Podle průzkumů jsou veřejné dražby ekonomicky nejvýhodnějším způsobem zpeněžování majetku. V tom, jak vlastně fungují, se ale vyzná málokdo. Právní úprava je roztříštěná a problematiku má na starost více ministerstev. Navíc zákon o veřejných dražbách se vztahuje jen na soukromé dražebníky, anebo samosprávu a státní aparát v případě dražby vlastního majetku.

Nejznámější z dražeb jsou asi ty exekutorské, na ty se zákon nevztahuje?

Nevztahuje. Exekutoři, soudy nebo finanční a celní úřady při vymáhání daní a nedoplatků postupují podle občanského soudního řádu, který také upravuje proces dražeb. Problém bohužel je, že takto prováděné dražby procesně neodpovídají zákonu o veřejných dražbách.

Co taková dvoukolejnost v praxi přináší?

Komplikace. Účastníci dražby si předem musejí zjistit, na jaký typ dražby jdou a jaké jsou pak jejich povinnosti a práva. Že jsou s tím velké problémy, dokládá celá řada podnětů a stížností, které k nám na ministerstvo pro místní rozvoj dochází na exekutory. Stěžovatele ale bohužel musíme odkazovat na ministerstvo spravedlnosti. Ideální stav by byl, kdyby existoval jediný právní předpis, který by proces dražebního jednání upravoval pro všechny subjekty stejně.

Samostatnou kapitolou jsou elektronické dražby.

Úprava elektronických dražeb je účinná v zákoně o veřejných dražbách od začátku roku 2013 a dostala se tam jako typický přílepek přímo v Poslanecké sněmovně. Tento jediný vložený paragraf byl značně nedostatečný a navíc tam byl vložen bez vědomí gestora zákona, tedy ministerstva pro místní rozvoj. My jsme se o této změně dozvěděli v okamžiku, kdy novela zákona vyšla ve Sbírce zákonů. Museli jsme pak zjednat nápravu, takže jsme v rekordně krátké době připravili a vydali vyhlášku, která je účinná něco přes rok a upravuje nejen požadavky na elektronické dražební systémy, ale i proces dražebních jednání.

Různí dražebníci dnes využívají různé elektronické systémy. Jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Zatím jsme se při kontrolách nesetkali s žádným systémem, který by byl stoprocentně připravený podle prováděcí vyhlášky. Jsou systémy, které měly nedostatky v drobnostech, ale pak jsou takové, které disponují funkcionalitami, které zákon vůbec nepřipouští. Dokonce jsme se setkali se systémem, ve kterém se všem ostatním účastníkům dražby zobrazily údaje o vydražiteli, jeho jméno, příjmení, rodné číslo a bydliště. My provedeme kontrolu, sepíšeme o tom protokol, ale ten je platný jen ke dni provedení. Druhý den už systém může být zcela jiný.

Jak se dá tedy proti nekvalitním systémům bojovat?

Složitě, opakovanými kontrolami. Bez našeho vědomí bylo v zákoně formou přílepku stanoveno, že dražby lze provádět prostřednictvím elektronického dražebního systému. My už jsme do toho nemohli nijak zasáhnout, například tak, že by stát vyvinul jeden dražební systém, který by se využíval pro všechny elektronické dražby a u kterého by stát garantoval, že je přesně podle požadavků zákona. To už dnes ale není možné, protože bychom pravděpodobně byli napadeni ze strany soukromých dražebníků, kteří do vývoje systémů investovali nemalé prostředky. V úvahu to přichází jedině u dražeb veřejného majetku.

Takže u veřejného majetku se o jediném systému uvažuje?

Ano. Nyní se připravuje novela zákona o majetku České republiky, která výrazně posiluje pozici Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Na ten by měl být převeden veškerý nepotřebný majetek státu, který bude úřad spravovat a také prodávat. Zde vidíme velký prostor pro případnou přípravu elektronického dražebního systému, který by připravilo ministerstvo financí, protože úřad spadá do jeho gesce. Tento systém by pak mohl být k dispozici i dalším subjektům, například obcím a krajům.

Proč veřejné instituce zatím elektronické dražby navzdory výhodám používají málo?

Zákon původně právě územní samosprávné celky a orgány státní správy z možnosti provádět elektronické dražby vylučoval, ačkoliv jde o největší skupinu dražebníků. Tím se využívání této možnosti zpomalilo. Navíc také existují subjekty, které své systémy nabízejí dražebníkům k využití. Za to, že je systém v pořádku podle zákona a vyhlášky, odpovídá ale dražebník sám, byť si ho jen pronajímá. A to je právě problém orgánů územní samosprávy nebo státních orgánů, které tyto systémy často nemají a při pronájmu nechtějí riskovat. Řešením by mohl být právě zmíněný společný systém.

 

Zdeňka Niklasová

- Vystudovala Vysokou školu zemědělskou.
- V letech 2001 až 2007 pracovala jako makléřka dražeb.
- Od roku 2007 je ředitelkou odboru veřejných dražeb a realitní činnosti na MMR.
- Působila také v realitní oblasti, byla obchodní ředitelkou Asociace realitních kanceláří ČR

Rozhovor vyšel 23. dubna v časopise Ekonom.

Související