Ostravský soud nedávno uveřejnil předběžné opatření v kauze tamního nakladatelství dětské literatury Librex. Nařizuje v něm podnikateli a bývalému zastupiteli Petru Becherovi, aby složil jistotu 1,4 milionu ko- run. Becher totiž jako jednatel Librexu nepodal včas insolvenční návrh. Věřitelé společnosti se chtějí ke svým penězům dostat právě přes něj, a to žalobou na náhradu škody. Takovou možnost sice zákon umožňuje už od roku 2008, doposud ji ale příliš podnikatelů neřešilo. Přitom podle statistik je tento postup výhodný. Ze samotného insolvenčního řízení dostane věřitel totiž zpět jenom tři až pět procent. Důvodem je fakt, že společnosti většinou nemají majetek. Lidé stojící za nimi ale mnohdy ano. "Žaloba se projednává samostatně, ne v rámci insolvenčního řízení. V ideálním případě se věřitel domůže části plnění v insolvenčním řízení a zbývající část mu nahradí statutární zástupce firmy," řekl předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců Michal Žižlavský.

Hlavně (ne)podat návrh

Uspět s žalobou na náhradu škody a vymoci na manažerech korporací část prostředků, o které věřitelé přišli kvůli úpadku, není jednoduché. Předně musí být daná korporace v insolvenci. Důležitou podmínkou je, že její manažeři nepodali insolvenční návrh v momentě, kdy zjistili nebo měli zjistit, že je jejich firma v úpadku. Tedy když byla společnost v platební neschopnosti, měla více věřitelů a peněžité závazky více než měsíc po splatnosti, které není schopna platit.

Druhým případem je předlužení, tedy případ skrytého úpadku. To je souhrn všech závazků firmy, a to jak splatných, tak nesplatných, vyšší než hodnota jejího majetku. "Manažer je placen za reálný odhad situace, prováděný s péčí řádného hospodáře, v mezích rozumného podnikatelského rizika. Povinnost podat insolvenční návrh může vyloučit jen reálné očekávání brzkých konkrétních výnosů ze správy majetku firmy - například nájemného za nemovitosti, které je splatné za delší období - nebo výnosů ze ziskového provozu podniku. Zejména v případě pravidelného cyklického dosahování výnosů v určitých termínech," popisuje Žižlavský.

Další podmínkou pro úspěšné vymožení svých peněz je fakt, že "pohledávka věřitele, který chce náhradu škody, také musela vzniknout právě v době prodlení s podáním insolvenčního návrhu", popisuje advokát Lukáš Mokrý z Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři. Typicky půjde o pohledávku na zaplacení zboží či služby dodaných v době, kdy už firma byla v úpadku, ale nebyl podán insolvenční návrh, a věřitel tak o úpadku nevěděl. Když je taková pohledávka v insolvenčním řízení řádně přihlášená a nikdo ji nepopřel, může věřitel zkusit náhradu škody.

Neví se o tom

"Pokud jsou podmínky splněny, je další postup velmi jednoduchý a účinný. V prvé řadě se podá návrh na předběžné opatření, kterým soud uloží dlužníku složit jistotu odpovídající pravděpodobné škodě do úschovy soudu," dodal Mokrý. Právě předběžné opatření se týká i ostravského Librexu. Usnesení ostravského soudu je přitom neveřejné a ven se dostalo jen omylem. I to je důvod, proč se o podobných žalobách příliš neví. "Projížděl jsem řadu konkurzů, ale moc se to neobjevuje," potvrzuje Lukáš Mokrý.

Soudy samy přijímaly novou právní úpravu z roku 2008 nejdřív opatrně. "Rozhodují ve věci až po náležitém dokazování všech relevantních skutečností. V odůvodněných případech ale dávají věřitelům za pravdu. Máme již k dispozici několik rozsudků, kterými byli členové statutárních orgánů zavázáni k úhradě mnohamilionových částek," řekl Michal Žižlavský.

Mokrý tvrdí, že soudy spíše vyčkávají na skončení insolvenčního řízení, aby mohly určit přesnou výši škody. Ostatně takový postup upravuje i zákon. Škoda nebo jiná újma, za kterou odpovídá manažer, podle něho bude vyčíslena jako rozdíl mezi výší pohledávky věřitele zjištěnou právě v insolvenčním řízení a částkou, kterou věřitel na uspokojení této pohledávky v daném řízení skutečně obdržel. "Soudy ale judikovaly, že žalobu lze podat i dříve, a to pro část škody, která je pravděpodobná dle dosavadních informací o majetku úpadce v insolvenčním spisu," dodal Mokrý.

Další rizika

"Vzhledem k tomu, že to vyžaduje určitou analytickou práci právníků, něco to stojí. Proto má smysl žalovat o náhradu škody až od určité výše pohledávek, cca 200 tisíc korun," popisuje Lukáš Mokrý. "Varuji věřitele před unáhleným podáváním žalob, které nejsou dostatečně podložené. Když budou žalovat bez náležitě ověřeného stavu věci a bez dostatečné důkazní opory, může se stát, že jim soud nejprve vydá předběžné opatření, ale později zamítne vlastní žalobu," varuje zase Michal Žižlavský s tím, že pak naopak oni odpovídají za škodu, kterou způsobí žalovanému manažerovi.

Samotným statutárním zástupcům firem pak Žižlavský doporučuje provádět objektivní testy insolvence korporací (například mezitimní účetní závěrky) a chovat se podle jejich výsledku.

Článek vyšel v časopise Ekonom 23. dubna.


 

Související