Zaměstnání zdravotně postižených osob

Přiložený soubor je ve formátu Adobe Acrobat Reader, zdarma ke stažení na www.adobe.com.

(čl. 29 odst. 2 Listiny základních práva svobod)

Zaměstnavatelé často odmítají přijímat do pracovního poměru zaměstnance se změněnou pracovní schopností s nepravdivým odůvodněním, že pro ně nemají práci. Pracovní zapojení těchto zdravotně postižených osob je přitom často jediným východiskem z jejich špatného sociálního stavu a může být účinnou formou rehabilitace. Občané se změněnou pracovní schopností (dále také "ZPS"), když už "seženou" zaměstnání - tak patří mezi kategorie zaměstnanců, s nimiž je nejčastěji rozvazován pracovní poměr. Úřady práce evidují daleko větší počet nezaměstnaných právě z jejich řad. Přitom počet zaměstnaných osob se ZPS neustále klesá. V roce 2001 bylo dvanáct tisíc těchto osob v pracovním poměru a v roce 2002 klesl počet na osm tisíc.

Právo Evropských společenství upravuje problematiku zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností směrnicí č. 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, a předpisy "soft-law", např. rezolucí Rady ze dne 17. 6. 1999 o rovných příležitostech v zaměstnání pro postižené občany. Právo ES se předmětu úpravy této vyhlášky netýká. Zásadní úpravu ochrany zdravotně postižených osob v pracovních vztazích nalezneme v Listině základních práv a svobod, která dále stanoví, že podrobnosti upraví zákon.

Jedním z opatření, která mají vést ke zlepšení postavení občanů se ZPS ve společnosti a k jejich vhodnějšímu uplatnění v pracovním procesu, jsou pracovněprávní a sociální předpisy.

1. Zaměstnávání podle zákoníku práce

Občané se změněnou pracovní schopností mají v pracovním procesu stejná práva a povinnosti jako ostatní zaměstnanci. Zákoník práce je v několika ustanoveních vzhledem k jejich zdravotní a sociální situaci naopak zvýhodňuje. Podle § 18b odst. 2 písm. f) zák. práce musí zaměstnavatel projednat s příslušným odborovým orgánem opatření k vytváření podmínek pro zaměstnávání určitých kategorií zaměstnanců, mezi nimiž jsou také občané se ZPS. Odborový orgán může v rámci své kontrolní činnosti v pracovněprávních vztazích sledovat, jak je toto ustanovení v praxi zajišťováno. Další povinnost je zaměstnavatelům uložena v § 28 zák. práce.

Zaměstnanec je povinen se podle tohoto ustanovení v určitých případech podrobit vstupní lékařské prohlídce. U osob se ZPS se však zaměstnavatel nemůže "vymlouvat", že ho v důsledku jeho nepříznivého zdravotního stavu nemůže přijmout do zaměstnání, pokud úřad práce o jeho přijetí rozhodl podle § 13 odst. 2 písm. a) zákona č. 9/1991 Sb. Jde o vhodná pracovní místa vyhrazená pro občany se ZPS.

Zákoník práce upravuje povinnosti zaměstnavatelů k osobám se ZPS i při změně sjednaných pracovních podmínek. Jestliže by měla být tato osoba převáděna na jinou práci než odpovídá pracovní smlouvě a zaměstnanec s takovým opatřením nesouhlasí, může ho zaměstnavatel převést jen po projednání s příslušným odborovým orgánem. Přeložení do jiného místa výkonu práce může zaměstnavatel provést i u osoby se ZPS jen s jejím souhlasem.

Zákaz výpovědi z pracovního poměru

Zvláštní ochranu zaměstnanců se ZPS obsahuje § 50 zák. práce. Chce-li zaměstnavatel s nimi skončit pracovní poměr výpovědí, musí k tomu mít předchozí souhlas úřadu práce v místě pracoviště občana se ZPS. Úřad práce hodnotí personální situaci na pracovišti vzhledem ke stavu na regionálním trhu práce, k možnostem zaměstnavatele, dalším pracovním příležitostem apod. Proti případnému nesouhlasu úřadu práce s výpovědí se může zaměstnavatel odvolat a rozhoduje o tom ministerstvo práce a sociálních věcí.

Souhlas úřadu práce se nevyžaduje u výpovědi z pracovního poměru z organizačních důvodů (např. rušení nebo přemístění zaměstnavatele nebo jeho části) nebo pro porušení pracovní kázně osobou se ZPS [§ 46 odst. 1 písm. a), b), f) zák. práce]. Osoba se ZPS je tedy chráněna např. pro nejčastější výpovědní důvod - z důvodu nadbytečnosti na pracovišti [§ 46 odst. 1 písm. c) zák. práce]. Zaměstnavatel před výpovědí musí předem zajistit nové vhodné zaměstnání. Tato podmínka neplatí, je-li občan zabezpečen důchodem.

Výpovědní doba (zpravidla tříměsíční) v tomto případě končí teprve tehdy, až zaměstnavatel tuto zákonnou povinnost splní, pokud se nedohodne se zaměstnancem jinak. Tuto povinnost zaměstnavatel nemá, jestliže občan se ZPS bez vážných důvodů vhodné zaměstnání, které mu zaměstnavatel nabídl, odmítl.

Péče o kvalifikaci

Další povinnosti zaměstnavatelům v péči o osoby se ZPS stanoví § 148 zák. práce. Podle tohoto ustanovení musí zaměstnavatelé zaměstnávat tyto zaměstnance na vhodných pracovních místech a umožňovat jim výcvikem nebo studiem získání potřebné kvalifikace a pečovat o její zvyšování.

Jsou dále povinni vytvářet podmínky, aby tito zaměstnanci měli možnost co nejširšího a trvalého pracovního uplatnění a musejí zlepšovat vybavení pracovišť tak, aby občané se ZPS mohli dosahovat pokud možno stejných pracovních výsledků, jako "zdraví" zaměstnanci.

Bez termínovaného pracovního poměru

Novela zákona o zaměstnanosti, zákon číslo 167/1990 Sb., změnila zákoník práce v § 30, který nepřipouštěl sjednávání pracovního poměru na dobu určitou s osobami se změněnou pracovní schopností. Výjimka platila, pokud o tento druh pracovního poměru tato osoba sama požádala.

Tento zákaz od 1. října 1999 pro zaměstnavatele neplatí a i s těmito osobami mohou sjednat pracovní poměr na dobu určitou. Tím se ovšem připustila možnost pro zaměstnavatele, že i s těmito osobami mohou sjednávat v pracovní smlouvě maximálně tříměsíční zkušební dobu.

2. Právní úprava v zákoně o zaměstnanosti

Velkou pozornost věnuje zaměstnávání občanů se ZPS zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti. Zaměstnavatelé jsou povinni hlásit úřadu práce vhodná pracovní místa pro občany se ZPS a jejich obsazování a vytvářet vhodné pracovní podmínky pro tyto občany. Dále mají předkládat seznamy těchto míst s popisem pracovní činnosti úřadu práce, přednostně obsazovat tato místa občany se ZPS, a to především svými zaměstnanci, u nichž nastala změna pracovní schopnosti.

Individuálním přizpůsobováním pracovních míst a podmínek mají rozšiřovat možnosti zaměstnávání občanů se ZPS i na pracovních místech pro ně nevyhrazených a přednostně jim zadávat příležitostnou práci a práci, kterou mohou vykonávat doma.

Podle zákona o zaměstnanosti je základní povinností zaměstnavatelů vytvářet vhodné pracovní příležitosti pro nejširší a kvalitní pracovní uplatnění občanů se změněnou pracovní schopností a občanů se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením. Za tím účelem jsou zaměstnavatelé povinni z pracovních míst vyhrazovat pracovní místa vhodná pro občany se změněnou pracovní schopností a pro občany se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením v součinnosti s úřadem práce a orgánem státní zdravotní správy (závodního nebo pověřeného územního obvodního nebo jiného lékaře), příslušným odborným orgánem, popř. družstevním orgánem a předložit úřadu práce seznam vyhrazených míst, v němž je uveden popis pracovního postupu a pracovních podmínek.

Místa uvedená v seznamu jako vhodná pro občany se změněnou pracovní schopností a pro občany se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením jsou zaměstnavatelé povinni přednostně obsazovat těmito občany, především pak svými zaměstnanci, jejichž pracovní schopnost se změnila v době zaměstnání, popř. svými bývalými zaměstnanci, u nichž nastala změna pracovní schopnosti, a dále občany se změněnou pracovní schopností, jestliže je k přijetí doporučil úřad práce.

Přizpůsobení pracoviště

Ne všem občanům se změněnou pracovní schopností dovoluje jejich zdravotní postižení pracovat v běžném provozu za obvyklých pracovních podmínek, ale ke svému uplatnění potřebují jejich individuální přizpůsobení. To spočívá např. v úpravě pracovních pomůcek, pracovní doby, přizpůsobení pracoviště apod.

Pro občany se změněnou pracovní schopností, kteří nejsou schopni pracovat ani za takto upravených pracovních podmínek, zaměstnavatelé zřizují nebo vyhrazují chráněné dílny a pracoviště. Těmto občanům mají zaměstnavatelé přednostně zadávat domáckou a příležitostnou práci. Zaměstnavatelé jsou povinni provádět přípravu pro pracovní uplatnění a věnovat zvláštní péči zvyšování kvalifikace svých občanů se změněnou pracovní schopností k zabezpečení jejich vhodného pracovního uplatnění.

3. Nároky z důchodového pojištění

K uznání za občana se změněnou pracovní schopnosti musí občan splňovat dvě základní podmínky, a to nepříznivý zdravotní stav, který musí být dlouhodobý, tzn. takové povahy, že podle poznatků lékařské vědy potrvá alespoň jeden rok, a v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu mít podstatně omezenou možnost pracovního uplatnění, popř. přípravy pro pracovní uplatnění.

Důvod k přiznání změněné pracovní schopnosti je dále přímo charakterizován jako obecné srovnání možnosti pracovního uplatnění zdravého občana stejného věku a pohlaví a občana s dlouhodobě nepříznivým stavem bez ohledu na dosavadní zaměstnání nebo na dosažený stupeň kvalifikace.

Omezená možnost uplatnění

O tom, zda jde o občana se změněnou pracovní schopností nebo o občana se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením, rozhoduje posudková komise příslušné správy sociálního zabezpečení zpravidla na žádost občana. Tímto rozhodnutím občan prokazuje svou změněnou pracovní schopnost. Posudková komise vychází z odborných lékařských nálezů a pracovní anamnézy, které si opatří.

Změněná pracovní schopnost občanovi mladšímu 18 let se přiznává, má-li tento občan podstatně omezenou i možnost přípravy pro pracovní uplatnění, protože se může připravovat jen k podstatně omezenému okruhu povolání nebo může po potřebné přípravě vykonávat jen podstatně omezený okruh zaměstnání nebo se může připravovat pro pracovní uplatnění jen ve zvláštních zařízeních anebo je schopen se připravovat pro budoucí povolání jen za mimořádných podmínek.

Poživatelé důchodů podmíněných plnou invaliditou se však za občany se změněnou pracovní schopností považují jen tehdy, jestliže mohou vykonávat bez vážného ohrožení zdravotního stavu soustavné zaměstnání. Plně invalidnímu zaměstnanci, který má sice zachovánu pracovní schopnost v určitém rozsahu použitelném v pracovním procesu, ale výkonem zaměstnání by docházelo k vážnému zhoršování jeho zdravotního stavu, nelze přiznat charakter občana se změněnou pracovní schopností.

Plná a částečná invalidita

Občan je podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 procent nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Jde o dva typy invalidity.

Pokles pracovní schopnosti

Při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti občana se vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo. Dále se přihlíží k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem. Přitom se bere v úvahu, jde-li o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti občana, zda a jak je občan na své zdravotní postižení adaptován a možnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.

Za plně invalidní by neměla být uznána osoba samostatně výdělečně činná, která vykonává tuto činnost, s výjimkou samostatné výdělečné činnosti vykonávané za zcela mimořádných podmínek.

Částečný invalidní důchod

Občan je částečně invalidní, jestliže mu - z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu - poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 procent. Zákonem o důchodovém pojištění došlo k zásadní změně v tom, že pokles výdělku jako důsledek snížení pracovní schopnosti není podmínkou uznání částečné invalidity.

Při posuzování, je-li občan částečně invalidní, se hodnotí zbývající výdělečná schopnost občana. Objektivně se zjišťuje jeho zdravotní stav a přihlíží se k vzdělání, předchozímu zaměstnání a možnosti rekvalifikace. Při hodnocení zbývající výdělečné schopnosti není měřítkem dosahovaný výdělek, ale hlavní důraz se klade na komplexní posouzení zbývajících objektivně existujících tělesných a duševních schopností umožňujících další výdělečnou činnost.

Nadále se však počítá s uznáváním částečné invalidity pro trvalé zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky, i když schopnost soustavné výdělečné činnosti nepoklesla. Protože podmínkou nároku na částečný invalidní důchod není podstatný pokles výdělku, nemá případný vyšší příjem za důsledek odnětí nároku na důchod, ale pouze snížení nebo odnětí nároku na výplatu důchodu.

Příjem z výdělečné činnosti

Jestliže průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti poživatele částečného invalidního důchodu nepřesahuje 66 procent jeho vyměřovacího základu, částečný invalidní důchod se vyplácí v plné výši, je-li vyšší než 66 procent, ale nepřesahuje 80 osmdesát základu, důchod se vyplácí ve výši poloviny základní výměry a poloviny procentní výměry. Přesahuje-li 80 procent základu, důchod se nevyplácí.

Příjem z výdělečné činnosti se nesleduje, je-li částečná invalidita přiznána proto, že nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Výši dosahovaného příjmu z výdělečné činnosti jako kritérium pro stanovení výše důchodu musí jednou ročně sledovat občan-poživatel částečného invalidního důchodu. Do 10. dubna kalendářního roku musí předložit plátci důchodu přehled o příjmech za předchozí kalendářní rok, včetně příjmů ze samostatné výdělečné činnosti. Tuto povinnost musí splnit, i když žádné příjmy neměl.

4. Podpora zaměstnávání zdravotně postižených osob

CHRÁNĚNÁ PRACOVIŠTĚ

Mnozí zaměstnavatelé vytvářejí osobám se ZPS vhodné pracovní podmínky a pracovní prostředí, aniž by k tomu byli "nuceni" právními předpisy. Jde o chráněné dílny a chráněná pracoviště. Chráněnou prací se rozumí pracovní činnost na vhodně zvoleném nebo upraveném výrobním programu, popř. vybrané pracovní náplni, vykonávaná zpravidla zaměstnancem s těžším zdravotním postižením za zcela mimořádných pracovních podmínek, upravených podle jeho fyzických a psychických schopností. Soubor více pracovišť přiměřeně upravených k chráněné práci ve vymezeném prostoru nebo samostatném celku tvoří chráněnou dílnu.

Technické úpravy chráněných pracovišť a dílen jsou zaměřeny jednak na celá zařízení včetně umístění pracovišť a přístupu k němu, prostorového uspořádání s ohledem na používání osobních pomůcek, eventuálně invalidních vozíků a úpravy pracovního prostředí v nejširším slova smyslu, jednak na individuální úpravy jednotlivých pracovních stanovišť, tj. stolů, manipulačních desek, sedaček, ovládačů, a prostředků strojního zařízení, vhodné umístění, uchopování, eventuálně tvarování nástrojů a nářadí, a to s přihlédnutím k užívání osobních a pracovních pomůcek (i protetických).

Dalším požadavkem pro realizaci chráněné práce je individuální přístup k zaměstnancům při instruktáži, znázorňování pracovních postupů, nácviku činností, odborný dohled zdravotních rehabilitačních zaměstnanců, popř. dalších (např. sociálního pracovníka) při zdolávání psychických bariér při adaptaci na nové pracovní a společenské podmínky i při odstraňování sociálních problémů.

K tomu, aby chráněná dílna (chráněné pracoviště) splnila své poslání a aby úsilí uvedených zaměstnanců bylo také optimálně ekonomicky využito, je třeba, aby zaměstnavatel provedl řádnou přípravu. Úvaha o zřízení chráněné dílny musí vycházet z analýzy všeobecných podmínek, výrobních a technických možností s přihlédnutím k perspektivnímu rozvoji organizace a po stránce ekonomické z odhadu nákladů na zřízení (provoz) chráněné dílny (chráněného pracoviště) včetně investičních stavebních nákladů, strojních investic, vybavení dílen zařízením, pomůckami, školním materiálem, odměňování zaměstnanců chráněné dílny, nákladů na sociálních zařízení, popř. ubytování a stravování zaměstnanců atd. Stejně závažná je i úvaha o možnosti získání zaměstnanců, jimž je chráněná práce určena.

Zřízení chráněné dílny se vyhlašuje vydáním statutu chráněné dílny, v němž je uvedeno, kterým dnem se dílna zřizuje, za jakým účelem a pro jaký okruh zaměstnanců s případným vyznačením, která místa jsou vyhrazena občanům se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením. Dále se ve statutu uvádějí zpravidla odlišnosti v provozu, pracovních podmínkách, povinnostech zaměstnavatele i zaměstnanců.

Příspěvky pro zaměstnavatele

Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí č. 115/1992 Sb. umožňuje poskytnout zaměstnavateli za určitých podmínek hmotné výhody a příspěvky, pokud zaměstnají občany se ZPS. Vztahuje se na zaměstnavatele, který zajistí přípravu k práci občanů se ZPS. O provedení této přípravy uzavře úřad práce písemnou dohodu se zaměstnavatelem, u něhož je občan se změněnou pracovní schopností v pracovním poměru.

Dohoda obsahuje zejména způsob, výši a podmínky úhrady nákladů, včetně nutných školních potřeb, učebnic, pracovních pomůcek a ochranných pracovních prostředků pro občana se ZPS, který se bude připravovat k práci. Zdravotně postižený občan rovněž může od úřadu práce dostat úhradu stravného, výdaje za ubytování, jízdní výdaje za cestu do místa přípravy k práci a zpět, popř. i jízdné za denní cesty apod.

Podobné dohody uzavře úřad práce s uchazečem o zaměstnání, který je občanem se ZPS a se zařízením, ve kterém se příprava k práci provádí.

Chráněné dílny

Zvláštní výhody mají zaměstnavatelé, jejichž pracoviště mají charakter chráněné dílny nebo chráněného pracoviště. Jsou to pracoviště provozovaná právnickými nebo fyzickými osobami (včetně soukromých podnikatelů), pracuje-li u nich alespoň 60 procent občanů se ZPS. Chráněným pracovištěm je též pracoviště zřízené v domácnosti občana se ZPS.

Na tato pracoviště jsou zařazováni zejména občané se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním nebo mentálním postižením, občané se ZPS, kteří mohou podávat jen zmenšený pracovní výkon a nelze je umístit na volných pracovních místech na trhu práce a občané se ZPS po dobu přípravy k práci.

Příspěvek na nové pracovní místo

Zaměstnavateli (včetně podnikatele), který zřídil jedno pracovní místo pro občana se ZPS v chráněné dílně nebo chráněném pracovišti, může poskytnout příslušný úřad práce příspěvek na jeho zřízení až do výše sto tisíc korun (např. na vybavení pracovními prostředky). Příspěvek se poskytne, jestliže se zaměstnavatel v písemné dohodě zaváže provozovat pracovní místa v chráněné dílně nebo chráněném pracovišti nejméně po dobu dvou let od poskytnutí příspěvku.

Dohoda obsahuje rovněž závazek zaměstnavatele, že vrátí úřadu práce příspěvek nebo jeho poměrnou část odpovídající době, kterou nesplnil. Příspěvek může poskytnout úřad práce zaměstnavatelům i k částečné úhradě provozních nákladů chráněné dílny nebo chráněného pracoviště. Jde o částku až do výše 40 tisíc korun ročně na jednoho občana se ZPS.

Příspěvek pro začínající podnikatele

Příspěvek může dostat nejen soukromý podnikatel jako zaměstnavatel, ale i samotný občan, který začne podnikat. Musejí však být splněny další zákonné podmínky. Uchazeč je evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání (nezaměstnaný) a jde o osobu se ZPS, zejména s těžším zdravotním postižením.

Úřad práce mu může poskytnout příspěvek na vybavení pracovními prostředky až do výše sto tisíc korun. Pokud by přestal vykonávat samostatnou výdělečnou činnost do dvou let od poskytnutí příspěvku, může úřad práce požadovat plné nebo částečné vrácení příspěvku s ohledem na trvání této činnosti a pro důvody, které vedly k jejímu ukončení.

Skončil-li podnikání ze zdravotních důvodů, příspěvek vracet nemusí.

Daňové výhody pro zaměstnavatele

Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají osoby se ZPS, mají další výhody v daňové oblasti. Podle § 35 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, může každý zaměstnavatel (právnická nebo fyzická osoba) snížit daň z příjmu. Za každého zaměstnaného pracovníka se ZPS může zaměstnavatel uplatnit slevu na dani ve výši 18 000 korun ročně, za pracovníka se ZPS s těžším zdravotním postižením ve výši 60 000 korun ročně.

Zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 procent občanů se ZPS je rovněž zvýhodněn při zadávání veřejných zakázek v obchodní veřejné soutěži. Při hodnocení jeho nabídky musí být jím předložená nabídková cena hodnocena jako nejnižší, jestliže nepřekročí nejnižší nabídkovou cenu tuzemské osoby o více než 20 procent.

Nové povinnosti pro zaměstnavatele

Od 1. ledna 2002 nabyla účinnosti nová právní úprava zaměstnávání osob se ZPS. Novela zákona o zaměstnanosti č. 474/2001 Sb., změnila § 24 zák. č. 1/1991 Sb., který stanoví povinnosti zaměstnavatelům při zaměstnávání těchto osob. Zaměstnavatel s více než 25 zaměstnanci je povinen zaměstnat nejméně čtyři procenta osob se ZPS. Do povinného podílu se započítává každý zaměstnanec se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením třikrát.

Tyto povinnosti se nevztahují na zaměstnávání občanů v zařízeních ozbrojených sil a ozbrojených sborů a na zaměstnavatele, kteří zaměstnávají příslušníky Hasičského záchranného sboru ČR.

Povinnost zaměstnávat občany se ZPS zaměstnavatel splní:

- zaměstnáváním občanů se ZPS ve výši uvedeného povinného podílu (procenta),

- odebíráním výrobků od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 procent zaměstnanců se ZPS,

- zadáváním výrobních programů těmto zaměstnavatelům (např. zařízení invalidů apod.),

- odebíráním výrobků chráněných dílen provozovaných občanským sdružením, státem registrovanou církví,

- náboženskou společností nebo církevní právnickou osobou nebo obecně prospěšnou společností,

- zadáváním výrobních programů těmto subjektům, nebo

- odvodem do státního rozpočtu.

Přímé zaměstnávání

Nejvhodnější je, aby zaměstnavatel povinnosti splnil tzv. přímým zaměstnáváním osob se změněnou pracovní schopností. Jde nejen o pracovní poměr, ale i o dohodu o pracovní činnosti a o dohodu o provedení práce.

Bude-li mít např. zaměstnavatel tzv. přepočtený stav zaměstnanců sto, musí zaměstnávat alespoň čtyři osoby se ZPS či zvolit jinou z forem plnění, jak připouští § 24 a § 24a zákona o zaměstnanosti. Formy plnění uvedené v zákoně lze také kombinovat. Přitom neplatí zákaz sjednávání pracovního poměru na dobu určitou s osobami se ZPS.

VÝPOČET ODEBÍRANÝCH VÝROBKŮ

Povinnost zaměstnávat osoby se ZPS může zaměstnavatel také splnit odebíráním výrobků od dodavatele, který zaměstnává více než 50 procent zaměstnanců se ZPS. Zákon o zaměstnanosti vychází při úpravě náhradního plnění z dřívější právní úpravy, kterou zjednodušil a zpřehlednil.

Dřívější výpočet náhradního plnění se odvozoval od ceny výrobků ve vztahu k produktivitě práce a ukázal se jako nevhodný a vůči zaměstnavatelům mnohdy nespravedlivý.

Při zjišťování počtu osob se ZPS, které se zaměstnavateli "započítávají" do povinného podílu, když odebírá výrobky nebo zadává výrobní programy, se postupuje následovně:

Odebírání výrobků nebo služeb:

Vydělí se celkový objem plateb bez daně z přidané hodnoty za výrobky nebo služby odebrané ve sledovaném kalendářním roce od zaměstnavatele s více než 50 procenty zaměstnanců se ZPS trojnásobkem průměrné mzdy zjištěné za první až třetí čtvrtletí sledovaného roku.

Příklad:

Zaměstnavatel odebral v roce 2002 výrobky od zaměstnavatele s více jak 50 procenty osob se ZPS v celkovém objemu 200 000 korun. Tato částka se vydělí trojnásobkem průměrné mzdy (za první až třetí čtvrtletí 2002 byla průměrná mzda 15 172 Kč), což je 45 516 korun. Výsledkem je 4,39 a představuje počet osob se ZPS, které si může tento zaměstnavatel započítat do plnění povinného podíl, když odebíral výrobky a tyto osoby přímo nezaměstnával.

Zadávání výrobních programů:

Celkový objem plateb bez daně z přidané hodnoty realizovaných ve sledovaném kalendářním roce ze zadaného výrobního programu zaměstnavatelem s více než 50 procenty zaměstnanců se ZPS se vydělí trojnásobkem průměrné mzdy zjištěné za první až třetí čtvrtletí sledovaného roku.

Příklad:

Zaměstnavatel zadal výrobnímu družstvu invalidů výrobní program v objemu plateb 260 000 korun a družstvo tento program realizovalo. Počet osob se ZPS "zaměstnávaných" zaměstnavatelem je 5,71, zaokrouhleno 6 osob se ZPS.

Zákon o zaměstnanosti vychází z trojnásobku průměrné mzdy proto, že se tato částka nejvíce blíží hodnotám produktivity práce osob v chráněných dílnách, pro něž má využívání náhradního plnění ze strany zaměstnavatelů rozhodující přínos.

Zjištění přepočteného stavu zaměstnanců

Způsob přepočtu zaměstnanců je stanoven zákonem č. 1/1991 Sb. a je závazný pro všechny zaměstnavatele. Je to podíl celkového počtu hodin odpracovaných všemi zaměstnanci zaměstnavatele, zvýšený o neodpracované hodiny v důsledku čerpání dovolené na zotavenou, překážek v práci a pracovní neschopnosti, za niž jsou poskytovány dávky nemocenského pojištění a celkového ročního fondu pracovní doby připadajícího na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou stanovenou pracovní dobu.

Příklad:

Zaměstnavatel zaměstnává celkem 50 zaměstnanců, kteří za sledovaný rok (včetně dovolené a překážek v práci) odpracovali celkem 88 400 hodin. Na jednoho zaměstnance připadá roční fond pracovní doby celkem 2080 hodin (40 hodin týdně x 52). Přepočtený počet zaměstnanců je 88 400: 2080, tedy 42,5 osob. Protože se zjištěné průměrné přepočtené počty zaměstnanců zaokrouhlují na celá čísla od poloviny směrem nahoru, je to 43 osob.

Odvod není sankce

Zákon o zaměstnanosti zavedl další formu plnění povinného podílu pro zaměstnávání osob se ZPS, nesplní-li zaměstnavatel svou zákonnou povinnost některým z předchozích způsobů. Jde o odvod do státního rozpočtu. Jeho výše činí za každého občana se ZPS, o kterého zaměstnavatel nesplnil povinný podíl, ročně 1,5 násobku průměrné mzdy. Tato průměrná mzda v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí 2002 byla pro účely odvodu do státního rozpočtu 15 172 korun, takže odvod za jednoho zaměstnance se ZPS je za jeden rok 1,5 násobek této částky, tedy 22 758 korun.

Zaměstnavatel musí do 15. února kalendářního roku písemně oznámit úřadu práce plnění povinného podílu za uplynulý kalendářní rok a způsob jeho plnění. Jestliže zaměstnavatel nesplní svou povinnost zaměstnávat občany se ZPS ve stanoveném procentě nebo odebíráním výrobků, musí provést odvod do státního rozpočtu prostřednictvím příslušného finančního úřadu nejpozději do 31. ledna kalendářního roku následujícího po roce, za který povinnost odvodu vznikla.

Příspěvky pro zaměstnavatele

Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají více než 50 procent občanů se změněnou pracovní schopností z celkového počtu svých zaměstnanců, jsou specifickou skupinou. Tito zaměstnavatelé mají zkušenost se zaměstnáváním osob těžko umístitelných na trhu práce, dovedou přizpůsobit pracoviště jejich potřebám a vytvářejí pracovní klima, které umožňuje takové osobě integraci do pracovního kolektivu.

Na druhé straně se však musejí vyrovnávat s vyšší nemocností svých zaměstnanců, se snížením jejich pracovního výkonu a s jejich sníženou přizpůsobivostí. Tyto zaměstnavatelské subjekty se pohybují na volném trhu práce a platí pro ně obecná ekonomická pravidla. K posílení jejich schopnosti konkurence jsou jim poskytovány dotace investičního a neinvestičního charakteru.

Dotační systém pro tyto subjekty vznikl v roce 1993 s cílem ochránit je před důsledky nové daňové soustavy, platné od 1. 1. 1993, na tehdy činný okruh podnikatelů (výrobních družstev invalidů a bývalých hospodářských zařízení Svazu invalidů), u nichž později došlo ke změně právní formy. Se zrušením daní a odvodů z objemu mezd a zavedením povinných příspěvků na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění by tyto přetransformované podnikatelské subjekty přišly o podstatné daňové úlevy, které jim umožňovaly ekonomicky přežít. Z tohoto důvodu byly jejich ztráty vzniklé zaměstnáváním převážně občanů se ZPS kompenzovány systémem dotací.

Od roku 1993 byly v Zásadách ministerstva financí zakotveny tři typy dotací, na jejichž uvolňování nebyl právní nárok, a to dotace na pojistné, neinvestiční dotace sociálního charakteru a investiční dotace a návratné finanční výpomoci. V souvislosti se skutečností, že od roku 2001 bylo v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb. nezbytné vyloučit z kapitoly Všeobecná pokladní správa veškeré položky, které představovaly stabilní dlouhodobé dotační programy kompetenčně příslušných rozpočtových kapitol věcně příslušných ministerstev, byly uvedené dotace v souladu se schváleným rozpočtem na rok 2001 poskytovány ministerstvem práce a sociálních věcí. Na poskytnutí dotace a návratné finanční výpomoci nebyl právní nárok.

Právě tato skutečnost inspirovala poslance k přijetí zákona č. 474/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Do zákona o zaměstnanosti byl vložen nový § 24a, podle něhož zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50 procent zaměstnanců se změněnou pracovní schopností z celkového počtu svých zaměstnanců, náleží měsíční příspěvek za každého zaměstnaného občana se změněnou pracovní schopností na částečnou kompenzaci zvýšených nákladů, související se zaměstnáváním těchto občanů.

Podmínkou je, že přizpůsobili výrobní program a pracovní podmínky pro zaměstnávání občanů se ZPS.

Podmínky pro příspěvek

Zaměstnavatelům náleží měsíční příspěvek ve výši 0,35násobku průměrné mzdy v národním hospodářství, zjištěné za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku, za každého zaměstnaného občana se ZPS. Pro stanovení počtu zaměstnanců se ZPS a se ZPS s těžším zdravotním postižením, na které má být příspěvek poskytován, je rozhodný průměrný roční přepočtený počet těchto zaměstnanců.

Příklad

Zaměstnavatel s více než 50 procenty zaměstnaných osob se ZPS zaměstnával v roce 2002 celkem 60 těchto osob. Výše příspěvku je 318 600 korun (5310 Kč x 60).

Příspěvek poskytuje zálohově úřad práce místně příslušný podle sídla zaměstnavatele. Jeho vyúčtování za kalendářní rok se provede nejpozději do 31. ledna následujícího roku. Zaměstnavatel musí pro poskytnutí příspěvku splnit zákonné podmínky:

- nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky,

- nemá splatný nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

- není mu poskytován jiný státní příspěvek nebo dotace na úhradu mzdových nákladů pro občany se ZPS.

Příspěvek na náklady

Účelem příspěvku je zaměstnavatelům částečně kompenzovat zvýšené náklady související se zaměstnáváním občanů se ZPS. Jde zejména o nezbytná organizační, technická a personální opatření a přizpůsobení pracoviště, organizaci výroby a podnikatelské činnosti, jimiž jsou zmírňovány důsledky vyšší nemocnosti a nižšího zbytkového potenciálu těchto zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že právní úprava zaměstnávání osob se ZPS má charakter pracovněprávních předpisů, mohou ji kontrolovat úřady práce.

V případě jejich porušení může zaměstnavatel dostat pokutu až do částky 250 tisíc korun a při opětovném porušení až do částky jednoho milionu korun.

5. Dávky a příspěvky sociální péče

Listina základních práv a svobod stanoví, že osoby mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele a přiznává každému, kdo je v hmotné nouzi, právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Zdravotně postiženým občanům je ze systému sociální péče poskytována podpora, jejímž cílem je přispět k odstranění bariér, které s sebou zdravotní postižení přináší.

Okruhy osob jsou pro dávky sociální péče stanoveny různými způsoby, některé z nich jsou navázány na přiznání tzv. mimořádných výhod pro těžce zdravotně postižené občany. Jde o přiznání určitého statutu občanovi s těžkým zdravotním postižením, který má význam i v jiných oblastech mimo systém sociální péče. Přiznáním mimořádných výhod vzniká těžce zdravotně postiženému občanovi nárok na některé z příspěvků, které uvádějí vyhlášky z oblasti sociální.

Mimořádné výhody pro těžce zdravotně postižené občany

Významné jsou výhody a dávky pro těžce zdravotně postižené. Mimořádné výhody jsou odstupňovány podle zdravotního stavu občana a jsou uvedeny v příloze vyhlášky ministerstva práce a soc. věcí č. 182/1991 Sb.

Mimořádné výhody 1. stupně (průkaz TP) např. znamenají nárok na vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích mimo autobusů a vlaků, přednost při osobním vyřizování záležitostí, vyžaduje-li toto jednání delší čekání. Výhody II. stupně (průkaz ZTP) znamenají nároky jako u I. stupně a navíc právo na bezplatnou dopravu pravidelnými místními spoji místní veřejné hromadné dopravy, slevu 75 procent jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě a 62procentní slevu v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravě.

Výhody III. stupně představují nároky jako u stupňů I. a II. a navíc bezplatnou dopravu průvodce veřejnými hromadnými dopravními prostředky v pravidelné vnitrostátní dopravě a u úplně a prakticky nevidomých bezplatnou dopravu vodícího psa. Dále může být držitelům těchto průkazek poskytnuta sleva poloviny vstupného na divadla a filmy, koncerty, kulturní a sportovní podniky.

Občané, kteří mají přiznány mimořádné výhody I. až III. stupně, mají některé další výhody. Např. sazba, o kterou se snižuje základ pro daň z příjmů, je-li poplatník držitelem průkazu ZTP/P, je zvýšena (v současnosti o 50 040 Kč), obytný dům (obdobně u staveb pro individuální rekreaci) ve vlastnictví fyzické osoby, která pobírá dávku sociální péče a je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P, je osvobozen od daně ze staveb, držitel průkazu ZTP/P neplatí poplatek ze psa, který je užíván k jeho doprovázení nebo ochraně a je osvobozen od některých správních poplatků, např. při stavebním řízení.

Dávky sociální péče

Právní úpravu dávek pro zdravotně postižené občany obsahuje § 86 zákona č. 100/1988 Sb. Podle tohoto ustanovení těžce zdravotně postiženým občanům, zejména nevidomým občanům a občanům s těžkým postižením pohybového nebo nosného ústrojí poskytují příslušné státní orgány služby, věcné dávky, peněžité dávky a bezúročné půjčky k překonání obtíží vyplývajících z jejich postižení.

Zajišťuje se jim zejména společné stravování a rekreace, poskytuje se jim pečovatelská služba a pomůcky potřebné k odstranění, zmírnění nebo překonání následků jejich postižení. Místo těchto pomů- cek může být poskytnut peněžitý příspěvek na jejich opatření.

Příspěvek na údržbu domácnosti

Zdravotně postižení nebo staří občané mohou dostat od obce jednorázovou peněžitou nebo věcnou dávku na úhradu mimořádných nutných nákladů, které nemohou uhradit ze svých běžných příjmů. Jde např. o zabezpečení namáhavějších pracovních úkonů nutných k provozu a údržbě domácnosti nebo jejich úhradu.

Obecní úřady poskytují příspěvek na úpravu bytu osobám, které užívají byt a mají těžké vady nosného nebo pohybového ústrojí nebo jiné zdravotní postižení (např. neslyšící). Mezi úpravy bytu se zařazuje např. úprava přístupu do domu, garáže, k výtahu, zavedení vhodného vytápění nebo telefonního vedení, přizpůsobení koupelny a záchodu apod.

Výši příspěvku stanoví obecní úřad s ohledem na příjmy a majetkové poměry občana a jeho rodiny, a to až do výše 70 procent prokázaných nákladů za materiál a práce s tím spojené. Maximální výše příspěvku je 50 000 korun, při zřizování výtahu až 100 000 korun. Příspěvek se poskytne jen tehdy, jestliže se žadatel zaváže, že příspěvek (zálohu) vyúčtuje do tří let od zahájení řízení, případně jej vrátí (např. jestliže byt vymění nebo prodá).

Sociální potřebnost

Za sociálně potřebného se považuje občan, jehož příjmy spolu s příjmy osob, které se posuzují společně podle zákona o životním minimu, nedosahují úhrnu odpovídajících částek životního minima. Příjem žadatele o dávku a společně posuzovaných osob se zjišťuje jako měsíční průměr příjmů vyplacených v šesti předchozích kalendářních měsících. Započítává se i výživné skutečně vyplacené, nikoliv ve výši stanovené např. soudem. Příjem osoby samostatně výdělečně činné má zvláštní úpravu.

Za příjem za kalendářní měsíc se u ní považuje částka rovnající se průměru, který z jejích příjmů ze samostatně výdělečné činnosti za předchozí kalendářní rok po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení připadá na jeden kalendářní měsíc. Nejméně je to však částka ve výši životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama (v současné době 4100 Kč měsíčně).

Pro poskytnutí dávky sociální potřebnosti stanoví zákon podmínku, že občan si nemůže zvýšit příjem vlastním přičiněním. Jde o příjem dosažený vlastní prací, o uplatnění zákonných nároků (např. výživné, důchod apod.), a dále o prodej nebo pronájem bytu nebo domu apod. Po občanu však nelze požadovat prodej nebo pronájem nemovitosti nebo bytu, které užívá k přiměřenému trvalému bydlení.

Příslušné orgány státní správy vždy hodnotí všechny okolnosti konkrétního případu. Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se však nezkoumá u starobních důchodců, poživatelů plného invalidního důchodu, občanů starších 65 let, nezaopatřených dětí a rodičů, kteří pečují o dítě do čtyř let věku.

V některých případech lze po občanovi, který uplatňuje nárok na dávku sociální péče, žádat, aby prodal nebo pronajal jiné movité či nemovité věci. Zákon však blíže neurčuje věci, které lze prodat nebo pronajmout. Příslušný úřad, kde občan uplatňuje nárok na dávku, vychází ze znalosti konkrétní situace a posuzovaných osob, neboť zjevných případů, kdy žadatel formálně vykazuje nedostatek finančních prostředků, není mnoho.

Při posuzování možnosti prodeje auta by např. měla být brána v úvahu nejen skutečnost, jde-li o nové nebo dražší vozidlo (u starších vozidel se považuje požadavek na prodej vozidla za neodůvodněný), ale též zdravotní stav posuzovaných osob, zda slouží k dopravě osob do zaměstnání, školy apod. U chovu zvířectva pro vlastní potřebu by měl být brán v úvahu pouze případný výdělek z prodeje, neboť chov zvířat je spojen též s náklady.

Příslušný úřad dále nebude za majetek, který by mohl žadatel prodat, považovat věci běžného vybavení domácnosti, z elektrických spotřebičů např. běžné ledničky, pračky, televizory apod. Dále jsou z prodeje vyloučeny běžné oděvní součástky, vybavení domácnosti, snubní prsteny a jiné předměty podobné povahy, zdravotnické potřeby, věci, které osoba potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě, peníze na hotovosti do jednoho tisíce korun a věci, které osoba potřebuje ke svému podnikání. Někdy může být požadován prodej nebo pronájem rekreační nemovitosti, ale i v tomto případě se přihlíží ke konkrétní situaci, jako je zdravotní stav posuzovaných osob, hodnota a prodejnost nemovitosti, její kvalita a poloha, trvalý pobyt žadatele v nemovitosti apod.

Příspěvek na zakoupení a provoz motorového vozidla

Právní předpisy umožňují, aby občan s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí (i dítě) obdržel příspěvek na zakoupení nebo celkovou opravu motorového vozidla. Podmínkou je, že není celoročně umístěn v ústavu sociální péče a je odkázán na individuální dopravu. Nárok má i rodič nezaopatřeného dítěte (musí být starší tří let), které je zdravotně postižené a bude-li vozidlo používat pro dopravu tohoto dítěte.

Žadatel se musí před poskytnutím příspěvku zavázat, že vrátí příspěvek nebo jeho poměrnou část, přestane-li vozidlo být před uplynutím pěti let ode dne vyplacení příspěvku jeho vlastnictvím nebo jej přestane používat k uvedeným účelům. Příspěvek by vracel i tehdy, kdyby jej nepoužil do šesti měsíců ode dne jeho poskytnutí na zakoupení, opravu nebo úpravu motorového vozidla nebo do dvou měsíců od vyplacení příspěvku neprodá své dřívější motorové vozidlo.

Výše příspěvku na zakoupení vozidla činí nejvýše 100 000 korun, na opravu vozidla nejvýše 60 000 korun. Obecní úřad přitom přihlíží na majetkové poměry žadatele a blízkých osob, které s ním žijí ve společné domácnosti, dále ke skutečné ceně vozidla, k jeho využívání apod. Součet příspěvků na zakoupení, celkovou úpravu nebo zvláštní úpravu vozidla nesmí v období deseti let přesáhnout částku 200 000 korun.

Příspěvek na zakoupení a celkovou opravu lze poskytnout opětovně nejdříve po uplynutí pěti let ode dne vyplacení předchozího příspěvku.

Oprávněnou osobou pro poskytnutí příspěvku na zvláštní úpravu vozidla je občan s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, který sám řídí motorové vozidlo a pro trvalé zdravotní postižení potřebuje zvláštní úpravu (např. nožního pedálu plynu na ruční).

Příspěvek se poskytne v plné výši úpravy a započítává se do celkové částky 200 000 korun.

Příspěvek na provoz motorového vozidla (pohonné hmoty) je jednorázovou dávkou, kterou obecní úřad přiznává na období kalendářního roku občanům v obdobných případech, kdy se přiznává příspěvek na zakoupení a úpravu vozidla. Jde o občana:

- jehož zdravotní postižení odůvodňuje přiznání mimořádných výhod pro těžce zdravotně postižené občany II. nebo III. stupně,

- který bude motorové vozidlo používat pro pravidelnou dopravu manžela nebo manželky dítěte nebo jiné blízké osoby, kteří mohou být držiteli průkazky pro ZTP/P II. stupně, který je rodičem zdravotně postiženého dítěte, jež je léčeno pro vážné onemocnění uvedené v právním předpise.

Výše příspěvku je odstupňována. Pro občany ZTP III. stupně a pro rodiče dítěte 3920 korun (jednostopé vozidlo) a 9124 koruny (dvoustopé vozidlo), u občanů ZTP/P II. stupně je to 2170 a 5624 koruny. Ujede-li občan, který má nárok na příspěvek, ze závažných důvodů více než 9000 km za rok, výše příspěvku se zvýší o 200 nebo 400 korun za každých dalších započatých 500 km.

Příspěvek na individuální dopravu

Další sociální dávkou, která má přispět ke zvýšení mobilnosti zdravotně postižených občanů, je příspěvek na individuální dopravu. Poskytují jej obce jednou za kalendářní rok ve výši 6000 korun občanům s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí nebo občanům nevidomým a rodičům zdravotně postižených dětí.

Podmínkou je, že osoba není držitelem motorového vozidla a že se pravidelně individuálně dopravuje.

Příspěvek na rekreaci a topení

Příspěvek na rekreaci a na lázeňskou péči může poskytnout pověřený obecní úřad nepracujícím důchodcům, kteří hradí poukazy na rekreaci a na lázeňskou péči z vlastních prostředků. Podmínkou je, že důchod jednotlivce nepřesáhl 2720 nebo 4880 korun u manželské dvojice. Příspěvek může být až do plné výše poukazu. Ostatním důchodcům, pokud výše jejich důchodu nepřesáhla částku 4000 u jednotlivce nebo 6000 korun u manželské dvojice, se příspěvek poskytuje až do výše 60 procent ceny poukazu.

Sociálně potřební důchodci mohou mít rovněž příspěvek na dopravu do místa rekreace hromadnými dopravními prostředky v plné výši. Těžce zdravotně postižení nebo staří občané, kteří jsou sociálně potřební, mohou od obcí dostat příspěvek na nákup topné nafty do výše 3000 korun ročně. Podmínkou je, že mají zavedeno vytápění bytu topnou naftou a vzhledem k vyššímu věku nebo zdravotnímu stavu není možné požadovat, aby přešli na jiný způsob vytápění bytu.

Občanům, jimž věk nebo zdravotní stav umožňuje, aby si obstarali jiný způsob vytápění bytu, může obec poskytnout jednorázový peněžitý příspěvek na zakoupení topných těles do výše 2500 korun.

Příspěvek na zřízení telefonní stanice

Sociálně potřební těžce zdravotně postižení občané, kteří mají mimořádné výhody III. stupně a občané, kteří jsou poživateli zvýšení důchodů pro bezmocnost, mohou dostat od obce příspěvek na zřízení a změnu připojení telefonní stanice až do 1000 korun.

Sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům nebo občanům starším 70 let, kteří žijí osaměle, mohou pověřené obecní úřady poskytovat příspěvek do výše plné úhrady základní měsíční sazby za používání telefonní stanice.

Další příspěvky

Další příspěvky mají sociálně-věcný charakter. Na společné stravování mohou obce poskytovat příspěvky sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům nebo sociálně potřebným starým občanům až do 12 korun na jeden oběd. V mimořádných případech může být příspěvek zvýšen až o 15 procent.

K překonání přechodných mimořádně obtížných poměrů může pověřený obecní úřad poskytnout sociálně potřebnému občanovi (např. pomoc při získávání zaměstnání, zvyšování kultury bydlení, výchova dětí apod.) peněžité a věcné dávky. Občanům, kteří se ocitli přechodně v mimořádně obtížných poměrech např. v důsledku živelní pohromy nebo požáru, mohou obecní úřady poskytnout až částku 30 000 korun.