O posílení ochrany oznamovatelů korupce a jiné závažné kriminality se v Česku mluví už roky. Teď teprve ale dostává přesné obrysy. Nová právní úprava by měla oznamovatele lépe chránit před tím, aby je "pomstychtivý" zaměstnavatel propustil.

Zástupci byznysu se ale k novinkám staví odmítavě. Hospodářská komora je považuje za zbytečné. Už dnes totiž podle ní existují v tuzemském právním řádu instituty, které oznamovatele - neboli takzvané whistleblowery - chrání. "V trestním zákoníku jde například o povinnost překazit trestný čin - dotační podvod, legalizaci výnosů z trestné činnosti, porušení povinnosti při správě cizího majetku, pletichy, podplácení - a v opačném gardu trestněprávní postih za křivé obvinění nebo pomluvu," popisuje právní expertka Hospodářské komory Markéta Schormová. V pracovněprávní rovině pak zaměstnance proti libovůli zaměstnavatele chrání zákoník práce nebo zákon o státní službě.

Jenže jak ukazují zkušenosti z minula, tato ochrana nedokáže vždy zafungovat včas. Tak například Jakub Klouzal, který upozornil na machinace s veřejnými zakázkami na ministerstvu zahraničí, čelil po svém oznámení psychickému nátlaku a nakonec ho zaměstnavatel propustil. Že byla výpověď nedůvodná, konstatoval soud až po dvou letech. Od prvotního Klouzalova upozornění na nezákonné dění v resortu se případ vlekl pět let.

A to je podle neziskových organizací, které po posílení ochrany oznamovatelů dlouhodobě volají, příliš. Podle hnutí Oživení snižuje dlouhé vyšetřování důvěryhodnost oznamovatele a jeho jednání v očích okolí i široké veřejnosti. V případě medializovaných kauz se pak většímu zájmu těší odhalení případu než jeho vyústění. Oznamovatel tak přesto, že u soudu nalezne zastání, může snadno zůstat v očích veřejnosti pošpiněn.

Vládní dichotomie

Co zástupci byznysu na přípravě nového zákona dále vadí, je to, že na stole jsou hned dva konkurenční návrhy připravované dvěma členy téže vlády. To může být pro veřejnost matoucí.

První návrh sepisuje ministr pro lidská práva a legislativu Jiří Dienstbier. Novou ochranu rozprostírá mezi několik již existujících zákonů, například antidiskriminační zákon či služební zákon, a klíčovým prvkem této úpravy je sdílení důkazního břemene. To by mělo dát oznamovatelům lepší pozici v soudních sporech o to, zda byli, nebo nebyli kvůli oznámení zaměstnavatelem poškozeni.

"Oznamovatel je povinen pouze prokázat, že byl vystaven odlišnému zacházení než jiná osoba ve srovnatelné situaci, a tvrdit, že se tak stalo z důvodu oznámení. Zaměstnavatel musí následně prokázat, že měl k odlišnému zacházení jiný - legitimní, tedy věcně relevantní - důvod," vysvětluje Dienstbierův tým v analýze legislativních řešení. Jeho návrh je zatím ve stadiu analýz, paragrafové znění ještě není hotové.

Zatímco podle Dienstbierova plánu se budou muset oznamovatelé domáhat ochrany stejně jako teď až zpětně soudní cestou, konkurenční návrh ministra financí Andreje Babiše počítá s posílením jejich ochrany už ve chvíli, kdy podají trestní oznámení. Už tehdy totiž bude moci státní zástupce člověku, který na nekalé jednání ve firmě či státní instituci upozorní, přiznat status chráněné osoby. Zaměstnavatel takového pracovníka nebude moci propustit bez vědomí úřadu práce. Pokud by to přesto udělal, stát propuštěného oznamovatele odškodní a peníze pak bude vymáhat po jeho bývalém zaměstnavateli.

Usnadnit situaci oznamovatelům by mohl také nově zřízený anonymní informační systém, jehož prostřednictvím bude možné posílat státním zástupcům upozornění na nekalé jednání zaměstnavatele. "Půjde o další informační kanál, prostřednictvím kterého může vyjít jejich trestně závadné jednání na povrch," poukazuje na jednu z předností systému Ondrej Poništiak z advokátní kanceláře bpv Braun Partners. "Podle našeho názoru to může vést k posílení interních compliance programů, v rámci kterých se společnosti budou snažit řešit případné závadné situace interně," dodává.

Co byznysu nesedne

Má to ale jeden háček. Ochranu podle Babišova plánu nebude možné využít vždy. Vztahovat se bude jen na sedmadvacet vyjmenovaných trestných činů. Kromě korupce na seznamu figuruje třeba zpronevěra nebo krácení daní. Jenže to může být také důvod, proč pro soukromý sektor nebude návrh zcela vhodný. "Opomíjí například jednání, která naplňují skutkové podstaty správních deliktů, jež přitom svým významem mohou a často mají pro právnické osoby daleko větší sankční dopady než trestněprávní postih," vytkla Babišovu návrhu vláda.

A podobně to vidí i Transparency International, která se zabývá podporou oznamovatelů. "Pro zaměstnance je vhodnější Dienstbierův návrh, který řeší samotný spor. Nemyslím si, že by v soukromých společnostech docházelo ve velkém k takovému jednání, které v návrhu vyjmenovává ministr Babiš, kde by oznamovatelé potřebovali ochranu v rámci trestního řízení," vysvětluje postoj neziskové organizace vedoucí její právní poradny Petr Leyer. Ostatně i důvodová zpráva k návrhu počítá jen zhruba s desítkou oznámení ročně.

Ačkoliv Hospodářská komora legislativní řešení ochrany oznamovatelů odmítá a raději by šla jen cestou doporučení pro firmy, pokud by si měla mezi návrhy přece jen vybrat, také ona by dala přednost Dienstbierově variantě. "Považujeme návrh ministra Dienstbiera za méně zatěžující," konstatuje Schormová. Krokem vpřed by mohlo být zejména zavedení sdíleného dokazování, které podle ní může přispět k řádnému objasnění případů.

Předstartovní příprava

Ačkoliv kritici silnější ochrany oznamovatelů hovoří o jejím možném zneužití v konkurenčním boji nebo také o tom, že by nový institut mohli zaměstnanci zneužít k obraně před odůvodněným propuštěním, podle Transparency International není důvod, proč by se měl soukromý sektor nových pravidel bát. Naopak poukazuje na to, že by chránění oznamovatelé mohli být firmám ku prospěchu. "Právnické osoby jsou dnes trestně odpovědné. Oznamovatelé je mohou upozornit na určité záležitosti ještě před tím, než se jich chopí orgány činné v trestním řízení. Firma tak může odvrátit stíhání, které by mohlo skončit v její neprospěch," zdůraznil Leyer.

A jak by měly firmy správně nastavit svou firemní kulturu a procesy, aby z novinek vytěžily co nejvíce? "Důležité je zaměstnance informovat, proškolit je a změnit prostředí ve firmě tak, aby tato věc byla přijímána pozitivně, a ne negativně jako práskačství," radí Leyer. Firmám dále doporučuje, aby ustanovily "důvěrníka", za nímž budou zaměstnanci se svými podněty chodit. Ten by je pak předával dál do nejvyšších pater společnosti, tedy například generálnímu řediteli nebo představenstvu.

"Nejdůležitější oblastí je ve spojitosti s whistleblowingem ochrana osobních údajů," upozorňuje na možné úskalí při zavádění interních systémů ochrany oznamovatelů advokát Pavel Juřička z kanceláře Taylor Wessing. Firmy by tak měly dbát na to, aby hlášení byla, pokud ne anonymní, tak alespoň přísně důvěrná.

S nastavováním svých vnitřních systémů přitom podle expertů z řad neziskovek a právníků nemusí soukromý sektor čekat až na to, kterou verzi návrhu (a zda vůbec) zákonodárci nakonec schválí. S ohledem na institut trestní odpovědnosti firem neudělají chybu, když firemní kulturu v zájmu lepší ochrany oznamovatelů přenastaví dobrovolně. Jinými slovy tak experti vlastně firmám doporučují totéž, po čem volá Hospodářská komora.

49 PRAVO oznamovani ilustro

Ilustrace: Barbora Tőgel

Související