v kontextu českého právního řádu, je nutné pojednat o témže pojmu v kontextu zahraničních daňových zákonů.

Chtěla bych zdůraznit, že pojmenování "nezisková organizace" nelze používat ve smyslu obsahu vymezeného v souvislosti s českým právním řádem. Typy právních forem zahraničních neziskových organizací českým právním normám přesně neodpovídají.

Základním rozdílem mezi právním řádem ČR a vybranými právními řády (Slovensko, Německo, Rakousko a USA) je fakt, že obsahují legální definici pojmu "obecná prospěšnost" a "neziskové organizace", kromě slovenské právní úpravy dokonce přímo v daňových zákonech.

SLOVENSKO

Slovenská právní úprava obsahuje zákon č. 213/1997 Z.z., o neziskových organizáciach poskytujúcich všeobecne prospešné služby, ve znění pozdějších předpisů. Definice v tomto zákoně je obecná a zní: "Nezisková organizace je právnická osoba založená podle zákona, která poskytuje všeobecně prospěšné služby za předem určených a pro všechny uživatele stejných podmínek a jejíž zisk se nesmí použít ve prospěch zakladatelů, členů orgánů ani pro zaměstnance, ale v celém rozsahu se musí použít na zabezpečení všeobecně prospěšných služeb," (§ 2 odst. 1 zák. č. 213/1997 Z.z.).

Pro úplnost je definován i institut "všeobecně prospěšné služby", a to z důvodu, aby nedocházelo k jeho svévolnému výkladu. Výčet služeb je demonstrativní (původně byl však taxativní) a zahrnuje zejména:

a) poskytování zdravotní péče,

b) poskytování sociální pomoci a humanitární péče,

c) tvorbu, rozvoj, ochranu, obnovu a prezentaci duchovních a kulturních hodnot,

d) ochranu lidských práv a základních svobod,

e) vzdělání, výchovu a rozvoj tělesné kultury,

f) výzkum, vývoj, vědecko-technické služby a informační služby,

g) tvorbu a ochranu životního prostředí a ochranu zdraví obyvatelstva,

h) služby na podporu regionálního rozvoje a zaměstnanosti,

i) zabezpečení bydlení, správy, údržby a obnovy bytového fondu.

Slovenská právní úprava zatím počítá s nadacemi, neinvestičním fondem, neziskovou organizací a občanským sdružením. Pro posledně zmíněné přitom platí původní právní úprava jako pro občanské sdružení založené podle českého právního řádu. Zákon č. 83/1990 Zb., o združování občanou, byl několikrát novelizován a v současnosti se připravuje zákon nový.

Samostatně je upraveno sdružování v politických stranách a církevních a náboženských společnostech. Dále je samostatně upravena činnost profesních i neprofesních komor, Slovenského Červeného kříže, Matice slovenskej, mysliveckých sdružení a rybářských svazů.

Obdobně jako v české právní úpravě, se v zákoně č. 366/1999 Z.z., o daních z příjmů, v platném znění, setkáváme s pojmem "daňovníci, kterí nie sú založení nebo zriadení na podnikanie".1)

Pojem nezisková organizace a daňoví poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni na podnikání podle zákona o dani z příjmů, nejsou totožné. Nezisková organizace je pojem užší, je součástí pojmu daňoví poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni na podnikání, a je upravena samostatným právním předpisem.

Konstatuji proto, že podle slovenské úpravy se neziskový sektor neskládá pouze z neziskových organizací definovaných zákonem, nýbrž z vysokého počtu rozličných právnických osob, které nejsou založeny nebo zřízeny na podnikání. Pro ostatní právnické osoby uvedené v zákoně o daních z příjmů nelze použít označení "nezisková organizace", zatímco v ČR se veřejnosti zažité, i když co do názvu sporné pojmenování může vztahovat na všechny poplatníky daně z příjmů, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání.

Německo

Jinak je tomu ovšem v Německu, v Rakousku a v USA. Z hlediska daňového režimu je třeba si uvědomit, že definice pojmu "obecně prospěšný účel" je důležitá. Německá právní úprava, resp. zákon o daních z příjmů (das Körperschaftsteuergesetz), který odkazuje na daňový řád (die Abgabenordnung), tomu odpovídají.

Ustanovení § 5 odst. 6 zákona o daních z příjmů stanoví, že od daně z příjmů právnických osob jsou osvobozeny právnické osoby, sdružení osob a majetku, které podle stanov, nadační listiny nebo jiných statutů a podle skutečného vedení organizace slouží výhradně a bezprostředně k obecně prospěšným, dobročinným a církevním účelům. Tyto účely jsou potom definovány v § 51 daňového řádu.

Základem je podmínka, že zákon poskytuje daňové zvýhodnění, protože právnická osoba sleduje výhradně a bezprostředně obecně prospěšné, dobročinné a církevní účely (tedy účely daňově výhodné). Tím se na ni vztahují příslušná ustanovení daňového řádu. Pod pojmem právnické osoby se rozumějí stejné právní normy, které má na mysli zákon o daních z příjmů.

Pro daňový režim jsou tedy podstatnější pojmy "obecná prospěšnost", "dobročinnost" nebo "církevní účely", nikoliv právní formy daných organizací, jak je tomu v ČR.

Uvedené účely jsou obtížně definovatelné a musejí být posuzovány podle konkrétního případu. Institut obecné prospěšnosti znamená vlastně požadavek obecného blaha, popř. podporování veřejnosti. Obecně prospěšné účely jsou dány § 52 daňového řádu. Nezisková organizace má v tomto smyslu nezištně podporovat veřejnost v rámci hmotné, duševní nebo mravní oblasti.

Obsahem může být tedy podpora vědy a výzkumu, výchovy a vzdělávaní, umění a kultury, náboženství, přátelství mezi národy, rozvojová pomoc, ochrana životního prostředí, ochrana krajiny, ochrana památek, podpora pomoci mládeži a starým lidem, veřejného zdravotnictví, sportu atd. a konečně také všeobecná podpora státního zřízení v oblasti platnosti ústavy. Tento výčet je demonstrativní.

Dobročinné účely jsou sledovány těmi neziskovými organizacemi, které podporují potřebné, tzn. osoby, které jsou vzhledem ke svému tělesnému, duševnímu nebo psychickému stavu nebo s ohledem na svou chudobu odkázány na pomoc jiných.

Církevní účely sleduje nezisková organizace tehdy, jestliže se její činnost zaměřuje na podporu náboženských společenství, která jsou sdruženími veřejného práva. Podpora jiných náboženských společenství může být pojímána případně jako podpora zahrnutá pod pojem "obecná prospěšnost".

RAKOUSKO

Rakouská právní úprava - stejně jako úprava německá - rozeznává pouze dva typy neziskových organizací. Jsou jimi nadace a sdružení. Je důležité zmínit, že každou právní formu upravují zvláštní zákony. Pro nadace od roku 1993 platí zákon o soukromých nadacích (das Privatstiftunggesetz), který dovoluje vedle spolkových a zemských nadací, pro něž je stanovena zákonná podmínka obecné prospěšnosti, také nadace sloužící k soukromým účelům.

Sdružení podle rakouské právní úpravy nemusejí být zásadně obecně prospěšné. V případě, že je prospěšné veřejnosti, za obecně prospěšné se považuje.

V Rakousku je tedy "obecná prospěšnost" pouze daňovým pojmem. Tímto statutem disponuje jen asi 200 organizací. Jde zejména o organizace vědeckovýzkumné a církevní.

Pro pojem obecná prospěšnost jsou stanoveny striktní podmínky, které musejí být dodrženy:

a) především je důležité, aby byl ve statutu nebo stanovách organizace tento pojem jasně formulován,

b) nepředpokládá se dosahování zisku v rámci hlavní činnosti,

c) při přerušení musí být v souladu se statutem nebo stanovami zaručeno, že jmění poplyne na obecně prospěšné účely,

d) v době fungování je zakázána výplata hotovosti členům sdružení vyjma dovolené náhrady nutných nákladů,

e) organizace může vykonávat činnost pouze v souladu se statutem (stanovami), jestliže se zamýšlí přikročit k novým aktivitám, je nutné odpovídajícím způsobem změnit příslušné ustanovení statutu a ohlásit to příslušenému úřadu,

f) příliš vysoký obrat či zisk může ohrozit pozici obecně prospěšné organizace, a to z důvodu, že se může stát konkurencí pro normálně daňově povinné podniky.

USA

Americká právní úprava, resp. americký daňový zákon (the United States Internal Revenue Code) z roku 1987, obsahuje mj. ustanovení o federální dani z příjmů. Důležitá je zejména sekce 501 písm. c) odst. 3, na jejímž základě jsou osvobozeny konkrétní právnické osoby typu neziskových organizací od daně z příjmů, a to za stanovených podmínek.

Jde o právnické osoby, dobročinné fondy, fondy, nadace, které jsou organizovány a spravovány výhradně pro účely náboženské, charitativní, vědy a výzkumu, vzdělávací a výchovné, pro podporu národních a mezinárodních amatérských sportovních soutěží, pro prevenci týrání dětí a zvířat apod., a to bez účasti na čistém zisku atd.

Ačkoliv americká právní úprava bere v potaz určité právní formy, ze zmíněné definice plyne opět požadavek splnění konkrétně stanovených účelů proto, aby organizace mohly být od daně osvobozeny.

Tyto organizace mohou vykonávat jeden, ale i více účelů vyňatých ze zdaňování. Hlavními jsou dobročinnost, náboženský, vědecký a vzdělávací účel.

Daňové právo obsahuje celkové osvobození pro organizace určení k dobročinným účelům. Předpisy stanoví, že termín "dobročinný" se užívá v jeho obecně akceptovatelném právním smyslu a nemůže být chápán omezeně.

Zahrnuje následující oblasti, aniž by na ně však byl výhradně omezen - podporu chudých a nerovnoprávných menšin, rozvoj náboženství, vzdělání nebo vědy, podporu zdraví (včetně nemocnic), podporu organizací poskytujících sociální pomoc atd.

Není ovšem stanovena podmínka, že zmíněné organizace musejí poskytovat služby jen osobám s nízkými příjmy, aby mohly být kvalifikovány jako "dobročinné". Také není zakázáno vybírat za poskytnuté služby poplatky. Kodex a daňové předpisy berou v úvahu dávky proudící široké veřejnosti v rámci určení výskytu vhodného dobročinného účelu. Lze tedy konstatovat, že kodex a daňové předpisy pouze vyžadují, aby organizace fungovala pro veřejnost spíše než pro osobní užitek.

Kodexem a daňovými předpisy jsou osvobozeny také organizace, jejichž účelem je rozvoj náboženství. Daňové předpisy se jejich popisování a vymezování vyhýbají, aby tato kategorie nebyly nijak striktně omezena. V kodexu se však setkáváme s pokusem o jejich definici i bližší charakteristiku. Mohou být chápány jako organizace zvýhodňující určité náboženské vyznání, stejně tak jako organizace znevýhodňující určité náboženské vyznání.

I podpora vědy je uznávána jako účel daňového osvobození. Jde o organizace zabývající se vědeckým bádáním nebo organizace, které jsou jinak určeny k šíření vědeckého podvědomí. Stejně jako u soukromých organizací, musí být i zde splněna podmínka sledování veřejných spíše než soukromých zájmů.

Organizace podporující vzdělávací síle jsou také pokládány za hodné osvobození. Pojem "vzdělávací" se týká výuky osob, jejímž cílem je vylepšování jejich schopností nebo výuky veřejnosti, a to z důvodu prospěšnosti a užitečnosti pro celé společenství.

Výuka jednotlivců je pokládá za účel osvobození bez ohledu na typ vyučovaných osob i bez ohledu na motiv, proč jsou vyučovány. Výuka osob je považována za obecně prospěšnou, protože zvyšování a zlepšování jejich schopností a dovedností vlastně podporuje obecné blaho.

Mezi tyto organizace se obvykle zahrnují školy, které mají plánovaný studijní program, řádné fakulty apod., stejně jako netradiční skupiny, které organizují veřejné diskuse, besedy, přednášky nebo podobné programy. Organizace, které fungují jako muzea, ZOO, symfonické orchestry atd., mohou být také kvalifikovány jako vzdělávací, a tím splňující podmínku pro osvobození daní.

Poznámka:

1) Tento institut zahrnuje zájmová sdružení právnických osob, jestliže tato sdružení mají právní subjektivitu, profesní komory, občanské sdružení, neziskové organizace, politické strany a politická hnutí, státem uznané církve a náboženské společnosti, neziskové organizace poskytující všeobecně prospěšné služby, organizace, jejichž nezisková činnost vyplývá ze zvláštního předpisu, na jehož základě vznikly, daňoví poplatníci, jejichž příjmy jsou osvobozené od daně podle § 19 odst. 1. písm. d), nadace společenství vlastníků bytů a nebytových prostor, pozemkový společenství, obce, rozpočtové a příspěvkové organizace, státní fondy, neinvestiční fondy, doplňkové důchodové pojišťovny, Sociální pojišťovna, Národní úřad práce, Fond ochrany vkladů, Slovenská kancelář pojistitelů, Slovenský pozemkový fond, Slovenský rozhlas, Slovenská televize a Fond na podporu zahraničního obchodu.


PF Palackého univerzity, Olomouc

Související