Zaměstnavateli vznikne škoda, neboť se zmenší jeho finanční nebo majetkový základ, což přináší řadu nejasností, jako je výše škody, porušení předpisu, druh škody, způsob její náhrady apod. Na všechny podobné otázky dává odpověď novelizovaný zákoník práce a další pracovněprávní předpisy.

Plnění pracovních povinností

Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tímto plněním (§ l72 a násl. zák. práce). Škodou se rozumí zmenšení majetku. Vzhledem k tomu, že zákoník práce stanoví jako základní způsob náhrady škody náhradu v penězích, musí jít o majetkovou újmu vyjádřenou v penězích.

Příklad:

Zaměstnanec měl zabezpečit řádné zabalení elektronického zboží, které mělo být přepravováno z jednoho výrobního zařízení do druhého. Místo toho, aby dal příkaz k řádnému zabalení stanoveným způsobem, přikázal, aby bylo zboží zabaleno tak, jak stačí zabalit věci méně choulostivé. Dopravou se zboží poškodilo a škoda byla vyčíslena na 40 tisíc korun.

Protiprávnost jednání nebo opomenutí

Dalším předpokladem vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu je, že ji způsobil porušením povinností z pracovního poměru. Odpovědnost zaměstnance za škodu vzniká jen tehdy, jestliže se dopustil nějakého protiprávního jednání nebo opomenutí, tj. jestliže protiprávně jednal nebo jestliže nejednal, ačkoliv z jeho povinností vyplývá, že jednat určitým způsobem měl.

Které povinnosti z pracovního poměru zaměstnanec má, vyplývá především z jeho pracovní smlouvy (nejsou to jen povinnosti, které byly v pracovní smlouvě výslovně dohodnuty). V pracovní smlouvě je zaměstnavatel povinen dohodnout druh práce (funkci), na kterou je zaměstnanec přijímán, místo výkonu práce a den nástupu do práce (§ 29 odst. l zák. práce). Zejména z dohodnutého druhu práce (funkce) vyplývají další zaměstnancovy povinnosti a jejich rozsah. Z nich třeba uvést zejména povinnost

- plnit pracovní úkoly podle pokynů nadřízených,

- dodržovat předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práce a předpisy o požární bezpečnosti [§ 73 písm. c) zák. práce],

- řádně hospodařit s prostředky svěřenými zaměstnancům,

- vytvářet příznivé pracovní podmínky [§ 74 písm. c) zák. práce].

Při zjišťování odpovědnosti za škodu je důležité posoudit souvislost mezi škodou a protiprávním jednáním zejména v případech, kdy zaměstnanec porušil několik povinností (např. na "melouchu" porušil bezpečnostní předpis).

V této souvislosti se v praxi často objevuje otázka, vzniká-li zaměstnavateli škoda i tehdy, jestliže zaměstnanec plnil úkol, který nemá ve své "pracovní náplni", nebo naopak, splnil-li pracovní úkol a nebyl k tomu povinen. Je proto třeba posoudit vztah pracovní náplně (v podstatě druh práce sjednaný v pracovní smlouvě) ke vzniklé škodě.

Zaměstnavatel může zaměstnanci přidělovat jakoukoliv práci odpovídající sjednanému druhu práce (sjednané funkci). Tím je určen celkový rámec pracovní náplně. Přitom pracovní náplň zpravidla není součástí obsahu pracovní smlouvy. Zaměstnavatel určuje pracovní náplň svým jednostranným opatřením, kterým může pracovní náplň měnit nebo doplňovat. Vždy to však musí být v rámci pracovní smlouvy, tj. podle sjednaného druhu práce.

Plnění pracovních povinností a pracovní náplň

Pracovní náplň může být předmětem obsahu pracovní smlouvy, jestliže se na tom účastníci (zaměstnavatel a zaměstnanec)

dohodnou. Je-li pracovní náplň sjednána tak, že nevyčerpává všechny práce spadající pod určitý druh práce (funkce) a konkretizuje povinnosti zaměstnance pouze v rámci určitého pracovního místa, jde vlastně o zúžené vymezení náležitosti sjednaného druhu práce. Např. účetní u soukromého podnikatele bude vymezena náplň určením "účetní autoprovozu". Zaměstnavatel je takovým ujednáním omezen ve své dispoziční pravomoci přidělovat práci zaměstnanci podle pracovní smlouvy.

Pracovní náplň je tedy závislá na sjednaném druhu práce. Druhové nebo funkční vymezení prací v obsahu pracovní smlouvy může v sobě zahrnovat práce na více pracovních místech, pro něž platí různé pracovní náplně. Jejich společným jmenovatelem je tentýž druh práce (funkce).

Příklad:

U zaměstnavatele pracuje několik žen ve funkci samostatné účetní. Společným druhovým základem této funkce jsou samostatně vykonávané účetní práce, jejichž konkrétní pracovní náplň je však rozdílná podle toho, jde-li o práce ve mzdové, finanční, provozní účtárně apod. Jestliže je v pracovní smlouvě sjednána funkce samostatné účetní a tato žena vykonává účetní práce ve finanční účtárně, zaměstnavatel jí může i bez jejího souhlasu převést na účetní práce v jiné své účtárně. Jde o převedení na jinou práci v rámci pracovní smlouvy. Zaměstnavatel tedy může v rámci pracovní smlouvy měnit pracovní náplň zaměstnance, aniž by k tomu potřeboval jeho souhlas.

Právo zaměstnavatele určovat, měnit nebo doplňovat pracovní náplň zaměstnance je tedy ohraničeno rozsahem sjednaného druhu práce nebo sjednané funkce v pracovní smlouvě. Záleží na tom, jak široce nebo úzce byla tato náležitost dohodnuta, třeba i v ústně sjednané pracovní smlouvě. Je-li druh práce sjednán určitým vymezujícím způsobem, je zaměstnavatel tímto ujednáním vázán i v otázce změn a doplňků pracovní náplně.

V některých případech se pracovní náplň, která je zaměstnanci určena, z části kryje s rozsahem sjednaného druhu práce (funkce) a v určité části tento rozsah překračuje. Např. účetní byly určeny další práce, které překračují původně sjednaný druh práce. Pak nejde o nic jiného, než o částečné převedení zaměstnance na jinou práci, než byla dohodnuta v pracovní smlouvě. To však bez souhlasu zaměstnance není možné.

V některých případech může nesprávným jednáním zaměstnance dojít k porušení povinností stanovených jak pracovněprávními předpisy, tak obecnými předpisy (obč. zákoník aj.) pro všechny občany.

Příklad:

Zaměstnanec čistil hořlavinou motor auta a při spuštění motoru způsobil požár auta a dílny. Přichází v úvahu odpovědnost podle zákoníku práce, popřípadě podle občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že šlo o činnost při výkonu zaměstnání, jde o porušení povinností z pracovního poměru a odpovědnost zaměstnance se posuzuje podle zákoníku práce.

Zavinění - co je úmysl a co nedbalost?

Zaměstnanec odpovídá za škodu, jestliže ji způsobil zaviněným porušením povinností. Zaviněným jednáním není jen určitý psychický vztah, nýbrž i protiprávnost výsledku. Chce-li zaměstnanec určitý výsledek, který není protiprávní (např. způsobí zaměstnavateli škodu, aby zachránil životy spoluzaměstnanců), nejde o zavinění.

Škodu působí úmyslně ten, kdo chce škodlivé následky způsobit (úmysl přímý), jakož i ten, kdo ví, že je může způsobit, a pro případ, že je způsobí, je s nimi srozuměn (úmysl eventuální). Tak je úmyslné jednání charakterizováno v trestním zákoně, které lze použít i při řešení praktických případů v pracovních vztazích.

V praxi dochází k úmyslným škodám zejména při odcizení věcí z majetku zaměstnavatele nebo při zpronevěření takové věci (tj. nakládání s věcí jako s vlastní).

Příklad:

Zaměstnanec odcizil zaměstnavateli věc nebo prodal nástroj, který je v majetku zaměstnavatele a který mu byl zapůjčen. Jde např. o přístroje a nářadí, materiál, suroviny apod.

Nedbale jedná zaměstnanec, který sice ví, že může škodu způsobit, ale bez přiměřených důvodů se spoléhá, že ji nezpůsobí (nedbalost vědomá). Nedbale jedná také ten, kdo sice neví, že může škodu způsobit, ale se zřetelem k okolnostem a svým osobním poměrům to vědět má a vědět může (nedbalost nevědomá). Stupně nedbalosti (hrubá a lehká) se v pracovněprávních předpisech nerozlišují. Na rozdíl od úmyslného jednání zaměstnanec při nedbalém jednání tedy nechce škodu způsobit a ani s ní nesouhlasí.

Příklady:

1. Zaměstnanec čistil motor služebního automobilu hořlavým prostředkem. Po vyčištění motor zapnul. Ten se jiskřením vzňal a automobil shořel. Zaměstnanec z nedbalosti způsobil škodu za 70 tisíc korun.

2. Zaměstnanec z nedbalosti způsobil nedopalkem cigarety požár.

Příčinná souvislost mezi jednáním zaměstnance a vznikem škody

Dalším předpokladem odpovědnosti je příčinná souvislost mezi jednáním nebo opomenutím zaměstnance a vznikem škody (škoda musí být výsledkem protiprávní činnosti).

Ke zjištění příčinné souvislosti je třeba zjistit skutečnosti, které vedly ke škodě. Zjišťuje se, existuje-li jednání (opomenutí) zaměstnance, které škodu způsobilo, popřípadě zda není ještě jednání jiných zaměstnanců se stejnými důsledky.

Příčinnou souvislost je třeba zjišťovat v každém jednotlivém případě zvlášť, samostatně, způsobem a postupem zvoleným podle okolností případu (u soudu popř. i pomocí znalců, a to tak, aby byla zodpovězena otázka, co vedlo ke vzniku škody).

Obecná odpovědnost zaměstnance

Úprava obecné odpovědnosti zaměstnanců za škodu, která je obsažena v § l72 a násl. zákoníku práce, se vztahuje na případy, kdy zaměstnanec škodu způsobil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. To má význam zejména pro škody, které byly způsobeny někomu jinému, nebo přímo zaměstnavateli. Jestliže zaměstnanec sleduje, byť i u zaměstnavatele a v pracovní době své soukromé zájmy, neplní pracovní úkoly, a není tedy důvod, aby se mu dostalo výhod pracovněprávní úpravy.

Pokud by zaměstnanec způsobil škodu zaměstnavateli jinou činností než při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tímto plněním, neodpovídal by podle zákoníku práce, nýbrž podle obč. zákoníku.

Příklady:

1. Řidič na pracovní cestě použil vozu k soukromé jízdě a přitom způsobil škodu na dopravovaných věcech nebo na vozidle.

2. Zaměstnanec ve stanovené pracovní době vyrábí nebo opravuje předměty pro svou soukromou potřebu. Např. si obstarává předměty a přístroje pro svou soukromou činnost a přitom způsobí škodu zaměstnavateli.

Při posuzování není rozhodující, pracuje-li zaměstnanec ve stanovené pracovní době, či přesčas.

Okruh pracovních povinností vymezuje zákoník práce a jiné pracovněprávní předpisy, pracovní smlouva a předpisy týkající se obsahu pracovní smlouvy, např. § 35 odst. l písm. b) zákoníku práce. Podle něho je zaměstnanec povinen konat práci podle pokynů zaměstnavatele. Plněním pracovních úkolů je i jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele.

Jde o činnost, kterou zaměstnanec není povinen vykonávat podle pracovní smlouvy (např. dostane-li příkaz vykonávat práci, která nespadá do jeho pracovní náplně a příkaz uposlechne).

Příklad:

Zaměstnanec, který není řidičem a ani se v pracovní smlouvě nezavázal řídit vůz, dostal od svého nadřízeného příkaz, aby řídil na pracovní cestě vůz za nemocného řidiče.

Zavinění zaměstnavatele

Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí. Porušení povinnosti zaměstnavatelem může spočívat např. v nevytvoření vhodných pracovních podmínek, v tom, že zaměstnance neseznámil s bezpečnostními předpisy, že ho zaměstnává prací, která je v rozporu s lékařským posudkem.

Existuje-li důvod pro omezení odpovědnosti, neboť došlo ke škodě také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, nese zbývající část škody zaměstnavatel. Hodnotí se zejména závažnost porušení jeho pracovních povinností a určí se poměr, v němž se omezí odpovědnost zaměstnance.

Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách

Převzal-li na základě dohody o hmotné odpovědnosti zaměstnanec odpovědnost za svěřené hotovosti, ceniny, zboží, zásobu materiálu nebo jiné hodnoty, které je povinen vyúčtovat, odpovídá za vzniklý schodek (§ l76 odst. l zák. práce). Schodkem se rozumí rozdíl mezi skutečným stavem svěřených hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a mezi údaji účetní evidence, o který je skutečný stav nižší než stav evidenční. Schodkem není tedy škoda, která vznikla v důsledku jednání zaměstnance, jestliže zboží, byť poškozené nebo úplně znehodnocené, zaměstnavateli zůstalo. O schodek jde, pokud hodnoty zaměstnavateli chybějí.

Při výkonu zaměstnání u zaměstnavatele vykonávají zaměstnanci různé pracovní činnosti, při nichž je nutné, aby jim byly svěřeny určité hodnoty, s nimiž hospodaří a které jsou povinni vyúčtovat. Např. jde o opraváře zařízení, pomůcek a nástrojů, kteří přicházejí do styku s náhradními díly apod. Z příkladu vyplývají dva charakteristické znaky pro tyto hodnoty. Musejí být zaměstnanci svěřeny (sám s nimi nakládá) a musejí být určeny k oběhu nebo spotřebování (zaměstnanec je vyúčtovává). Může však jít i o jiné zboží, zásoby materiálu, nebo jiné hodnoty, které je povinen zaměstnanec vyúčtovat.

Vznikají také pochybnosti, mohou-li být předmětem zvýšené odpovědnosti za schodek předměty, které jsou zaměstnancům svěřovány za tím účelem, aby je propůjčovali dalším osobám, např. hostům. Typickým příkladem jsou příbory a nádobí v soukromých restauracích a pohostinstvích či ložní prádlo a ručníky ve zdravotnických lůžkových zařízeních, ubytovnách apod.

Jelikož jde o předměty, které mají povahu hodnot dávaných do oběhu, nelze vyloučit odpovědnost za schodek ani u těchto předmětů. Dohody o hmotné odpovědnosti by však zaměstnavatelé a zaměstnanci měli uzavírat jen tehdy, jsou-li pro zaměstnance vytvořeny potřebné podmínky. Má-li např. zaměstnanec možnost se starat o svěřené hodnoty bez rizika ztrát.

Předmětem zvýšené odpovědnosti nemohou být hodnoty, které nejsou předmětem obratu nebo oběhu. Např. inventář prodejny, kanceláře, dílny apod., i kdyby byla uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti za tyto předměty. Nešlo by tedy o škodu, za kterou by zaměstnanec odpovídal plně, ale jen do výše čtyřapůlnásobku svého průměrného měsíčního výdělku, prokázalo-li by se, že porušil právní předpis. To platí i o motorových vozidlech.

I kdyby zaměstnavatel s řidičem uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti nebo kdyby mu vozidlo svěřil na písemné potvrzení, odpovídal by podle § l72 zákoníku práce. Jeho škoda by byla omezena opět čtyřapůlnásobkem průměrného měsíčního výdělku. Zvýšená odpovědnost zaměstnance by ovšem přicházela v úvahu při ztrátě poukázek na pohonné hmoty apod.

Dohoda o hmotné odpovědnost

Předpokladem odpovědnosti za schodek je, že zaměstnanec uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti (§ l76 odst. l a 2 zák. práce). Uplatňuje-li zaměstnavatel vůči zaměstnanci odpovědnost za schodek, je povinen v případném sporu dohodu o hmotné odpovědnosti předložit. Podmínkou její platnosti je platný pracovněprávní vztah. Je tedy třeba, aby byla uzavřena řádná pracovní smlouva. Lze ji však sjednat i se zaměstnancem činným na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Podmínkou platnosti není však provedení inventarizace. Její neprovedení nemá za následek neplatnost nebo zánik dohody.

Při uzavírání dohody o hmotné odpovědnosti je třeba zaměstnance o důsledcích řádně poučit. Zaměstnavatel musí vytvořit řádné pracovní podmínky. Nemůže-li zaměstnavatel odstranit před uzavřením této dohody závady v pracovních podmínkách, na které zaměstnanec upozorňuje, musí se písemně zavázat, že závady odstraní v určité lhůtě.

Dohoda o hmotné odpovědnosti musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná (§ l76 odst. 2 zák. práce). Písemná forma se sankcí neplatnosti platí i pro všechny dodatky k dohodě, jimiž má být obsah dohody měněn. Dokladem toho, že byla uzavřena písemná dohoda o hmotné odpovědnosti, je její písemná forma, která má všechny potřebné náležitosti. Nestačí opis dohody, z něhož není jednoznačně zřejmé, zda byl originál podepsán (např. průklep se špatným průpisem podpisů). Stačí však tiskopis k dohodě, který je podepsán oběma stranami. Dohoda může být uzavírána samostatně, nebo může být součástí pracovní smlouvy. Tato smlouva musí být písemná. Dohodu o hmotné odpovědnosti nelze uzavřít s mladistvým zaměstnancem.

Odstoupení od dohody o hmotné odpovědnost

Zaměstnanec, který uzavřel se zaměstnavatelem dohodu o hmotné odpovědnosti, od ní může odstoupit, je-li převáděn na jinou práci nebo zařazován na jiné pracoviště, anebo pokud zaměstnavatel v době do jednoho měsíce od obdržení písemného upozornění zaměstnance neodstraní závady v pracovních podmínkách, které brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami.

Odstoupení musí zaměstnanec zaměstnavateli oznámit písemně. Poněvadž podmínka této formy není zákoníkem stanovena pod sankcí neplatnosti, je ústní odstoupení platné. Zaměstnanec by však musel jinak než předložením písemného dokladu prokázat, že od dohody odstoupil a kdy se tak stalo. Dohoda rovněž zaniká dnem skončení pracovního poměru.

Zproštění odpovědnosti

Odpovědnosti za schodek se zaměstnanec zprostí, jestliže prokáže, že jej nezavinil. Zaměstnavatel nemusí zaměstnanci prokazovat, že schodek zavinil úmyslně nebo z nedbalosti. Je povinen prokázat jen to, že vznikla škoda (schodek) a že zaměstnanec uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti.

Důvody, pro které se může zaměstnanec zcela nebo zčásti zprostit odpovědnosti za schodek, mohou být různé. Především jde o nahodilé události, jako je např. oheň, povodeň nebo jiná živelní událost. Schodek může vzniknout i úmyslným jednáním někoho jiného. (Např. občan odcizil věc v čekárně autoservisu, nebo občan se zmocnil léků v lékárně.)

Odpovědnosti se zaměstnanec zprostí také tehdy, prokáže-li vznik schodku nevytvořením přiměřených pracovních podmínek zaměstnavatelem. Škodu nese zaměstnavatel a odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí, případně zaměstnanec neodpovídá vůbec.

Zproštění odpovědnosti za schodek u zaměstnance je pak důsledkem povinnosti, kterou zaměstnavateli stanoví § l70 zákoníku práce. Podle něho je povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení majetku. Zjistí-li zaměstnavatel závady, je povinen učinit opatření k jejich odstranění.

Odpovědnost zaměstnance za ztrátu svěřených předmětů

Zaměstnanec má odpovědnost za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných předmětů, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. Jde např. o pracovní pomůcky, nástroje, nářadí apod. Musí tyto předměty nejen chránit před poškozením, nýbrž je ve stanovené době zaměstnavateli vrátit. Je povinen předmět vrátit na požádání, případně i před splněním úkolu, pro který mu byl svěřen.

Za ztrátu těchto předmětů odpovídá zaměstnanec jen tehdy, jestliže je převzal na písemné potvrzení. Potvrzení nemá jen evidenční povahu a ani nejde jen o administrativní doklad o tom, že zaměstnanec předměty převzal, nýbrž je to jedna z podmínek vzniku odpovědnosti za ztrátu těchto předmětů. Musí obsahovat údaje o tom, který předmět byl zaměstnanci svěřen.

Odpovědnosti se zaměstnanec zprostí, prokáže-li, že ztrátu nezavinil (§ l78 odst. 2 zák. práce). Skutečnosti, pro které se může zaměstnanec zprostit odpovědnosti jsou tytéž, jako u odpovědnosti za schodek - náhoda, úmyslné jednání jiného, nedbalé jednání, aniž se nedbalosti dopustil zaměstnanec (např. zaměstnanec půjčí nástroj na jiné pracoviště zaměstnanci, který jej pro práci nutně potřebuje, sám pracuje, a proto se nemůže o nástroj v jiné dílně starat).

Někdy bývají zaměstnancům svěřovány předměty na písemné potvrzení nesprávně. Musí jít o nástroje, ochranné pracovní prostředky nebo o předměty podobné nástrojům nebo ochranným pracovním prostředkům, tedy o předměty drobnější. Nemá význam na zaměstnanci požadovat, aby potvrdil převzetí osobního nebo nákladního auta, neboť tato odpovědnost se týká jen ztráty. Není účelné požadovat písemné potvrzení na zařízení a inventář pracoviště, pracovny, kanceláře, na nábytek, stroje, jiné druhy kancelářské techniky, k nimž mají přístup i jiné osoby.

Zaměstnanec, který odpovídá za ztrátu svěřených předmětů, je povinen nahradit ztrátu v plné výši.

Odpovědnost zaměstnance za nekvalitní výrobky

Zákoník práce pamatuje zvláštním ustanovením (§ l84) též na povinnosti zaměstnance k náhradě škody, která zaměstnavateli vznikla vyrobením zmetku. Zaměstnanec, který způsobil z nedbalosti zaměstnavateli škodu vyrobením zmetku (vadného výrobku), je povinen nahradit náklady vynaložené na materiál a suroviny, příp. na nutné opravy zmetku i stroje, jestliže jej při výrobě zmetku poškodil, a to až do částky rovnající se polovině jeho průměrného měsíčního výdělku. Zaměstnanec tuto povinnost nemá, nebylo-li mu po oznámení závady uloženo zastavit práci.

Zákoník práce blíže nevysvětluje, co je třeba rozumět zmetkem. Výklad tohoto pojmu nenajdeme ani v jiných právních předpisech. Jde však o pojem vžitý a v praxi hodně používaný. Vadná práce se může vyskytnout u všech kategorií zaměstnanců a nejrůznějších druhů práce. Jen v některých případech ji však lze označit jako zmetek, a v případě škody vzniklé touto prací se dovolat § l84 zákoníku práce. Nelze-li vadnou práci takto označit, odpovídá zaměstnanec za vzniklou škodu podle § l72 a v rozsahu § l79 zákoníku práce (do čtyřapůlnásobku průměrného výdělku).

Nepřesahuje-li skutečná škoda za zmetek stanovenou maximální hranici, musí zaměstnavatel uplatnit vůči zaměstnanci celou skutečnou škodu. Maximální hranicí je částka odpovídající polovině průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.

Příklad:

Způsobí-li zaměstnanec, jehož průměrný měsíční výdělek činí 6000 korun, zaměstnavateli vadným výrobkem škodu v částce 900 korun, může zaměstnavatel tuto částku na zaměstnanci požadovat, neboť je nižší než polovina jeho průměrného výdělku, tj. 3000 korun.

Byly-li by dány podmínky pro snížení náhrady škody podle § l84 odst. 3, lze snížit náhradu škody až o třetinu skutečné škody (tj. v uvedeném případě na částku 300 korun).

V případě, kdy skutečná škoda přesahuje polovinu průměrného měsíčního výdělku zaměstnance, je povinen hradit škodu jen v částce nepřesahující tuto hranici.

Příklad:

Zaměstnanec s průměrným měsíčním výdělkem 6000 korun způsobí zmetkem škodu ve výši 3600 korun. Je povinen škodu hradit jen do výše 3000 korun, což odpovídá polovině jeho průměrného měsíčního výdělku. Jsou-li pro snížení náhrady dány podmínky, lze ji snížit až na částku 1000 korun (šestina zaměstnancova měsíčního výdělku).

Zaměstnavatel zde má významné oprávnění. Vznikl-li zmetek omluvitelnou vinou zaměstnance, který je jinak v práci svědomitý, může mu zaměstnavatel náhradu škody přiměřeně snížit. Výše náhrady ale musí činit nejméně jednu třetinu skutečné škody, a přesahuje-li škoda polovinu průměrného měsíčního výdělku zaměstnance, nejméně částku rovnající se jedné šestině jeho průměrného měsíčního výdělku.

Rozsah náhrady škody

Odpovídá-li zaměstnanec za škodu podle § l72 zákoníku práce (obecná odpovědnost), nebo za schodek podle § l76 zákoníku práce (odpovědnost za schodek) nebo za ztracený předmět podle § l78 zákoníku (odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů), je povinen škodu (schodek) nahradit. Přitom výše škody je v těchto případech různá.

Zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § l72 zákoníku práce, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením v předešlý stav (§ l79 odst. l zák. práce). Podle tohoto ustanovení se tedy nenahrazuje ušlý zisk zaměstnavatele, ani jiná další újma.

Příklad:

Poškodí-li třeba zaměstnanec stroj, jehož oprava stojí l0 tisíc korun a oprava trvá l4 dnů, je skutečnou škodou jen l0 tisíc korun, a nikoliv zisk, kterého by zaměstnavatel dosáhl, kdyby byl stroj v provozu.

Zaměstnanec může škodu uhradit buď v penězích, nebo jí odčiní uvedením v předešlý stav. Zásadní formou úhrady je tedy náhrada v penězích. Je to vhodné zejména proto, že v pracovněprávních vztazích platí omezená povinnost k náhradě škody způsobené z nedbalosti (uvedení v předešlý stav vychází ze zásady plné úhrady). Zejména proto je třeba nechat zaměstnanci volbu mezi těmito dvěma způsoby úhrady.

Rozhodne-li se v uvedení v předešlý stav, znamená to, že poškozenou věc opraví, nebo obstará náhradní věc. Zaměstnavatel může ovšem odmítnout tento způsob úhrady, neopravil-li by zaměstnanec věc plnohodnotně, nebo ji opravil v nepřiměřeném čase, či by zaměstnavateli tímto způsobem úhrady vznikla další újma (např. tím, že do dokončení opravy by nešlo stroj používat

Škoda v nižším rozsahu

Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti (§ l72 zák. práce) nesmí u zaměstnance přesáhnout částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena v opilosti, kterou si sám přivodil, nebo použitím jiných omamných prostředků.

Účelem tohoto ustanovení je, aby požadavek náhrady nebyl v rozporu s výdělkovými možnostmi zaměstnance. Ustanovení je praktické jen tehdy, je-li celá škoda (příp. díl, za který zaměstnanec odpovídá) vyšší než tento čtyřapůlnásobek. Uvedená hranice je maximální, nad ni nelze náhradu škody způsobenou z nedbalosti požadovat. Omezení čtyřapůlnásobkem průměrného měsíčního výdělku ovšem neplatí u škod způsobených schodkem na hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat a u škod způsobených ztrátou předmětů, svěřených na písemné potvrzení.

Náhrada škody může být ovšem snížena. S přihlédnutím k důvodům zvláštního zřetele hodných to může provést jedině soud (§ 183 zák. práce). To ovšem neznamená, že by zaměstnavatel byl ve všech případech povinen vymáhat náhradu škody ve výši čtyřapůlnásobku průměrného výdělku zaměstnance. Tato hranice je maximální a zaměstnavatel se může rozhodnout.

Byla-li škoda způsobena také zaměstnavatelem, je zaměstnanec povinen hradit poměrnou část škody jen podle míry svého zavinění (§ l79 odst. 4 zák. práce). To znamená, že část škody nese zaměstnavatel. Zaměstnavatel nemá povinnost škodu na zaměstnanci vymáhat. Zákoník práce mu k tomu dává "pouze" oprávnění. Rozhodne-li se zaměstnavatel k vymáhání škody, nemůže pak už od tohoto úmyslu ustoupit.

LADISLAV JOUZA

právník, Praha

VZOR

DOHODA O HMOTNÉ ODPOVĚDNOSTI

ABC, s. r. o., IČ: 60368001, se sídlem v Lipce, Masarykovo náměstí 35,

jako zaměstnavatel

a

Jana Horká, r. č. 51 04 02/008, bytem Lipka, Nádražní 59,

jako zaměstnanec

uzavřeli s účinností od 1. března 2002 tuto

dohodu o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty:

Podle pracovní smlouvy uzavřené dne l0. 8. l998 vykonává Jana Horká práci skladnice ve skladu nacházejícím se v Lipce, Jarní ul. 8.

Protože s výkonem této práce je spojena hmotná odpovědnost za svěřené hodnoty, přejímá Jana Horká touto dohodou hmotnou odpovědnost za svěřené hodnoty, tj. za hotovosti, zboží, ceniny a zásoby materiálu, které budou ve skladě sepsány podle přejímajícího inventarizačního zápisu, jakož i za hodnoty, které během svého hospodaření v provozovně kdykoliv později převezme.

Zaměstnankyně se zavazuje veškeré hodnoty řádně a běžně vyúčtovat, odvádět přesně a pravidelně denní tržby a činit veškerá opatření k tomu, aby nedocházelo ke škodě na svěřených hodnotách.

Zaměstnankyně přejímá odpovědnost za schodek, který bude zjištěn inventarizací a porovnání s účetní zásobou v provozovně, neprokáže-li, že tento schodek nezavinila.

Zaměstnavatel se zavazuje vytvořit zaměstnanci podmínky, které mu umožní řádný výkon jeho povinností. Zaměstnanec je povinen upozornit neprodleně na závadu, která ohrožuje řádné hospodaření na pracovišti nebo plnění úkolů, a to formou doporučeného dopisu.

Zaměstnavatel se zavazuje odstranit závady, na které ho zaměstnanec upozornil.

Další podmínky odpovědnosti za případný schodek na svěřeném materiálu vyplývají z příslušných ustanovení zákoníku práce.

Tato smlouva byla sepsána ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno převzal zaměstnanec, druhé zaměstnavatel.

V Lipce dne 28. února 2002

zaměstnavatel Jana Horká

VZOR

OZNÁMENÍ ZAMĚSTNANCE, ŽE NEJSOU VYTVOŘENY ŘÁDNÉ PODMÍNKY

ABC, s. r. o.

Masarykovo náměstí 35

Lipka

Dohodou o hmotné odpovědnosti, kterou jsem uzavřela se společností ABC, s. r. o., se sídlem v Lipce, Masarykovo nám 35 dne 28. února 2002 a na jejímž podkladě jsem odpovědna firemní sklad v Lipce, jste se mj. zavázali vytvořit mně ve skladu takové pracovní podmínky, abych svou funkci mohla řádně vykonávat.

Dne 5. března 2002 jsem zjistila, že... (bližší popis zjištěných nedostatků, výsledky prošetření - např. okna a dveře ve skladu jsou nedostatečně zajištěny a lze je velmi jednoduchým způsobem otevřít zvenčí). Vlastními prostředky a silami nemohu nedostatky odstranit.

Proto vás na tyto skutečnosti upozorňuji s tím, že nemám vytvořeny řádné pracovní podmínky k tomu, abych mohla splnit závazek z uzavřené dohody o hmotné odpovědnosti.

Žádám vás, abyste... (bližší rozpis návrhů na odstranění závad a provedení potřebných opatření - např. instalovali na okna ve skladu mříže, dveře u skladu oplechovali a vyměnili v nich zámky).

Zároveň žádám o provedení inventarizace ve skladu ke dni 15. března 2002.

V Lipce dne 6. března 2002.

Jana Horká

skladnice

Nádražní 59, Lipka



VZOR

POTVRZENÍ O PŘEVZETÍ SVĚŘENÝCH PŘEDMĚTŮ

Jana Horká potvrzuje, že dnešního dne převzala od společnosti ABC, s. r. o., se sídlem v Lipce, Masarykovo náměstí 35, dále uvedené nástroje, pracovní prostředky a jiné obdobné předměty:... (specifikace jednotlivých předmětů s uvedením hodnoty, např. l elektrická pila v hodnotě 10 tisíc korun, l montážní brašna s nářadím v hodnotě 5000 korun apod.).

Jana Horká potvrzuje, že tyto předměty a pracovní prostředky jí byly svěřeny k užívání a úschově. Prohlašuje proto, že přejímá za tyto předměty a pracovní prostředky odpovědnost, a v případě jejich ztráty se zavazuje nahradit zaměstnavateli jejich hodnotu, neprokáže-li, že jejich ztrátu nezavinila.

V případě poškození nebo závady týkající se funkce těchto předmětů se zavazuje oznámit zaměstnavateli neprodleně potřebu opravy nebo úpravy.

Zaměstnavatel se zavazuje vytvořit zaměstnankyni podmínky umožňující jí řádné opatrování a užívání svěřených předmětů a pracovních prostředků a vykazuje zaměstnankyni k jejich uložení uzamykatelnou skříň ve skladu materiálu v přízemí provozní budovy zaměstnavatele.

V Lipce dne 28. února 2002

zaměstnavatel Jana Horká

Související