpovědnost z provozu motorových vozidel soustřeďují svou pozornost ponejvíce na následující škodní potenciál:

- střetnutí motorového vozidla s vysokorychlostním osobním rychlíkem či expresem,

- požár nebo výbuch jednoho či více vozidel v tunelu,

- použití motorového vozidla jako teroristické zbraně k masovým škodám.

Zatímco až dosud nemáme žádný příklad odškodnění odpovědnosti za škodu třetím osobám vzniklou z titulu terorismu spáchaného za užití motorového vozidla (pojistitelé odpovědnosti z provozu motorových vozidel neplatili v minulosti škody způsobené bombami iniciovanými ve vozidlech), konkrétní příklady obou dalších typů škod nejhoršího škodního scénáře z předešlých let již bohužel máme, jak jsme se mohli přesvědčit v uvedeném přehledu.

Požáry v tunelech pod Mont Blancem a Tauernském ukazují, jakého rozsahu mohou dosáhnout škody na životech, na zdraví, na majetku, v důsledku přerušení provozu způsobeného provozem motorových vozidel. Není jistě snadné určit nějakou náležitou částku výše škody na škodní událost pro perspektivu pojištění, resp. zajištění, odpovědnosti z provozu motorových vozidel, protože na velké škodní události mají zpravidla vliv též sami provozovatelé tunelů, další strany a jejich pochybení (zavinění), a poněvadž část pojištěných škod bývá omezena sublimity pro původní odpovědnostní škody na majetku třetích stran.

Nicméně, hlavními součástmi pojistného plnění by měly být:

- náhrady bolestného, úhrada ztrát příjmů, náklady na léčení a ošetřovatelské péče pro zraněné osoby,

- kompenzace pro rodiny nebo pozůstalé v případě úmrtí,

- majetkové škody na tunelu, vozidlech či majetku, jakožto součástí nehody,

- škody třetí strany způsobené přerušením provozu v důsledku nehody.

Škodní scénáře naznačují, že limity na nehodu ve výši 50 milionů eur - právě zavedené v Německu, Itálii, Portugalsku, Španělsku a Švýcarsku - nejsou dostatečné, aby vždy poskytly motoristovi adekvátní pojistné krytí pro případ škály všech možných nároků od třetích účastníků případné nehody.

Jestliže se ukáže, že při katastrofické nehodě jsou limity jedné pojistky nedostatečné, soudy se budou snažit jednat pragmaticky a pokusí se rozšířit odpovědnost na další vozidla účastnící se na nehodě, a hned budou k dispozici několikanásobky limitů na jednu pojistnou smlouvu. Je proto zajímavé, že limit na pojistnou smlouvu - nedávno zavedený ve Francii - pro majetkové škody třetích osob je již nyní dvojnásobný, 100 milionů eur, se zajistným limitem na událost 300 milionů.

Všechny uvedené limity jsou opravdu nad zákonnými minimy, pokud se týká majetkových škod třetích osob, a s výjimkou zemí zmíněných v prvé tabulce, také pro škody na zdraví. Zákonné minimální limity používané dnes v zemích Evropské unie se v současnosti navzájem značně liší. Na tuto situaci se zaměřuje návrh 5. direktivy EU o pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel, jenž navrhuje minimální limit pojištění škody na zdraví třetích osob na jeden milion eur na osobu. Avšak návrh direktivy již neuvádí, jaký limit na událost by měl být stanoven jak na pro škodu na zdraví, tak i na majetkovou škodu.

Zavedení limitu na událost pro škody z povinného ručení, kombinujícího jak škody na zdraví třetích osob, tak i jejich majetkové nároky, umožní pojistitelům i zajistitelům provést správnou tvorbu rezerv rizikového kapitálu. Neomezený charakter zajistného krytí odpovědnosti z provozu motorových vozidel bránil až dosud přístupu ke kapacitě amerického i bermudského trhu, určené pro krytí povinného ručení.

Se zavedením limitu na událost se však otevírá přístup ke značné dodatečné kapacitě těchto trhů pro katastrofickou ochranu. Limit 300 milionů eur by mohl být pro globální zajistný trh dosažitelný, a potenciálně tím spíše, když by byly zavedeny poolové dohody. Je to výše zajistné kapacity na událost, kterou zajistný trh může nabídnout jako seriózní alternativu vůči koncepci "neomezeného" krytí.

Podle zahraničních pramenů připravil