Pozemkové úřady a krajské soudy dosud nesprávně aplikují ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, které je konstruováno jako nevyvratitelná zákonná domněnka o zastavěnosti pozemku, která neumožňuje odlišný výklad pozemkového úřadu či soudu.

Nesprávná aplikace ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě se významně dotýká formy restitučního nároku oprávněných osob, tj. zda je dán nárok na obnovení vlastnického práva, či jen odvozený nárok na náhradní pozemky či finanční náhradu. Nesprávnou aplikací ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě byla podstatná část oprávněných osob značně poškozena, neboť namísto jejich existujícího nároku na vydání pozemku (určení vlastnictví) jim byl protiprávně přiznán jen nárok na náhradní pozemek (většinou nepoměrně horší kvality), či ekonomicky naprosto nesrovnatelný nárok na finanční náhradu.

Novelizací ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě je s účinností od 1. 7. 1993 stanovena zákonná nevyvratitelná domněnka o tom, kdy je pro účely zákona o půdě možno považovat pozemek za zastavěný, jinak je bez ohledu na faktický stav nutno pozemek oprávněné osobě vydat.

Nelze nevidět, že se Nejvyšší soud ČR ve svých stanoviscích a Ústavní soud ČR ve svých nálezech ke zvláštní konstrukci ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě dosud výslovně nevyjádřily, ačkoliv jde o poměrně častý důvod pro nevydání pozemku oprávněným osobám.

ZAKLADNÍ ZÁKONNÁ ÚPRAVA

Ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, účinné od 1. 7. 1993 dosud:

"Pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení."

Ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, účinné od 24. 6. 1991 do 30. 6. 1993:

"Pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku."

PRÁVNÍ ZÁVĚRY

Ačkoliv se od účinnosti novely ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, provedenou zákonem č. 183/1993 Sb., tj. od 1. 7. 1993, zásadním způsobem změnily zákonné důvody pro nevydání pozemků, které byly po převodu či přechodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěny, pozemkové úřady i krajské soudy toto ustanovení setrvale vykládají zjevně zcela nesprávně tak, jakoby by šlo o případy nevydání pozemku podle původního znění ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě do 30. 6. 1993 či ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. a ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb.

Je skutečností, že Ústavní soud dosud rovněž nepodal jednoznačný výklad ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, např. v rámci práva na spravedlivý soudní proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ačkoliv podstatná část důvodů pro nevydání pozemku právě spočívá na rozsahu a způsobu prokazování skutečnosti o zastavění pozemku po přechodu či převodu na stát či jinou právnickou osobu ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě.

Ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, na rozdíl od ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. a § 10 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb., stanoví od 1. 7. 1993 zákonnou nevyvratitelnou domněnku, kdy je možno pro účely zákona o půdě pozemek považovat za zastavěný, či nikoliv (srv. "Za zastavěnou část pozemku se považuje část...", "Zahájením stavby se rozumí...").

Rozdílné stanovení důvodů pro nevydání pozemku z důvodu jeho zastavěnosti ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě oproti ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. a § 10 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb. vyplývá především z rozdílné vůle zákonodárce co nejširšího zmírnění křivd v rámci věcné působnosti zákona o půdě, vyplývající mj. z charakteru zmírňování majetkové křivdy zvlášť otevřeného a zjevně nezákonného odnímání zemědělského či lesního majetku původním vlastníkům, snaze co nejširšího zapojení původních vlastníků či jejich dědiců do hospodaření na odňatém zemědělském či lesním majetku, jakož i zákonného působení šlechtických a jiných lobbistických skupin při tvorbě a novelizaci zákona o půdě.

Není-li naplněna zákonná nevyvratitelná domněnka zastavěnosti pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, je třeba považovat takový pozemek pro účely zákona o půdě za nezastavěný, i kdyby tomu tak ve skutečnosti nebylo, tzn. že nikoliv každé zastavění pozemku po převodu či přechodu pozemku do vlastnictví státu či jiné právnické osoby trvalou stavbou bránící zemědělskému či lesnímu využití je důvodem pro nevydání pozemku oprávněné osobě.

V případě prokazování otázky zastavění pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě je s účinností od 1. 7. 1993 nutné zjistit:

a) charakter stavby, tj. zda stavba nebrání zemědělskému či lesnímu využití, zda jde o stavbu movitou, dočasnou, jednoduchou, drobnou či pod povrchem pozemku.

Pokud se o takovou stavbu nejde, potom:

b) kdy byla stavba zahájena, přičemž za zahájení stavby se zákonnou nevyvratitelnou domněnkou rozumí jen zápis o zahájení stavby do stavebního deníku před 24. 6. 1991 s oznámením stavebního úřadu, obojí pod podmínkou že stavba byla zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

Pokud nebyla některá z výše uvedených skutečnosti splněna, např. nebylo vydáno stavební povolení, zahájení stavby nebylo zapsáno do stavebního deníku, stavba byla zahájena až po více než dvou letech od vydání stavebního povolení, nejde o stavbu zahájenou před 24. 6. 1991, a tudíž je na místě vydání pozemku.

Nejde-li ani o tento případ, potom je třeba zjistit:

c) rozsah zastavěné části pozemku, kterou se rozumí skutečně zastavěná část pozemku a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutnou k provozu stavby.

O zastavění pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě tak jde jen tehdy, pokud stavba byla skutečně zahájena před 24. 6. 1991 zápisem do stavebního deníku a současně zahájení stavby bylo oznámeno stavebnímu úřadu a současně stavba byla zahájena na základě stavebního povolení do dvou let od vydání stavebního povolení.

Ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě tak předpokládá, že stavba byla zahájena jako stavba nikoliv černá, resp. že byly dodrženy základní podmínky stanovené stavebním řádem (vydání stavebního povolení, zahájení stavby do dvou let od vydání stavebního povolení, řádné vedení stavebního deníku se zápisem o zahájení stavby do stavebního deníku a oznámení o zahájení stavby stavebnímu úřadu).

Není-li splněna kterákoliv z výše uvedených zákonných podmínek, tj. nebylo-li vydáno stavební povolení, stavba byla zahájena po více než dvou letech od vydání stavebního povolení, zahájení stavby nebylo zapsáno do stavebního deníku, stavební deník nebyl vůbec veden, zahájení stavby nebylo oznámeno stavebnímu řádu, není důvod zastavěný pozemek oprávněné osobě nevydat, byť by šlo o fakticky zastavěný pozemek.

Ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě je tak z důvodu stanovení nevyvratitelné zákonné domněnky třeba považovat za zvláštní zákonné narovnání vlastnických vztahů k pozemku, který byl po převodu či přechodu vlastnictví na stát či jinou právnickou osobou zastavěn tzv. černou stavbou, resp. stavbou zřízenou v rozporu se stavebním zákonem, a proto není důvod takto protiprávně zastavěný pozemek nevydat. Na druhé straně ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě již nevyžaduje, aby stavba byla kolaudována.

Je-li předmětem řízení před pozemkovým úřadem případně soudem otázka, zda byl pozemek ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě zastavěn, je - vyjma zjištění charakteru stavby a tomu, zda nebrání zemědělskému či lesnímu využití - nutno provést dokazování i v tom směru, zda a kdy bylo vydáno stavební povolení na stavbu, zda byl veden stavební deník, zda a kdy byl proveden zápis o zahájení stavby do stavebního deníku, zda a kdy bylo oznámeno zahájení stavby stavebnímu úřadu. Zjišťování těchto základních skutečností zpravidla vyžaduje provedení důkazu stavebním deníkem a spisem stavebního úřadu o vydání stavebního povolení.

Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně prokazování zákonných důvodů pro nevydání pozemků či staveb ve smyslu ustanovení § 11 zákona o půdě (stejně i podle § 8 zákona č. 87/1991 Sb. a § 10 zákona č. 403/1990 Sb.) zásadně leží na osobě povinné, případně ex offo na pozemkovém úřadu, případně soudu, tj. neunesení důkazního břemene o důvodech nevydání pozemku či stavby nelze klást k tíži osoby oprávněné. Oprávněná osoba je naopak povinna tvrdit a prokazovat skutečnosti zakládající její restituční nárok, jako např. vlastnictví původního vlastníka, naplnění restitučního titulu, řádné a včasné uplatnění restitučního nároku, státního občanství, existenci závěti, příbuzenský vztah k původnímu vlastníkovi apod.

Rozhodoval-li pozemkový úřad o schválení dohody o vydání věcí podle § 9 odst. 2 zákona o půdě či o určení vlastnictví podle § 9 odst. 4 zákona o půdě do 30. 6. 1993, postačovala zjištění, zda byl pozemek po přechodu či převodu vlastnictví na stát či jinou právnickou osobu zastavěn stavbou, která nebrání zemědělskému či lesnímu využití pozemku, a jaký je charakter takové stavby, aniž bylo nutno provést další skutková zjištění.

Jestliže pozemkový úřad případně krajský soud po 1. 7. 1993 nerespektoval zákonnou povinnost řádného zjištění zákonných podmínek pro nevydání pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě neprovedením navrženého důkazu o vydání stavebního povolení, o zápisu zahájení stavby do stavebního deníku s oznámením stavebnímu úřadu, půjde zpravidla o porušení práva na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, uveřejněné pod č. 209/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

LUBOŠ CHALUPA

advokát, Praha

člen redakční rady Právního rádce

Související