Kdyby letos v květnu platila novela ústavy, odvíjela by se vládní krize nejspíš úplně jinak.
Kdyby letos v květnu platila novela ústavy, odvíjela by se vládní krize nejspíš úplně jinak.
autor: HN - Libor Fojtík

Kdyby letos v květnu platila novela ústavy, kterou připravil exministr Jiří Dienstbier, odvíjela by se vládní krize nejspíš úplně jinak. Prezident by už nemohl spekulovat o tom, jestli demise premiéra znamená demisi celé vlády, nebo ne. A senátoři by se mohli obrátit na Ústavní soud kvůli žalobě na hlavu státu bez posvěcení dolní komory, které by při současném rozložení sil nejspíš nezískali.

Jenže návrh, který měl mimo jiné zpřesnit a v něčem omezit pravomoci prezidenta republiky a některé pasáže ústavy definovat jednoznačněji, už dva roky leží v parlamentu, aniž by ho poslanci začali projednávat. Důvod je prostý, ruku by pro něj nejspíš nezvedli ani všichni koaliční poslanci, natož ti opoziční. Jejich hlasy by přitom byly také potřeba, protože pro změnu hlavního zákona se musí vyslovit tři pětiny všech poslanců. A tolik jich vládnoucí koalice nemá.

"Ten návrh vznikl ve speciálně vytvořené koaliční pracovní skupině, která se na všech těch úpravách shodla. Body, na kterých se všichni zástupci koalice neshodli, tam nejsou," diví se osudu předlohy hlavní tvůrce, bývalý ministr pro legislativu a stávající senátor Jiří Dienstbier (ČSSD).

Třeba takzvaný klouzavý mandát poslance, podle kterého člen dolní komory nemůže být zároveň ministrem, takže za něj po dobu jeho působení ve vládě mandát přebírá náhradník, se podle něj do návrhu dostal na výslovné přání hnutí ANO. "Navíc jsme návrh předjednali i se zástupci dalších parlamentních stran," dodává Dienstbier.

Jenže ten ve vládě loni na podzim skončil a jeho nástupce Jan Chvojka už zastáncem návrhu není. "Nikdy se nenašla potřebná shoda nad tím, jestli některé body ano, nebo ne. Já sám jsem třeba proti klouzavému mandátu," vysvětluje Chvojka, proč na projednání návrhu netlačil.

A protože už není reálné, aby se předloha stihla ve sněmovně projednat, spadne nejspíš pod stůl v den, kdy voliči vyberou nové osazenstvo dolní komory. Dienstbier přitom upozorňuje, že návrh nejen odsouhlasil kabinet, ale předpokládá ho i koaliční smlouva a programové prohlášení vlády.

Prezident není král, šéfem exekutivy je vláda

Návrh obsahoval několik zásadních změn, které měly v první řadě posílit roli parlamentu a vlády na úkor pravomocí hlavy státu. "Návrhem se cílí na upřesnění kompetencí prezidenta především ve vztahu k vládě, v jejichž vzájemném vztahu a vymezení pravomocí v největší míře vznikají třecí plochy," píše se v návrhu.

Do ústavy by podle něj měla přibýt věta, že demise premiéra rovná se demise celého kabinetu. Prezident by tak už nemohl argumentovat vlastním výkladem, který zastává stávající hlava státu. Miloš Zeman totiž spekuloval, že v rámci avizované demise premiéra Bohuslava Sobotky z vlády odvolá pouze jeho a ostatní ministry ponechá ve funkcích. Právě kvůli tomu se Sobotka nakonec rozhodl demisi nepodat a navrhl pouze odvolání ministra financí Andreje Babiše.

Snazší také mělo být podání takzvané ústavní žaloby na prezidenta k Ústavnímu soudu. Tu lze podat ve dvou případech - pro podezření z vlastizrady a nově také pro hrubé porušení ústavního pořádku. Ten zvažovala kvůli postoji Miloše Zemana ve zmiňované vládní krizi část senátorů. Podle stávající úpravy by k tomu ale potřebovala horní komora i souhlas většiny Poslanecké sněmovny. Nově měly mít obě komory parlamentu právo obrátit se kvůli prohřeškům prezidenta na Ústavní soud samostatně. 

Vládní změna ústavy chtěla také prezidentovi vzít několik pravomocí. Jeho podpis už neměl být nutný k tomu, aby se rozpustila Poslanecká sněmovna. Nově by stačilo, aby se poslanci ústavní většinou na předčasném ukončení svého mandátu shodli sami. A prezident už také neměl mít hlavní slovo při výběru funkcionářů České národní banky. Guvernéra, viceguvernéry i členy bankovní rady měl nově potvrzovat Senát.

Horní komory se týkala i další zásadní novinka. Senát měl mít místo třiceti celých šedesát dní na to, aby projednal úpravy odsouhlasené poslanci. "Ta třicetidenní lhůta je u složitějších zákonů opravdu šibeniční," dodává Dienstbier. Dost času na nastudování naposled podle něj neměli senátoři na projednání novely stavebního zákona, kterou minulý týden vrátili sněmovně.

"Nebyla to nijak radikální změna," myslí si o novele ústavy Dienstbier, podle něhož šlo "jen o takové učesání, které mělo zabránit největším sporům". Jenže nezabrání. Alespoň ne do konce mandátu stávající sněmovny.