I. část příspěvku naleznete v čísle 5/2007

Přitom k málokteré otázce v právní úpravě společnosti s ručením omezeným se váže tak početná judikatura odvolacích soudů a Nejvyššího soudu České republiky jako k problematice převodu obchodního podílu. Cílem tohoto příspěvku je upozornit na klíčové závěry, ke kterým soudy na tomto poli dospěly, a tím nastínit hlavní úskalí, která číhají na účastníky takových převodů.

K PRÁVNÍ POVAZE SMLOUVY O PŘEVODU OBCHODNÍHO PODÍLU

Z ustálené judikatury odvolacích soudů i Nejvyššího soudu ČR plyne, že smlouva o převodu obchodního podílu je samostatným smluvním typem, jehož právní základ tkví v § 115 obchodního zákoníku. Specifikum této smlouvy spočívá v tom, že je nejen konsensuálním obligačním právním úkonem, na jehož základě se převod realizuje (titulus), nýbrž také úkonem solučním (reálným), jehož účinností dochází k přechodu obchodního podílu z převodce na nabyvatele (modus). Svou povahou tak lze smlouvu o převodu obchodního podílu připodobnit ke smlouvě o postoupení pohledávky, případně k obligačním smlouvám, kterým zákon přiznává translační účinky (např. smlouva o prodeji podniku).

Podstatné náležitosti smlouvy o převodu obchodního podílu vypočítává přímo § 115 odst. 3 obchodního zákoníku. Zákon předepisuje písemnou formu smlouvy s úředně ověřenými podpisy. Nabyvatel, který není společníkem, musí ve smlouvě prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, případně ke stanovám. Judikatura okruh náležitostí rozšířila o údaj, zda se obchodní podíl převádí bezplatně či úplatně. Převádí-li se úplatně, je nezbytné dohodnout se též na výši úplaty. V podrobnostech ke všem zmíněným náležitostem viz dále.

PODPŮRNÉ POUŽITÍ ÚPRAVY KOUPĚ ČI DAROVÁNÍ

S otázkou úplatného či bezúplatného převodu obchodního podílu souvisí nejasnost, do jaké míry je možné, popřípadě dokonce nezbytné, vztáhnout na smlouvu o převodu obchodního podílu právní úpravu kupní smlouvy v obchodním zákoníku, respektive v zákoníku občanském.

Relativně jednoduše se s tímto problémem vypořádal Vrchní soud v Praze, když v rozhodnutí ze dne 20. prosince 2005, sp. zn. 7 Cmo 519/2005, publikovaném v Právních rozhledech, č. 9/2006, str. 348 a 349, uzavřel, že: "V případě úplatného převodu ... jde fakticky o jeho koupi, přičemž na tu se vedle § 115 obchodního zákoníku vztahují rovněž i § 409 - 470 ObchZ. Jde-li o bezplatný převod, pak se na takovou smlouvu vztahují vedle § 115 ObchZ i § 628 - 630 ObčZ (§ 2 odst. 2 ObchZ)..." Vrchní soud v Praze tak bez dalšího na smlouvu o převodu obchodního podílu přímo (nikoliv pouze analogicky) aplikoval ustanovení o kupní, případně darovací smlouvě.

To však nekoresponduje s dosavadními závěry Nejvyššího soudu ČR, které, jakkoliv nejsou formulovány takto povšechně, vycházejí z odlišné koncepce. Příkladmo lze uvést, jak se Nejvyšší soud ČR vypořádal s aplikací § 448 odst. 2 obchodního zákoníku na smlouvu o úplatném převodu obchodního podílu či jak nahlíží na problém použití § 630 občanského zákoníku na bezúplatnou dispozici s obchodním podílem.

Pokud by se na úplatný převod obchodního podílu měl automaticky užít § 448 odst. 2 obchodního zákoníku, jak by mohlo plynout ze závěrů citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, znamenalo by to, že by smlouva o převodu obchodního podílu nemusela uvádět, za jakou částku má být obchodní podíl převáděn. Stačilo by, kdyby se v ní strany dohodly, že obchodní podíl bude převáděn úplatně, aniž by specifikovaly částku kupní ceny. Ohledně této náležitosti by se potom uplatnila dispozitivní úprava obsažená v § 448 odst. 2 obchodního zákoníku opravňující prodávajícího k částce obvyklé ceny zboží, respektive zboží srovnatelného. Tak tomu ale není. Sám Vrchní soud v Praze již v roce 1995 dospěl k odlišnému názoru, jehož správnost v roce 2006 potvrdil i Nejvyšší soud ČR. V rozhodnutí ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005, Nejvyšší soud ČR judikoval, že: "Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 15. března 1995, sp. zn. 7 Cmo 120/94, uzavřel, že ... zákon pro smlouvu o převodu obchodního podílu nestanoví postup pro určení ceny, není-li uvedena ve smlouvě (jak to činí např. pro kupní smlouvu či smlouvu o dílo), a při nedostatku smluvního ujednání o ceně by tedy nebylo možné cenu s použitím dispozitivního ustanovení zákona určit. S tímto závěrem se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje." Stejný závěr zastává ostatně také právní věda.1)

Problém použití § 630 občanského zákoníku o vrácení daru na převod obchodního podílu Nejvyšší soud ČR znovu otevřel v rozhodnutí ze dne 21. března 2007, sp. zn. 29 Odo 266/2005. Jednalo se sice o bezúplatný převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, judikatorní závěry rozhodnutí jsou však přenositelné do právní úpravy společnosti s ručením omezeným. Oproti dřívějšímu názoru senátu č. 33 z roku 2000 postavil senát č. 29 stanovisko, že "Obchodní zákoník ... otázku, zda majetková hodnota, kterou určitá osoba nabyla tím, že na ni byla bezúplatně převedena práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu, může být převodci za stanovených podmínek navrácena, neřeší. Právě proto může a má být na takový vztah uplatněna (prostřednictvím odkazu obsaženého v § 1 odst. 2 obch. zák.) úprava obsažená v předpisech práva občanského. S přihlédnutím k ustanovení § 853 obč. zák. je namístě především analogická aplikace ustanovení § 630 obč. zák., upravujícího možnost vrácení daru..." Je zřejmé, že ani v tomto případě se Nejvyšší soud ČR nevydal cestou přímé aplikace § 630 občanského zákoníku na převod obchodního podílu. Dospěl sice ke konformnímu závěru k tomuto ustanovení, argumentoval nicméně nanejvýš jeho analogickou aplikací.

Lze tedy souhlasit s Vrchním soudem v Praze, že na úplatný převod obchodního podílu bude možné vztáhnout vybraná ustanovení obchodní kupní smlouvy podle § 409 až § 470 obchodního zákoníku, zatímco na jeho bezúplatný převod dopadnou ustanovení o darovací smlouvě ve smyslu § 628 až § 630 občanského zákoníku. Je nicméně třeba varovat před paušálním odkazem na přímé použití těchto ustanovení, když koncepčně půjde spíše o aplikaci analogickou, navíc selektivní.

Viz ostatně dále, jak Nejvyšší soud ČR řešil problém použití ustanovení o výhradě vlastnictví obsaženého v § 445 obchodního zákoníku. A pokud snad jde o nabytí obchodního podílu od neoprávněné osoby ("nevlastníka"), byl-li nabyvatel v dobré víře ohledně příslušného oprávnění převodce ve smyslu ustanovení § 446 obchodního zákoníku (jehož použití Vrchní soud v Praze rovněž zahrnul do svého odkazu); k této otázce by jistě ani Vrchní soud v Praze nezaujal tak kategorické stanovisko, kdyby ji měl řešit separátně. Ustanovení § 446 obchodního zákoníku sice nepojednává o "věci", nýbrž o "zboží", nakolik ale bude možné pod dosah tohoto pojmu zahrnout též obchodní podíl, bude třeba podrobit velmi pečlivé úvaze s přihlédnutím ke všem okolnostem, ale také ke všem důsledkům, jež by takový závěr mohl vyvolat.

...V KOLIZNÍCH SOUVISLOSTECH

Paušální odkaz na přímou aplikaci ustanovení o obchodní koupi či o darování v tuzemském obchodním, respektive občanském zákoníku, přehlíží ještě jeden důležitý aspekt, a to kolizní. Převody obchodních podílů, byť ve společnostech s ručením omezeným, jež mají tuzemský osobní statut, se zdaleka nerealizují jen mezi nabyvateli a převodci, kteří sídlí, bydlí či podnikají na území České republiky. Rovněž do těchto vztahů stále častěji vstupuje mezinárodní prvek.

Zatímco na věcněprávní účinky převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, jejíž poměry se řídí českým právem, bude třeba vždy použít § 115 obchodního zákoníku - - bez ohledu na to, kde se bude nacházet bydliště, sídlo či místo podnikání nabyvatele a převodce - - u ryze obligačních ujednání ve smlouvě o převodu obchodního podílu (jako jsou např. modality placení kupní ceny, odpovědnosti za vady, výkladu atd.) nemusí být závěr o použitelnosti českého práva (a tedy § 409 až § 470 obchodního zákoníku, respektive § 628 až § 630 občanského zákoníku) bez dalšího vždy namístě. Stačí jen odkázat na ustanovení Římské úmluvy, která jsou od 1. července 2006 přímo použitelná také na území České republiky a mají ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky přednost před zákonem.2)

Ustanovení článku 1 odst. 2 písm. e) úmluvy vyjímají z její působnosti výlučně otázky upravené právem obchodních společností. Ve vztahu k převodu obchodního podílu jsou tím tedy kryty zhruba jen záležitosti spadající do rámce § 115 obchodního zákoníku. Kontraktační aspekty smluv o převodu obchodního podílu úmluva ze své působnosti nevylučuje. Budou-li tedy smlouvu o převodu obchodního podílu po 1. červenci 2006 uzavírat účastníci z různých signatářských států, bude vždy třeba pečlivě vážit, jakému právu budou podřízeny obligační aspekty jejich vztahu. Citovaná ustanovení třetí části tuzemského obchodního zákoníku, respektive ustanovení občanského zákoníku, bude možné na smlouvu vztáhnout teprve tehdy, bude-li zřejmé, že smlouva jako celek podléhá českému právu.

Jak zdůrazňuje článek 12 úmluvy, aplikovatelný na převod pohledávek (v zahraniční právní vědě mezinárodního práva soukromého přitom panuje shoda, že převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, není-li vtělen do cenného papíru, má z kolizního hlediska obdobný režim jako postoupení pohledávky), je při cessi nezbytné odlišovat na jedné straně statut rozhodný pro převoditelnost pohledávky, vztah mezi postupníkem a dlužníkem, podmínky, za kterých může být postoupení uplatněno vůči dlužníkovi, a zprošťující účinek dlužníkova plnění a na druhé straně tzv. obligační statut, jímž se řídí vzájemné závazky postupitele a postupníka.

Prve zmíněný okruh otázek podřizuje úmluva v článku 12 odst. 2 právu státu, jímž se řídí vztah mezi dlužníkem a postupitelem, neboli právu státu, kterým se řídí vztah, z něhož vzešlo postupované právo. Tomu při převodu obchodního podílu odpovídá osobní statut společnosti, na níž je obchodní podíl převáděn. Dlužníkem je společnost a vztah mezi ní a jejími společníky se vždy řídí právem státu, které upravuje vnitřní poměry společnosti.

Ohledně vzájemných závazků mezi převodcem a nabyvatelem pohledávky (obligační statut) však Římská úmluva v článku 12 odst. 1 odkazuje na právo státu, kterým se řídí smlouva mezi oběma účastníky. To se určí podle hraničních určovatelů obvyklých ve smluvním právu. V těchto otázkách Římská úmluva přiznává stranám širokou autonomii vůle ohledně volby práva (článek 3). Teprve při absenci volby podřizuje úmluva vzájemný vztah smluvních stran právu toho státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí (článek 4 odst. 1). U klasické kupní smlouvy je jím ve smyslu článku 4 odst. 2 obvykle stát sídla, bydliště či místa podnikání prodávajícího, neboť právě on poskytuje plnění tzv. charakteristické pro tento smluvní typ.

Vzhledem k úzkému sepětí obligačních i korporátních (věcněprávních) účinků smlouvy o převodu obchodního podílu v českém právu by snad bylo možno uvažovat i o tom, že by se rovněž obligační části smlouvy mohly ve smyslu článku 4 odst. 5 podřídit českému právu, i když prodávající nebude mít na území České republiky bydliště, sídlo či místo podnikání. Podle tohoto ustanovení se totiž k domněnce podle článku 4 odst. 2 nepřihlíží, vyplývá-li z okolností jako celku, že smlouva úžeji souvisí s jinou zemí. Tou by v dané souvislosti mohla být Česká republika. Vždy však za předpokladu, že strany rozhodné právo nezvolí. S popsanými otázkami ohledně míry aplikovatelnosti Římské úmluvy na smlouvy o převodu obchodních podílů se však tuzemské soudy musejí teprve vypořádat. Konečné slovo ostatně nebudou mít ony, nýbrž Evropský soudní dvůr. Podle prvního protokolu k Římské úmluvě, k němuž Česká republika rovněž přistoupila, náleží právě tomuto soudu působnost k výkladu Římské úmluvy v obdobném rozsahu, jako by se jednalo o součást komunitárního práva. O zodpovězení předběžné otázky nicméně nemůže požádat kterýkoliv národní soudce, jak je obvyklé u komunitární úpravy, nýbrž pouze Nejvyšší soud ČR či Nejvyšší správní soud ČR.3)

ÚPLATNOST ČI BEZPLATNOST SMLOUVY O PŘEVODU

Jak bylo uvedeno, jednou z podstatných náležitostí smlouvy o převodu obchodního podílu je ujednání o tom, zda se obchodní podíl převádí úplatně či bezúplatně. Nedodržení této náležitosti zakládá neplatnost smlouvy.

Požadavek dovodila judikatura z obecné zásady určitosti právního úkonu. Nejvyšší soud ČR tak učinil např. již v usnesení ze 7. října 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97. Znovu tento problém otevřel v rozhodnutí z 20. června 2000, sp. zn. 32 Cdo 97/2000, uzavřel-li, že: "...smlouvu o převodu obchodního podílu podle § 115 obch. zák. lze využít jak pro úplatný, tak pro bezúplatný převod. Aby byla smlouva o převodu obchodního podílu určitým právním úkonem, musí být z jejího obsahu zjistitelné, zda úmysl účastníků směřoval k uzavření smlouvy o úplatném nebo o bezúplatném převodu..."

URČITOST VÝŠE PROTIPLNĚNÍ

Dohodnou-li se strany na úplatném převodu obchodního podílu, musejí současně vymezit výši úplaty. Neučiní-li tak, bude smlouva o prodeji obchodního podílu rovněž neplatná. Viz k tomu závěry shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005.

Na určitost ujednání o výši kupní ceny klade Nejvyšší soud ČR přísné nároky. V rozhodnutí ze dne 15. června 2006, sp. zn. 29 Odo 609/2005, např. Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, který shledal dostatečně určitým ujednání: "Nabyvatel uhradil převodci částku odpovídající nominální hodnotě jemu převedeného podílu..." Nejvyšší soud ČR konstatoval, že ze samotného vyjádření "odpovídající nominální hodnotě" není možné usuzovat, kolik činila částka kupní ceny (co je ve vztahu k nominální hodnotě odpovídající). Uzavřel, že: "...z pouhého jazykového vyjádření (a gramatického výkladu) dotčeného ujednání ve smlouvě nelze dospět k závěru o dohodě jejích účastníků o ceně nebo způsobu jejího určení. Jestliže tak odvolací soud učinil - a to aniž ... použil výkladová pravidla podle § 35 občanského zákoníku a § 266 obch. zák. - je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné..."

...ALESPOŇ V PŘÍLOZE SMLOUVY

Judikatura Nejvyššího soudu ČR na druhé straně otevírá možnost, aby dohoda o ceně nebyla obsažena v textu smlouvy o převodu obchodního podílu, nýbrž v příloze. V rozhodnutí z 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005, Nejvyšší soud ČR připustil, že: "...není vyloučeno, aby byla dohoda o ceně součástí přílohy ke smlouvě o převodu obchodního podílu. Taková dohoda však musí vždy mít, vzhledem k předepsané písemné formě smlouvy o převodu obchodního podílu, písemnou formu..."

Nezbytným předpokladem platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, která v otázce kupní ceny odkazuje na přílohu, ovšem je, že příloha musí být uzavřena nejpozději spolu se smlouvou o převodu obchodního podílu. V rozhodnutí ze dne 7. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004, Nejvyšší soud ČR vyloučil, aby byla dohoda o ceně dosažena teprve následně: "Zásadní právní význam dovolací soud ... shledává v řešení otázky, zda lze neplatnost smlouvy, která nemá všechny náležitosti předepsané zákonem, zhojit dodatkem ke smlouvě, uzavřeným po podpisu smlouvy, který fakticky tento nedostatek odstraňuje a jehož uzavření bylo v původní smlouvě předpokládáno... V teorii ... není pochyb o tom, že dohodou účastníků (v praxi často označovanou jako dodatek ke smlouvě) lze změnit (a tedy i doplnit) pouze platně uzavřenou smlouvu. Není-li smlouva platně uzavřena, nelze se platně dohodnout na změně jejího obsahu, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nevznikly účastníkům žádné závazky, takže se logicky nelze dohodnout ani na jejich změně a nelze tedy ani dodatečnou dohodou o chybějící náležitosti smlouvy zhojit její neplatnost. Přitom není podstatné, v jakém časovém odstupu se účastníci dohodli na změně smlouvy. Jiná situace by nastala, pokud by byla dohoda o ceně přílohou uzavírané smlouvy a účastníci by na její obsah ve smlouvě odkázali... rozhodující pro posouzení uvedené listiny není její označení, ale to, zda byla součástí uzavírané smlouvy a byla podepisována spolu s ní, nebo zda k dohodě o jejím obsahu došlo a byla podepsána až poté, co účastníci uzavřeli smlouvu..."

PROBLÉM SIMULACE VÝŠE ÚPLATY

Velmi důležité závěry ve vztahu k ceně za převáděný obchodní podíl vyslovil Nejvyšší soud ČR k vážnosti projevu vůle týkajícího se částky ceny. V praxi se lze setkat s tím, že strany ve smlouvě uvedou jinou cenu, než kterou reálně ujednají (kvůli povinné publicitě smlouvy o převodu obchodního podílu prostřednictvím sbírky listin rejstříkového soudu, kterou vnímají jako nežádoucí, popř. z daňových důvodů).

Nejvyšší soud ČR tyto situace řeší pomocí ustanovení o simulaci a disimulaci. Výsledkem je obvykle neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu. Simulovaný (předstíraný) právní úkon, tj. ten, který je obsažen v textu smlouvy a uvádí nižší částku kupní ceny, je neplatný pro nedostatek vážnosti projevu vůle ve smyslu § 41a odst. 2 občanského zákoníku. Disimulovaný (zastřený) právní úkon, tj. ten, jejž strany ve skutečnosti zamýšlely, ztroskotá na nedostatku formy. Důvodem je požadavek, aby skutečná vůle byla projevena ve formě předepsané zákonem, tj. písemně a zřejmě také s úředně ověřenými podpisy (jakkoliv k posledně uvedené formální náležitosti se zatím judikatura nevyjadřuje a ani v právní vědě na ni není jednotný názor).

Klíčové rozhodnutí v tomto duchu přijal Nejvyšší soud ČR dne 22. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 3/2005. V něm argumentoval: "Je-li ... tvrzení dovolatele ohledně dohody o ceně za obchodní podíl pravdivé, je třeba se zabývat platností smlouvy z hlediska ustanovení § 41a odst. 2 obč. zák. a zkoumat, zda smlouvou o převodu obchodního podílu za 50.000,- Kč nebyl zastírán právní úkon jiný, a to smlouva o převodu obchodního podílu za částku vyšší. V právní teorii není sporu o tom, že zastřeným právním úkonem bylo v minulosti např. uzavření kupní smlouvy o převodu nemovitosti, zatímco vůle účastníků směřovala k uzavření smlouvy darovací (viz např. Knapp, V., Luby, Š. a kol.: Československé občanské právo. 2. vydání. Praha Orbis 1974 s. 159); účelem uzavření simulované smlouvy v době, kdy k takovému postupu docházelo, bylo nižší daňové zatížení kupní smlouvy. Právní teorie se dosud nezabývala tím, zda zastřeným právním úkonem může být smlouva téhož typu jako simulovaná smlouva, jejíž podmínky jsou rozdílné od podmínek uvedených v simulované smlouvě. Dovolací soud dospěl k závěru, že není žádného důvodu vyloučit aplikaci ustanovení § 41a odst. 2 obč. zák. i na takový postup. Směřovala-li vůle účastníků smlouvy k jejímu uzavření za jiných podmínek (v projednávané věci za jinou cenu), než je ve smlouvě uvedeno, je uzavřená smlouva simulovaným úkonem a zastřeným úkonem je smlouva uzavíraná za cenu, kterou účastníci mezi sebou skutečně dohodli..."

V citovaném usnesení ovšem Nejvyšší soud ČR neřešil otázku požadované formy disimulovaného (zastřeného) právního úkonu. To učinil zhruba o čtvrt roku dříve, v rozhodnutí ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 440/2004, v němž k nastíněnému problému uvedl: "Má-li být určitým právním úkonem, to jest konkrétně právním úkonem předstíraným - - učiněným naoko (tzv. simulovaným právním úkonem) - - zastřen jiný právní úkon (tzv. disimulovaný právní úkon), je simulovaný právní úkon pro nedostatek potřebné vůle subjektů jej uzavřít neplatný. Zásadně proto platí tento jiný, tj. zastřený právní úkon. Podmínkou však je, že zastřený právní úkon odpovídá vůli subjektů, a dále, že jsou u něj splněny i všechny ostatní náležitosti požadované zákonem pro jeho platnost..." Účastníkům smlouvy o převodu obchodního podílu tak nelze doporučit, aby do smlouvy uváděli jiné údaje, než které tvoří předmět jejich ujednání, respektive ke kterým směřuje jejich pravá vůle. V krajním případě je nutné takovou vůli vyjádřit rovněž písemně mimo text smlouvy (např. v dodatku k ní) a podpisy pod takovou listinou raději také úředně ověřit. Jedině tak lze mít jistotu, že soudy smlouvu později nezhodnotí jako neplatnou podle výše uvedených zásad. Striktně vzato by ale rovněž takový dokument měl být zakládán do sbírky listin rejstříkového soudu jako součást smlouvy o převodu obchodního podílu v duchu povinnosti obsažené v § 38i odst. 1 písm. l) obchodního zákoníku. Nesplnění této povinnosti ovšem nepochybně nezpůsobí neplatnost ujednání obsaženého v nezveřejněném dodatku.

FINANČNÍ ASISTENCE SPOLEČNOSTI PŘI ÚHRADĚ KUPNÍ CENY

V souvislosti s hrazením kupní ceny obchodního podílu stojí za zmínku problém zákazu finanční asistence společnosti při nabývání jejích obchodních podílů. Podle § 120 odst. 2 obchodního zákoníku se též na nabytí obchodního podílu vztahuje § 161e odst. 1 obchodního zákoníku. Společnost tak při nabývání vlastních obchodních podílů nesmí poskytovat zálohy, nesmí pro účely nabytí těchto obchodních podílů poskytovat půjčky či úvěry, ani úvěry nebo půjčky poskytnuté na tyto účely nebo jiné závazky související s nabýváním jejích obchodních podílů zajišťovat.

K zákazu se z poslední doby pojí dvě významná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR:

První, ze dne 1. března 2007, sp. zn. 29 Odo 641/2005, reaguje na právní posouzení odvolacího soudu, ve kterém soud dospěl k závěru, podle něhož "...není vyloučeno, aby strany v souvislosti s uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřely dohodu o vypořádání převodce z majetku společnosti, v níž zůstává nabyvatel jediným společníkem a zároveň jednatelem. Šlo by o inominátní smlouvu podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku..., v níž by se k převodu věcí z vlastnictví společnosti mohl zavázat jedině statutární orgán této společnosti, která by tak musela být účastníkem této smlouvy. Smlouva musí být natolik určitá, aby odpovídala obecnému požadavku na platnost právního úkonu podle § 37 občanského zákoníku..."

V daném případě se strany dohodly na tom, že úplatu za převod obchodního podílu uhradí převodci samotná společnost. Spatřovaly v tom jakousi spravedlivou formu vypořádání "vystupujícího" společníka ze společnosti poté, co obchodní podíl nabyl druhý společník a stal se tak jediným společníkem společnosti, kterou původně založili nabyvatel a převodce.

Nejvyšší soud ČR se však od takového právního posouzení kategoricky distancoval. Konstatoval: "Taková dohoda by se příčila zásadám, ze kterých vychází právní úprava společnosti s ručením omezeným, zejména axiomu majetkové autonomie společnosti s ručením omezeným, jenž se projevuje v důsledném oddělení majetku společnosti a jejích společníků. Tato zásada se promítla mj. v úpravě zákazu finanční asistence společnosti při nabývání vlastních obchodních podílů. Podle ustanovení § 161e obch. zák. ... nesmí společnost s ručením omezeným poskytovat půjčky ani úvěry pro účely nabytí jejích obchodních podílů ani úvěry nebo půjčky poskytnuté na tyto účely nebo jiné závazky související s nabýváním jejích obchodních podílů zajišťovat. Výkladem a minori ad maius je nutno uzavřít, že tím méně lze připustit, aby společnost s ručením omezeným v jakékoliv formě (včetně nepeněžitého plnění) hradila úplatu za převod obchodního podílu na jejího společníka z vlastního majetku či na úkor tohoto majetku..."

V rozhodnutí ze dne 12. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 814/2005, Nejvyšší soud ČR ale nevyloučil, aby společnost figurovala jako zprostředkovatel při úhradě ceny obchodního podílu. Nebude-li kupní cenu financovat z vlastních prostředků, může její úhradu (z prostředků nabyvatele) zprostředkovat. Nabídne-li společnost za těchto okolností převodci částku ceny obchodního podílu, není převodce oprávněn plnění odmítnout s poukazem na nedovolenost takového postupu. Učiní-li tak, dostane se (jako věřitel) do prodlení. Po tuto dobu tudíž nemůže účinně odstoupit od smlouvy o převodu obchodního podílu z důvodu prodlení na straně dlužníka. V citovaném rozhodnutí se k tomu výslovně uvádí: "I kdyby se ... úprava zákazu (finanční asistence) měla uplatnit, musel by soud vzít v úvahu, že účel zákazu v posuzovaném případě nebyl ohrožen, neboť společnost neposkytovala úvěr či půjčku na nabytí vlastního obchodního podílu ani nezajišťovala závazek související s nabytím jejích obchodních podílů, ba ani neměla závazek společníka hradit ze svého majetku. Společnost zde vystupovala jako zprostředkovatel plnění, jež před tím bylo za tím účelem poukázáno na její bankovní účet. Odvolací soud proto nepochybil, pokud automaticky předpokládal, že společnost směla dovolatelce takové plnění nabídnout..."

VÝHRADA "VLASTNICTVÍ" A PŘEVOD PODÍLU

Velmi praktická je otázka, zda je možné odložit účinnost přechodu práv k obchodnímu podílu k okamžiku úplného zaplacení kupní ceny, respektive zda se také v právní úpravě převodu obchodního podílu (alespoň) analogicky uplatní § 445 obchodního zákoníku o výhradě vlastnictví, jakkoliv obchodní podíl podle stávajícího pojetí v českém právu není věcí, a tudíž ani nemůže být předmětem vlastnického práva.

Nejvyšší soud ČR se otázkou zabýval v rozhodnutí ze 7. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004. Konstatoval, že odkládací podmínka spočívající v úplném zaplacení dohodnuté ceny je ve smlouvě o převodu obchodního podílu přípustná, nesmí však být formulována jako odklad účinnosti celé smlouvy, jak se stalo v posuzovaném případě. Při takové koncepci by splatnost kupní ceny nikdy nenastala - podmínka by byla z formálního hlediska nesplnitelná. Plnění poskytnuté ve snaze hradit kupní cenu by bylo vždy bezdůvodným obohacením. Nejvyšší soud ČR tudíž zdůraznil, že odkládací podmínkou zaplacení kupní ceny je možné vázat jen tu část smlouvy, která pojednává o přechodu obchodního podílu z převodce na nabyvatele.

Soud k tomu doslova uzavřel, že: "...nelze odložit účinnost celé smlouvy ve vazbě na zaplacení ceny obchodního podílu, neboť při takovém postupu by nevznikla nabyvateli obchodního podílu povinnost cenu zaplatit a plnění z neúčinné smlouvy by bylo plněním bez právního důvodu a nikoli plněním ze smlouvy a tudíž by nebylo ani možné, aby smlouva vůbec kdy nabyla účinnosti ... ale je možné 'odložit účinnost smlouvy' ve vztahu k nabytí obchodního podílu. Jinými slovy nabytí obchodního podílu lze vázat na zaplacení jeho ceny obdobně, jako lze podle výslovného ustanovení § 445 obch. zák. vázat nabytí vlastnického práva ke zboží na úplné zaplacení kupní ceny (výhrada vlastnického práva). Za situace, kdy obchodní zákoník (ani jiný právní předpis) takový postup nezakazuje a takový zákaz nelze ani dovodit ze zásad, na kterých obchodní zákoník spočívá (§ 1 odst. 2 obch. zák.) nelze totiž než dovodit, že takový postup je možný a dovolený..."

Při formulaci "výhrady vlastnictví" ve smlouvě o převodu obchodního podílu je tedy třeba klást zvlášť velký důraz na preciznost vyjadřování.

ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY O PŘEVODU OBCHODNÍHO PODÍLU

Důležité judikatorní závěry se vážou k problematice odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu. V rozhodnutí ze dne 22. března 2006, sp. zn. 29 Odo 3/2005, Nejvyšší soud ČR jednoznačně potvrdil, že také od smlouvy o převodu obchodního podílu lze odstoupit, a to ze stejných důvodů, pro něž je možné odstoupit od kterékoliv jiné smlouvy. V citovaném rozhodnutí soud konstatoval: "...odvolací soud uzavřel, že od smlouvy o převodu obchodního podílu lze odstoupit, pouze je-li 'to upraveno ve smlouvě samé' nebo za podmínek § 345 a násl. obch. zák. Tento závěr odvolacího soudu je správný, pro úplnost však dovolací soud dodává, že od smlouvy o převodu obchodního podílu lze odstoupit též, vyplývá-li to z jiného zákona - viz např. ustanovení § 575 odst. 3 občanského zákoníku..."

K témuž právnímu názoru ostatně Nejvyšší soud ČR dospěl již o několik měsíců dříve. V rozhodnutí ze 7. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 970/2005, nejenže automaticky předpokládal přípustnost odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu, ale současně vymezil klíčovou formální náležitost platného odstoupení od smlouvy. Uzavřel, že odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu musí být nejen písemné, nýbrž také, že podpis pod tímto (jednostranným) právním úkonem musí být úředně ověřen. Stejný závěr vztáhl na případnou dohodu o odvolání účinků odstoupení od smlouvy: "V ustanovení § 115 odst. 3 obch. zák. ... se určuje, že smlouva o převodu obchodního podílu musí mít písemnou formu. Podpisy účastníků musí být úředně ověřeny. Není pochyb o tom, že odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu a odvolání účinků odstoupení od smlouvy jsou, stejně jako samotná smlouva o převodu obchodního podílu, právní úkony týkající se změny společnosti, neboť jimi dochází ke změně v osobách společníků. Proto je pro odvolání účinků odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu a rovněž k udělení souhlasu k takovému odvolání nutná písemná forma a podpisy na nich musí být úředně ověřeny..." Nebude-li tato náležitost dodržena, je odstoupení od smlouvy neplatné.

V praxi (zejména z doby před vynesením tohoto rozhodnutí) se lze setkat s případy, kdy strany odstoupily od smlouvy o převodu obchodního podílu písemně, podpisy na odstoupení ale nebyly úředně ověřeny. Takové odstoupení nevyvolá zamýšlené právní účinky; společníkem nadále zůstává osoba, která od smlouvy o převodu obchodního podílu odstoupila. Rovněž neplatné budou právní úkony původního převodce, týkají-li se obchodního podílu, který na něho nikdy nepřešel zpět.

Pro úplnost je třeba podotknout, že z judikatury Ústavního soudu ČR plyne závěr, podle něhož v právním úkonu, kterým oprávněná osoba odstupuje od smlouvy, není třeba uvádět důvod odstoupení. Pouze je podstatné, zda takový důvod existuje. Viz k tomu nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 182/01: "...bylo-li možné od smlouvy odstoupit, pak uvedení důvodu odstoupení je nepodstatné a není nezbytnou náležitostí takového jednostranného úkonu..."

ZRUŠENÍ SMLOUVY O PŘEVODU OBCHODNÍHO PODÍLU

Nejvyšší soud ČR musel v poslední době řešit také otázku, zda je přípustné, aby strany několik let poté, co se dohodly na převodu obchodního podílu a smlouvu řádně splnily, uzavřely dohodu o zrušení této smlouvy. V rozhodnutí z 12. října 2006, sp. zn. 29 Odo 331/2006, takovou možnost odmítl. Vyšel jednak z ustanovení § 572 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož lze dohodou stran zrušit pouze nesplněný závazek, jednak z principu, že výčet způsobů, jimiž lze ukončit účast společníka ve společnosti s ručením omezeným, je taxativní, není proto možné jej rozšiřovat o další, zákonem výslovně neupravené.

Soud doslova argumentoval: "Jedním ze způsobů zániku závazku ze smlouvy je jeho řádné splnění (§ 324 obch. zák.). Jsou-li splněny všechny závazky ze smlouvy, nastanou právní důsledky, které se splněním závazků z příslušného typu smlouvy spojuje zákon či dohoda účastníků. Pokud by účastníci chtěli smlouvou nastolený právní stav zvrátit, museli by uzavřít smlouvu novou, způsobilou založit takový právní stav, jaký zde byl předtím, než došlo ke splnění závazků ze smlouvy. Takovou smlouvou však není pouhá dohoda o zrušení závazku ze smlouvy, neboť ta není způsobilá navodit stav, který vyplývá ze smlouvy příslušného typu, v projednávané věci ze smlouvy o převodu obchodního podílu. K tomuto závěru lze dospět jak logickým, systematickým a teleologickým výkladem úpravy závazkových vztahů v občanském a obchodním zákoníku, tak i gramatickým výkladem ustanovení § 572 odst. 2 obč. zák. (který, jak správně uzavřel soud prvního stupně i odvolací soud, se vztahuje i na obchodní závazkové vztahy - § 1 odst. 2 obch. zák.) ... Pakliže ustanovení § 572 odst. 2 obč. zák. výslovně upravuje možnost, aby se účastníci smlouvy dohodli, že ruší nesplněný závazek nebo jeho část, aniž by vznikl nový závazek a ohledně závazku již splněného takovou možnost neupravuje, nebylo by logické dovozovat, že vzhledem k zásadě smluvní volnosti je možné dohodou zrušit i závazky již splněné, a to tím spíše, že občanský zákoník neupravuje pouze možnost uzavřít dohodu o zrušení nesplněného závazku bez náhrady, ale rovněž možnost uzavřít dohodu o nahrazení (nesplněného) závazku závazkem novým či dohodu o změně obsahu závazku. Jinými slovy, obsahuje-li občanský zákoník pouze možnost zasahovat dohodou do závazků dosud nesplněných, lze z toho dovodit, že možnost takového zásahu do závazků již splněných, a tedy zaniklých, nepřipouští. Ostatně si lze stěží představit, že by neexistující závazek bylo možno dohodou zrušit... Ke zrušení smluv o převodu obchodního podílu lze ještě uvést, že poté, co nastaly v důsledku uzavřených smluv účinky předvídané zákonem, stali se nabyvatelé obchodních podílů společníky..., z čehož jim vznikla zákonem a společenskou smlouvou předvídaná práva a povinnosti. Není ani vyloučeno, že jim v průběhu jejich účasti na společnosti vznikla i další práva a povinnosti (např. závazky z odpovědnosti za škodu, ručení apod.), ať již ve vztahu ke společnosti, ostatním společníkům či třetím osobám. Vzhledem k tomu, že občanský ani obchodní zákoník neupravují možnost dohodnout se na zrušení již splněných závazků, a nestanoví proto ani, kdy nastávají účinky takové dohody, nebylo by možné dovodit, že taková dohoda má zpětné účinky. Z toho ovšem rovněž plyne závěr, že stali-li se nabyvatelé společníky (a po určitou dobu jimi byli), platí pro ně úprava obchodního zákoníku o tom, jakým způsobem lze ukončit účast ve společnosti. V teorii ani praxi není pochyb o tom, že výčet způsobů, jimiž lze ukončit účast společníka ve společnosti je taxativní, přičemž dohoda o zrušení smlouvy o převodu obchodního podílu k nim nepatří - takovou smlouvou tedy účast společníka ve společnosti ukončit nelze..."


Navzdory bohatosti judikatury ve všech zmíněných okruzích nelze skrývat, že k řadě klíčových a pro právní praxi zcela zásadních právních problémů se dosud žádná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nepojí. Příkladmo je možné zmínit otázku formálních náležitostí plné moci k převodu obchodního podílu, pochybnosti ohledně právního režimu odpovědnosti za faktické vady obchodního podílu, které mají původ v kvalitě podniku provozovaného společností, či problém vydržení obchodního podílu a s ním související nejasnost ohledně možného nabytí obchodního podílu od osoby, která k jeho převodu nebyla oprávněna, byl-li ovšem nabyvatel v dobré víře, že obchodní podíl nabývá od společníka, jenž má právo obchodní podíl převést (k tomuto problému viz též výše v souvislosti s odkazem na § 446 obchodního zákoníku).

Bylo by tudíž velmi předčasné považovat judikatorní vývoj problematiky převodu obchodního podílu za ukončený. O jeho případných dalších meznících budeme na stránkách Právního rádce průběžně informovat.


Poznámky:

1) Viz např. Dědič, J.: Obchodní zákoník. Komentář. Díl II., Polygon, Praha, 2002, str. 1035.

2) Viz sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 64/2006 Sb. m. s., ve znění sdělení č. 21/2007 Sb. m. s., o přistoupení České republiky a dalších členských států EU k Úmluvě o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.

3) Viz ve vztahu k České republice článek 2 písm. a) přístupové dohody, která novelizovala článek 2 písm. a) prvního protokolu.


Petr Čech
právník, odborný asistent
katedra obchodního práva PF UK, Praha

Související