Zadávání veřejných zakázek je velmi sledovanou oblastí, neboť jejich prostřednictvím prochází značná část veřejných prostředků a veřejnost má zájem, aby prostředky byly vynakládány účelně a hlavně hospodárně.

V našem státě se problematika zadávání veřejných zakázek stala aktuální po roce 1989 v souvislosti s přechodem od plánovitého na tržní hospodářství. Tehdy vyvstala potřeba přijetí nové právní úpravy, která by umožnila vytvořit v oblasti zadávání veřejných zakázek takové konkurenční prostředí, jenž by zabezpečilo volnou a svobodnou soutěž mezi podnikateli, aby výběr nabídky proběhl na základě soutěžních principů, neboť jen efektivní soutěžní právo vytváří předpoklady pro řádné fungování tržní ekonomiky. Má-li právní úprava zadávání veřejných zakázek navíc vést k efektivnímu a ekonomickému využití veřejných prostředků, musí současně zabraňovat korupci a úplatkářství či nadržování některým podnikatelům. Základem bezkorupčního zadávání veřejné zakázky je zabezpečení konkurence a dohled nad ní, protože jen konkurenční prostředí umožňuje ovlivnit kvalitu a cenu.

Z těchto důvodů v červnu 1992 připravilo bývalé federální ministerstvo hospodářství pro jednání federální vlády návrh zásad zákona o zadávání veřejných zakázek formou soutěže, tzv. zadávací řád. Zánik federace však další práce na zákoně přerušil až do jara roku 1993, kdy vzniklo Ministerstvo hospodářství ČR, které na předcházející práce navázalo. Podle vládního nařízení mělo zpracovat zásady zákona, jehož cílem je aplikovat tržní mechanismus do hospodaření s veřejnými prostředky uplatněním systému obchodní veřejné soutěže při udělování veřejných zakázek a vytvořit tím podmínky pro zabezpečení průhlednosti postupu zadávání s vyloučením diskriminace, protekce a s minimalizací možnosti pletich či korupce.

Návrh zákona měl stanovit postupy průběhu a vyhodnocování soutěží, zajištění dohledu nad dodržováním zákona včetně přezkoumávání úkonů zadavatele a přijímání opravných rozhodnutí. Ideově měl navázat na systém, který v Československu fungoval od 31. 12. 1920, a který byl zrušen až počátkem padesátých let při zavádění plánovitého hospodářství. Zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, nabyl účinnosti 1. ledna 1995. Vzhledem k tomu, že jde o oblast veřejného práva, bylo nezbytné, aby zákon stanovil též institucionální zabezpečení dohledu nad dodržováním zákona. Uvedenou pravomocí byl pověřen Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad").

PRAVIDLA ZADÁVÁNÍ

Pravidla pro zadávání veřejných zakázek umožňují použít dva postupy zadání - veřejnou obchodní soutěž, nebo zjednodušený způsob, tj. výzvu zadavatele omezenému počtu zájemcům o veřejnou zakázku.

Kritériem pro stanovení konkrétního způsobu zadání je určující výše budoucího závazku, který vznikne zadavateli ze zadání veřejné zakázky. Zákon preferuje zadání veřejné zakázky na základě veřejné obchodní soutěže a pouze v případech, jestliže cena zakázky u staveb nepřesáhne 30 milionů korun (970 tisíc EUR), nebo u ostatních zakázek 7,5 milionů korun (242 000 EUR), popř. jsou-li splněny další podmínky, může zadavatel postupovat jiným, zjednodušeným způsobem.

Pravidla pro zadání zakázky veřejnou obchodní soutěží tvoří nejrozsáhlejší část zákona a upravují postupy zadavatele veřejné soutěže od jejího vyhlášení přes průběh soutěže včetně vyhlášení výsledků až po uzavření smlouvy na tuto zakázku. Veřejná obchodní soutěže se vyhlašuje v Obchodním věstníku a povinně se elektronicky zveřejňuje i na Centrální adrese.

Jiné způsoby zadávání veřejných zakázek se uskutečňují buď na základě výzvy několika osobám, popřípadě výzvy jedné osobě k podání nabídky. Protože jde o výjimečné postupy, zákon stanoví taxativně případy, kdy lze tento způsob zadání použít. Např. v případě naléhavé potřeby, jde-li o ohrožení života nebo zdraví lidí, havárii, nebo přírodní katastrofu. Také v případě specializovaných nebo opakovaných dodatečných zakázek, nebo z důvodu zabezpečení ochrany utajovaných skutečností.

V této souvislosti je třeba konstatovat, že při zadávání veřejných zakázek se objevují stále nedostatky, protože zadavatelé, ačkoliv zákon platí více jak osm let, se stále dopouštějí chyb, které pochopitelně prodlužují zadávací řízení a snižují tak hospodárnost při zadání zakázky. Odstranění těchto chyb lze dosáhnout jejich včasným zjištěním a následnou vynutitelností práva v řádném dohledovém, administrativním či soudním řízení.

SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ

Dohled nad dodržováním zákona o zadávání veřejných zakázek spočívá v přezkoumávání úkonů zadavatelů na úrovni zadavatele a ve správním řízení u Úřadu. Dohled spočívá v prověřování způsobu a náležitostí vyhlášení soutěže, v kontrole postupu zadavatele stanoveného tímto zákonem a v přezkoumávání námitek proti úkonům zadavatele, které uplatnil uchazeč o veřejnou zakázku.

Možnost přezkoumávání postupů zadavatelů a přijímání nápravných opatření dává uchazečům větší jistotu, že v případě porušení zákona bude zjednána náprava. Zákon však vylučuje podat námitky, které by neoprávněně blokovaly dokončení výběrového řízení a uzavření smlouvy na plnění zakázky.

Úřad zahajuje správní řízení na základě návrhu uchazeče o zakázku, respektive z vlastního podnětu, existuje-li důvodné podezření, že některý zadavatel porušil zákon. Řízení je dvoustupňové, přičemž ve druhém stupni rozhoduje jako odvolací orgán předseda Úřadu na základě zvláštní komise zřízené na základě zákona.

Za porušení zákona může Úřad uložit pokutu až do výše jednoho procenta z ceny zakázky. Veškerá rozhodnutí Úřadu podléhají soudnímu přezkumu, který do konce roku 2002 vykonával Vrchní soud v Olomouci a od letošního roku tato pravomoc přešla na krajské soudy, popř. na Nejvyšší správní soud.

STATISTIKA

V roce 2002 Úřad zahájil celkem 400 správních řízení, přičemž v 55 případech zadavatelům uložil za zjištěné závažné porušení zákona sankce ve výši téměř tří milionů Kč (97 000 EUR). Z důvodu prevence Úřad vykonává na základě ročního plánu též kontroly u zadavatelů, a to podle zákona o státní kontrole.

V roce 2002 bylo zkontrolováno více jak 400 zadání veřejných zakázek a následně zahájeno dvanáct správních řízení. Těmito kontrolami však není dotčena pravomoc jiných kontrolních orgánů, jako Nejvyššího kontrolního úřadu nebo Policie ČR, se kterými si Úřad v oblasti veřejných zakázek vyměňuje potřebné informace důležité pro výkon dohledu.

Z dosavadních zkušeností Úřadu vyplývá, že i když dohledová činnost Úřadu nemůže prověřit veškeré zakázky zadávané v republice, lze konstatovat, že tato činnost sehrála pozitivní roli při nakládání s veřejnými prostředky určenými na nákup předmětu veřejných zakázek a při prosazování obecných cílů evropského systému veřejných zakázek, k nimž náleží vytváření rámce nabídek, šetření peněz daňových poplatníků, umožnění nakupovat za předpokladu spravedlivé a otevřené soutěže o veřejné zakázky, umožnění zadavatelům vybírat z širšího okruhu zájemců o veřejnou zakázku za účelem úspory peněz daňových poplatníků a přispívání k dlouhodobému růstu pracovních příležitostí.

Jako nedostatek dosavadního systému zadávání veřejných zakázek a přezkumného řízení se jeví ne zcela vyhovující právní úprava. Jejím charakteristickým rysem je, že nevychází z evropských zadávacích směrnic, nýbrž z tzv. modelového zákona o zadávání zboží, staveb a služeb, přijatého Komisí Spojených národů pro mezinárodní obchodní právo. Z perspektivy přidruženého člena, který usiluje o plné členství v ES, takto zvolená koncepce nebyla nejšťastnějším řešením.

NOVÝ ZÁKON

Závazek harmonizovat právní úpravu v ČR s právem ES vyplývá v obecné rovině z čl. 69 uvedené dohody, podle kterého je důležitou podmínkou pro ekonomické zapojení ČR do ES sbližování stávajících a budoucích právních předpisů ČR s komunitárními předpisy.

V konkrétní rovině pro oblast veřejných zakázek vyplývá tento závazek z čl. 68 Evropské dohody, podle které smluvní strany pokládají otevření možností zadávání veřejných zakázek na základě nediskriminace a vzájemnosti za žádoucí cíl. Z tohoto důvodu připravuje ministerstvo pro místní rozvoj v součinnosti s Úřadem návrh nového zákona, který již bude plně slučitelný s právem ES.

Důsledné promítnutí evropských zadávacích procedur do návrhu zákona vytvoří předpoklady pro sjednocení pojmů, potřebnou diferenciaci předmětu veřejných zakázek, racionální použití jednotlivých druhů zadávacích řízení, důsledné oddělení podmínek pro splnění kvalifikace uchazečů od hodnotících kritérií k hodnocení nabídek. Dále je navrženo zrychlené prokazování kvalifikace pomocí seznamu kvalifikovaných dodavatelů veřejných zakázek, zavádí se též institut upravující školení zadavatelů zakázek a navrhuje se zjednodušený postup při dohledu nad zadáváním zakázek, který by měl zadavatelům za stanovených podmínek umožnit pokračovat v zadávacím řízení bez ohledu na návrh podaný uchazečem o zakázku, jímž si stěžuje na postup zadavatele.

Ponechává se tak na vůli zadavatele, zda bude pokračovat v zadávacím řízení, jestliže mu muselo být již z návrhu zřejmé, že se dopustil porušení zákona. Tato okolnost bude zohledněna úřadem při stanovení výše pokuty a právě hrozba vysokých pokut a náhrady škody stěžovateli, by měla zadavatele motivovat k tomu, aby přerušili zadávací řízení do doby, než Úřad vydá ve věci příslušné rozhodnutí.

Tento postup by měl urychlit a zefektivnit zadávací řízení, a tím i šetřit veřejné prostředky. Proto tedy, nejen ze zmíněných harmonizačních důvodů, ale i z ryze praktických, bude návrh nového zákona předložen v nejbližší době k projednání vládě.

Stávající právní úprava sehrála i přes mnohé nedostatky pozitivní roli při nakládání s veřejnými prostředky určenými na nákup předmětu veřejných zakázek a při prosazování obecných cílů evropského systému veřejných zakázek, k nimž náleží vytváření rámce nabídek, šetření peněz daňových poplatníků, umožnění nakupovat za předpokladu spravedlivé a otevřené soutěže o veřejné zakázky, umožnění zadavatelům vybírat z širšího okruhu zájemců o veřejnou zakázku za účelem úspory peněz daňových poplatníků a přispívání k dlouhodobému růstu pracovních příležitostí.

Josef Bednář

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Brno

Související