Pokud doposud českým soudům příslušelo v podstatě suverénní oprávnění vykládat právní předpisy (omezené jen mantinely danými ústavním pořádkem a v této míře pod kontrolou Ústavního soudu), budou se soudy o toto suverénní oprávnění napříště fakticky dělit s Evropským soudním dvorem.

Při aplikaci a interpretaci předpisů evropského práva budou české soudy vycházet z jejich výkladu Evropským soudním dvorem (dále také "ESD"), tedy zejména z jeho rozhodnutí vydaných v rámci řízení o předběžné otázce. Jelikož předpisy evropského práva, zejména harmonizační směrnice, ovlivňují interpretaci vnitrostátního práva členských států EU, bude mít judikatura Evropského soudního dvora nepřímý vliv i na interpretaci vnitrostátního českého práva a při aplikaci vnitrostátního českého práva budou muset české soudy k této judikatuře přihlížet.4)

Jednou z mnoha oblastí, v nichž na aplikaci a výklad vnitrostátního práva členských států EU vykonává nezanedbatelný vliv evropské právo, a to zejména judikatura ESD, je právo ochranných známek. Úprava ochranných známek v evropském právu stojí na dvou hlavních pilířích:

- na nařízení Rady č. 40/94 z 20. 12. 1993 o ochranné známce Společenství ("nařízení o komunitární známce"), o němž už v tomto periodiku několikrát byla řeč, a

- na první směrnici Rady č. 89/104 z 21. 12.1988 k aproximaci zákonů členských států týkajících se ochranných známek ("harmonizační známková směrnice").

Právě harmonizační známková směrnice zavdala již mnohokrát podnět k tomu, aby se Evropský soudní dvůr, zejména v rámci řízení o předběžné otázce k jejímu výkladu, vyslovil k některým klíčovým otázkám známkového práva. Tato judikatura má zásadní vliv na současnou podobu známkového práva členských států EU a nepochybně bude rovněž významně ovlivňovat výklad českého vnitrostátního známkového práva po našem vstupu do EU.

Vedle toho se Evropský soudní dvůr stále častěji vyjadřuje i k výkladu nařízení o komunitární známce. Tato judikatura sice nemá přímý vliv na jednotnou interpretaci zákonů členských států týkajících se ochranných známek, nicméně rozhodnutí vydaná k výkladu harmonizační známkové směrnice a rozhodnutí týkající se nařízení o komunitární známce sledují zpravidla stejný směr a společně vedou k formování společných principů známkového práva (jakéhosi ius commune), které platí na celém území EU a týkají se jak národních ochranných známek členských států, tak komunitárních ochranných známek.

Do tohoto společného právního prostoru vstoupí brzy i ČR, a je tedy načase se s nejdůležitějšími rozhodnutími ESD v této oblasti začít seznamovat. České vnitrostátní známkové právo nyní prochází významnou proměnou, kdy současně platný zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, má být nahrazen zákonem novým, již plně harmonizovaným a kompatibilním s předpisy evropského práva. Již zákon č. 137/1995 Sb. byl ovšem připravován s ohledem na harmonizační známkovou směrnici a účelem přijetí nového zákona má zejména být vytvoření podmínek pro koexistenci na území ČR národních ochranných známek a komunitárních ochranných známek.

Výklad některých institutů a otázek známkového práva ani nový zákon sám nevyřeší a i při jeho aplikaci bude třeba přihlížet k harmonizační známkové směrnici a zejména judikatuře ESD v této oblasti. Bude to úkol, s nímž se vedle Úřadu průmyslového vlastnictví budou s ohledem na změny ve správním soudnictví platné od počátku letošního roku muset čím dál více vyrovnávat také soudy.

Co může být ochrannou známkou

Harmonizační známková směrnice vymezuje ochrannou známku jako "jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar výrobků nebo jejich obalů, pokud taková označení jsou schopna odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiného podniku". Toto vymezení je stejné jako vymezení forem ochranných známek v nařízení o komunitární známce (čl. 4) a doslova stejnou úpravu pravděpodobně převezme připravovaný nový zákon o ochranných známkách. Budiž připomenuto, že nejde o definici, tím méně o teoretickou definici ochranné známky, nýbrž o výčet forem označení, která jsou způsobilá k ochraně jakožto ochranné známky.

Vymezení ochranné známky ve směrnici je založeno na kombinaci dvou esenciálních znaků, které musí splňovat každá ochranná známka, s demonstrativním výčtem druhů označení, která typicky mohou tato kritéria splňovat a sloužit jako ochranná známka.

Prvním nezbytným znakem je, že ochrannou známkou může být jen označení schopné grafického znázornění. Predikát "grafický" se tu přitom nevztahuje k samotnému označení, nýbrž k jeho způsobilosti být znázorněno. To znamená, že z hlediska tohoto kritéria může být ochrannou známkou jakékoliv, nejen grafické označení, avšak za předpokladu, že existuje aspoň jeden způsob, jak toto označení může být graficky znázorněno. Tato podmínka může být splněna nejen tehdy, když samotné označení má povahu grafického označení (např. symbolu, loga), ale i tehdy, je-li samotná podstata označení jiná než grafická (spočívá např. v akustickém vjemu), avšak označení může být znázorněno mj. graficky (a vizuálně vnímáno v této podobě).

Druhým nezbytným znakem je, že ochranná známka musí mít tzv. rozlišovací způsobilost, tj. musí být schopna plnit funkci odkazu na původ označovaného zboží nebo služeb z určitého podniku.5)

Jsou-li obě nezbytné podmínky splněny, může být jako ochranná známka zapsáno jakékoliv označení bez ohledu na to, je-li výslovně zmíněno v demonstrativním výčtu forem ochranné známky (slova, včetně osobních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar výrobků nebo jejich obalů). To znamená, že chráněna např. může být i samotná barva, vůně aj.

Judikaturu Evropského soudního dvora k této otázce předznamenalo nedávné rozhodnutí Ralf Sieckmann,6) na které současná rozhodovací praxe navazuje. Ve věci šlo o to, že pan Sieckmann podal na Německý patentový a známkový úřad přihlášku ochranné známky, přičemž jako znění ochranné známky uvedl, že jde o "čichovou známku čisté chemické látky methylcinnamátu (methylester kyseliny skořicové), jejíž chemický vzorec je uveden níže. Vzorky této čichové známky lze získat v místních laboratořích uvedených ve žlutých stránkách Deutsche Telekom AG nebo např. u firmy E. Merck v Darmstadtu". Jako chemický vzorec uvedl C6H5-CH=CHCOOCH3.

Německý Federální patentový soud se na ESD obrátil se dvěma otázkami. První byla, zda čl. 2 harmonizační známkové směrnice musí být interpretován tak, že ochranná známka může spočívat v označení, které samo o sobě není způsobilé být vizuálně vnímáno. Druhou pak, zda v případě čichové známky splňuje požadavek grafického znázornění uvedení chemického vzorce, popis slovy, uložení vzorku vůně nebo kombinace těchto prvků.

Evropský soudní dvůr při odpovědi na první otázku dospěl k závěru, že označení, jež jako takové nemůže být vizuálně vnímáno, může být ochrannou známkou, může-li být graficky znázorněno zejména pomocí kreseb, čar nebo písmen a toto znázornění je jasné, jednoznačné, soběstačné, snadno dostupné, srozumitelné, trvalé a objektivní ("klar, eindeutig, in sich abgeschlossen, leicht zugänglich, verständlich, dauerhaft und objektiv", "clear, precise, self-contained, easily accessible, intelligible, durable and objective"). Na druhou otázku ESD odpověděl tak, že požadavky grafické znázornitelnosti nesplňuje ani chemický vzorec, ani popis slovy, ani uložení vzorku a ani kombinace těchto prvků.

Rozhodnutí tak na jednu stranu výslovně otevírá cestu netradičním formám ochranných známek, na druhou stranu klade přísné a v praxi obtížně splnitelné požadavky na jejich grafickou znázornitelnost. Účelem těchto přísných požadavků je především zajistit široké veřejnosti, ale i samotnému majiteli ochranné známky spolehlivé informace o tom, co je předmětem známkové ochrany, a dále i přiměřený stupeň právní jistoty o tom, kam až známková ochrana sahá (posuzování zaměnitelnosti označení).

Absolutní výluky ze zápisu

Harmonizační známková směrnice dále upravuje tzv. absolutní a relativní důvody zápisné nezpůsobilosti. Jde o vymezení kategorií označení, která nelze do rejstříku ochranných známek zapsat. Relativní důvody zápisné nezpůsobilosti se od absolutních liší tím, že spočívají v konfliktu se staršími subjektivními právy. Směrnice však (na rozdíl od např. nařízení o komunitární známce) nestanoví, že by se k relativním důvodům zápisné nezpůsobilosti mělo přihlížet vždy jen tehdy, pokud oprávněná osoba svá práva uplatní.

Absolutně zápisně nezpůsobilá jsou označení, která nemohou tvořit ochrannou známku, ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost, ochranné známky, které jsou tvořené výlučně z označení nebo znaků sloužících v obchodu k označení druhu, kvality, kvantity, zamýšleného účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytování služeb, nebo jiných vlastností výrobků nebo služeb, ochranné známky tvořené výlučně označeními nebo znaky, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v dobré víře v zavedených obchodních zvyklostech (tzv. popisná a druhová označení), označení, která spočívají výlučně ve tvaru, který vyplývá z povahy samotného výrobku, nebo jehož je nezbytně zapotřebí k dosažení technického výsledku, nebo který dodává výrobku podstatnou hodnotu, dále ochranné známky, které jsou v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, ochranné známky, které mohou svou povahou klamat veřejnost, např. pokud jde o povahu, kvalitu nebo zeměpisný původ zboží nebo služby, a konečně ochranné známky, k jejichž registraci nedal souhlas příslušný orgán a jež mají být odmítnuty nebo zneplatněny podle čl. 6 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.

V těch případech, kdy ochranná známka je vyloučena ze zápisu pro nedostatek tzv. inherentní rozlišovací způsobilosti, což jsou případy uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. b), c), d) směrnice, však zápis ochranné známky nesmí být odmítnut, nabyla-li známka přede dnem podání přihlášky v důsledku svého užívání rozlišovací způsobilosti.

Vedle těchto obligatorních důvodů výluky ze zápisu směrnice umožňuje členským státům, aby stanovily ve svém národním zákonodárství ještě další důvody výluky ze zápisu. Ty spočívají v tom, že užívání ochranné známky lze zakázat podle jiného právního předpisu než předpisu známkového práva příslušného členského státu nebo Společenství, že ochranná známka zahrnuje označení vysoké symbolické hodnoty, zejména náboženský symbol, že ochranná známka zahrnuje štíty, emblémy a erby jiné než ty, na něž dopadá čl. 6 Pařížské úmluvy a na nichž je veřejný zájem, ledaže příslušné orgány udělily s registrací souhlas v souladu s právem členského státu, a konečně v tom, že přihláška ochranná známka byla podána ve zlé víře.

Evropský soudní dvůr se zatím ve své judikatuře vyslovil zejména k otázkám výkladu, co se rozumí tzv. popisnými a druhovými označeními, a jakým způsobem posuzovat předchozí užívání, v jehož důsledku označení jinak vyloučené ze zápisu nabylo rozlišovací způsobilosti.

V nedávném rozhodnutí Merz Krell7) se ESD v rámci řízení o předběžné otázce zabýval interpretací článku 3(1)(d) směrnice, podle níž jsou ze zápisu vyloučena "označení, jež výlučně sestávají ze znaků nebo označení, která se stala obvyklými v běžném jazyce nebo v dobré víře v zavedených obchodních zvyklostech". Řízení inicioval Spolkový patentový soud, který měl rozhodnout ve věci zápisné způsobilosti označení "Bravo" pro psací potřeby. Německý patentový a známkový úřad předtím přihlášku této ochranné známky zamítl, protože ji považoval pouhý laudatorní slogan bez rozlišovací způsobilosti.

ESD se nejprve zabýval tím, zda dané ustanovení směrnice vylučuje ze zápisu pouze označení, která se stala obvyklými v běžném jazyce nebo v dobré víře a v zavedených obchodních zvyklostech k označování těch výrobků nebo služeb, pro něž je ochranná známka přihlášena. Při posuzování této otázky ESD přihlížel k základní funkci ochranné známky, za kterou považoval zajištění záruky původu označovaného zboží nebo služeb spotřebiteli nebo konečnému uživateli, která mu umožňuje bez možnosti záměny rozlišovat tyto výrobky nebo služby od výrobků nebo služeb jiného původu.8) Ve světle této funkce, tedy v podstatě na základě teleologického výkladu směrnice, pak ESD usoudil, že ačkoliv směrnice takové výslovné omezení nezakotvuje, je nutné příslušné ustanovení vykládat tak, že k druhu chráněného zboží a služeb je nutné vždy přihlížet a že příslušné ustanovení zakazuje registraci jenom takových označení, která se stala v běžném jazyce nebo v dobré víře a v zavedených obchodních zvyklostech běžná k označování právě těch výrobků nebo služeb, pro něž je známka přihlašována.

Dále ESD zvažoval, zda dané ustanovení zakazuje zápis pouze tehdy, pokud označení je tvořeno výlučně znaky nebo označeními popisujícími vlastnosti zboží nebo služeb, pro něž je známka přihlašována, nebo zda je označení vyloučeno ze zápisu i tehdy, pokud je tvořeno reklamním sloganem, údaji o kvalitě nebo výzvami k nákupu, ačkoliv tato označení nepopisují vlastnosti označovaných výrobků nebo služeb.

Tuto otázku ESD označil za irelevantní pro rozhodování o zápisu a zdůraznil, že pokud se označení stalo v běžném jazyce a v dobré víře a v zavedených obchodních zvyklostech obvyklým k označování zboží a služeb, pro něž je známka přihlašována, je již nerozhodné, zda je užíváno jako reklamní slogan, údaj o kvalitě nebo výzva k nákupu zboží a služeb. Na druhou stranu samotná skutečnost, že označení slouží i jako reklamní slogan, popř. jako údaj o kvalitě nebo výzva k nákupu daných výrobků, nemá za následek výluku ze zápisu.

Jiným vlivným a často komentovaným rozhodnutím ESD v této souvislosti je rozsudek Chiemsee.9) Předmětem tohoto rozhodnutí bylo posuzování zápisné způsobilosti zeměpisných označení a posuzování podmínek nabytí rozlišovací způsobilosti v důsledku užívání. Soud dospěl v tomto rozhodnutí k závěru, že k vyloučení zeměpisného označení ze zápisu ve smyslu článku 3(1)(c) směrnice nedochází jen tehdy, pokud příslušný okruh osob již asociuje dané označení s daným druhem výrobků, nýbrž je třeba zabývat se i otázkou, zda lze rozumně předpokládat, že v budoucnosti takové označení bude způsobilé v myslích příslušného okruhu osob označovat zeměpisný původ dané kategorie výrobků, přičemž je třeba přihlédnout ke stupni známosti zeměpisného jména v příslušné skupině osob, k vlastnostem místa označovaného zeměpisným jménem a k dotčené kategorii výrobků.

Konstatoval také, že asociováno s určitým zeměpisným místem může být zboží i tehdy, pokud není na tomto místě vyráběno. Následně se ESD zabýval možností zapsat takové zeměpisné označení jako ochrannou známku v případě prokázání nabytí rozlišovací způsobilosti předchozím užíváním a konstatoval, že při posuzování, zda označení v důsledku užívání nabylo rozlišovací způsobilosti, nelze přihlížet k důležitosti ponechat zeměpisné označení k volné dispozici jiným podnikům (Freihaltebedürfnis), nýbrž pokud příslušný orgán dojde k závěru, že značná část příslušného okruhu osob podle ochranné známky identifikuje zboží určitého podniku, musí považovat podmínku pro zápis do rejstříku za splněnou (a to bez ohledu na to, že jde o zeměpisné označení). Na rozsudek Chiemsee pak navazuje řada dalších rozhodnutí v podobném duchu.10)

Pod vlivem těchto právních vět se nepochybně bude vyvíjet i praxe českého Úřadu průmyslového vlastnictví a soudů při rozhodování o zápisné způsobilosti označení, která jsou vyloučena ze zápisu na základě obdobných ustanovení českého vnitrostátního práva.11)

Posuzování zaměnitelnosti označení

Posuzováním zaměnitelnosti se ESD zabývá v případech kolize přihlašované ochranné známky se staršími právy a v souvislosti se spory o porušování ochranné známky neoprávněným užíváním zaměnitelného označení na trhu.

Harmonizační známková směrnice upravuje obě modelové situace v podstatě stejným způsobem. V obou hovoří o pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace se starší ochrannou známkou, vzhledem ke shodě nebo podobnosti označení se starší ochrannou známkou a shodě nebo podobnosti zboží nebo služeb chráněných ochrannými známkami. Pokud pravděpodobnost záměny existuje, je později přihlašovaná ochranná známka vyloučena z registrace a současně je zakázáno takové označení fakticky užívat na trhu.

Rozdíl mezi oběma situacemi spočívá pouze v tom, že přihlášce mladší ochranné známky, u níž je dána pravděpodobnost záměny, lze zabránit i na základě pouhé přihlášky ochranné známky, jakož i na základě všeobecně známé ochranné známky ve smyslu čl. 6 Pařížské úmluvy, zatímco zabránit užívání zaměnitelného označení na trhu lze v zásadě jen na základě registrované ochranné známky.

Ostatně podobným způsobem vymezuje zaměnitelnost, opět v obou modelových situacích, i nařízení o komunitární známce.

Zřejmě nejvýznamnější v tomto ohledu je rozsudek ESD ve věci Canon12) z roku 1998. Tento rozsudek jednak potvrdil a dále rozvinul předchozí judikaturu ESD k této otázce,13) jednak předznamenal další rozhodnutí v podobných věcech.14)

Japonská společnost Canon Kabushiki Kaisha byla majitelem slovní ochranné známky "Canon", chránící mj. "fotoaparáty, videokamery a projektory; nástroje pro televizní filmování a záznamy, televizní přenos, zařízení pro příjem a reprodukci televize, včetně kazetových a diskových zařízení k záznamu a reprodukci televize" a na základě této ochranné známky podala námitky proti přihlášce ochranné známky "CANNON" americké společnosti Metro-Goldwyn-Mayer Inc. pro "filmy zaznamenané na videokazetách (videokazety); výrobu, distribuci a projekci filmů pro kina a televizní organizace". Německý patentový úřad a posléze Spolkový patentový soud námitky zamítly vzhledem k nedostatku podobnosti mezi chráněnými výrobky a službami.

Věc se dostala před Spolkový soudní dvůr, který se obrátil na Evropský soudní dvůr s předběžnou otázkou, zda při posuzování podobnosti zboží a služeb chráněných dvěma ochrannými známkami má být přihlíženo k rozlišovací způsobilosti, zejména známosti, známky se starší prioritou, zejména zda pravděpodobnost záměny ve smyslu článku 4(1)(b) směrnice je dána, i když veřejnost přisuzuje výrobky nebo služby různým místům původu.

V této souvislosti se ESD zabýval nejprve otázkou, zda podobnost výrobků nebo služeb a podobnost označení má být hodnocena nezávisle, jak navrhovala britská vláda, nebo zda oba tyto faktory mají být zvažovány ve své vzájemné souvislosti, jak navrhovala německá, francouzská a italská vláda. Vzhledem k tomu, že pravděpodobnost záměny je již podle preambule k harmonizační známkové směrnici a předchozí judikatuře ESD15) nutné posuzovat celistvě, se ESD přiklonil k názoru, že je třeba vycházet ze vzájemné provázanosti relevantních faktorů, a tak nižší stupeň podobnosti výrobků nebo služeb může být vyvážen vyšší stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami, a naopak. Současně platí, že čím vyšší je rozlišovací způsobilost starší známky, tím větší je nebezpečí záměny.

K druhé části otázky pak ESD poznamenal, že pravděpodobnost záměny může být dána i tehdy, pokud veřejnost vnímá výrobky nebo služby jako pocházející z různých výrobních míst, ovšem za předpokladu, že se veřejnost může domnívat, že výrobky nebo služby pocházejí ze stejného podniku nebo z ekonomicky svázaných podniků.

V jednom z rozsudků navazujících na rozsudek Canon se také ESD vyslovoval k otázce sluchové podobnosti a dospěl k závěru, že k nebezpečí záměny může dojít již na základě pouhé podobnosti při akustickém vjemu.16)

Přijetí této judikatury do českého prostředí bude znamenat podstatný posun oproti dosavadní výkladové praxi zejména Úřadu průmyslového vlastnictví, který otázky podobnosti výrobků a služeb na straně jedné a zaměnitelnosti označení na straně druhé posuzuje odděleně a současně, pokud není dán jeden z těchto předpokladů (ať již podobnost výrobků nebo služeb nebo zaměnitelnost označení), nezabývá se již hodnocením druhého předpokladu, neboť to pokládá za nadbytečné.17)

Evropský soudní dvůr se také zabýval problematikou zesílené ochrany známek s dobrou pověstí ("trademark having a reputation, bekannte Marke, marque jouissant d'une renommée"). Článek 5 odst. 2 harmonizační známkové směrnice totiž umožňuje členským státům, aby svým národním zákonodárstvím stanovily, že majitel bude moci zakázat užívání shodného nebo podobného označení ve vztahu k výrobkům nebo službám, které nejsou podobné výrobkům nebo službám chráněným ochrannou známkou, pokud ochranná známka požívá dobré pověsti v členském státě a užívání takového označení by neodůvodněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu.

Toto ustanovení vykládá judikatura ESD18) tak, že zesílenou ochranu známkám s dobrou pověstí lze poskytnout nejen v případech, kdy srovnávané výrobky nebo služby nejsou podobné, ale tím spíše tehdy, kdy podobné jsou, přičemž jejich ochrana musí být alespoň stejně intenzívní jako v případech, kdy nejde o podobné výrobky nebo služby. Předpokladem zesílené ochrany ovšem je, že ochranná známka je známa podstatné části (té části) veřejnosti, která je dotčena výrobky nebo službami, jež známka chrání.19)

Při zkoumání, je-li tato podmínka splněna, je třeba přihlížet ke všem okolnostem případu, zejména podílu známky na trhu, intenzitě, územnímu rozsahu a délce jejího užívání a rozsahu investic, jež vynaložil podnik, který ji propaguje. Současně nelze vycházet z toho, že známka musí být známa určité procentně vyjádřené části veřejnosti.20)

Omezení práv z ochranné známky

Směrnice předvídá tři důvody omezení známkových práv, které lze souhrnně označit jako užívání v popisném významu, vyčerpání práv a strpění.

Majitel ochranné známky je povinen trpět, pokud třetí strana užívá v obchodním styku své jméno nebo adresu, označení týkající se druhu, kvality, množství, zamýšleného účelu, hodnoty, zeměpisného původu, doby výroby výrobku nebo poskytování služby, nebo jiných vlastností výrobků nebo služeb, jakož i ochranné známky, je-li to nezbytné k označení zamýšleného účelu výrobků nebo služby, zejména jakožto doplňku nebo náhradního dílu. To vše však pouze za předpokladu, že tak děje v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo obchodě.

Evropský soudní dvůr tuto výjimku interpretuje dosti striktně. Např. v této souvislosti vyslovil názor, že zakázáno je i užívání ochranné známky bez souhlasu jejího majitele za účelem informování veřejnosti o provádění oprav a údržby zboží označovaného ochrannou známkou, nebo o specializaci na takové zboží, vzniká-li tím představa obchodního spojení mezi uživatelem a majitelem známky.21) V této souvislosti stojí i za zmínku nedávné hojně komentované rozhodnutí ESD ve věci Arsenal.22)

Tímto rozsudkem ESD v podstatě popřel přípustnost doktríny tzv. funkčního užívání, tj. takové interpretace rozsahu výlučného oprávnění majitele známky, podle níž se toto právo vztahuje pouze na užívání v obchodním styku za účelem označování původu zboží. Podle rozsudku Arsenal o porušování může jít i tehdy, je-li ochranná známka užívána jakožto znamení podpory fotbalovému klubu (tj. nikoliv jako poukaz na původ označeného zboží).23)

Podle harmonizační známkové směrnice ochranná známka neopravňuje svého majitele zakázat její užívání ve vztahu ke zboží, které bylo uvedeno na trh ve Společenství pod touto ochrannou známkou jejím majitelem nebo s jeho souhlasem. Toto pravidlo vykládá judikatura ESD tak, že zakazuje členským státům stanovit, že se známková práva vyčerpávají uvedením zboží označeného ochrannou známkou na trh mimo území EU,24) na druhou stranu se za určitých okolností připouští i konkludentní souhlas majitele ochranné známky s uvedením na trh na území Společenství, aby k vyčerpání došlo.25) Obsáhlá judikatura pak existuje k otázkám paralelních dovozů v souvislosti s vyčerpáním.26) Vyčerpání známkových práv nastává kdykoliv, když zboží je uvedeno majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem na trh kdekoliv na území Společenství.

Vyčerpání známkových práv však nenastává, došlo-li k uvedení na trh se souhlasem majitele ochranné známky mimo území Společenství. Podle judikatury nastane vyčerpání např. i tehdy, byl-li výrobek označený ochrannou známkou uveden na trh v jiném členském státě společností ze stejné skupiny jako majitel ochranné známky a výrobek byl následně dovezen třetí osobou na území státu, kde je ochranná známka chráněna.27) Nelze aplikovat, neboť jsou v rozporu se směrnicí, ustanovení vnitrostátního práva členských států, která by zakotvovala vyčerpání, k němuž by došlo na základě uvedení na trh mimo území Společenství.28)

Omezení známkových práv v důsledku tolerance je zakotveno v čl. 9 harmonizační známkové směrnice. Pokud majitel starší ochranné známky strpěl na území členského státu po dobu pěti po sobě následujících let užívání starší ochranné známky zapsané v daném členském státu, přičemž si byl vědom tohoto užívání, nemůže již uplatnit ani právo domáhat se zneplatnění mladší ochranné známky, ani se bránit jejímu užívání na trhu, ledaže by pozdější ochranná známka byla podána ve zlé víře.

Letmý přehled nevyčerpává obsah harmonizační známkové směrnice, a tím méně judikaturu Evropského soudního dvora, která na ni navazuje. Nicméně, citovaná ustanovení a rozhodnutí jistě budou patřit k těm, která budou mít rozhodující dopad na budoucí podobu známkového práva na našem území.

Od okamžiku vstupu ČR do Evropské unie budou mít i české soudy možnost, resp. povinnost obracet s předběžnými otázkami na Evropský soudní dvůr a vzhledem k tomu, že v českém známkovém právu zůstává řada otevřených otázek, navíc často specifických právě pro situaci v ČR, lze očekávat, že známkové spory vedené před českými soudy judikaturu ESD v budoucnu obohatí.

Poznámky:

1) Resp. mezinárodní smlouvy, které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR součástí českého právního řádu.

2) Dále evropským právem je míněno právo komunitární.

3) Členské státy EU a jejich orgány jsou povinny vykládat své národní právo ve světle textu a cíle normy směrnice, viz např. rozsudky ESD č. 334/92 Wagner Miret, 79/83 Harz, 14/83 von Colson aj.

4) Členské státy EU a jejich orgány mají povinnost vykládat normy svého vnitrostátního práva konformně s právem evropským, v případě směrnice pak ve světle textu a cíle normy směrnice. Povinnost konformního výkladu se vztahuje na celý vnitrostátní právní řád, tedy nejen na vnitrostátní právní předpisy vydané k implementaci směrnice. Ve vztahu ke směrnicím se povinnost konformního výkladu navíc uplatňuje již od nabytí účinnosti směrnice, nikoliv až od uplynutí lhůty k její implementaci. K tomuto jevu, nazývanému někdy také nepřímým účinkem, viz Tichý, Arnold a kol.: Evropské právo, C. H. Beck, Praha 1999, s. 212 a násl.

5) Srov. Čermák, K.: Rozlišovací způsobilost ochranné známky, Průmyslové vlastnictví č. 1-2/2000, č. 3-4/2000, č. 5-6/2000.

6) Rozsudek ESD č. C-273/00 ve věci Ralf Sieckmann v. Deutsches Patent- und Markenamt.

7) Rozsudek ESD č. C-517/99 ve věci Merz Krell GmbH Co.

8) Srov. také rozsudek ESD č. C-39/97 Canon.

9) Rozsudek ESD ve spojených věcech č. C-108/97 a C-109/97 Windsurfing Chiemsee Produktions-und Vertriebs GmbH (WSC) a Boots- und Segelzubehör Walter Huber, Franz Attenberger.

10) Např. ve spojených věcech C-53/01 až C-55/01 Linde AG, Winward Industries Inc. a Rado Uhren AG.

11) V současnosti § 2 odst. 1 písm. d) a § 2 odst. 2 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách; podobné ustanovení bude obsahovat i připravovaný nový známkový zákon.

12) Rozsudek ESD ve věci č. C-39/97 Canon Kabushiki Kaisha v. Metro-Goldwyn-Mayer Inc.

13) Zejména rozsudek ESD ve věci č. C-251/95 SABEL v. Puma.

14) Např. rozsudek ve věci C-425-98 Marca Mode CV v. Adidas AG a Adidas Benelux BV.

15) Viz pozn. č. 14.

16) Rozsudek ESD č. C-342/97 Lloyd Schuhfabrik Meyer Co. KG GmbH v. Klijsen Handel BV.

17) Viz Jakl, L.: Sbírka správních rozhodnutí ve věcech průmyslových práv I - III, Úřad průmyslového vlastnictví 1999.

18) Srov. rozsudek ESD ve věci C-292/00 Davidoff Cie SA a Zino Davidoff SA v. Gofkid Ltd.

19) Rozsudek ESD ve věci C-375/97 General Motors Corporation v. Yplon SA.

20) Viz pozn. č. 19.

21) Rozsudek ESD č. C-63/97 Bayeriche Motorenwerke AG (BMW) and BMW Nederland BV v. Ronald Karel Deenik.

22) Rozsudek ESD ve věci C-206/01 Arsenal Football Club plc v. Matthew Reed.

23) Rozsudek ESD č. C-206/01 Arsenal Football Club plc v. Matthew Reed.

24) Rozsudek ESD č. C-355/96 ve věci Silhoutte International Schmied GmbH Co. KG v. Hartlauer Handelsgesellschaft mbH.

25) Rozsudek ESD č. C-414-99, C-416/99 Zino Davidoff SA v. A G Imports Ltd, Levi Strauss Co., Levi Strauss (UK) Ltd v. Tesco Stores Ltd, Tesco plc, Levi Strauss Co., Levi Strauss (UK) Ltd v. Costco Wholesale UK Ltd.

26) Např. rozsudek ESD ve spojených věcech C-427/93, C-429/93 a C-436/93 Bristol-Myers Squibb v. Paranova A/S a Boehringer Sohn, Boehringer Ingelheim KG and Boehringer. Ingelheim A/S v. Paranova A/S a Bayer Aktiengesellschaft and Bayer Danmark A/S v Paranova A/S, rozsudek ve věci C-313/94 F.lli Graffione SNC v. Ditta Fransa, rozsudek ve věci C-352/95 Phytheron International SA v. Jean Bourdon SA, rozsudek ve věci C-443/99 Merck, Sharp Dohme GmbH v. Paranova Pharmazeutika Handels GmbH aj.

27) Rozsudek ESD C-352/95 Phytheron International SA v. Jean Bourdon SA.

28) Rozsudek ESD C-355/96 Silhouette.


advokát, Praha
Související